Vy jste absolvoval už svůj sedmý šampionát, ani teď jste ale na vytoužené zlato nedosáhl…
Nedá se nic dělat. Snad tam někde vzadu je.
Rozhovor s Tomášem Plekancem,
Stockholm, 16. 5. 2013, www.sport.cz
Vy jste absolvoval už svůj sedmý šampionát, ani teď jste ale na vytoužené zlato nedosáhl…
Nedá se nic dělat. Snad tam někde vzadu je.
Rozhovor s Tomášem Plekancem,
Stockholm, 16. 5. 2013, www.sport.cz
Šedohnědý svět
Přetížení ho vmáčkne do sedačky a poslední, co zahlédne předtím, než mu black out vezme zrak, je šedohnědá hakashská bio-stíhačka, kterou prediktivní střely rozšlehaly na hadry. V duchu poděkuje von Richthofenovi a snaží se rozdýchat odkrvení mozku, zatímco palubní počítač přebírá řízení. Celý příspěvek
Betsy Haadama sledovala na náramkovém počítači šest tisíc let starý němý film. Byl černobílý, přeexponovaný, dvourozměrný a chronologicky zpřeházený. Na záznamu: kníratý muž zahrnuje péčí svého malého synka v zoo plné návštěvníků. Žena energicky rozčesává chlapcovy bílé vlasy u velkého klavíru. Celý příspěvek
Trpasličí hadrosaurus sebou prudce škubal a vydával kvákavé skřeky. Celní inspektor Václav Pomezný zvíře nemilosrdně vytáhl ze skříňky pod umyvadlem na toaletě, pevně je držel za kůži na hřbetě a otočil se do kabiny kosmoplánu: „Čí to je?“ Celý příspěvek
Pot jí prosakoval prodřeným těsněním ochranných brýlí, stékal jí do očí a kazil jí výhled na nárazovou hlavici. Zamžourala, začala usilovně mrkat ve snaze zaostřit a proklínala přitom ty zrádné brýle, že si kvůli nim nemůže protřít oči rukou v silné rukavici. Rukou, která se třásla, jak si všimla, když ji nenuceně pokládala zpátky na knipl. Celý příspěvek
S nastávajícím soumrakem bylo třeba práci přerušit.
Šachta ještě zdaleka nebyla hotova. Stavitel tvrdil, že by ji sám vyhloubil během jednoho dne, ale lidé nebyli ochotni platit tolik. A za ty týdny, které dostal, vždy jen narušil skálu a dolů potom slezli nádeníci a dokončili to, na co stačili.
Silou lidských paží by tuto šachtu hloubili rok, než by narazili na stříbrnou žílu, dřív by se do hloubky sto osmdesáti sáhů nedostali. Se stavitelovou pomocí to mělo trvat týden.
Stavitel se obdivoval jistotě měšťanů, kteří tvrdili, že pod tím gigantickým skalním masívem, na němž stála celá městská čtvrť i rozlehlý hrad, najdou stříbro. Ukázali mu místo, kde se stará vyčerpaná žíla ztrácela spolu s ponornou řekou v hlubokém jícnu, Celé město bylo rozkutané, a staré doly už nevynášely. Město bylo neuvěřitelně bohaté a nikdo si nechtěl připustit, že by mohlo zchudnout. Proto byli měšťané ochotni věnovat tak značné úsilí právě hloubení šachty v místě, kde zatím ještě nikdo netěžil. Celý příspěvek
Čas od času starce navštěvovali cestovatelé v čase.
