Pavel Houser – Inkvizitor

Inkvizitor je postrachem všech měst Baktrie, jejichž obyvatelé holdují sledování šachových partií s podobnou náruživostí, jako se jinde oddávají kohoutím, psím či gladiátorským zápasům. Přitom však inkvizice v Baktrii na rozdíl od jiných zemí nijak přímo nepostihuje samotné občany, škoda jim zde vzniká až přeneseně. Do kompetence inkvizice totiž v Baktrii spadají šachové figurky. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Pavel Houser, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Pavel Houser – Chapadla vesmíru

Královnou věd, která vysvětluje chování celého vesmíru, je nauka o hlavonožcích zvaná teuthologie, jejíž poznatky prorůstají mikrosvět i makrosvět, eony světelných let stejně jako kvanta podprostoru, jde o nauku chapadel o chápání všeho. Ne náhodou národy z různých konců vesmíru nezávisle na sobě věří, že velký třesk byl oblakem černého inkoustu, který vyvrhl největší hlavonož ze všech hlavonohů. Též velmi rozšířené je přesvědčení, že hvězdy by se zřítily z nebeské klenby, kdyby je zde nedržela síť přísavek. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Pavel Houser, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Pavel Houser – Posmrtné partie Sotery

V Soteře všichni věří, že šachové figurky jsou rozumné bytosti, pro něž partie představuje obdobu pozemského života lidí. Šachisté jimi samozřejmě mohou tahat dle své libovůle, ale takový přístup se podobá otrokářství. Mnohem správnější je naslouchat přáním figurek a provádět tahy pouze na jejich žádost. Jinak to nejde, protože figurky přece jen potřebují hybatele – snad, říkají někteří v Soteře, se kdysi bez lidí dokázaly obejít, nyní jsou však na nich životně závislé, možná jako trest za jakési dávné provinění. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Pavel Houser, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Pavel Houser – Nanosekunda a věčnost

Dostal jsem se ke dvěma vzácným svazkům, opravdovým bibliofilským klenotům – a to přitom nejsem žádný sběratel, pouze čtenář; v určité míře též grafoman, tyhle texty jsem však sám nevytvořil. V první řadě jde o dosud nepublikované, posmrtně sepsané dílo Ladislava Klímy Nanosekunda a věčnost. Sliboval jsem si od něj miliony, nakonec mi však, alespoň prozatím, víc vynesla kronika cholupických farářů.

Jakou kuriózní shodou okolností k tomu všemu došlo, o tom by se dala napsat kniha snad ještě zajímavější, takový grafoman ale opravdu nejsem, takže bude muset stačit stručná verze příběhu. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Pavel Houser, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Dalibor Vácha – Tambor

V nose ho šimral zápach spáleného lidského masa a ohořelých krovů, na které padal studený déšť. Dorazili do vesnice poté, co se tudy přehnaly divoké tlupy předvoje. Důstojníci se s vrozenou tupostí rozhodli rozložit tábor uprostřed spáleniště, nebylo možné se přesunout o pár stovek kroků někam jinam – kamkoliv!, aby vojáci nemuseli čichat smrad a brodit se v černočerné bahno proměněném spáleništi. Průzkumné a spížovací oddíly se vymkly kontrole už před pěknou řádkou týdnů. Jejich brutální chování znamenalo pro hlavní voj stejnou hrozbu jako nepřítel schovaný v lesích. Tu a tam narazila Matějova jednotka na mohutné duby ověšené úrodou umrlců v barvách některého ze spojenců. Polní četníci decimovali marodéry stejnou měrou, jakou marodéři masakrovali místní obyvatelstvo. Proslýchaly se fámy o bitvách mezi kompaniemi marodérů na jedné straně a polními četníky na straně druhé. Jenže čemu se dá ve válce věřit? Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Dalibor Vácha, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Dalibor Vácha – Sběratel černobílých dívek

