Metro se nepříjemně houpalo. V každé zatáčce se hlavy cestujících nakláněly do stran jako řasy v mořském proudu. Tancovaly v rytmu rozhrkaného vagonu. Natřásaly se, jako kdyby se ocitly v pračce při odstřeďování.
Rozevřela noviny a ledabyle v nich listovala. Starý zvyk, kterého se držela. Na smartfonu se nedokázala do čtení pohroužit.
Soustředila se. Přesně věděla, co hledá.
Nenašla to!
Vydechla si skoro nahlas. Musela být opatrná. Nerada se stěhovala a Paříž byla jejím městem. Obě měly svá temná zákoutí.
Ucítila píchnutí v levém ňadru. Nebylo nevinné, blížilo se vyvrcholení cyklu.
Hlásil se hlad.
Otočila hlavu k odrazu v okně. Vlasy, fádní světlehnědé barvy, jí mrtvě visely po stranách hlavy. Nevýrazné rysy ji automaticky řadily mezi šedé myšky. Všimla si změny ve tvaru obočí.
Jen ona si jí všimla. Zatím.
* * *
Vyrostla v dětském domově. Jednoho dne se objevila přede dveřmi katedrály svaté Alžběty v podobě řvoucího červeného batůžku. Lidé si ťukali na čelo. Zvyk odložit novorozence před dveře svatostánku už dávno vymizel z paměti společnosti. Kdo se na něj odvolával?!
Lea mávla nad svým původem rukou, oči měla tvrdohlavě upřené na vytčený cíl – něco v životě dokázat.
Její tvrdohlavost narážela na překvapené reakce vychovatelů. Chovala se dospěle, málokdy projevovala vrtochy obyčejného dítěte. Umínila si, že bude patřit mezi nejlepší.
Když v pubertě nahrazovaly dětské rysy ty nynější, stala se terčem posměchu. Po fyzické stránce nestála za povšimnutí. Vyhublá postava bez jakýchkoli ženských křivek. Prachobyčejná tvář, orámovaná řídkými prameny vlasů, které panoval trochu velký nos. Ruce měla v poměru k tělu jako lopaty a neženské číslo bot – čtyřicet dva. V šestnácti stále ještě neměla menstruaci. Když na záchodech holky zjišťovaly, jestli nemá vložku nebo tampon, jen šokovaně vrtěla hlavou.
„Možná ji ještě nepotřebuje,“ podotkla jedna ze spolužaček.
Lea zrudla.
„Vždyť vám říkám, že stále ještě nemá krámy!“
„Fůůů, to není normální. Měla by přemýšlet o změně pohlaví.“
Situace se změnila dnem Leiných sedmnáctých narozenin. Celou noc se prozmítala v horečkách. Schoulená do klubíčka se snažila zahnat svíravé křeče v břiše. Vyvěraly do celého těla, vrývaly se jí do mozku. Zatínala nehty do dlaní a kousala se do rtů.
Vychovatele nevolala. Poradí si s tím přece sama.
Ráno třesavka trochu opadla. Noc se vytratila a zanechala za sebou stopu v podobě tří krvavých flíčků na prostěradle.
Její první a taky poslední krvácení.
Delirium přivolalo neodolatelnou chuť na sex. Pálilo ji v pochvě. Cítila, že jediný způsob, jak umlčet ten hlad, byl mužský úd uvnitř a proud spermií hasících nenasytný oheň.
Pod učebnicí matematiky našla vzkaz napsaný křivolakým písmem:
V sedm v opuštěném kamenolomu.
Podepsaný byl Martin. Splašeně přeletovala pohledem po třídě.
Je to ten Martin, na kterém mohla nechat oči celé dva roky? Martin s uhlově černými vlasy a tmavomodrýma očima, které ji přiváděly k šílenství?
V podbřišku ucítila příjemné svrbění. Celá škola věděla, že je do něj zamilovaná. Když se ocitli v jedné místnosti, všichni přítomní se posměšně pošklebovali, když sledovali Leiny reakce. Opouštěly ji síly, věci jí padaly z rukou.
Tušila past, ale přesto si chtěla situaci ověřit. Navíc ji k tomu hnal jakýsi vnitřní pud. Chtěla být s Martinem sama.
Cestou se neustále ohlížela. Ověřovala si přítomnost nebo absenci nechtěných svědků, které na určitých místech očekávala, stejně tak jako jsou rozestavěné bóje vyznačující dráhu lodě. Její nitro opět vzplálo. Měla pocit, že s příchodem noci se horečka vrátila. Doufala, že se před Martinem bezvládně nesloží jako nějaká poblázněná fanynka popové kapely.
Stál v přítmí polorozpadlé ruiny na kraji kamenolomu. Natáhl k ní ruku. Do tváře se jí nahrnula krev. Odjakživa měl problémy s červenáním. Děkovala tomu místu za nedostatek světla.
„Bál jsem se, že nepřijdeš.“
Podařilo se jí odlepit jazyk od vyschlého patra.
„Váhala jsem.“
Přitáhl si Leu do náruče. Zalila ji mužská vůně. Byl sice jen o rok starší, ale už na prahu dospěláckého života. Vyzařovala z něj sexuální energie. Vzrušením se jí v krku udělal knedlík.
„Dlouho čekám na tuhle chvíli.“
Znělo to jako klišé z romantického filmu. Táhl ji dovnitř. V troskách toho, co zbylo z jedné místnosti, začal z ní svlékat vrstvy oblečení. Nedokázala ovládnout touhu, která se jí rozlila po dolní části těla. Trhla džínovou košilí. Knoflíky se rozletěly do všech stran.
Nervózně si odkašlal.
„Kdybych to byl věděl…“
Rozzářený měsíc vyšel zpoza mraků a odhalil neobvyklé milence. Martin se na ni upřeně zadíval.
„Jsi nádherná.“
Málem jí zaskočilo. Jestli se jí chtěl vysmívat, vybral si nevhodnou chvíli. Uraženě se odvrátila bokem. Ruce překřížené na prsou… hrklo v ní… měla oblá ňadra, hroty bradavek trčely ven a křičely: „Vezmi si mě!“
Sklouzla pohledem níž. Nohy se jí prodloužily, stehna byla pevná a hlaďoučká, boky nádherně plné.
Přejela si rukou po vlasech. Narostly. Sahaly jí až do půli zad, husté a hebké. Rozeznělo se v ní poznání. Zvonivě se rozesmála.
Martin ji chytil za ramena. Na zadku cítila jeho vztyčené pohlaví, dýchání v uchu. Vrhl se na ni. Zasunul jí ruku do vlasů a obtočil si prameny kolem prstů. Přidržoval Leinu hlavu v záklonu. Poloha se jí nelíbila, ale přirážející úd přinášející vyvrcholení ji přesvědčil, aby nic nedělala. Čím víc do ní narážel, tím byla hladovější a víc toužila, aby jí teplé semeno zaplavilo vnitřnosti.