Býval v domě sám, nejčastěji seděl u svého masivního starého dřevěného stolu s knihou nebo nějakými poznámkami, jež donekonečna přerovnával, obklopený stíny, které dodávaly místnosti vzezření jeskyně. Bylo to na úplném konci večera, v tom prázdném bezčasí poté, co jeden den vezme do zaječích, než druhý povstane, kdy obloha není černá ani šedá, nic se nehýbe a noc za okenním sklem je studená, hořká a mrtvá jako sedlina včerejší kávy. Kdyby v takové chvíli přerušil svou práci a zaposlouchal se, ostře by si kolem sebe uvědomil dávnou budovu z hnědého pískovce, vonící sádrou, dřevem, voskem a starým prachem, prodchnutou tím hutným, hučivým tichem, které se skládá z mnoha drobných zvuků, jež nejsou tak docela slyšet. Poslouchal by to ticho, až by se jeho nervy vpletly do budovy jako míle tenkého stříbrného drátu a pak, až by se stíny sevřely jako železné mříže a světlo samotné jako by dostalo kouřový nádech a zesláblo, by dorazili cestovatelé v čase. Celý příspěvek
Nový úder magnetické bouře hodil vznášedlem tak, že půlce cestujících zacvakaly zuby. Will Manno, pilot, rychlým pohledem zkontroloval, že jsou všichni na svých místech a pečlivě připoutaní a znovu ho napadlo, že takhle různorodou pětici už dlouho nevezl, ani na ilegálních cestách. Vyzáblá žena, od pohledu hysterka, zjevně před něčím prchala, možná před manželem a možná před policií, protože manžela zabila. Tlustý vagabund se mohl tvářit jakkoliv vagabundovitě, přesto bylo jasné, že je to zazobanec z Pólu a Willovi nešlo do hlavy, co může být tak naléhavé, aby člověk jeho typu riskoval život při letu ilegálem, zejména dnes, kdy portálová technologie dorazila i do takového zapadákova, jako byla jejich planeta. Další byl mladý hejsek, který se od první chvíle snažil tvářit současně důležitě i nenápadně, jako by chtěl budit dojem tajného agenta, který se nesmí prozradit – a konečně dvojice, která mu dělala starosti nejvíc, tedy starší muž, téměř jistě důstojník, s tak ostře vyřezanými a neměnnými rysy, že by chlap mohl být z bronzu nebo žuly, a jeho pobočník, mladý nervózní svalovec. Celý příspěvek
Londýn umí být na jaře nepřekonatelně krásný. Dnes ráno byl vzduch svěží jako čerstvě utržené jablko a když teď sedím v zahradě a čekám na svůj čaj, je hřejivé slunce stejně vlídné jako starý přítel. Z domu slyším zvuky nového bezdrátového rádia, které mi přivezli Julius a Ethel z poslední návštěvy Indie. Před malou chvílí se ulicí přehnala skupina mladíků na kolech, halasili a smáli se tím drsně upřímným tónem, který používají muži, když jsou sami mezi sebou. Ve dnech, jako je tento, se svět zdá být příjemným a bezpečným místem. Částečně takový skutečně je. Ale jenom částečně. Celý příspěvek
Jakmile máma zavřela dveře pokoje, Martin se vždy zavrtal pod přikrývky. Tahle část dne patřila mezi ty nejlepší. Během oné dlouhé, hřejivé hodiny mezi bdělostí a spánkem ho představivost dokázala odvát takřka kamkoliv. Celý příspěvek
Balancuji na okraji srázu. Zející propast je široká a temná jako nekonečné moře temnoty.
Mimozemšťan se vznáší přede mnou. Vyproštěný ze své skořápky je příliš krásný nebo příliš ošklivý, než abych to pochopila.
„Skoč, Cassie,“ říká/myslí/zpívá.
