Archiv rubriky: Josef Pecinovský

„Všechno nasvědčuje tomu, Trentone, že přímo v lineálu, v roce 218 před naším letopočtem, nastaly potíže.“ Dalo se čekat, že mě Arsain nezavolá kvůli nějaké prkotině. Bylo to pěkně hluboko v minulosti a o lineálu vždycky říkal, že se v … Celý příspěvek →

Silné ruce ho vedly pryč. Kabát… Někde přece ztratil kabát… Nemůže tu zůstat… „Kluci, dávejte pozor, teď sem to tu vytřela,“ další ženský hlas. „A zavřete ho až do tý zadní, ať nesmrdí moc nápadně.“ Tma a chlad. A samota. … Celý příspěvek →

Věčné město hořelo. Černé sloupy dýmu stoupaly do nadoblačných výšin a zdálky mohly připomínat výbuch Vesuvu, do toho však chybělo ještě dobrých patnáct let. Bylo 19. července roku 64. Císař Nero měl vládnout ještě téměř čtyři roky. Teď tu nebyl, … Celý příspěvek →

Poutníče, zvěstuj Lakedaimónským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám. Tak tohle je český překlad řeckého textu, který jsem si mohl přečíst na keramické desce, položené na srázu nad čtyřproudou silnicí, která toto památné místo dělí od památníku, … Celý příspěvek →

Již téměř dva tisíce let stojí v Alexandrii Pompeiův sloup. Tyčí se uprostřed prázdného prostranství do výše sedmadvaceti metrů a střeží jej dvě kamenné sfingy. Kdysi na tom místě stávala Serapova svatyně. Všeobecně se má za to, že tento sloup … Celý příspěvek →

Kdysi, ještě jako student, jsem četl sbírku povídek Pouta Andersona Strážci času. Velice se mi líbila a přečetl jsem ji dvakrát. Tenkrát jsem si říkal, jak by to bylo hezké, kdybych i já se mohl stát členem této hlídky, a … Celý příspěvek →

Polosvětlo, pološero. Arénu svíralo beztvaré počasí bez výkyvů, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Stál jsem na písku, který nebyl žhavý sluncem, ale byl očekáváním. Udeřila do mne černající se masa diváků. Nevím, kolik jich bylo; později jsem … Celý příspěvek →

S nastávajícím soumrakem bylo třeba práci přerušit. Šachta ještě zdaleka nebyla hotova. Stavitel tvrdil, že by ji sám vyhloubil během jednoho dne, ale lidé nebyli ochotni platit tolik. A za ty týdny, které dostal, vždy jen narušil skálu a dolů … Celý příspěvek →

Osoby: Trenton, agent MTPI, jako obvykle musí zabránit nejhoršímu. Arsain, velitel útvaru MTPI. Veronika, lékařka, kterou její pacient opovrhuje. Seržant Don Bradley, má noční směnu. Elvíra, trpělivá policistka. Poručík Stram, velmi nevrlý vyšetřovatel. Gaius Caesar Augustus Germanicus, zvaný též Caligula. … Celý příspěvek →

Ten člověk sice mluvil česky, ale přízvuku se zbavit nedokázal, a možná ani nechtěl. „Tak podívej, Choloubek,“ říkal. „Dluchuješ sto padesát tisíc.“ „Já vím,“ pomalu rudl v obličeji Pavel. „Dobře vím, kolik dlužím. Vrátím to, Sergeji.“ „To slibuješ už měsíc,“ … Celý příspěvek →

Osoby: Publius Maxentius Varrus: muž, který je ohromen nanotechnologiemi. Veronika: dívka, která je pro každou špatnost. Trenton: člen hlídky MTPI, tentokrát si bere s sebou do minulosti dámskou společnost. Stich: pštrosovitý úředník, projevující byrokratické sklony. Salvatore: archeolog, který se při … Celý příspěvek →