A také věděla, že to tím neskončí.
Martinova ejakulace skončila výkřikem. Svět kolem pulzoval…
Nedala mu čas na procitnutí a lačně se na něj vrhla.
* * *
Šlo o sázku. Měl ji dostat, jenže dostala ona jeho! Nevinně se pousmála. Vrátila se jí původní tvář a nikoho nenapadlo obvinit nenápadnou šprtku z masakru v kamenolomu. Pozůstatky první lásky rozházené po místnosti posbírali a pochovali. Martin zažil chvilku posmrtné slávy a potom se život vrátil k normálu.
Zatímco jiná děvčata se snažila zvýraznit svoji krásu různými triky v líčení, Lea se musela naučit, jak se v průběhu svých dní zohyzdit. Převazovala si prsa, stahovala vlasy do ulízaných copů. Vytvářela si kruhy a pytle pod očima, zmenšovala rty do nevýrazné pomlčky. Jediné, co změnit nedokázala, byl závoj feromonů, který ji halil. Nebyl vidět a zamotávali se do něj jenom chlapi.
Hlad přicházel přibližně každých dvacet osm dní. Pravidelné přeměny akceptovala. Užívala si dočasnou moc, kterou přinášely. Brala. Jezdila, sála, žužlala, plnila se instinktivními pohyby tam a zpátky. Pístový pohyb dokonale namazaného stroje. Vítala transformaci jako zadostiučinění za dosavadní rány. Dny tuctové podoby trpělivě snášela v očekávání další vášnivé jízdy. Přestalo jí vadit dvacetiminutové čekání na obsluhu v prázdné restauraci nebo nevšímavost prodavaček, které se úslužně vtíraly k osobě stojící za ní, jako kdyby neexistovala.
Díky stáži v hotelové recepci zjistila, jak má natočit hlavu, aby ji nebylo možné identifikovat na kamerových záběrech. Dávala přednost pohodlí pokoje před volným prostranstvím, kde ji mohli při akci vyrušit. Většina hotelových zařízení nainstalovala kamery nad vchodem a u recepce. Sloužilo to víc ke snížení strachu ředitele z okrádání zaměstnanci, než pro kontrolu hostí.
Situace se zkomplikovala, když se stala letuškou. Slovenská letecká společnost SkyEurope ovládla trh a Lea se stala hrdou součástí dobrodružství. Měla talent na jazyky a nedokázala sedět na jednom místě. Bolesti nohou, hlavy a závratě ji nestrašily. Nedaly se srovnávat s vyčerpáním po přeměnách. Neokouzlila krásou, ale sympatickým vystupováním a znalostmi.
Skutečnost, že musela do puntíku dodržovat kodex ohledně vzhledu, jí vyhovovala. I předepsaná uniforma, délka vlasů, jejich úprava, manikúra (i barva laku na nehty), šperky a doplňky. Alespoň si nemusela lámat hlavu s tím, co si má vzít na sebe. Rozhodnutí vedení omezit výšku podpatků maximálně na pět centimetrů pochopila hned při prvním letu. Nejdůležitějším doplňkem zůstávaly hodinky.
Přesnost byla důležitá nejen v letectví.
Poprvé málem podlehla panice. Při ranním odchodu do práce ji čekal předletový briefing. Pocítila zvětšení ňader. Cyklus si pečlivě zaznamenávala do kalendáře, ale občas se vymkl kontrole. Chtěla myslet i na jiné věci než na to, jestli se objeví načas nebo o tři dny dřív. Ocitla se v Amsterdamu a byla donucená zavřít nitru tlamu, jinak návrat zpátky neexistoval. Na ukojení sexuálních a jiných vášní existovala i horší místa. Ušklíbla se. Změny, které nastaly po dobu letu, byly nepatrné. Zpáteční let měla až druhý den brzy ráno. Uvolněná atmosféra města pracovala v její prospěch. Sledovala koutkem oka osvětlené náměstí Nieuwmarkt a neutichající život na něm. Usrkávala místního geneveru. Mladý poďobaný Angličan cosi nesrozumitelně blekotal a stále intenzivněji ji osahával.
Nadešel čas ho uspokojit. Některá města měla tu výhodu, že hoteloví recepční nežádali doprovázející osobu o průkaz totožnosti. Fotografie se momentálně vymykala její aktuální podobě. Angličan zabouchl dveře a okamžitě se na Leu vrhl. Oblečení nenápadně odkopávala pod postel. Některé kousky by si ještě ráda znovu oblékla. Strhl její nahé tělo na naškrobené povlaky.
Odvrátila se. Táhlo mu z úst.
I když se postupně naučila odhadovat obsah obalu, někdy to prostě nevyšlo.
Tělo mu pokrývaly pihy. Leia měla slabost pro ryšavce, záhadně ji přitahovali. V případě výběru se přikláněla k té nejčervenější verzi. Jako kdyby barvou vlasů oznamovali vnitřní oheň.
Pomáhal si nešikovně prsty, aby do ní dostal komicky zakřivený úd. Rytmické mladíkovy pohyby potlačovaly křeče v podbřišku. Nemusel ze sebe ani vyloudit obvyklé hýkání, aby věděla, že je konec. Napumpoval ji tak vydatně, že semeno vytékalo na prostěradlo. Zasunula si prsty mezi stehna. Olízla je a otřásla se. Proboha, co ten chlap jedl? Otočila se k němu. Za zavřenými víčky se mu rychle pohybovaly bulvy. Údery srdce mu rozechvívaly pokožku na hrudi. Pootevřenými ústy vycházel nepříjemný závan dechu.
Položila mu ruku na temeno a přitáhla ho k sobě. Zasunula prsty hluboko pod krční obratle. Překvapeně otevřel oči a zachrochtal. Neměl ani čas zakřičet. Pevně uchopila obratle a zatáhla. Šlo to lehce, jako kdyby vytahovala kostru ze pstruha. Kosti odhodila na podlahu a zabořila nos do hromady teplého masa. Ulehla do zbytků a přikryla se jimi jako novým obalem.
Po hodech si otřela ústa a obrátila krví zastříkaný budík ciferníkem k sobě.
Neriskovala identifikaci podle otisků prstů. V období přeměny měla bříška prstů pokrytá jemnými zářezy. Ze zvědavosti se na ně podívala. Rozmístění se pokaždé měnilo. Byla to další věc, kterou ji příroda vybavila pro přežití. Měla čas se osprchovat, doběhnout si pro věci a zamířit přímo na letiště.
