„Hodně štěstí, Gordone,“ zavěsila se mu Alison na krk.
„Díky, miláčku,“ přikývl a políbil ji. Ačkoli měl hlavu plnou nadcházejícího jednání, cítil, jak mu tělem projela horká vlna. „Budu ho potřebovat.“
Nakrátko ostříhaná plavovláska s hravými plamínky v očích se k němu přitiskla ještě pevněji. Celý příspěvek
Jekot a nářek vyplašených měšťanů nás uvítal už na dálku, ještě dřív, než reflektory policejních vznášedel přebily světla kandelábrů. Nějaká hysterka, čerti vědí, odkud vlastně vylezla, se na nás vrhla, sotva jsme dosedli na beton, začala nám tlouct do přední kapoty a vyřvávat o hrůze, o vrazích a o pomoci s takovou vervou, že mě neochránilo ani silové pole na uších. Její zvíře skrývaly zčásti stíny, zčásti rozepnuté sako, nepoznal jsem, co tam má. Jakmile jsem však vystoupil, přihlásilo se vytím tak žalostným, že mi ho během jediné vteřiny začalo být líto. Celý příspěvek
Starší muž v dokonale vyžehleném obleku vešel do obchodu, koupil si láhev merlotu ročník 2039, otřel si pot z čela, vytáhl malý samopal a začal střílet. Kulky se opřely do regálů a do těl zákazníků. Během několika vteřin byla podlaha plná krve. Celý příspěvek
Prolog:
Kurtzman se zastavil jen na několik vteřin a jeho mysl se už znovu zmítala neklidem. Hluboko v nitru cítil oheň, který ho spaloval. Musel jít dál! Musel pokračovat vpřed! Dvakrát se zhluboka nadechl a vyrazil. Jakmile udělal první kroky tunelem dolů, myšlenky zmizely a dostavil se pocit úlevy. Hlavně zůstat v pohybu. Nesmí se zastavit. Čím rychleji postupoval, tím se jeho stav zlepšoval. Celý příspěvek
Jako kdyby nás ta planeta chtěla zabít, pomyslel si Vincent Brody a ještě pevněji sevřel pažbu laserové pušky.
Další nápor vichru udeřil do skafandru a stabilizátory měly co dělat, aby ho udržely na nohou. Bouře zesílila. Husté červenozelené mraky se točily v divokých vírech a proměnily oblohu v abstraktní představu pekla. Vítr zvedal kameny do vzduchu a hnal je na Brodyho a jeho kolegu Schofielda. Několik větších kusů narazilo do čelního průzoru. Kdyby se dostaly skrz, byli by během několika minut mrtví. Zdejší atmosféra byla pro lidi jedovatá. Celý příspěvek
Jako každý měsíc měl nového koně. Klisna, skoro patnáct let. Kdyby mohl, vybral by si Lonegan samozřejmě mulu. Nějakého samce vykleštěného až v pozdějším věku, aby v sobě měl trochu ohně, ale když na to přišlo, byla by to buď kobyla, nebo by se musel do čtyřkoláku zapřáhnout sám a nahýbat se dopředu, až by se špičkami prstů dotýkal země. Celý příspěvek
Kdyby nebyla moje buňka dokonale odzvučená, slyšel bych Raye Millera vyrábět další kříž. Takhle ho jen vidím, dřepí u země a širokými rozmachy přibíjí horizontální trám k vertikálnímu. Ochranný oděv skrývá jeho věk, bublina okolo jeho hlavy ovšem ne. Millerovi je devětasedmdesát, desítka už vztyčených křížů vytvářejících krátkou alej varuje, že nezestárl bez újmy. Kromě surové práce se sekerou, kladivem a hoblíkem fyzično moc nevnímá. On sám už odešel a teď chce akorát vykoupit i nás ostatní. Celý příspěvek
Inkvizitor je postrachem všech měst Baktrie, jejichž obyvatelé holdují sledování šachových partií s podobnou náruživostí, jako se jinde oddávají kohoutím, psím či gladiátorským zápasům. Přitom však inkvizice v Baktrii na rozdíl od jiných zemí nijak přímo nepostihuje samotné občany, škoda jim zde vzniká až přeneseně. Do kompetence inkvizice totiž v Baktrii spadají šachové figurky. Celý příspěvek
Královnou věd, která vysvětluje chování celého vesmíru, je nauka o hlavonožcích zvaná teuthologie, jejíž poznatky prorůstají mikrosvět i makrosvět, eony světelných let stejně jako kvanta podprostoru, jde o nauku chapadel o chápání všeho. Ne náhodou národy z různých konců vesmíru nezávisle na sobě věří, že velký třesk byl oblakem černého inkoustu, který vyvrhl největší hlavonož ze všech hlavonohů. Též velmi rozšířené je přesvědčení, že hvězdy by se zřítily z nebeské klenby, kdyby je zde nedržela síť přísavek. Celý příspěvek
V Soteře všichni věří, že šachové figurky jsou rozumné bytosti, pro něž partie představuje obdobu pozemského života lidí. Šachisté jimi samozřejmě mohou tahat dle své libovůle, ale takový přístup se podobá otrokářství. Mnohem správnější je naslouchat přáním figurek a provádět tahy pouze na jejich žádost. Jinak to nejde, protože figurky přece jen potřebují hybatele – snad, říkají někteří v Soteře, se kdysi bez lidí dokázaly obejít, nyní jsou však na nich životně závislé, možná jako trest za jakési dávné provinění. Celý příspěvek
Dostal jsem se ke dvěma vzácným svazkům, opravdovým bibliofilským klenotům – a to přitom nejsem žádný sběratel, pouze čtenář; v určité míře též grafoman, tyhle texty jsem však sám nevytvořil. V první řadě jde o dosud nepublikované, posmrtně sepsané dílo Ladislava Klímy Nanosekunda a věčnost. Sliboval jsem si od něj miliony, nakonec mi však, alespoň prozatím, víc vynesla kronika cholupických farářů.
