Pro Charybdu
Není pravda, že mrtví nejdou skládat. Ze čtverce se stane drak a z draka labuť, z minulosti se stane pověst a z pověsti píseň. Pravda se pomačká už při aktu rozpomínání.
Návody k papírovým skládačkám vám ovšem neřeknou, že každý sklad se otiskuje do tajné dřeně vaší morálky, do axiomů vašeho myšlení.
Je otázkou názoru, jestli to je to nejdůležitější, co vám návody k papírovým skládačkám neřeknou. Celý příspěvek
Nechal jsem Daleko od domova na geostacionární dráze a slétl raketoplánem na Sinclair’s Landfall. S lodní inženýrkou Karrií jsme měli společnou cestu až na hlavní kosmoport, kde jsem nasedl do monovlaku směr Murchison’s Falls a Karrie do vznášedla mířícího k rovníkovým atolům na jihu.
Ubytoval jsem se v hotelu, osprchoval se a rozhodl se najít nějakou restauraci s výhledem, kde by se dal strávit klidný večer. Říkal jsem si, že se třeba den nebo dva zdržím v hlavním městě a pak vyrazím na sever do hor Campbell Highlands. Celý příspěvek
Byl jsem zrovna v nákladovém prostoru s Karrií a upevňoval bedny, které se uvolnily po posledním vyfázování z meziprostoru, když mě prozvonila Ella, aby mi ohlásila, že zachytila nouzový signál.
Podíval jsem se na její tvář na náramkovém komunikátoru. „Hned tam budeme, Ello.“
Daleko od domova jsem lacino koupil výtahové buňky, jenže jsem se ještě nedostal k tomu, abych je do lodě nainstaloval. Do pilotní kabiny to byl z podpalubí dlouhý výstup po žebříku. Celý příspěvek
Od Sinclair’s Landfall nás dělil už celý den letu, když jsem vyšel z kajuty a vyšplhal do pilotní kabiny.
Jakmile Daleko od domova opustila rekreační planetu, přenechal jsem řízení lodi Elle a prospal dvacet hodin v kuse. Už jsem byl skoro u průlezu, když jsem uslyšel Ellu, jak si povídá s Karrií. Zastavil jsem se před vchodem do kabiny. Celý příspěvek
Stejně jako každý, kdo kdy přemýšlel o existenci, i já uvažovala, jestli byl svět stvořený pro mě – jako zbrusu nový – dnes ráno, včetně podvržených vzpomínek na vše, co tomu předcházelo.
Vzpomínky nejsou spolehlivé, stejně jako záznamy, které každý den dědíme. I ty ze včerejšího večera – naše ruční poznámky nebo formální zprávy, naše památníky vytesané hluboko v kameni – i ty nám mohlo podsunout, spolu se vzpomínkami na snídani, nějaké božstvo nebo démon. Nebo nějaký dospívající hráč simulační hry z dvacátého osmého století, uhrovitý ďábel, který si na Boha hraje. Celý příspěvek
1.0 soustavě čoček uspořádaných tak, že zvětšují rozličné drobné živočichy, příliš malé na pozorování pouhým okem:
Jeho Svatost nejvyšší patriarcha Septus XXIV. byl odborník na okovy.
Okovy byly ze svatého zákona povinné pro všechny obžalované, kteří stanuli před Neposkvrněným soudem. Lord žalářník měl však značnou volnost v rozhodování o tom, které okovy budou vězni nasazeny. Zámožnější muži se mohli vykoupit a předstoupit jen v náhrdelníku ze zlatých oček, volně ovinutém kolem krku; krásná žena mohla navštívit žalářníka v jeho soukromých komnatách a vynořit se ve slaboučkých náramcích – okovech, to ano, ale z blyštivého stříbra a jemných jako nit. Pokud se však obviněná osoba nemohla vyplatit bohatstvím, postavením ani štědrými tělesnými půvaby… inu, pro takové případy věznice disponovala nepřebernou zásobou želízek, řetězů a dalších druhů pout, které měly té chátře ukázat chmurnou tíhu Boží spravedlnosti. Celý příspěvek
Mon
Najdu ji pohozenou na plesnivé matraci pod rozpadajícím se balkonem. Déšť do ní nebuší, jen plive hnědé sliny stékající po zrezivělém zábradlí. I tak je promočená na kost.
Gratuluji, Mici, právě jsi dosáhla třetí úrovně hnusu. Ještě chvíli a budeš jako já. Kdysi.
Beru ji do náruče.
„Nech mě bejt,“ žblebtá. Začne se vzpouzet a pak i hysterčit: „Nech mě bejt! Nech mě bejt! NECH MĚ BEJT!“ Celý příspěvek
Robert hleděl zpoza mříží na cylindrické město Dlouhý Skok s jakousi nezaujatou, neosobní touhou. Zakřivený povrch narušovaly domky z plastu, cihel a dřeva Mezery mezi patrovými hydroponickými zahradami, sportovišti a chodníky vyplňovaly amfiteátry, bazény a tu a tam dokonce roztroušené bambusové hájky. Příď města obklopovala ocelová stěna vzdálená osm set metrů. Ze středového pylonu v ose Dlouhého Skoku se paprskovitě rozbíhaly žebříky. Celý příspěvek
Z prvních šesti pohledů od Natálie mám jenom tři. Zbylý tři stopila máma, když jsem byla ve škole, nebo od července na šichtě jako prodavačka ve Farmářským centru. Ani bych nevěděla, že přišly, ale máma si na tom dala záležet; pokaždý počkala, až dorazím domů, pak přede mnou lístek rozcupovala na tak malý kousky, jaký těma věčně nateklejma prstama dokázala natrhat, a celou hromádku spálila v popelníku. Sice měla vztek na Nátku, ale já teď byla jediná, na kom si ho mohla vybíjet. Celý příspěvek
Peklo je dlážděno dobrými úmysly.
