Sien-jang, hlavní město státu Čehin, 227 pr. n.l. (Příběh se odehrává v Období válčících států, kdy byla Čína rozdělena na několik nezávislých států: Čchin, Čchi, Čchu, Wej, Čao, Jen a Chan. Král Čeng z Čchinu nakonec dobude zbývajících šest států a sjednotí Čínu pod vládou dynastie Čchin. Známější je jako Čchin Š‘-chuang, první čínský císař.)
Ting Kch‘ na nízkém dlouhém stolku pomalu rozvinul hedvábný svitek mapy.
Na druhé straně stolu se král Čeng z Čchinu spokojeně nadechl a sledoval, jak se před ním pomalu rozkrývají horstva a říční toky nepřítele. Ting Kch‘ tu byl, aby předal kapitulaci krále země Jen. Bylo snadné cítit se jako vládce při pohledu na pole, silnice, města a vojenské základny zakreslené na mapě. Před skutečnou zemí – tak rozsáhlou a nesmírnou – se cítil mnohem bezmocněji.
Když se Ting Kch‘ dostal na konec svitku, zableskl se kov a najednou se zjevila ostrá dýka. Zdálo se, že se ze vzduchu ve Velké palácové síni v jediném okamžiku stala pevná hmota.
Všichni královi ministři stáli alespoň třicet stop daleko a bez ohledu na to neměli žádné zbraně. Ozbrojené stráže byly ještě dál, pod schodištěm do Velké síně. Tato opatření byla určena k udržení královy bezpečnosti, teď byl ale díky nim atentátníkův úkol ještě usnadněn.
Ale král Čeng zůstal klidný. Poté, co po dýce krátce sklouzl očima, namířil pronikavý, střízlivý pohled na Ting Kch‘. Král byl opatrný muž a všiml si, že je dýka položená tak, aby jílec směřoval k němu, kdežto špička mířila na atentátníka.
Ťing Kch‘ chytil dýku do ruky a všichni ve Velké síni zadrželi dech. Ale král Čeng vydechl úlevou. Viděl, že Ťing Kch‘ drží dýku za samotnou špičku čepele, kdežto na krále míří tupý jílec.
„Vaše Veličenstvo, prosím, zahubte mne touto zbraní.“ zvedl Ťing Kch‘ dýku nad hlavu a uklonil se. „Korunní princ Tan z Jenu mi přikázal, abych se vás pokusil připravit o život, a já nesmím neuposlechnout rozkaz svého pána. Můj obdiv k vám mi ale znemožňuje takovýto čin provést.“
Král Čeng se nepohnul.
„Pane, stačí bodnout jen zlehka. Dýka je napuštěná jedem. I pouhé škrábnutí postačí k tomu, abych zemřel.“
Král Čeng zůstal nehnutě sedět, jen dal rukou signál strážím, které se vřítily do Velké síně, aby zůstaly stát. Aniž by změnil výraz, pronesl: „Nemusím tě zabíjet, abych se cítil v bezpečí. Tvá slova mě přesvědčila o tom, že nevlastníš srdce vraha.“
Jediným plynulým pohybem sevřel Ťing Kch‘ prsty pravé ruky kolem rukojeti dýky. Její hrot měl namířený na vlastní hruď, jako by se chystal spáchat sebevraždu.
„Jsi vzdělaný muž,“ promluvil král Čeng nezaujatě. „Zemřít nyní by znamenalo plýtvání. Rád bych tvé znalosti a zkušenosti využil pro svá vojska. Pokud opravdu trváš na své smrti, učiň tak až poté, co pro mě vykonáš pár skutků.“ A s tím Ťing Kch‘ pokynul, aby se vzdálil.
Atentátník ze země Jen opatrně položil dýku na stůl a nepřestávaje se uklánět, vycouval z Velké síně.
Král Čeng vstal a vyšel z Velké síně. Nebe bylo dokonale čisté a na modré obloze se jako prchavý sen zanechaný nocí skvěl bledý měsíc.
„Ťing Kch‘,“ zavolal král na atentátníka, stále sestupujícího po schodech. „Bývá měsíc přes den často na obloze?“
Na atentátníkově bílém plášti se zalesklo sluneční světlo jako bílý plamen. „Není neobvyklé, že se slunce a měsíc ukážou na obloze současně. Podle lunárního kalendáře je možné za denního světla spatřit měsíc v různou dobou vždy mezi čtvrtým a dvanáctým dnem každého měsíce, pokud je dobré počasí.“
Král Čeng přikývl. „Ach tak. Nejde tedy o nic nezvyklého,“ zamručel si pro sebe.
