Archiv rubriky: Pavel Urban

Když Edward Pinket 20. ledna 1944 vstoupil do kanceláře svého šéfa, ihned pochopil, že při plnění tohoto úkolu půjde do tuhého. Major Sheridan, velitel Jednotky speciálních operací, se totiž usmíval. To znamenalo, že vše nejspíš skončí mnohem větším masakrem než … Celý příspěvek →

Sešli se mezi frontovými liniemi, na území nikoho. Integrál, poslední náčelník zbytku Nezávislých kyborgů na Marsu, a Třetí, komisař – ideolog Svobodné Lunární Komuny, která v současnosti, po zničení velkých kapitalistických městostátů, téměř celý Mars ovládala. Nezávislí kyborgové, uprchlíci z … Celý příspěvek →

Svého otce jsem moc často nevídala. Občas se objevil u nedělního oběda, o svátcích, a někdy na mé narozeniny. Formálně sice bydlel s námi, tedy se mnou, mou matkou a služebnictvem v našem domě, ale většinu času trávil ve sklepě, … Celý příspěvek →

Na pláni Moken se rozezněly válečné rohy. Vojáci Meriánského království v rudohnědých kabátcích, ocelových pancířích a přilbách postupovali v sevřených řadách proti bojovníkům kmene Terosagů. Vpředu kopiníci s dlouhými kopími a velkými oválnými štíty, za nimi lučištníci vysílající mraky šípů … Celý příspěvek →

Lord Campbell býval veselý, přátelský chlapík. Vždy v dobrém rozmaru a neodpral si nic z radostí života. Dobré jídlo bylo jeho vášní a sklenka whisky mu byla společnicí již od časných odpoledních hodin. Plesy, lov, dostihy, opera… To vše se … Celý příspěvek →

Ten den se zprvu Snorrimu nezdál ničím zvláštní. Byl stejný jako všechny ostatní dny. Ráno se vzbudil, zkontroloval solární panely, snědl misku masokaše, kterou připravila matka, a potom se vydal s plastikovými kanystry pro vodu k prameni. Voda byla na … Celý příspěvek →

„Dobrá, pánové. Pokud na tom trváte, zopakuji vám to všechno ještě jednou. Nevím sice, k čemu vám to bude, jelikož jsem to již několikrát řekl vám i vašim kolegům, ale budiž. Ano, zabil jsem sira Herberta Longa, a přísahám Bohu, … Celý příspěvek →

Dvacátý šestý vstoupil do velitelské místnosti hlavního sídla Svobodné Lunární Komuny a postavil se do pozoru. „První, hlásím, že naši technici zachytili signál ze Země!“ První, vrchní komisař-ideolog Komuny vzhlédl od monitoru. Jeho pohyb byl nelidsky rychlý, vedený amfetaminy a … Celý příspěvek →

Dvacátý šestý vstoupil do velitelské místnosti hlavního sídla Svobodné Lunární Komuny a postavil se do pozoru. „První, hlásím, že naši technici zachytili signál ze Země!“ První, vrchní komisař-ideolog Komuny vzhlédl od monitoru. Jeho pohyb byl nelidsky rychlý, vedený amfetaminy a … Celý příspěvek →

Pětistý druhý otevřel oči. Ležel v medikřesle neznámé konstrukce. Ruce i nohy měl připoutány k opěrkám. Nad sebou spatřil jakousi nízkou poloprůhlednou kopuli. Viděl nezřetelné stíny podivných tvarů, pohybujících se kolem něj. Vyzkoušel svá pouta a vzápětí mu tělem mu … Celý příspěvek →

Je to již sedm let, co jsem já, Konrád Scheng, příslušník divize SS Mond, nastoupil službu na této stanici. Čtyři roky z těch sedmi jsem tu sám. Od té chvíle, kdy jsem dvacátého září 1943 musel zastřelit svého spolusloužícího Hermana … Celý příspěvek →

Lesní ticho prořízl strašlivý výkřik následovaný táhlým zavytím. Karavana, ubírající se pomalu po lesní cestě, se zastavila Kupci, poháněči mezků a služebníci si začali vystrašeně šeptat. Scyld, jedoucí v čele vedle náčelníka, položil ruku na jílec meče. „U Tara!“ zaklel … Celý příspěvek →

Banyán Melkerbuz, kapitán armády přístavního městostátu Lodonu, pohlédl z okna parní ornitoptéry dolů na prales. Za sebou, v přepravním prostoru, zaslechl své muže, padesát vybraných vojáků, jak si naposledy kontrolují výzbroj. Byli už skoro na místě. Z armádního lodonského letiště … Celý příspěvek →

21. 6. 1944 Vylodili jsme se za úsvitu. Pláž je prázdná. Na útesu, vysoko nad našimi hlavami, stojí obrovský černý monolit, jehož povrch je pokryt podivnými obrazci. Jako by vytyčoval hranici cizího světa. Příslušníci námořní pěchoty, kteří mě doprovázejí, jsou … Celý příspěvek →