„… Dvanáct a taguj,“ zařvali jsme a Cheung připojil: „Znáte to, vy dva?“
Zandt zamračeně svraštil obočí.
Adra zavrtěla hlavou, rozhlédla se po nás dokola. Dívala se, pátrala v obličejích, aby přišla na to, co se od ní chce. „To jako té-á-gé? Turingovsky úplný asociativní gestalt? To si posádka přijde na takový peníze, že si můžete dovolit neurální zálohy?“ zeptala se.
„To není nic technologickýho,“ odmítl Cheung, „ale hospodská hra. Slam. Rap.“ Zandt svraštil obočí nad bledýma očima ještě hlouběji. „Taková improvizace, k vyjádření pocitů. A pak se vyprávějí historky. Největší pitomost, nejbolestnější nebo nejhorší věc, co jste kdy udělali.“ Celý příspěvek