Jakou kuriózní shodou okolností k tomu všemu došlo, o tom by se dala napsat kniha snad ještě zajímavější, takový grafoman ale opravdu nejsem, takže bude muset stačit stručná verze příběhu. Celý příspěvek
V nose ho šimral zápach spáleného lidského masa a ohořelých krovů, na které padal studený déšť. Dorazili do vesnice poté, co se tudy přehnaly divoké tlupy předvoje. Důstojníci se s vrozenou tupostí rozhodli rozložit tábor uprostřed spáleniště, nebylo možné se přesunout o pár stovek kroků někam jinam – kamkoliv!, aby vojáci nemuseli čichat smrad a brodit se v černočerné bahno proměněném spáleništi. Průzkumné a spížovací oddíly se vymkly kontrole už před pěknou řádkou týdnů. Jejich brutální chování znamenalo pro hlavní voj stejnou hrozbu jako nepřítel schovaný v lesích. Tu a tam narazila Matějova jednotka na mohutné duby ověšené úrodou umrlců v barvách některého ze spojenců. Polní četníci decimovali marodéry stejnou měrou, jakou marodéři masakrovali místní obyvatelstvo. Proslýchaly se fámy o bitvách mezi kompaniemi marodérů na jedné straně a polními četníky na straně druhé. Jenže čemu se dá ve válce věřit? Celý příspěvek
Klíny, lasturky, bobříci, chlupatice, čárky, puliny, frndy, kozy, cecky, prsa, ňadra, poupata, houpáky, dudy. Maxim se nepřítomně usmíval, připadal si jako v nebi, zapomínal, že se nachází v plísní a vlhkostí páchnoucím studeném skladišti a ocital se v černobílém světě jemných, drsných i drsnějších aktů nádherných dívek. Žádné barvy, žádní chlapi, takové byly jeho podmínky a dnes večer jeho evropský dodavatel dodržel dohodu do puntíku, nenašel jedinou barvotiskovou vyšpuleninu ani chlupatého hnusáka, co znesvěcuje čistou krásu pořád stejných a pokaždé zcela jiných křivek. Pročísl si vlasy a podrbal se za uchem, bude muset zase dojít k holiči, v dnešní době není zrovna dobré nosit dlouhé vlasy, člověk je potom na ulicích moc viditelný a uniformované složky si všech nápadných jedinců rády a často všímají. Zvedl oči od bedny, na které si prohlížel poslední zásilku, a pokýval hlavou, moc vlasatou hlavou dle úžasné říšské módy. Celý příspěvek
Jedna
Vešla do místnosti, elegantní a nepřístupná, Martin vyskočil na nohy, takových klientek neměli mnoho. Doprovázel ji ramenatý sluha se zjizvenou tváří, který vedl za ruku desetiletou dívku. Matka se posadila na židli a ti dva se postavili za ni, nikdo dosud neřekl jediné slovo. „Potřebujeme vaše služby, detektive,“ rozbila nevhodné ticho konečně kráska s kaštanovými vlasy. „Jmenuji se Tereza von Kazem a měla bych pro vás práci. Jste prý nejlepší v hledání ztracených věcí.“ Celý příspěvek
Wendy nabírala plnými hrstmi zlaťáky z truhly pokladů. Vytahovala skvostné prsteny s masivními kameny a zdobila jimi své útlé dětské prsty, ačkoliv byly příliš velké a neustále jí padaly zpátky do truhlice. Když se jí zdálo, že z dálky zaslechla tikot hodinek, nechala toho a pozorně naslouchala. Oddychla si, asi se jí to jen zdálo. Položila pistoli s tepanou hlavní zpátky, aby měla volné ruce. Musela být ostražitá, kdyby se náhodou připlížil krokodýl, který od nedávna pobýval na ostrově. Proti takové bestii, skoro třicet stop dlouhé, by sotva něco zmohla křehká dívenka. Wendy si na záda přehodila dlouhé vlasy, jejichž konečky měla slepené mořskou solí. Slunce jí na tváři, v soustředění zamračené, vykouzlilo pihy. Přemýšlela, jak toho odnést co nejvíc, když zbytek lupu padne zase do rukou jejich původních majitelů, pirátů. Nacpala do kapes pár mincí, ověnčila krk a zápěstí řetízky, které vytáhla z té zářivé změti, a pídila se po náušnicích… Celý příspěvek