Klíny, lasturky, bobříci, chlupatice, čárky, puliny, frndy, kozy, cecky, prsa, ňadra, poupata, houpáky, dudy. Maxim se nepřítomně usmíval, připadal si jako v nebi, zapomínal, že se nachází v plísní a vlhkostí páchnoucím studeném skladišti a ocital se v černobílém světě jemných, drsných i drsnějších aktů nádherných dívek. Žádné barvy, žádní chlapi, takové byly jeho podmínky a dnes večer jeho evropský dodavatel dodržel dohodu do puntíku, nenašel jedinou barvotiskovou vyšpuleninu ani chlupatého hnusáka, co znesvěcuje čistou krásu pořád stejných a pokaždé zcela jiných křivek. Pročísl si vlasy a podrbal se za uchem, bude muset zase dojít k holiči, v dnešní době není zrovna dobré nosit dlouhé vlasy, člověk je potom na ulicích moc viditelný a uniformované složky si všech nápadných jedinců rády a často všímají. Zvedl oči od bedny, na které si prohlížel poslední zásilku, a pokýval hlavou, moc vlasatou hlavou dle úžasné říšské módy. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Dalibor Vácha, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Dalibor Vácha – Nová Praha

Jedna

Vešla do místnosti, elegantní a nepřístupná, Martin vyskočil na nohy, takových klientek neměli mnoho. Doprovázel ji ramenatý sluha se zjizvenou tváří, který vedl za ruku desetiletou dívku. Matka se posadila na židli a ti dva se postavili za ni, nikdo dosud neřekl jediné slovo. „Potřebujeme vaše služby, detektive,“ rozbila nevhodné ticho konečně kráska s kaštanovými vlasy. „Jmenuji se Tereza von Kazem a měla bych pro vás práci. Jste prý nejlepší v hledání ztracených věcí.“ Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Dalibor Vácha, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Petra Slováková – Navždy

Wendy nabírala plnými hrstmi zlaťáky z truhly pokladů. Vytahovala skvostné prsteny s masivními kameny a zdobila jimi své útlé dětské prsty, ačkoliv byly příliš velké a neustále jí padaly zpátky do truhlice. Když se jí zdálo, že z dálky zaslechla tikot hodinek, nechala toho a pozorně naslouchala. Oddychla si, asi se jí to jen zdálo. Položila pistoli s tepanou hlavní zpátky, aby měla volné ruce. Musela být ostražitá, kdyby se náhodou připlížil krokodýl, který od nedávna pobýval na ostrově. Proti takové bestii, skoro třicet stop dlouhé, by sotva něco zmohla křehká dívenka. Wendy si na záda přehodila dlouhé vlasy, jejichž konečky měla slepené mořskou solí. Slunce jí na tváři, v soustředění zamračené, vykouzlilo pihy. Přemýšlela, jak toho odnést co nejvíc, když zbytek lupu padne zase do rukou jejich původních majitelů, pirátů. Nacpala do kapes pár mincí, ověnčila krk a zápěstí řetízky, které vytáhla z té zářivé změti, a pídila se po náušnicích… Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Petra Slováková, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Zuzana Stožická – TardigRider

Nad planinou posiatou striebristo modrými balvanmi, na pustom svete, príhodné vzdialenom od žírnych planét ľudí, sa rozprestrela hviezdna noc. Kamene žiarili zvyškovým teplom a svojskou, odťažitou krásou. Mnoho romantických duší, obliehaných pestrofarebným ruchom modernej doby, by si podobnú scénu zvolilo ako pozadie monitora. Dokonalosť obrazu však rušila hranatá silueta meteostanice a kôpka elektronického odpadu – kam raz človek vkročí, neostáva kameň na kameni. Ďalšiu ranu krajinke zasadilo spustenie 3+1D projekcie. Merala sotva pár centimetrov, bežala zo záložného zdroja vreckového formátu, ale jej vtieravé zvuky a krikľavé farby sa v harmónii ticha a modro-sivých odtieňov vynímali priam škandalózne. Kamene pohoršene mlčali. Na dovŕšenie všetkej neprístojnosti – bolo to propagačné video. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, XB-1 Ročník 2017, Zuzana Stožická | Napsat komentář

Lawrence Watt-Evans – Létající talíř s minnesotskou poznávací značkou (A FLYING SAUCER WITH MINNESOTA PLATES)

„Jo, tohle beru,“ přikývl Harry.

Zákazník si viditelně oddechl a usmál se: „Díky. A taky děkuju za hamburger.“ Pak zamířil ke dveřím.