Bylo by nejen neprofesionální, kdyby se dostavila bez „krmítka“. Nechyběly jí sice náhradní silonky, kosmetika, šitíčko, pár bot na přezutí na palubě, ale v příručním kufříku chybělo přesně to, co mu dalo jméno. Zásoba instantních polévek pro případ, že by se nečekaně ocitli na místě, kde vůbec neměli být. Technická porucha nebo změna plánu letu mohly nastat kdykoli. Letuškám se „krmítko“ vždycky hodilo.
Na recepci nebyl nikdo. Recepční se zřejmě na chvíli uložila v zadní místnosti. Upadla do polospánku, z něhož ji sporadicky vytrhávala přítomnost hostí u pultu. Lea zlehýnka přešla kolem.
Hlavu nezvedl ani strážník pochrupující na křesle v hale.
Kdo by si všiml šedé myšky?!
Práce letušky představovala možnost rozhodit sítě do evropských vod a užívat si pestrou stravu. Otevíraly se před ní nové obzory.
***
Kolik v ní bylo lidskosti? Když vypadala tuctově, mlely se v ní jiskřičky pocitů jako v mixeru. Jako přeměněná cítila jen hlad a potřebu pulzování spojeného s vyvrcholením. Po aktu ji vina míjela. Který člověk by věnoval soucitné myšlenky sendviči, který právě zbaštil?
Byla vyčerpaná. Ležela na plochých ňadrech a nechala se unášet dotyky. Thajskou masáž doporučovali proti stresu a bolestem. Mohla potvrdit její účinnost. Zkušené prsty pobíhaly po místech vysílených přeměnami a uvolňovaly napětí. Obliny těla splaskly a nahradila je vysušená Lea.
Drobná osoba do ní vtlačovala výčnělky loktů, pěsti a nutila Leu zkroutit se do nepravděpodobných úhlů.
Nechala se hýčkat. Jen na rtech zůstalo syknutí, když se konečky masérčiných prstů zaryly pod žebro. Škubla sebou.
Přitlačila ucho k polštáři a naslouchala rytmu města. Měla pocit, jako kdyby se ponořila pod hladinu. Ve střevech velkoměsta se proháněly plyny. Stačilo počkat, až si upšoukne.
Dnes objevila na předposlední straně novin kraťoučký článek o mrtvole. Informace byly kusé. Policie tápala a novináři také. Když udržovala hlad pod kontrolou, nehrozilo jí žádné velké nebezpečí. V panice a honbě za hypotetickým masovým vrahem by se média vyžívala. Někteří moderátoři byli při hlášení zpráv o teroristických útocích nebo válkách na hraně erekce.
Ztěžka se nadechla. V podstatě se nikdy pořádně nezasytila. Na to by se musela přestěhovat do přelidněných zemí, kde by si tří čtyř obětí měsíčně nikdo nevšiml. Jenže Lea byla zvyklá na pohodlí a čistotu rozvinutých zemí. Za komfort platila poloprázdným žaludkem.
Předevčírem se nechtě ocitla v trojce. Chlapík, kterého sbalila v renomovaném baru na Champ-Elyséés, najednou vytáhl z rukávu překvapení. S rozzářenou tváří jí oznámil:
„Pius de femmes, pius de plaisir.“ („Víc žzen, víc rozkoše.“)
Escort girl! Nechtěla vypadat podezřele a potřebovala ukojit chuť na sex. Nebyla žádná padavka. Zůstala. Dovolila mu lízat citlivý bod nad vstupem do pochvy, zatímco dívčina, v botách se závratně vysokými podpatky, si muže osedlala.
Lea si udržovala odstup. Klečela nad žádostivými ústy a užívala si horký dech na pohlaví. Plešoun to s jazykem uměl, hltavě ji olizoval. S jeho zachroptěním přišel orgasmus i na ni. Zaťala nehty do matrace. Nemohla si dovolit zlikvidovat ho v přítomnosti té druhé. Zaplacená společnice na ni závistivě pokukovala. Přivedla ho k vrcholu naučenými a rychlými stahy pochvy v rámci vyhrazeného času. Na obsluhu čekali další klienti.
Ani Lein večer ještě nekončil. Potřebovala se nasytit masem.
Zatímco se její lůno plnilo hustou tekutinou, zabořila dlouhé prsty do mužova krku v místě, kde viditelně tepala aorta. Zakňučel. Trhla rukama od sebe a rána se otevřela jako slupka pomeranče. Z tepny se vyvalila světlá krev. Začala vyhladověle sát. Zakrvavenou končetinou umlčela jakýkoli protest. Chlapík ztratil vědomí. Věděla, že se z něj život postupně vytratí. V tom nejlepším, když loky navracely Lee všední tvář, se ale probral. V záchvěvu pudu sebezáchovy se jí zahryzl do citlivé části ruky mezi palcem a ukazovákem – zuby nelítostně pronikly do masa. Krev kapala v perličkách na prostěradlo a dotvářela dekoraci pokoje. Stěny zdobily výtrysky a fleky.
Trhla mu hlavou. Pokojem se ozvalo prasknutí. Už se nehýbal. Krvavé graffiti si uložila do paměti. Měla se dát na uměleckou dráhu.
Zadívala se do zrcadla. Dvojnásobné vyvrcholení bylo jedinečné. Na tváři se jí rozlil spokojený úsměv. Potlačila hranici hladu a polevila na opatrnosti. Půlkruhová stopa otisku zubů byla skoro neviditelná. Vlastně ji viděla jen ona.
* * *
V bezlistých korunách stromů seděli holubi. Masité pupence na holých větvích. Začal ji studit zadek, i když vypuklo slunečné počasí, zima stále ještě neskončila. Uždibovala z čerstvé bagety. Od prvního vyvrcholení s Martinem se prakticky lidské potravy nedotýkala. Netušila, že se dalo na stravě tolik ušetřit. Úspory a obsah peněženek obětí dovolovaly Lee žít pohodlně.
Občas si přivydělávala na erotických linkách. Příjemný hlas ji předurčoval k využívání telefonu. Stačilo přidat vzdechy, sténání a hlavně zdržet se inteligentních poznámek. Na vzhledu nezáleželo. Nechávala pracovat představivost klientů. Když se jí zachce, zažádá si o místo letušky u Air France. Letecké společnosti se světovým renomé se osud slovenské SkyEurope zaručeně vyhne.
Kolem ní prošla skupina rozřehotaných studentek. Znechuceně odvrátila tvář. Sociální život jí nechyběl. V domově představovala výjimku. Ostatní děti viděly v každé návštěvě potenciálního rodiče. Během prázdnin a víkendů zůstávala Lea na místě. Nenašla se rodina, která by si ji vzala. Mohla se tak zašít v parku s učebnicí angličtiny a oblíbenou knihou od Huxleye.
Díky SkyEurope ochutnala chlapy z různých koutů světa. Dávala přednost jedincům, kteří se stravovali zdravě. Měli jemnější a voňavější vnitřnosti.