* * *
O dva roky později král Čeng pozval Ťing Kch‘ na audienci.
Když Ťing Kch‘ dorazil k paláci v Sien-jangu, zahlédl, jak ozbrojené stráže z Velké síně odvádějí tři hodnostáře. Byli zbaveni odznaků svého postavení a prostovlasí. Dva z nich kráčeli mezi strážemi s obličeji bledými jako smrt a třetí byl vyděšený tak, že nedokázal sám kráčet a museli ho podpírat dva vojáci. Tento poslední muž nepřestával mumlat a žadonit, aby král Čeng ušetřil jeho život. Ťing Kch‘ ho několikrát zaslechl vyslovit slovo „lék“. Předpokládal, že tito tři muži byli odsouzeni k smrti.
Když král Čeng zahlédl Ťing Kch‘, byl ve veselé náladě, jako by se nic nestalo. Ukázal na tři odcházející úředníky a jen tak mimochodem vysvětlil, co se stalo: „Flotila Su Fu se nevrátila z Východního moře. Někdo za to musí nést odpovědnost.“
Ťing Kch‘ věděl, že Su Fu byl okultista, který prohlašoval, že dopluje ke třem kouzelným horám na ostrovech daleko ve Východním moři a nalezne zde elixír věčného života. Král Čeng mu poskytl velkou flotilu korábů, na kterých cestovalo tři tisíce mladíků a dívek a jejichž podpalubí byla plná pokladů a cenností. Ty měly představovat dary pro nesmrtelné, kteří znali tajemství věčného života. Ale flotila se vydala na cestu již před třemi lety a od té doby po ní nebylo ani vidu, ani slechu.
Král Čeng zahnal nepříjemné téma mávnutím ruky. „Slyšel jsem, že jsi za posledních pár let vynalezl mnoho podivuhodností. Nový luk, který jsi sestrojil, dokáže vystřelit dvakrát tak daleko jako staré modely. Válečné vozy, které jsi vytvořil, jsou vybavené chytrými pružinami, takže mohou jet po nerovném terénu rychle a nemusí zpomalovat. Na mosty, na jejichž stavbu jsi dohlížel, se spotřebovala jen polovina materiálu, a přitom jsou pevnější. Jsem velice spokojen. Odkud bereš takovéto nápady?“
„Pokud dodržuji zákony Nebes, potom je možné cokoliv.“
„Su Fu tvrdil totéž.“
„Pane, odpusťte mi, že budu upřímný. Su Fu byl obyčejný podvodník. Věštění z orákula a plané meditace nejsou platnými způsoby, jak porozumět vesmírnému řádu. Lidé jako on vůbec nechápou, jak k nám Nebesa promlouvají.“
„A co je tedy jazykem Nebes?“
„Matematika. Čísla a tvary – to jsou způsoby, kterými Nebesa posílají vzkazy světu.“
Král Čeng zamyšleně přikývl. „Zajímavé. A na čem tedy pracuješ nyní?“
„Neustále se snažím ještě více porozumět zprávám, které Nebesa pro Vaše Veličenstvo mají.“
„A dosáhl jsi něčeho?“
„Ano, částečně. Občas mi připadá, že stojím přímo přede dveřmi pokladnice plné záhad kosmu.“
„Jak ti Nebesa svá tajemství sdělují? Právě teď jsi mi vysvětlil, že jazyk Nebes představují čísla a tvary.“
„Pomocí kruhu.“
Když viděl, že je král Čeng dočista zmaten, požádal Ťing Kch‘ o svolení použít štětec, kterého se mu také dostalo. Na hedvábné plátno rozložené na nízkém stolku nakreslil kruh Ačkoliv nepoužil kružítko ani žádné podobné pomůcky, zdálo se, že je zakreslený kruh dokonale pravidelný.