„Přijďte kdykoli,“ zamával mu Harry na rozloučenou.

Podíval se z okna a snažil se odhadnout, jestli obloha na východě už začíná trochu blednout.

Nedalo se to dost dobře poznat, protože měl uvnitř rozsvícená světla. A zhasnout je rozhodně nehodlal, přestože teď v jeho hamburgrárně nikdo nebyl. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Lawrence Watt-Evans, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Carrie Vaughnová – Mysl je místem sama pro sebe (THE MIND IS ITS OWN PLACE)

Zkušené prsty násilím zvedly Mitchellovo levé oční víčko. Oslnilo ho bílé světlo. Proces se opakoval s pravým víčkem. Zamrkal a otočil hlavu, aby tomu unikl. Sevření povolilo. „Poručíku Greenau?“

Ležel na lůžku na ošetřovně. Nebyla to ošetřovna na Francisi Drakeovi. Páchlo to tam jinak, i hučení plavidla na pozadí znělo odlišně. Tady byl zvuk tišší, vzdálenější. Větší. S námahou pohnul paží. Bolela ho hlava. Cítil se, jako by prospal několik dní. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Carrie Vaughnová, Časopis XB-1, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Frederik Pohl a C. M. Kornbluth – Setkání (THE MEETING)

Harry Vladek byl urostlý chlap, až moc na to, aby jezdil v tom svém volkswagenu, jenže byl zároveň moc chudý, než aby ho mohl vyměnit za něco většího, a podle toho, jak si věci stály, bylo jasné, že se na tom ještě dlouho nic nezmění. Opatrně sešlápl brzdu („K čemu vám, pane Vladku, bude vopravený brzdový vobložení, dyž hlavní brzdovej válec je jak řešeto?“ – Jenže odhad zněl na sto osmadvacet dolarů, a kde by je Harry vzal?) a zaparkoval na úhledně vyštěrkovaném parkovišti. Vysoukal se ze dveří a pořád ještě celý rozhozený po telefonátu s doktorem Nicholsonem zamkl auto a zamířil ke školní budově. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, C. M. Kornbluth, Časopis XB-1, Frederik Pohl, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Yoon Ha Lee – Duchováha (GHOSTWEIGHT)

Pro Charybdu

 

Není pravda, že mrtví nejdou skládat. Ze čtverce se stane drak a z draka labuť, z minulosti se stane pověst a z pověsti píseň. Pravda se pomačká už při aktu rozpomínání.

Návody k papírovým skládačkám vám ovšem neřeknou, že každý sklad se otiskuje do tajné dřeně vaší morálky, do axiomů vašeho myšlení.

Je otázkou názoru, jestli to je to nejdůležitější, co vám návody k papírovým skládačkám neřeknou. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, XB-1 Ročník 2017, Yoon Ha Lee | Napsat komentář

Eric Brown – Zastírací procedura (DISSIMULATION PROCEDURE)

Nechal jsem Daleko od domova na geostacionární dráze a slétl raketoplánem na Sinclair’s Landfall. S lodní inženýrkou Karrií jsme měli společnou cestu až na hlavní kosmoport, kde jsem nasedl do monovlaku směr Murchison’s Falls a Karrie do vznášedla mířícího k rovníkovým atolům na jihu.

Ubytoval jsem se v hotelu, osprchoval se a rozhodl se najít nějakou restauraci s výhledem, kde by se dal strávit klidný večer. Říkal jsem si, že se třeba den nebo dva zdržím v hlavním městě a pak vyrazím na sever do hor Campbell Highlands. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Eric Brown, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Eric Brown – Tři už jsou kolektiv… (THREE’S A CROWD…)

Byl jsem zrovna v nákladovém prostoru s Karrií a upevňoval bedny, které se uvolnily po posledním vyfázování z meziprostoru, když mě prozvonila Ella, aby mi ohlásila, že zachytila nouzový signál.

Podíval jsem se na její tvář na náramkovém komunikátoru. „Hned tam budeme, Ello.“

Daleko od domova jsem lacino koupil výtahové buňky, jenže jsem se ještě nedostal k tomu, abych je do lodě nainstaloval. Do pilotní kabiny to byl z podpalubí dlouhý výstup po žebříku. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Eric Brown, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Eric Brown – Duše stroje (THE SOUL OF THE MACHINE)

Od Sinclair’s Landfall nás dělil už celý den letu, když jsem vyšel z kajuty a vyšplhal do pilotní kabiny.