Hluboké vzpomínky v ní zanechala Praha. Nejen kvalitní českou kuchyní a pachutí chmelu, které si všimla v krvi. Ráda se vracela do tohoto města lidské velikosti, jehož uličkami vál dech historie. Možná proto, že vlastní nepoznala. Vmísila se do davu a obdivovala fasády ve stylu att nouveau.
Za hlavní stan si zvolila Vinohrady, nedaleko od centra a prozatím mimo záplavy turistů. Stále se tu dala najít místa, kde obsluha vypadala jako vystřižená ze starého českého filmu. Občas i se stejnou úrovní obsluhy. Bavila se tím. Od té doby, co zavřeli gotický klub Nosferatu, vybrala si za působiště Celebrity Café. Bylo víc na výsluní v porovnání s atmosférou podzemních prostor oblíbených fanoušky temnoty.
Změna je život. I když pro ty, co se Lee vrhali do náruče, tato deviza nabývala jiné dimenze. Většinou barman před ni nestačil ani položit objednaný drink a už se ozývalo:
„Mohu si přisednout?“
Cyklus si s ní nebezpečně zahrál při letu do Kodaně. Nechybělo mnoho a Lea by se přepočítala. Poznámka kolegyně:
„Dnes vypadáš nějak jinak, úžasně.“
A jiskřičky v očích chlapů potvrdily, že udělala správně, když si předem vzala den volna. Okamžitý zpáteční let byl nemožný. Proměna zašla příliš daleko. Kdesi viděla reklamní plakáty s fotografiemi malebné estonské krajiny a utkvěly jí v paměti. Proč nevyzkoušet něco exotičtějšího?! V Kodani přestoupila na letadlo do Talinu. Dvacet čtyři hodiny postačí na návrat do kůže staré, ošklivé Ley. Třeba natrefí na rafinovanější zvěřinu.
Natrefila na Fina. Přijel si do města vyplavit frustraci z přísné alkoholové politiky v rodné zemi. Výletní lodě s vyžíznivělými obyvateli Finska pravidelně vyrážely z přístavů, a jakmile překročily hranice, otevřely se na nich kohoutky s pijatykou.
Středověkým centrem se od rána potáceli nachmelení a šťastní Finové. Zatímco se její tělo nalévalo a krásněly jí rysy, vyšlapala kopec Toompea k hradu a chrámu Alexandra Něvského. Upírala pohled do dálky. Směrem k pobřeží střídaly střechy středověkých domů moderní prosklené budovy dýmající komíny továren a tankery v přístavu. Baltické moře bylo zčásti pokryté ledem. Na některých místech rozeznávala siluety rybářů. Vysekali díry do ledu a čekali na úlovek.
Na Leu vyšel opuchlý chlapík s mapami výrazných žilek na tváři. Čas se krátil. Nemohla si dovolit odmítnutí. Byl prudký a freneticky jí třel bradavky až do živého. S grimasou zavzdychala, když se uvolnily křeče doprovázející orgasmus. Maso měl prorostlé tukem a nasáklé lihem. Kdyby nebyla v nouzi…
Nejraději se vracela do Amsterdamu. Jenom jednou se jí naskytla příležitost ochutnat elegantního, zdatného Holanďana. Byla to úplně jiná „krevní skupina“. Jako pravý holandský sýr, rozdíl bylo možné poznat v jakémkoli smyslu. Vzpomínka na ten zážitek jí lomcovala ještě dnes. Zapálil v ní ohňostroj. Vyvrcholení střídalo vyvrcholení. Jakmile popadla dech, pouštěl se do další akce se slovy:
„Werdomme, je poesje is goed!“ („Kurva, ta tvoje šištička je dobrá!“)
Když si konečně protáhl na posteli dlouhé tělo a dal jí na vědomí, že představení skončilo, přisála se mu roztřesenými rty na ústa. Vysála ho posledním polibkem. Cítila, jak se jí vlasy krátí a lechtají ji na zátylku. Transformace byla pomalejší než obvykle, scházely jí síly.
Užívala si různorodou stravu a vyhýbala se jakémukoli podezření. Občasné články o vraždách v jazycích, kterým rozuměla, nenacházely odezvu. Pozornost policie se postupně zaměřila na vyřešitelné případy. Pátrání nedostatkem důkazů stagnovalo, zadýchalo se a ustalo. V severských zemích, jejichž hatlanina se na Leu nikdy nenalepila, noviny nesledovala. Realita byla na hony vzdálená od ideálních detektivů se zvláštním typem humoru z kriminálních románů. S takovými by si docela ráda hrála na schovávanou. Zůstávala nepolapitelné.
Jeden z letů do Vídně byl poznamenaný sklíčeností hlavní stewardky, které se opozdila menstruace.
„Co když jsem těhotná? Vůbec, ale vůbec na to není vhodná chvíle.“
„Možná jsi nastydla nebo jsi vystresovaná,“ chlácholily ji kolegyně.
Na jejich tvářích si Lea všimla empatie. Problém se mohl týkat každé z nich. Až na jednu. Lea se následků sexuálních zážitků nebála. Chlapům přišlo vhod, že se nemuseli chránit (prezervativ vytvářel zbytečnou bariéru), a většinou se ani neptali. Jakákoli překážka by zároveň bránila živinám obsaženým ve spermiích dostat se do Leina těla. Několikrát vypudila tmavý zámotek velikosti pingpongového míčku. Připomínal obalenou kořist pavouka a vycházel z něj odporný zápach hniloby.
* * *
Výhodou Ile-de-France je jeho velikost a široká síť hromadné dopravy. Metro, autobus, regionální vlaky, tramvaje… Lea měla na vybranou. Sedmdesát euro měsíčně za tisíce měst a miliony potenciálních kořistí. Dokonalý lovecký revír. Minulý měsíc zaskočila na večeři do Poissy, tentokrát se zastaví ve Versailles. Když její nitro pištělo po změně, nasedla na vysokorychlostní TGV a vydávala se na lov bretonských, větrem a mořem ošlehaných rybářů, nebo na jih za povýšenými příslušníky jet set. Právě tam měla naposledy možnost se realizovat.
Přesněji řečeno, mladík z Nice ji namísto rozpálení dokonale napálil.
Sestup z Paříže na jih nezačal nejlépe. Rezervovala si lůžko v kupé nočního vlaku s podmínkou, že v něm, v rámci možností, bude sama. Několik minut před odjezdem vletěl do kupé chlap. Zamotala se do přikrývky a jen sotva slyšitelně zabrumlala odpověď na chraplavé bonsoir. Nepředpokládala, že by ji nevítaný spolucestující fyzicky obtěžoval, ale k Leině smůle mu smrděly nohy, neustále popotahoval nosem a ohlušujícně chrápal. Slyšela ho i přes špunty do uší, které prozíravá železniční společnost poskytovala zadarmo.