Nad planinou posiatou striebristo modrými balvanmi, na pustom svete, príhodné vzdialenom od žírnych planét ľudí, sa rozprestrela hviezdna noc. Kamene žiarili zvyškovým teplom a svojskou, odťažitou krásou. Mnoho romantických duší, obliehaných pestrofarebným ruchom modernej doby, by si podobnú scénu zvolilo ako pozadie monitora. Dokonalosť obrazu však rušila hranatá silueta meteostanice a kôpka elektronického odpadu – kam raz človek vkročí, neostáva kameň na kameni. Ďalšiu ranu krajinke zasadilo spustenie 3+1D projekcie. Merala sotva pár centimetrov, bežala zo záložného zdroja vreckového formátu, ale jej vtieravé zvuky a krikľavé farby sa v harmónii ticha a modro-sivých odtieňov vynímali priam škandalózne. Kamene pohoršene mlčali. Na dovŕšenie všetkej neprístojnosti – bolo to propagačné video. Celý příspěvek
„Jo, tohle beru,“ přikývl Harry.
Zákazník si viditelně oddechl a usmál se: „Díky. A taky děkuju za hamburger.“ Pak zamířil ke dveřím.
„Přijďte kdykoli,“ zamával mu Harry na rozloučenou.
Podíval se z okna a snažil se odhadnout, jestli obloha na východě už začíná trochu blednout.
Nedalo se to dost dobře poznat, protože měl uvnitř rozsvícená světla. A zhasnout je rozhodně nehodlal, přestože teď v jeho hamburgrárně nikdo nebyl. Celý příspěvek
Zkušené prsty násilím zvedly Mitchellovo levé oční víčko. Oslnilo ho bílé světlo. Proces se opakoval s pravým víčkem. Zamrkal a otočil hlavu, aby tomu unikl. Sevření povolilo. „Poručíku Greenau?“
Ležel na lůžku na ošetřovně. Nebyla to ošetřovna na Francisi Drakeovi. Páchlo to tam jinak, i hučení plavidla na pozadí znělo odlišně. Tady byl zvuk tišší, vzdálenější. Větší. S námahou pohnul paží. Bolela ho hlava. Cítil se, jako by prospal několik dní. Celý příspěvek
Harry Vladek byl urostlý chlap, až moc na to, aby jezdil v tom svém volkswagenu, jenže byl zároveň moc chudý, než aby ho mohl vyměnit za něco většího, a podle toho, jak si věci stály, bylo jasné, že se na tom ještě dlouho nic nezmění. Opatrně sešlápl brzdu („K čemu vám, pane Vladku, bude vopravený brzdový vobložení, dyž hlavní brzdovej válec je jak řešeto?“ – Jenže odhad zněl na sto osmadvacet dolarů, a kde by je Harry vzal?) a zaparkoval na úhledně vyštěrkovaném parkovišti. Vysoukal se ze dveří a pořád ještě celý rozhozený po telefonátu s doktorem Nicholsonem zamkl auto a zamířil ke školní budově. Celý příspěvek
Pro Charybdu
Není pravda, že mrtví nejdou skládat. Ze čtverce se stane drak a z draka labuť, z minulosti se stane pověst a z pověsti píseň. Pravda se pomačká už při aktu rozpomínání.
Návody k papírovým skládačkám vám ovšem neřeknou, že každý sklad se otiskuje do tajné dřeně vaší morálky, do axiomů vašeho myšlení.
Je otázkou názoru, jestli to je to nejdůležitější, co vám návody k papírovým skládačkám neřeknou. Celý příspěvek