Jakmile Daleko od domova opustila rekreační planetu, přenechal jsem řízení lodi Elle a prospal dvacet hodin v kuse. Už jsem byl skoro u průlezu, když jsem uslyšel Ellu, jak si povídá s Karrií. Zastavil jsem se před vchodem do kabiny. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Eric Brown, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Alfred Barsch – Tiché je volání hvězd

A stalo se.

Sláva Jsoucnu.

Cizinec se vynořil z okraje narudlých houštin. Vysoký trup nesený na dvou dlouhých nohách, tělo zakuté do třpytivého pancíře, protáhlá hlava skrytá za zrcadlovým štítem. Dlouhé paže nesly čtyři šedavé trubice obkroužená spirálami zlatavých kabelů.

Radost pohledět, zaplesal jsem.

V osadě nastal zmatek, mí milí poddaní pobíhali sem a tam, vzduchem se nesl poplašný jekot z jejich tlamek. Celý příspěvek →

Rubriky: Alfred Barsch, Autoři, Časopis XB-1, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

David Brin – Kukla (CHRYSALIS)

Stejně jako každý, kdo kdy přemýšlel o existenci, i já uvažovala, jestli byl svět stvořený pro mě – jako zbrusu nový – dnes ráno, včetně podvržených vzpomínek na vše, co tomu předcházelo.

Vzpomínky nejsou spolehlivé, stejně jako záznamy, které každý den dědíme. I ty ze včerejšího večera – naše ruční poznámky nebo formální zprávy, naše památníky vytesané hluboko v kameni – i ty nám mohlo podsunout, spolu se vzpomínkami na snídani, nějaké božstvo nebo démon. Nebo nějaký dospívající hráč simulační hry z dvacátého osmého století, uhrovitý ďábel, který si na Boha hraje. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, David Brin, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

James Alan Gardner – Tři slyšení o existenci hadů v krevním oběhu člověka (THREE HEARINGS ON THE EXISTENCE OF SNAKES IN THE HUMAN BLOODSTREAM)

1.0 soustavě čoček uspořádaných tak, že zvětšují rozličné drobné živočichy, příliš malé na pozorování pouhým okem:

Jeho Svatost nejvyšší patriarcha Septus XXIV. byl odborník na okovy.

Okovy byly ze svatého zákona povinné pro všechny obžalované, kteří stanuli před Neposkvrněným soudem. Lord žalářník měl však značnou volnost v rozhodování o tom, které okovy budou vězni nasazeny. Zámožnější muži se mohli vykoupit a předstoupit jen v náhrdelníku ze zlatých oček, volně ovinutém kolem krku; krásná žena mohla navštívit žalářníka v jeho soukromých komnatách a vynořit se ve slaboučkých náramcích – okovech, to ano, ale z blyštivého stříbra a jemných jako nit. Pokud se však obviněná osoba nemohla vyplatit bohatstvím, postavením ani štědrými tělesnými půvaby… inu, pro takové případy věznice disponovala nepřebernou zásobou želízek, řetězů a dalších druhů pout, které měly té chátře ukázat chmurnou tíhu Boží spravedlnosti. Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, James Alan Gardner, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář

Vojtěch Žák – Nebe plné snů

Mon

Najdu ji pohozenou na plesnivé matraci pod rozpadajícím se balkonem. Déšť do ní nebuší, jen plive hnědé sliny stékající po zrezivělém zábradlí. I tak je promočená na kost.

Gratuluji, Mici, právě jsi dosáhla třetí úrovně hnusu. Ještě chvíli a budeš jako já. Kdysi.

Beru ji do náruče.

„Nech mě bejt,“ žblebtá. Začne se vzpouzet a pak i hysterčit: „Nech mě bejt! Nech mě bejt! NECH MĚ BEJT!“ Celý příspěvek →

Rubriky: Autoři, Časopis XB-1, Vojtěch Žák, XB-1 Ročník 2017 | Napsat komentář