Aby toho nebylo málo, při vystupování v Nice zůstal stát přímo pod schůdky a Leu ignoroval. Musela by mu skočit na záda, aby se dostala ven. Chvíli o tom přemýšlela. Vytáhl smartfon a cosi přes něj konzultoval. Dvakrát řekla pardon, ale nedostalo se jí žádné reakce. Přešlapovala a přehazovala si cestovní tašku z levé ruky do pravé. Pak zase naopak.
Vlak pokračoval do Itálie. Tam ještě nebyla a Italové jsou možná lahodní, měla ovšem jiné plány.
Natáhla se a poklepala muži na rameno. Konečně zdvihl hlavu. Rozhlédl se a zamířil pryč.
S kruhy pod očima se ploužila Promenádou Angličanů. V kapse měla klíče od bytečku ve staré části Nice. Jižanské slunce zahřívalo myšlenky a odhánělo zklamání z cesty. Nastavila mu tvář. Za rozžhavenou hvězdou se skrýval přítel Měsíc. Leino nitro zavrčelo. Naštěstí to překrylo šumění moře. Okolojdoucí byli zahloubaní do rozhovorů a koloběžkáři, joggeři a cyklisti frčeli v souboji s myšlenkami jako o závod. Hleděla na jemně rozhoupanou mořskou hladinu. Na vlnách se třpytily sluneční pozdravy a zářivě bílé jachty. Zdánlivé modré nekonečno se slévalo s oblohou. Za jasných dní prý bylo možné zahlédnout obrysy Korsiky. Momentálně tam však viděla naducané koblihy mraků. Večer si vyjde na lov do Negresca.
Pětihvězdičkový luxusní hotel lákal neoklacistní fasádou a bohatými, téměř barokními ornamenty. Léta si hlídal dobré jméno. Přitahoval turisty, režiséry, herce. Opatrně našlapovala k baru. Nevynechala příležitost prohlédnout si hlavní sál s prosklenou kupolí a vzácné plastiky. Dali tu patřil k pravidelným hostům, proto tu nesměla chybět jeho busta. Kráčela ve stopách Grace Kellyové, Emmanuelle Béartové či Geraldině Pailhasové.
Nádherná žena přitahující mužské pohledy a způsobující zrychlený tep. Smůla pro srdcaře. Husté vlasy si upravila do vysokého drdolu. Swarovského křišťály v ušních lalůčcích se odrážely v rozšířených zorničkách obdivovatelů. Jednoduché černé šaty jí obepínaly tělo. Rozparek do půli stehna byl samozřejmostí. Dopřála si elegantní lodičky na osmicentimetrovém podpatku. Dostatečná výška na vytvoření iluze nekonečných nohou. Zkušeně se rozhlédla a sedla si k baru. Noc ještě nezačala a někteří hosté tu popíjeli kávu. Kdo si v Negrescu objednává kávu?! Přejela prstem po nápojovém lístku.
„Cocktail Royal Negresco, s‘il vous plait.“ („Koktejl Royal Negresco, prosím.“)
Cítila se jako královna a bude tedy královsky pít. Dvacet sedm euro z jejího rozpočtu neubude. Leinými oběťmi byli galantní muži. Nenechávali ji platit. Feminismus v tomto směru neuznávala. Opřela se zády o exotické dřevo barového pultu. Ráda lidi pozorovala. Vytvářela si o každém názor a představovala si jeho život a důvody pobytu v Nice.
Tamten, s rodící se pleškou, se nepřestával vrtět a nervózně se usmívat na společnici. Vyvodila si z jeho chování nervozitu začátečníka. Budoucí nevěrník! Její pozornost najednou upoutal atletický typ. Směřoval k baru. Pěstovanou rukou si prohrábl vlasy. Rozvrkočený účes, za který musel vysolit několik stovek, mu slušel. Než k ní došel, stihl na ni mrknout a věnovat jí neodolatelný úsměv.
Noc vypadala slibně.
Ztěžka polkla při představě palčivých chvílí.
„Pardon.“
Zlomek sekundy se nechápavě dívala na směs Alaina Delona a Lamberta Wilsona. Bradou jí naznačil, aby mu udělala místo. Potom vzal z baru poháry s drinkem, které mu na pult položil barman, otočil se a odcházel. Toužebně sledovala vzdalující se pevný zadek. Přejela si jazykem po rtech.
„Hm, škoda!“
„Seule?“ („Sama?“)
„Pius maintenant,“ („Teď už ne.“)
Mladík ji přímo žral očima. Objednal si, jedenadvacetiletou japonskou whisku Hibiki.
Od té doby, co Japonci porazili v kvalitě whisky Skoty, bylo v módě napájet se destilátem ze země vycházejícího slunce. Vrhla pohled na nápojový lístek. Čtyřicet tři eura za panáka. Nevybral si ani nejdražší, ani nejlacinější.
Barman před ni postavil zářící koktejl. Promyšlený mix třešňovice, malinového sirupu a šampaňského, v němž plavaly zlatinky. Musela si dávat pozor, aby se jí z takového lesku nezatočila hlava.
Znalecky posoudila mladíkův uvolněný styl, polokošile Lacoste, kvalitní kalhoty, mokasíny za několik tisícovek. Podle místních zvyklostí si je obul naboso. Za takovou cenu nezbylo než doufat, že se mu v nich nohy potily míň než v botách z čínského dovozu. Neměla čas dopít, nabídl jí noční jízdu městem v dárku od matky. Hrdě vyprsená nasedla do ferrari vonícího novotou. Silná auta vyvolávala klamný dojem mužnosti. Dokonce i ženy měly pocit, jako kdyby měly o kousek masa mezi nohama víc. Cestou upřeně sledoval silnici, sem tam prohodil pár slov. Vyjadřoval se kultivovaně a jeho myšlenky, jako u většiny lidí z elity, nevyjadřovaly nic. Svět a bytosti kolem existovaly jen proto, aby je pokořil. Položil ruku na Leino odhalené stehno. Boule na kalhotách svědčila o vzrušení, které v hlase potlačoval.
„Je vais te montrer un endroit magique.“ („Ukážu ti kouzelné místo.“)
Přidal plyn. Nemohl se dočkat, jak jí vyrazí dech. Mířil k hoře Alban. Dvě stě dvacet metrů nad mořem se tyčila nad Nice a nabízela nádherný výhled na Andělský záliv, město Villefranche a dokonce i na italskou Riviéru. Bývalá pevnost se svými hradbami a baštami se stala oblíbenou destinací na procházky lidí, které omrzela pláž, a milence, co si chtěli užít vášeň na čerstvém vzduchu. Světská světla, zářící do středomořské noci, vyzývala k romantice. Galantně jí otevřel dveře a vsunul ruku pod šaty.
