Miku, ne!
K výkřiku ani nestačil otevřít ústa. Narazil zády do zdi a ruce se vymrštily vzhůru v marné snaze ochránit si hlavu. Šmouhu blížících se čepelí mnohonože spatřil jen koutkem oka.
Pak přišel závan vzduchu a prudké křísnutí u pravého ucha, kam zbraň vzápětí dopadla.
Mik přirazil Krasena ke stěně ještě pevněji. Ačkoli menší, nyní byl jako z jediného prutu oceli. Zorničky měl stažené do maličkých dírek v ohni jedovaté modři, modré genedské pruhy na jeho tváři téměř pulzovaly vnitřním světlem. Celý příspěvek