„Pane, pomineme-li předměty vytvořené lidmi, viděl jste někdy v přírodě dokonalý kruh?“
Král Čeng se na chvíli zadumal. „Jen velmi zřídka. Kdysi jsem se při lovu zadíval sokolovi do očí a tehdy jsem si všiml, že jeho oči jsou opravdu téměř dokonale okrouhlé.“
„Ano, to je pravda. Jako další příklady mohu uvést vajíčka kladená jistými vodními živočichy, rovinu, představující protnutí kapky rosy a listu či jiné podobné. Ale všechny tyto kruhy jsem pečlivě přeměřoval a mohu prohlásit, že žádný z nich nepředstavuje pravidelný kruh. Totéž platí o kruhu, který jsem nakreslil zde: může vypadat jako dokonalý, ale obsahuje chyby a nepřesnosti, které oko bez pomoci nástrojů nedokáže zachytit. Ve skutečnosti je to ovál, nikoliv dokonalý kruh. Velmi dlouho jsem se pokoušel dokonalý kruh objevit, avšak potom jsem si uvědomil, že neexistuje tady dole v našem světě, ale jen nahoře na Nebesích.“
„Opravdu?“
„Pane, pojďme, s dovolením, ven z paláce.“
Ting Kch‘ a král Čeng vyšli z paláce. Byl opět nádherný den, jenž díky jasné obloze umožňoval vidět měsíc i slunce zároveň.
„Slunce a úplněk představují dokonalé kruhy,“ prohlásil Ting Kch‘ a ukázal na nebe. „Nebesa umístila dokonalý kruh – takový, jaký na zemi není možné objevit – na oblohu. A nejeden, ale hned dva příklady, představující ty nejvýznačnější objekty na nebeské klenbě. Smysl tohoto nemůže být zřejmější: tajemství Nebes spočívá v kruhu.“
„Ale kruh je přece tím nejjednodušším tvarem. Kromě přímky se jedná o nejméně složitý obrazec,“ otočil se král Čeng do paláce.
„Tato zdánlivá prostota zastírá nesmírné tajemství,“ vysvětlil Ťing Kch‘, kráčející králi v patách zpět dovnitř. Když se vrátili k nízkému stolku, zakreslil štětcem na hedvábí obdélník. „Podívejte se laskavě na tento obdélník. Jeho delší strana měří čtyři palce a kratší dva palce. Nebesa hovoří také skrze tato čísla.“
„A co říkají?“
„Nebesa mi oznamují, že poměr mezi delší a kratší stranou je dvě.“
„Utahuješ si ze mne?“
„To bych si nikdy nedovolil. Jedná se jen o příklad jednoduché zprávy. Podívejte se na tento další obrazec.“ Ting Kch‘ nakreslil další obdélník. „Tentokrát má delší strana devět palců a kratší sedm. Myšlenky vyjádřené Nebesy v tomto tvaru jsou mnohem obsáhlejší.“
„Z toho, co vidím, ale působí stále mimořádně jednoduše.“
„Není to tak docela pravda. Pane, poměr mezi delší stranou a kratší stranou je u tohoto obdélníku 1,285714285714285714… Sled „285714“ se poté opakuje až do nekonečna. Takto, bez ohledu na to, jak dalece poměr spočítáte, nikdy nebude úplně přesný. Ačkoliv je tato zpráva stále velmi prostá, je možné z ní vyzískat více smyslu.“
„Zajímavé,“ podotkl král Čeng.