„Pas de culotte, hmmm.“ („Žádné kalhotky, hmmm.“)
Darovali si několik vteřin a kochali se scenerií. Potom ji stáhl do bohaté flóry. Neobtěžovali se předehrou. Oba byli vyhladovělí. Překotně roztáhl rozparek. Lea si vysoukala šaty nad oblé boky. Měsíční svit ji hladil. Noční vánek se proháněl v širokých korunách alepských borovic a klouzal po jejich pokřivených kmenech. Lea nedočkavě nadzdvihla pánev. Mladík ji přitlačil dlaní k zemi a… ztěžka si povzdychl. Nic se nedělo. Zvědavě se na něj podívala. Pokrčil rameny.
„Tu es tellement belle que…“ („Jsi tak krásná, že…“)
Nádherně nalitý úd poklesl.
Ať na ni nesvaluje vinu! Když má maminčin mazánek problém s erekcí, Lea to řešit nebude. Zdvihla oči k nebi. Co s načatou večeří… musela se postarat o vlastní přežití, natáhla se k bezmocnému Liliputovi. Rukama hladila vypracované tělo, počítala buchtičky svalů. Chvíli dráždila ochablé pohlaví jazykem a potom ho celé vtáhla do úst. Netrvalo dlouho a mohla na něj nasednout. Po několika pohybech zasténal a Leina pochva se naplnila teplým proudem. Nahromadila se v ní frustrace smíšená se vztekem. Výbušná kombinace. Šikovně ho udeřila do hrudníku, aby způsobila zástavu srdce. V záchvatu amoku mu rozpárala svalnaté, opálené břicho a zažrala se dovnitř. Na závěr ukojila i své umělecké sklony. Před odchodem vytvořila kolem údu smuteční věnec ze střev.
Auto zaparkovala před hotelem Negresco. Zpáteční jízda nočním Nice ji uklidnila. Nasycená si zula boty a pěšky se vrátila Promenádou Angličanů do bytu. Ochablé tělo se jí neustále připomínalo. Potřebovala si odpočinout.
Zítra zajde na květinový trh.
Tentokrát nemusela prchat. Členové francouzské jet set byli početní. Smrt jednoho z nich způsobí šok, ale hon na čarodějnice se konat nebude.
* * *
Nejdřív se věci začaly kazit v pracovní oblasti. Rozhodnutí vrcholového managementu posílit SkyEurope přivedlo na scénu York Capital. Odprodej akcií zakladatelů firmy znamenal jejich odsun na vedlejší kolej. Lea tušila problémy. Změny hlásily víc zakrývání blížícího se krachu než snahu postavit společnost na nohy. Nové rozšafné vedení přijímalo nelogická rozhodnutí s vidinou vyšších zisků. Po křivkách burzovní housenkové dráhy se pomalu ale jistě kouleli dolů.
Odmítli záchranu v podobě odkoupení společnosti silnými Berlin Air a byli na to rozhodnutí hrdí.
V pracovním mailu blikalo oznámení o dočasných finančních problémech. Firma mluvila o důvěře v budoucnost. Připojili pozvánku na večírek s koncertem Sisy Sklovské, kde šampaňské bude téct proudem.
SkyEurope je jméno spojené s rozvojem letectví a cestovního ruchu.
Lea vybuchla smíchem. Na akci ale bylá zvědavá. Nejenže se uskuteční během její přeměny, ale navíc v její poslední pracovní den. Jako mnozí kolegové i ona podala výpověď. Částečné výplaty spojené se sliby pozdějšího doplacení nikoho neuspaly.
Bude moct nepozorovaně plout mezi přítomnými a vybrat si zajímavou oběť. Ráda si prohlédne ty zodpovědné, ale ne vinné, tedy členy ředitelství, které vedlo podnik do záhuby. Zasloužili by si alespoň špetku respektu, kdyby se zachovali jako kamikadze, ale Lea věděla, že jen čekají na okamžik, kdy vyskočí a pohodlně se snesou na pozlacených padácích.
Nikdo ji nepoznal. Většina hostí diskutovala o ničem, hltali jednohubku za jednohubkou a lili do sebe alkohol. Atmosférou plaval pach blízké katastrofy. Koncert hvězdné Sisy Sklovské protrpěla. Vulgárně oblečená a přeafektovaná zpěvačka byla ve svém živlu. Nevkusně poskakovala po scéně. Přítomní muži měli vypoulené oči, čekali, kdy z bohatého dekoltu vypadne alespoň jedno ňadro. Manželky se kysele usmívaly.
Opřela se o pilíř v sálu.
„Nuda, že?“
Stál vedle ní elegán v křiklavém saku. Divné, že si ho předtím nevšimla. Svítil jako růže na hnoji. Mrkl na ni a s chlapeckým úsměvem jí podával pohár šampaňského. Zavrtěla hlavou. Upil a zkřivil ústa.
„Máte pravdu. Když se potopit, tak v dobré společnosti a s dobrým šampaňským.“
Zlehka se dotkl její ruky.
„Zvu vás na můj člun.“
Vyzařoval z něho nevinný šarm, na který byly některé ženy citlivé.
Vytratili se ze sálu Crown Plaza do načaté noci. Ta v Bratislavě nikdy nebyla příliš živá. Centrem plavaly zbloudilé duše turistů. Většinou se pohybovaly cikcakovitě pod vlivem alkoholu. Navrhl strávit příjemnou chvilku v apartmánu hotelu Arcadia. Nechal přinést na pokoj dvě láhve Dom Perignonu.
Žijeme jen jednou!
Personál ho znal. Podlézavě před ním skláněli hlavu. Dokonce ani nežádali doklad o totožnosti (toho se předem obávala a chystala si uvěřitelné výmluvy). Recepční s úsměvem mávl rukou a cosi naťukal do počítače.
Lea začínala pociťovat směs příjemné opilosti a naléhavého hladu.
„Ani jsme se nepředstavili. Jsem…“
Přiložila si prst na rty a zavrtěla hlavou. Mezitím ze sebe shodili svrchní část oblečení. Lea napůl seděla na posteli a napůl ležela. Vysvobodila nohy z lodiček.
Muž nasadil mírný úsměv. Pohrával si s pohárem a sledoval bublinky, které se v něm uvolňovaly. Po chvíli položil rozhodným pohybem pohár na stůl. Klekl si a začal pokrývat Leiny nohy polibky. Zaklonila hlavu. Natočila ruku a stáhla zip na šatech. Nepřestával ji líbat. Užívala si něžné dotyky. Odtáhl se a pohledem žádostivě oskenoval každý milimetr jejího hebkého těla.
