„Sešli jsme se zde, abychom uctili památku Patrika Vašíčka.“
Nikdy jsem neměl rád tyhle pohřební kecy. Na jeden život jsem jich slyšel už dost. Neznám moc úchylnějších prací, než je kdákání na pohřbech. Všechna ta falešná účast mě nutí zvracet stejně jako příliš tučné jídlo. Navíc na tohle slova nikdy nestačí, vlastně jsou úplně zbytečná. Celý příspěvek
Někdo mi zaťukal na dveře, ale defektní zesilovač zvuk znásobil natolik, že mi div nepraskly bubínky. Okamžitě jsem skončil s cvičením mrtvých tahů a mávnutím ruky umlčel hlas předčítající Starce a moře. Hodil jsem na sebe aromatizované sako, aby klient neutekl, jakmile ucítí můj pot. Sedí jsem si za stůl, který z přeplácané místnosti alespoň trochu dělal kancelář. Teprve poté jsem tlačítkem otevřel titanové dveře. Celý příspěvek
Leželi v objetí na posteli, oba něco přes dvacet, jejich první společná noc.
„Chci, ať tenhle den trvá věčně,“ vydechl.
Zajela mu prsty do vlasů.
„Věčnost se přece dá snadno zařídit, víš?“
„Vím, a miluju tě. Udělejme to hned.“
„Taky tě miluju, lásko,“ začala se usmívat dívka. Její úsměv odhalil krásné, velmi výrazné špičáky. Zvedla hlavu a s pootevřenými rty se přiblížila k mladíkovu krku. Celý příspěvek
I
„Pšššt! Jenom klid. Všechno bude v pořádku,“ prohlásil profesor informačních technologií Kamil Nekvapil, sotva vstoupil do třídy.
Žáci v bílých košilích a pestrých vázankách se radostně usmáli – na sebe, na něho.
Přečetl pokyny k maturitní práci. Rozdal potřebné dokumenty. Na bílou tabuli napsal černým fixem čas zahájení a ukončení. Úsměvy žáků se o něco rozšířily, protože jim tři minuty přidal. A pak stál před tabulí a především kontroloval, aby nikdo nikoho nerušil. Celý příspěvek
Banyán Melkerbuz, velitel zvláštních jednotek městostátu Lodon, kráčel širokou chodbou obloženou mramorem a přemítal, proč si ho dal vládce městostátu, generál Hilpurk Done asi zavolat. Že by nějaká diverzní akce proti prokletým, úskočným Sinům? Nebo se zase nějaký naivní misionář nechal unést krvelačným! Nuby a on ho teď bude muset na poslední chvíli a za cenu mnoha životů lodonských vojáků tahat z kanibalského kotle? Ať tak či tak, jedno bylo jasné – někdo brzy zemře bolestivou, násilnou smrtí. Když před ním sluhové otevřeli velké vyřezávané dveře pracovny generála Donea, cítil mrazení v zádech. Doufal jen, že ani tentokrát nebude tím mrtvým on. Celý příspěvek
Vítejte na palubě Nádherné nomádky, všech jejích čtyřech stech padesáti tisících tunách s jaderným pohonem. Jedná se doslova o samostatný stát uznávaný ostatními, s vlastními ozbrojenými silami, zákony a měnou. Přese všechnu modemu zůstává život na moři i nadále staromódní. Jsou tu k dispozici tradiční bufety s rychlým občerstvením, stylové restaurace, pestrobarevné fontány, pouliční baviči a dokonce i holičství s roztomile nesourodou čtveřicí holičů. Slouží tu vyškolené armády kuchařů, popelářů, sběračů zvířecích výkalů a údržbářů. Každý večer je pořádán ohňostroj na hlavní ústřední palubě nad kasinem Šťastný milionář, pokud tedy počasí dovolí. Je docela snadné pochopit proč ti, kdo si to dovolit můžou, dokážou pobývat na výletních lodích až do – a pak i dlouho po – smrti. Celý příspěvek
Noel měl za sebou první tři měsíce práce pro společnost Detling & Dronyk, když si všiml jistého zvláštního vzoru v holografické šroubovici kalkulátoru nostalgie, který měl za úkol monitorovat. Nevypadalo to na chybu softwaru či hardwaru – kontrolky kalkulátoru stále zářily „zdravou“ světlou modří –, přesto cítil nutkavou potřebu o svém objevu někomu říct. Celý příspěvek
Bioloď se vznášela na oběžné dráze, chapadla roztažená jako sušená sépie. Silas každý den pozoroval, jak se zvětšuje, průzorem v kryooddělení, kam chodíval, aby byl sám s tělem Haley a sjížděl se. Vstříkl si virus mírné euforie a počkal, až ho pohled na její nehybný obličej přestane drásat; až si dokáže připomenout, že její neurální vzorce jsou uložené a že není mrtvá, ještě ne úplně. Celý příspěvek
Peterova malá francouzská chůva patřila k těm růžolícím slečnám, které měla Helen v oblibě, něco jí ale vadilo na jejích ústech. Byla plachá a tichá, ale na tom nesešlo. Helen si při konverzaci klidně vystačila sama.