„A teď s dovolením předvedu nejzáhadnější tvar, který nám Nebesa darovala: kruh.“ Ting Kch‘ nakreslil rovnou čáru středem kruhu, který namaloval předtím. „Vidíme, že poměr mezi obvodem a průměrem kruhu je nekonečný řetězec čísel, který začíná na 3,1415926. Ale pokračuje i dál a nikdy se neopakuje.“
„Nikdy?“
„Přesně tak. Představte si hedvábné plátno velké jako celé podnebesí. Řetězec čísel v poměru kruhu by se na něj zapisoval tak drobným písmem, že by každá číslice byla velká sotva jako muší hlava, odsud až na samý okraj nebe, a pak zase zpět sem, kde by začal nový řádek. Takto bychom pokračovali, dokud by se nezaplnilo celé plátno, a číslům by stejně nebyl konec. Posloupnost by se ale stále neopakovala. Tento nekonečný řetěz čísel, Vaše Veličenstvo, obsahuje všechna tajemství vesmíru.“
Výraz krále Čeng se nezměnil, ale Ting Kch‘ si všiml, jak se mu rozzářily oči. „I kdyby se ti toto číslo podařilo získat, jak bys z něho vyčetl zprávu, kterou Nebesa takto sdělují?“
„Existuje mnoho způsobů. Například pokud by se čísla pojímala jako souřadnice, bylo by možné je přeměnit na nové tvary a obrazy.“
„A co na těchto obrazech bude?“
„Netuším. Možná poskytnou obraz esence kosmu. Nebo možná půjde o esej či celou knihu. Klíčem je ale dovědět se nejprve dost číslic kruhového poměru. Odhaduji, že musíme vypočítat desítky, ale spíš stovky tisíc čísel, než bude možné význam rozluštit. Do dnešní doby jsem vypočítal jen asi sto číslic, což na zjištění skrytého významu zdaleka nestačí.“
„Sto? To je všechno?“
„Pane, i těchto pár čísel mi zabralo více než deset let práce. Kruhový poměr se vypočítá pomocí vpisování a opisování mnohoúhelníků do kruhu a kolem něj. Čím víc stran mnohoúhelníky mají, tím přesnější jsou výpočty a tím více číslic je možné získat. Složitost těchto výpočtů se ale rychle zvyšuje, takže se dá postupovat jen velmi pomalu.“
Král Čeng nepřestával pozorovat kruh protnutý přímou linkou. „Myslíš si, že takto dokážeš objevit tajemství věčného života?“
„Ano, samozřejmé.“ Ting Kch‘ začal mluvit vzrušeněji. „Život a smrt jsou základní pravidla daná Nebesy světu. Proto musí být součástí této zprávy i mystérium života a smrti včetně tajemství věčného života.“
„Potom musíš kruhový poměr vypočítat. Dávám ti dva roky, abys vypočítal deset tisíc číslic. Za dalších pět let potřebuji, aby ses dostal ke sto tisícům.“
„Ale… to je nemožné!“
Král Čeng mávl dlouhým rukávem a smetl ze stolku hedvábné plátno, inkoustů štětec na podlahu. „Můžeš si říct o cokoliv, co k tomu budeš potřebovat,“ zadíval se chladně na Ting Kchů „Ale musíš ty výpočty dokončit včas.“
* * *
Za pět dní dal král Čeng zavolat Ting Kch‘ znovu. Tentokrát ale Ting Kch‘ nepřišel do paláce v Sien-jangu, ale setkal se s královskou svitou na cestě, zatímco král vykonával prohlídku svého státu. Král Čeng se bez okolků zeptal Ting Kch‘ na novinky o postupu výpočtů.
Ting Kch‘ se uklonil a promluvil. „Pane, shromáždil jsem z celého království všechny matematiky, kteří jsou takovýchto výpočtů schopni: jejich pouhých osm. Vezmeme-li v úvahu výpočty, které je potřeba provést, tak i tehdy, pokud by se nás všech devět věnovalo tomuto úkolu po zbytek svých životů, dokážeme zjistit pouhé tři tisíce číslic kruhového poměru. Za dva roky se dostaneme přinejlepším ke třem stům čísel.“
Král Čeng přikývl a naznačil, aby ho Ting Kch‘ doprovázel. Dostali se až k žulovému monumentu, vysokému asi dvacet stop. Vrcholkem památníku byl vyvrtaný otvor, kterým procházelo silné lano z kroucené hověziny. Pomocí něj byl monument zavěšen na dřevěné konstrukci jako závaží nějakého obřího kyvadla. Vyhlazená spodní část památníku visela nad zemí v takové výšce, aby se pod něj mohl postavit člověk. Na monumentu nebyly žádné nápisy.
Král Čeng ukázal na zavěšený památník: „Podívej. Jestliže se ti podaří dokončit výpočty včas, stane se tento kámen pomníkem tvého triumfu. Postaví se na zem a pokryjí ho nápisy připomínající nespočet tvých úspěchů. Pokud ale výpočty včas nedokončíš, stane se připomínkou tvé hanby. I v tom případě bude stát na zemi. Než se ale přesekne lano, aby se tak stalo, budeš se pod něj muset posadit ty sám, takže se stane zároveň i tvým náhrobním kamenem.“
Ting Kch‘ zvedl oči a zadíval se na obrovský kámen vznášející se ve vzduchu, který zcela zaplňoval jeho zorně pole. Proti valícím se mrakům působila temná hmota skutečně tíživě.
