Archiv rubriky: Dalibor Vácha

V nose ho šimral zápach spáleného lidského masa a ohořelých krovů, na které padal studený déšť. Dorazili do vesnice poté, co se tudy přehnaly divoké tlupy předvoje. Důstojníci se s vrozenou tupostí rozhodli rozložit tábor uprostřed spáleniště, nebylo možné se … Celý příspěvek →

Klíny, lasturky, bobříci, chlupatice, čárky, puliny, frndy, kozy, cecky, prsa, ňadra, poupata, houpáky, dudy. Maxim se nepřítomně usmíval, připadal si jako v nebi, zapomínal, že se nachází v plísní a vlhkostí páchnoucím studeném skladišti a ocital se v černobílém světě … Celý příspěvek →

Jedna Vešla do místnosti, elegantní a nepřístupná, Martin vyskočil na nohy, takových klientek neměli mnoho. Doprovázel ji ramenatý sluha se zjizvenou tváří, který vedl za ruku desetiletou dívku. Matka se posadila na židli a ti dva se postavili za ni, … Celý příspěvek →

Vylezl jsem z podúrovňového výčepu na studenou ulici. Dosud nerozbité lampy pouličního osvětlení se marně praly s temnotou, kterou posílila hustá mlha. Odplivl jsem si. Tohle byl hloupej nápad. Jít do hospody. Problém je, že podobně pitomých nápadů mám v … Celý příspěvek →

Pršelo. Kryštof se díval na krajinu, která se ztrácela v mlze. Zvedl oči, aby zahlédl šedé mraky orámované zelenými větvemi ohromných smrků. Silnice byla v obou směrech prázdná, už hodnou chvíli nepotkávali žádná auta. Nelíbilo se mu to. Měl pocit, … Celý příspěvek →

Vlastně ani nevím, proč jsem tu práci vzal. Možná pohodlnost, možná její nezvyklost, možná nuda; možná všechno dohromady. Pohovor v agentuře byl podrobný, zkoumavý a veskrze divný; můžu říct, že se mi to vůbec nezdálo. Ale tak nějak jsem potřeboval … Celý příspěvek →

Poslední Nový rok v zákopech? Osmé Vánoce jsme oslavili od počátku konfliktu, který se snad blíží ke konci. Muskovité tvrdí, že jejich zázračné zbraně pokoří Prusa na východě a Anglo-francouzská koalice vytlačuje metr po metru Germána od Paříže. Naši hrdinní … Celý příspěvek →

Víte, co je nejhorší? Co je na pozvracení? Že nám trvalo sakra dlouho, než jsme si všimli, že se něco děje. Nezačalo to ze dne na den, pomalu se to vynořovalo, až to prostě bylo venku. Někdy by mě zajímalo, … Celý příspěvek →

Vkročil jsem do přístavního rukávu ve výšce dobrých dvaceti kroků nad zemí. Přístavní rukáv nebyl v nejlepším stavu, některé trhliny byly až metr dlouhé, dával jsem si pozor, kam šlapu. Nemám rád výšky, o čemž jsem se přesvědčil během cesty … Celý příspěvek →