Nevšimla si, kdy si z kalhot vysvobodil pohlaví. Měl ho široké a hlaďounké. Dávno se nesetkala s mužem, který se podroboval epilaci. Do podbřišku jí vystřelila křeč. Musí! Musí! Hlad začínal přehlušovat jakékoli jiné pocity.
Sklonil se mezi její stehna. Pomalu a důrazně dorážel jazykem, připojil i rty, kterými hledal a našel bod G. Postupněji přivedl k orgasmu. Rozhodla se zkonzumovat ho jemnějším způsobem. Jako poděkování. Když zašeptal:
„Chci být v tobě.“
Otočila ho a tentokrát mu klesla k nohám ona. Jen se dotkla penisu, zvrátil slastí oči v sloup. Jakmile jí do úst vystříkl výsledek exploze, zasála silněji. Vysrkla ho silným brčkem pohlaví.
Do nasládlé chuti semena se přimíchala kovová pachuť krve. Stiskl jí rukama ramena, ale nedokázal ji odstrčit. Byla příliš silná. Dosyta se napila a otřela si ústa hřbetem ruky. Pleť muže se změnila v mrtvolně bílou.
Svítání začalo barvit nebe do růžova. Nenápadná, vychrtlá silueta opouštěla hotel. Recepční, pohlcený hrou solitaire, sotva zdvihl oči od obrazovky…
Probudila se po nepokojných pěti hodinách spánku. Zpoza stažených rolet se do místnosti prodíralo denní světlo. Škola za domem se připomínala brebentěním děcek o přestávce. Znepokojeně se posadila. Rozesmála se. Nemusela do práce!
Začala si masírovat spánky. Šampaňské bylo kvalitní, ale přehnala to s množstvím. Potácivě vstala. Celá Lea byla bolavá jako obvykle.
Než se v koupelně naplnila vana horkou vodou, zapnula rádio Fun. Z přijímače na ni zaútočila mladinká Amy McDonaldová s hitem roku This is the Life. Věděla, že ji písnička bude pronásledovat pár dalších hodin. Amy však nestihla dozpívat, když ji přerušil komentátorův hlas:
„Tělo slovenského milionáře Borise Kollára našli dnes ráno v jednom z luxusních bratislavských hotelů. Podle prvních informací přišel milionář, otec čtyř dětí, do hotelu v doprovodu neznámé krásky. Hledá ji policie kvůli svědectví. Boris Kollár byl majitelem…“
Roztřeseně stiskla tlačítko. Přepadla ji úzkost. Tak tohle podělala. Proč sežrala milionáře?! Na tak malou zemi jich bylo nepřiměřeně hodně, ale zase příliš málo na to, aby se případ ututlal.
Slovenská média byla bez sebe z úžasné vraždy, kolem níž se budou motat několik měsíců. Politici byli určitě nadšeni, že se odvrátí pozornost od jejich nesmyslných sporů. V tomhle dusném ovzduší se jí bude lovit těžko. Musí pryč!
V duchu si připomněla stav svého bankovního účtu. Co takhle odjet do Paříže, města světel?
Konec konců, všechno zlé je k něčemu dobré. Bude se moct soustředit na domácí produkty, vyprodukuje míň CO2 létáním za potravou. Ekologové by z ní měli radost.
* * *
Úniku do Francie nelitovala. Lovecký revír s tak rozmanitou zvěřinou by jinde hledala těžko. Pravda, časem trochu zlenivěla a už by se jí nechtělo cestovat za potravou do jiné země. Přestože šok z vraždy slovenského milionáře pominul a situace se uklidnila, neměla důvod se vracet.
Zhluboka vdechla vlažný vzduch. Na listech stromů v parku La Villete se pohupovala vlákna pavučin. Cítila neobyčejné opojení, jakousi euforii. Odmítala ji připisovat bezprostřednímu zatmění Slunce a přidat se tak k vrcholící davové psychóze. Prostě měla větší hlad než obvykle.
Byla správným labužníkem, těšila se na degustaci a moment nasycení.
Poblázněný dav se usadil na trávníku za budovou Grande Haile, většina zkoušela provizorní brýle určené na sledování události. Kakofonie prázdných slov, projevů příležitostných nadšenců a vřískotu pobíhajících dětí jí kupodivu zlepšila náladu. Pobaveně si sedla do trávy několik kroků od skupinky třicátníků. Decibelů přibývalo přímo úměrně s blížícím se úplným zatměním.
Zahloubala se do myšlenek. Nedávno objevila efekt meditace a vracela se k poslední lekci. Představovala si klidnou hladinu svého nitra. Cítila se neohroženě. Roztáhla ruce a klesla na trávník. Nad hlavou jí kroužilo několik racků. Pátrali po zbytcích lidské potravy, ale zatím se neodvážili přiblížit. Uchovávali si přirozenou ostražitost vůči lidskému rodu. Lea přivřela oči. Jemné vnitřní chvění ji plnilo klidem.
„Tu manqueras le meilleur,“ („Prošvihneš to nejlepší“) probral ji z dřímoty hluboký hlas.
Zavrtěla se. Ucítila nepopsatelnou vůni. Byla si jistá, že hlas patřil zrzkovi. Přibližující se šustot látky jí prozradil, že si k ní klekl.
„En fait… Ça dépend si tu considères ľ éclipse de Soleil comme le meilleur moment dans la vie…“ („Teda… záleží na tom, jestli považuješ zatmění slunce za ten nejlepší moment v životě…“)
Zašeptal jí to do ouška. V té chvíli jí podbřišek vyslal signál, který ji bleskově nakopl. Smyslně si přejela jazykem po rtech a chraplavě odpověděla:
„Les meilleurs moments sont les plus intensifs. Quelle est ta vision d’un souvenir profond de l’éclipse? (Nejlepší momenty v životě jsou ty nejintenzivnější. Jaká je tvoje představa hlubokého suvenýru na zatmění?“)
Zírala do tmavých očí šarmantního mladíka. Tvář měl posetou drobnými pihami, které mu dodávaly chlapecký výraz. Šibalsky se pousmál a na tvářích se mu udělaly půvabné dolíčky. Byl k sežrání.
„Se perdre dans le trou noir d’un orgasme simultané.“ („Ztratit se v černé díře společného orgasmu.“)
„Aujourd’hui est un jour exceptionnel. Ton vœu peut être exaucé.“ („Dnes je výjimečný den. Tvé přání může být vyslyšeno.“)
Přejela mu jemně prsty po ruce a nepozorovaně sledovala reakci v podobě sílící erekce. Každá Leina buňka cítila erotické napětí, které plnilo roli předkrmu. Čekala na návrh.