Zvedám nohu před sebe a zhluboka dýchám, ale nedokážu to. Bojím se. „Ne!“
Otáčím se a dávám se na útěk. Celý příspěvek
„Xaviere, budeš to ty, kdo uvidí naše děti vyrůstat, kdo je bude učit a provázet je životem v jejich radostných i smutných chvílích od narození až do dospělosti. A budeš jim vyprávět, jaké to bylo tady na Zemi, na Staré Zemi…“
Profesor Schleifer se odmlčel a promnul si sklíčka brýlí. Za černými obroučkami se skrývaly jiskřivé modré oči, které uměly být dětsky veselé navzdory profesorovu pokročilému věku. Celý příspěvek
I
Paprsek mikrovln a rádiových vln z pulsarového majáku se otáčel dvakrát za vteřinu. V dosahu jeho magnetického pole obíhala jediná planeta, která kdysi dávno přežila výbuch supernovy, byť za cenu kůry a pláště. Kolem tohoto malého kovového světa se shlukla atmosféra z oxidu uhličitého a dala vzniknout oceánům železa a karbonylu niklu, posetým houštinami ocelových jehel, jež se rozevíraly jako vějíře, aby zachytávaly mikrovlny. Na největších ostrovech z nich vyrostly věže, podstavce a obranné zdi. Těmito městy a pevnostmi cupitali po osmi kloubových nohách z ocelových bodlin pichlaví kovoví tvorové, které drželo pohromadě silné magnetické pole. Jemnými ostny lapali míhající se mikrovlny a generovali si z nich elektřinu pro své rychlé, mrštné pohyby. Celý příspěvek
I.
Lak, který byl už tolikrát vysušen a seškvařen poledním sluncem, se na rámu dveří starého bytového domu drolil a ztrácel barvu. Znovu se zapřísáhla, že už s tím konečně něco udělá, aby se dalo na noc zavřít. Bála se zdi ghetta, která byla přes ulici, bála se i veliké kované brány, přes kterou se dalo nahlédnout k těm, co ztratili status živých. Odloupla kousek. Dřevo se už víc podobalo papíru. Jakmile ale chtěla vydrolit lak na zem, přilepil se jí na zpocené prsty. Zalezl za dokonale upravené nehty. Zaklela. Odhodila cigaretu k obrubníku. Celý příspěvek
Kleisterman kráčel podél pobřeží; mírné vlny severního Atlantiku se lámaly a v krajkách bílé pěny přibíhaly jedna za druhou téměř až ke špičkám jeho bot. Souběžně s ním, jen o něco blíže k moři, uháněl po pláži vodouch, chňapal po ždibcích potravy vyvržených příbojem. Jak vlny ustupovaly zpátky do moře, zanechávaly po sobě matovou čerň hladkého písku, na níž se daly spatřit gejzíry bublin od zahrabaných blešivců. Celý příspěvek
Pach stáří, nemohoucnosti a výměšků. Pach blížící se smrti. Pach, který ani osvěžovač vzduchu s vůní levandule nedokáže odehnat od čistě povlečeného lůžka, v jehož peřinách se utápí člověk. Sta59ček podobný spíše vrásčité mumii než živému člověku. Ústa má olepena slinami, rty odhalují zažloutlé zuby. Olysalá hlava je natočena tak, aby zkalenýma očima dohlédl na osobu sedící u postele. Celý příspěvek
Ze všech svých primárních hostitelů měl Gnimo nejraději Lenku.
Pociťoval k té stárnoucí, osamělé ženě z pradávných časů zvláštní osobní náklonnost, kterou nedokázal nijak vysvětlit a se kterou se nikdy nikomu nesvěřil. Když usnula, zahrabaná pod sepranou dekou v malém podkrovním bytě, často nad ní dlouho stál a jenom se mlčky díval. Až potom přiklekl k rohu postele, jemně se dotkl bříšek jejích prstů vykukujících zpod polštáře a začal polykat mlhavé obláčky metabolik z vlásečnic proplétajících se pod pobledlou pokožkou. Celý příspěvek
Slova přicházela jako něžné laskání, které ji probouzelo ze spánku.
„Hola. Nazdárek.“
Cítila na víčkách světlo a věděla, že když je otevře, bude ji pálit do očí, takže si je bude muset zastínit dlaní a nechat světlo proudit jen štěrbinkou.
„Nechceš si povídat?“ Tlumený mužský hlas. Celý příspěvek