Samuel Johnson
KARAVELA „PANNA MARIA“
ČTYŘICÁTÝ SEDMÝ DEN PLAVBY
Padal jsem atmosférou Uranu.
Nebyl jsem žádný zatracený sebevrah, kterého už omrzel život a namířil si to ve skafandru s jetpackem rovnou tam dolů. Byla to má práce. A já byl v rakvi.
Nebyl jsem mrtvola. Tedy zatím ještě ne. Rakví jsem nazýval modul kulového tvaru s dokonale hladkým povrchem, v němž jsem se nacházel, schopný odolat obrovské teplotě i tlaku. Jo, zní to černohumorně, přiznám to i bez mučení, ale černý humor je to jediné, co mi ještě zbylo, jediné, co brání tomu, abych dočista nezešílel. Celý příspěvek
Přiletěli po nízké dráze nad opuštěnou kolonií nedaleko východního okraje pánve Hellas a rozhodovali se, která přistávací plocha jim skýtá největší šanci narazit na veškeré potenciální zlaté žíly v co nejkratším čase. Odvoz už byl skoro dokončen a vše na této straně Marsu bylo vyprázdněno. Jediní zbývající lidé se nacházeli na místě první kolonie v kaldeře v Pavonis Mons a i ti budou během čtyřiadvaceti hodin pryč. Steuby, Bridget a Marco usoudili, že můžou dvanáct z těchto hodin věnovat své práci, takže jim zbyde dost času na návrat do Pavonis Mons, kde si budou moct zaplatit cestu zpátky do vnitřní soustavy na nákladní lodi, která byla momentálně zadokovaná na vrcholku pavonisského vesmírného výtahu. Celý příspěvek
Právě jsem doléval olej do hliněných lamp na oltáři, když do předsíně vklouzl Kudlanka. Tvor se na chvíli zastavil a zamával tykadly; zkoumal na dálku těch několik farníků, kteří seděli na nahrubo otesaných kamenných lavicích. Už dlouho jsem žádné Kudlanky neviděl – teď, když jsme byli bezpečně zavřeni za jejich Zdí, se mimozemšťané o lidi příliš nestarali. Jako všichni tvorové jeho druhu měl i tento Kudlanka spodek hrudi zanořený do biomechanického „sedla“ svého létacího disku. Až na to, že tento disk nebyl opatřen žádnými otvory pro ústí zbraní – na Očistci skutečná vzácnost. Celý příspěvek
MARŤANSKÝ KOLOS
Mei snila o nové Zemi. Přinesla teleskop na balkon svého bytu na severu FiladelFie a namířila ho na východ, na oblohu nad Trentonskou úžinou v naději, že uvidí jasně Mars. Dnes v noci nebylo světelné znečištění z Jersey tak hrozné jako obvykle, takže dokázala rozpoznat ledové vrcholky a tmavé stíny Syrtis Major. Mei věděla, kde přesně se nachází vědecká kolonie, jenže dóm byl příliš malý na to, aby ho mohla teleskopem pozorovat. Celý příspěvek
Můj syn měl v očích zlomený výraz. Prázdný. Ledový. Nebyla v něm špetka radosti ani potěšení. Neuronil jedinou slzu. Obvykle po mém návratu z výjezdu míval radostí pusu od ucha k uchu, jen co mě po třech měsících znovu uviděl. Teď ovšem jeho tvář zůstávala chladná jako led. Kdykoli zachytil můj pohled, spěšně uhnul očima. Ramena mu zmohutněla, paže zesílily a na horním rtu mu vyrašilo pár osamocených chloupků, já však viděl jen jeho oči. Celý příspěvek
Prvýkrát si všimol policajtov v areáli Ranovej univerzity v Narthane na cestě z přednášky o vládě Prvých králov do univerzitnej knižnice. Dvaj a příslušníci Republikovej policie v červeno-bielych uniformách si zastavili nějakého prváka a pýtali sa ho na méno Markos Narian. Celý příspěvek
Divocí gryfové, kteří proslavili celý kraj, se proháněli po obloze nad zasněženými vrcholky Rifejských hor, když Sir Toby – jako obvykle pozdě – dorazil na zámek Greiffenhorst. Konkláve už zasedalo třetí den a popravdě, nikdo si jeho nepřítomnosti ani nevšiml, dokud jeho kočár nezastavil na nádvoří. Pak se ovšem strhla taková mela – koně se vzpínali a divoce frkali, sloužící vykládali mosazí zdobené truhly a správce konferenčního centra křičel, až celý zrudl, když se pokoušel nosiče zavazadel nasměrovat do zadní části budovy –, že samotný příchod anglického lorda nevzbudil větší zájem. Celý příspěvek
Jsem Sómadéva.
Kdysi jsem býval muž, básník a vypravěč, ale dnes už jsem dlouho mrtev. Žil jsem na severu Indie v jedenáctém století křesťanského věku. Tenkrát jsme o tom bájném stroji, o udankhatole, lodi, jež létá mezi světy, mohli jen snít. Tenkrát byli vidjádharové přebývající v nebesích pouhým mýtem a náleželi jiné realitě než my. A jediná křídla, na nichž jsem se mohl vydávat na cesty, byla křídla mé představivosti… Celý příspěvek
