Archiv rubriky: Michael Swanwick

„Zabil jsi někdy člověka?“ zeptal se tulák. „O něčem takovém se nebavíme,“ odpověděl jeho společník. „Já jich zabil pět. To není moc. Ale dva z nich jsem zabil holýma rukama, a to není snadné, to tě ujišťuji.“ „To určitě není.“ … Celý příspěvek →

Muž, jenž vystoupil z dostavníku z Bernu – což nikdy nebyla snadná cesta, ale nyní byla nepohodlná dvojnásob díky strastem a zdržením způsobeným válkou – měl drsný a na první pohled strach nahánějící obličej. Když si ale člověk povšiml jeho … Celý příspěvek →

Salamandr byl na večírku středem pozornosti. Přinesli ho ze zvěřince markýze de la Fontainea – kdoví, s jakými obtížemi (ale od toho tu pochopitelně sloužící jsou) – a uzavřeli ho uprostřed burácejících plamenů v rozlehlém kamenném krbu toho typu, na … Celý příspěvek →

Divocí gryfové, kteří proslavili celý kraj, se proháněli po obloze nad zasněženými vrcholky Rifejských hor, když Sir Toby – jako obvykle pozdě – dorazil na zámek Greiffenhorst. Konkláve už zasedalo třetí den a popravdě, nikdo si jeho nepřítomnosti ani nevšiml, … Celý příspěvek →

Mongolský čaroděj zrovna vtrhl do Polska, když sir Tobiáš Gracchus Willoughby-Quirke přijel do Buckinghamského paláce s přidělencem a jeho vlkem v patách. Do královského sídla vstoupil neobvykle svižným krokem a čekal ho tam pohled na sloužící, kteří pobíhali sem a … Celý příspěvek →

Jednoho chladného a mlžného rána během Falešné války – podivného období, kdy byla Británie oficiálně ve válce s impériem Mongolského čaroděje, ale k žádnému vážnému vojenskému střetu dosud nedošlo – stáli sir Tobiáš Willoughby-Quirke a jeho přidělenec, Kapitánleutnant Franz-Karl Ritter, … Celý příspěvek →

Sanitka přijela mezi třetí a čtvrtou ráno. V márnici bylo tou dobou ticho, chladno a mírně vlhko. Hank si tenhle noční čas vychutnával a s ním i ten nepatrný náznak spokojenosti, jenž mu přinášel, jako třeba hrnek cenného kafe, které … Celý příspěvek →

Jsem z irské země a ze svaté země, země irské. Dobrý pane, laskav buď, vyhov mému přání, zatančit si se mnou pojď v irské zemi.   (neznámý autor ze 14, století)

Chlapeček přiklopýtal přes pole za soumraku. Zaprášenou tvář mu brázdily potůčky slz. A ztratil botu. Ve svém zoufalství si strašáka všiml až ve chvíli, kdy se ocitl kousek od něj. Pak se na místě zarazil, němý úžasem nad tím bledým … Celý příspěvek →