„Je travaille au barTrabendo. Je t’invite à un apéro.“ („Pracuji v baru Trabendo a zvu tě na aperitiv.“)
Uběhlo několik sekund a mladík to pochopil jako váhání. Hned dodal:
„Nous allons préparer la salle dans une heure. On ne sera pas dérangé.“ („Sál budeme připravovat až za hodinu. Do té doby nás nikdo nebude rušit.“)
Když ten den vyšla na lov, cítila se být silnější než obvykle. Měsíc chystající se zastínit rozžhavenou kouli Slunce ji naléval energií. Překypovala jí. Byla přitažlivější než zatmění a byla si té skutečnosti vědoma. Za pár minut stáli před dveřmi koncertního sálu. Plakáty ohlašovaly večerní koncert ruské skupiny Arkony hrající pagan metal. Zpěvačka probouzela živočišnou energii a přiváděla chlapy k nepříčetnosti. Hádala, že to bylo jednou z příčin, že na koncertech Arkony představovalo ženské publikum spíš menšinu.
„Super groupe,“ podotkl, než strčil do dveří.
Koncert bude zrušený!
Kousla se do jazyka, aby to nevyslovila. Tmavý sál ji lákal dovnitř. Nebezpečně se Lee vzdálil. Sledovala jeho záda, vnímala zrychlený tep a dech. U barového pultu se prudce obrátil, nastavil před sebe dlaně a prsty naznačil, aby ho následovala.
Rozhodl se hrát provokativního svůdce? Hlad v ní pulzoval. Měla pocit, že jí zrosolovatěla kolena. Nechybělo mnoho, aby se na něj vrhla ještě před aktem. Zhluboka se nadýchla a představila si klidnou hladinu jezera. Jenže… než se stačila efektně opřít o pult, chytil ji tvrdě za loket a přitáhl k sobě. Zaklesl ji mezi sebe a barpult.
Lomcovaly s ním pudy a bylo vidět, že má problémy je ovládnout. Lea si vychutnávala svoji moc. Jakkoli silné reakce vyvolávala, situaci kontrolovala ona. Nechala sebou manipulovat, hrála nevinně pokornou panenku. Nešikovně z ní stahoval oblečení, každou část nenápadně odkopávala stranou pod bedničky s pivem.
„Mon Dieu… que tu es belle,“ („Bože… jsi nádherná“) mumlal celou dobu.
Lea neodpovídala. Nebylo na co. Ani nevěděla jak, a ležela na zádech na barovém pultu. Četla si etikety na lahvích. Mladík byl dávno v ní a jeho pohyby rozlévaly v jejím těle sladké alkoholové opojení. Zapředla, což ho rozpálilo ještě víc a začal se nepříjemně až kladivovitými pohyby dobíjet skoro až do dělohy. Stačilo málo, aby se Lee poloha přestala líbit. Chytila ho za rameno a bezohledně ho ze sebe shodila. Ozval se dutý zvuk, jak se uhodil hlavou o roh barové lednice. Čekala, že se sesype, ale namísto toho se jednou rukou držel za zraněné místo a druhou ji surově stáhl dolů. Musela připustit, že měl sílu. Bolestivě ji otočil tváří do sálu. Jejím tělem lomcovaly neviditelné křeče. Tělo bažilo po napojení. Mozek odmítal racionální uvažování. Lea byla ve stavu drogově závislého. Udělala by cokoli pro svou dávku. Avšak když do ní zezadu vnikl a před očima se jí zatmělo, pochopila, že se rozhodl prozkoumat další otvor. Hlad zastínil pocit potupy. Zkroutila ruku dozadu a nelítostně mu zlomila šíji. Sesunul se k zemi. Se slzami v očích a vědomím nenaplněného aktu se pustila do jídla. Prostírání sice nebylo ideální, ale hlad byl silný pán. Hltavě ponořila hlavu do teplých útrob.
Měla dvacet minut na návrat ke smrtelníkům. Odtáhla tělo za barový pult a uchýlila se na dámské toalety. Vytáhla z držáku toaletní papír, navlhčila ho, aby se mohla umýt. Natáhla na sebe úzké džíny a nazula boty. Zkrvavenou podprsenku strčila do koše na hygienické vložky a tampony.
Rychle mrkla do zrcadla. Něco nebylo v pořádku. Pohled jí opětoval odraz smyslné ženy s nebezpečně zářícíma očima. Bradu měla pokrytou zaschlou krví. Chtěla si upravit vlasy, natáhnout čelenku. Už dávno měla mít obvyklou podobu – Leu s mastnými vlasy, rty i prsa jí měly klesnout.
Místo toho, kdyby byla chlap, ztopořil by se jí ještě i čípek v krku.
Zdvihl se jí žaludek a hnusně si krkla.
Třesoucíma rukama si navlékla tričko a vyběhla ven. Pocit ztuhlé kůže na bradě jí připomněl, že neukončila obřad. Když brala schody po třech, zuřivě si třela pokožku na bradě, aby z ní dostala zbytky zbabraného aktu.
V potemnělém dni málem porazila chlápka, který scházel k sálu. Zaslechla, jak na ni zapískal. Ne, ne! To není možné! Cosi jí řeklo, že dnes je možné všechno. Zpomalila, ale udržovala akceptovatelný rytmus pařížské chůze. Jen neběžet! Nevyvolat podezření!
Procházela kolem vitrín butiků a postranní pohled v ní potvrzoval nezvratnou skutečnost – zůstala uvězněná v kůži sexbomby.
Metamorfóza, léta fungující kamufláž, už nefungovala. Bujná hříva se natřásala v rytmu Leiných kroků, dlouhé nohy se jakoby s každým krokem ještě prodlužovaly a ňadra pevně mířila kupředu. Nemusela mít oči na zádech, aby věděla, že se každý muž za ní ohlédl.
Zvuk policejní sirény se blížil. Po avenue k ní směřovalo policejní auto následované ambulancí.
Přepadl ji strach.
Prudce se zastavila před Stánkem s kebabem.
Pihounovo tělo už určitě našli a podle popisu nebude těžké Leu najít. Nezbylo jí nic jiného než čekat, kdy si pro ni přijdou. Zatmění slunce opravdu nechalo Lee neopakovatelnou vzpomínku.
„Je vous sers quelque chose?“ („Dáte si něco?“) ozvalo se zpoza točící se jehly s beraním masem.
Jekot sirény prolétl po avenue. Směřoval k La Vilette.
„N… no. Merci,“ vymáčkla ze sebe.
Měsíc. Dosavadní přítel stojící jí po boku, schopný vyvolat přílivy a odlivy na planetě Zemi. Měsíc způsobující změny, metamorfózu těla a hlad po naplnění. Měsíc. Živitel, obnovovatel a… zloděj. Klamavý, chladný kámen, ironický hráč. Štědře ji nechal podobu nádherné vražedkyně, s duší zakomplexované šedé myšky.
Jakou měla šanci?
Jen taktak v sobě našla sílu pokračovat.
Věděla, že to není nadlouho.