„Naše cesta byla hrozná. Z Paříže do Štrasburku to celkem klapalo, ale trasa do Mnichova by byla rychlejší bryčkou. A Salzburg! Vlak předběhl dokonce i osel.“ Celý příspěvek
Letní větřík si pohrával s listím, rozhoupával větve, takže se zdálo, že les šeptá. Slunce prosvítalo mezerami mezi stromy a malovalo na písčitou cestu zlatá kolečka. Ta se rozpouštěla v prachu, zvířeném patnácti páry nohou…
Od chvíle, kdy Calla opustila vlakové nádraží, se všichni udiveně zastavovali, aby se na ni mohli upřeně podívat. Sledovali ji, jak kráčí přes náměstí a poté nahoru po schodech k Severní vojenské nemocnici. Ve své jednotvárně šedivé uniformě vypadala mezi khaki uniformami gaantských vojáků a důstojníků jako bouřkový mrak. Mír mezi jejich národy stále trval; pohled na ni neměl vzbuzovat takový šok. A přesto bylo dost dobře možné, že byla prvním obyvatelem Enithu, který tímto náměstím kráčel, aniž by byl zajatcem. Celý příspěvek
V pomerančovém džusu plavalo víc dužiny, než měl rád, a navíc byl teplý. Byla to jedna z nevýhod, kterou s sebou nesou snídaně u pracovního stolu.
Popravdě řečeno, když dřív snídával doma, připravovala mu bývalá manželka džus také s velkým množstvím dužiny. Jenže byl alespoň studený a dobrý.
Krabičku od džusu odložil a na vzniklém prostoru si rozložil noviny. Celý příspěvek
Když se moje duše přemístí do cizího těla, obvykle se stane několik věcí. Zaprvé, tělo, do kterého jsem se narodil, upadne do kómatu. Zadruhé, tělo, do kterého jsem se přemístil, upadne na krátkou dobu do bezvědomí, po němž následuje urputná bolest hlavy trvající několik dní, během nichž se obvykle snažím zjistit kdo jsem, kde jsem a jak můžu kontaktovat svoji rodinu. Celý příspěvek
Jsme na dně v Hellas. Stavební jáma má půl kilometru v průměru a obrovský důlní bagr Hitachi 5150, přezdívaný Trhač mandlí, je rozkročený na jejím okraji jako bájný titán a vytrhává ze dna stotunové hroudy regolitu. Tak ladně, jako by se nechumelilo.
Řídká atmosféra přenáší rachot marsovského zigzagu z kabiny bagru jen velmi ostýchavě. Charakteristický projev zpěváka je však nezaměnitelný. Je to Mik Kerosen a The Konvertors, vůbec nejoblíbenější hudební těleso na akoloniích, či na Jih od Ráje, jak se dnes říká. Celý příspěvek
„Vstávej, tlusťochu! Chce s tebou mluvit šéf!“
Drsný dloubanec pod žebra doprovázel hlas, který by mohl pocházet ze zlého snu, kdyby tolik nebolel.
Probudil se a zachvátila ho panika – šéf?! Takže ho nakonec dostali… Bývalá práce Talbota doslova pronásledovala. Ještě před nedávnem hlavní modifik Greentech Laboratories, dnes štvanec na útěku s ukradeným prototypem nového fólia, klíčovým produktem biotechnologické firmy. Prototyp byl jedinečný, a aby ho Greentech dostal, nezastaví se před ničím, ani před vraždou… Celý příspěvek
Tohle bude zvlášť drsná vražda, i podle jejích měřítek.
Seděla v horkém stínu kavárenské terasy na promenádě Calle de las Huertas, jen kousek od Prada Potřebovala k práci veřejná místa, potřebovala být mezi lidmi, sledovat, jak je to zasáhne. U okolních stolků bylo narváno, mačkali se tu studenti, turisté, ilegální přistěhovalci i nezaměstnaní – samí cizí lidé. Ale s tím už se smířila Nedokáže se s nimi spojit jinak, než že jim ublíží, provede jim totéž, co se stalo jí. Co by tomu asi ty miliony Zážitkářů řekly, kdyby se zjistilo, jaký se za Smrtící Simone ve skutečnosti skrývá zbabělec? Celý příspěvek
Petr Topinka se vrátil do kanceláře s šálkem kouřícího kafe, posadil se na kolečkovou židli a hodil oko na monitor, ze kterého na něj svítila hlavní stránka jeho Facebooku. Během doby strávené v kuchyňce se nic zajímavého nestalo. Žádná z jeho nemnoha bývalých přítelkyň mu nepsala, že se k němu chce vrátit, žádná dáma v nesnázích nepotřebovala zachránit, žádná superhrdinka mu neposlala žádost o přátelství. Jen obvyklá směsice pozvánek do stupidních online her, kreslených či fotografických vtipů, které si to označení vysloužily pouze z nedostatku lepšího pojmenování, a k tomu snůška depresivních informací na téma, která z jeho bývalých spolužaček se právě vdává nebo rodí. Celý příspěvek
Metro se nepříjemně houpalo. V každé zatáčce se hlavy cestujících nakláněly do stran jako řasy v mořském proudu. Tancovaly v rytmu rozhrkaného vagonu. Natřásaly se, jako kdyby se ocitly v pračce při odstřeďování. Celý příspěvek
Inkoustově černý svět přečkal supernovu jenom tak, že při výbuchu přišel o kůru a plášť. Těžká planeta zalévaná paprsky rádiových vln a mikrovln se řítila kolem mrtvé hvězdy po těsné eliptické dráze a magnetická pole obou se proplétala v oblacích plazmatu. Její povrch zalévaly oceány karbonylů železa, jež olizovaly trnité ostrovy z oceli. Celý příspěvek
Psal se únor 1989 a já byla v prváku na univerzitě. Seděla jsem ve studentském centru a pokoušela se spočítat úkol z matiky a v klidu si vypít šálek kávy, což se oboje ukázalo jako překvapivě nesnadné, když vtom někdo odsunul židli naproti mě a sedl si. „Megan,“ uslyšela jsem. Celý příspěvek