Ting Kch‘ se obrátil ke králi a řekl: „Vaše Veličenstvo kdysi ušetřilo můj život, a i kdybych své výpočty dokončil včas, nestačilo by to k tomu, aby byl můj zločin vymazán z paměti. Nebojím se zemřít. Dejte mi, prosím, ještě pět dní na rozmyšlenou. Pokud do té doby nepřijdu na žádný plán, posadím se pod monument sám a dobrovolně.“
* * *
Za další čtyři dny požádal Ting Kch‘ krále o audienci a ta mu byla neprodleně udělena. Výpočet kruhového poměru představoval v tuto chvíli to nejdůležitější, co leželo králi v hlavě.
„Z tvého výrazu soudím, že jsi skutečně přišel s nějakým plánem,“ usmál se král.
Ting Kch‘ neodpověděl přímo. „Vaše Veličenstvo, jednou jste řekl, že mi poskytnete všechno, co budu potřebovat. Platí to stále?“
„Pochopitelně.“
„Potřebuji tři miliony mužů z vaší armády.“
Toto číslo krále nijak neohromilo. Jen na okamžik pozvedl obočí. „Jaké vojáky konkrétně?“
„Obyčejní vojáci pod vaším velením budou stačit.“
„Myslím, že bys měl vědět, že většina vojáků z mého vojska neumí číst ani psát. Za dva roky je není možné naučit komplexní matematiku, natož s nimi výpočty dokončit.“
„Pane, věci, které od nich budu potřebovat, se i ten nejhloupější voják naučí za hodinu. Poskytněte mi tři vojáky, abych to na nich mohl předvést.“
„Tři? Jen tři? Mohu ti klidně nabídnout tři tisíce.“
„Stačí mi jen tři.“
Král Čeng mávl rukou a přivolal tři vojáky. Všichni byli ještě velmi mladí. Stejně jako ostatní vojáci Čchin se pohybovali jako stroje poslouchající příkazy.
„Neznám vaše jména,“ poklepal Ting Kch‘ dva vojáky po rameni. „Vy dva se budete starat o číselný vstup, takže vám budu říkat ‚Vstup 1’ a ‚Vstup 2’.“ Potom ukázal na zbývajícího vojáka. „Ty poneseš odpovědnost za číselný výstup, proto ti budu říkat ‚Výstupů“ Postrčil vojáky tam, kde potřeboval, aby stáli. „Takto. Vytvořte trojúhelník. Výstup je vrchol. Vstup 1 a Vstup 2 představují základnu.“
„Stačilo jim povědět, aby se seřadili do formace klínu,“ usmál se král Čeng na Ting Kch‘.
Ting Kch‘ vzal šest vlaječek – tři bílé a tři černé – a podal je třem vojákům, aby měl každý z nich jednu bílou a jednu černou. „Bílá představuje 0, černá znamená 1. Dobře. Teď mě poslouchejte. Výstupe, otoč se a dívej se na Vstup 1 a Vstup 2. Pokud oba zvednou černé vlaječky, zvedneš taky černou vlaječku. Za jakýchkoliv jiných okolností zvedneš bílou.“
Ting Kch‘ zopakoval pokyny ještě jednou, aby bylo jasné, že vojáci rozumějí. Potom začal vydávat příkazy. „Začínáme! Vstupe 1 a Vstupe 2, můžete zvednout vlaječku, jakou chcete. Dobře. Zvednout! Dobře. Znovu zvednout! Zvednout!“
Vstup 1 a Vstup 2 zvedli vlaječky celkem třikrát. Poprvé to byly černá-černá, podruhé bílá-černá a potřetí černá-bílá. Výstup pokaždé zareagoval správně, černou vlaječku zvedl jednou a bílou dvakrát.
„Velmi dobře. Pane, vaši vojáci jsou opravdu chytří.“
„Tohle by dokázal i idiot. Pověz mi – co to vlastně dělají?“ nechápal král Čeng, oč se jedná.
„Tito tři vojáci tvoří součást výpočetního systému, kterou nazývám bránou AND. Jestliže jsou obě čísla vstupující do brány 1, je výsledný výstup také 1, jinak, pokud je jedním z čísel vstupu 0, například 0-1, 1-0 nebo 0-0, bude výsledný výstup 0.“ Ting Kch‘ přerušil výklad, aby král Čeng mohl informace vstřebat. Po chvíli král netečně prohlásil: „Budiž. Pokračuj.“
Ting Kch‘ se znovu obrátil k vojákům. „Teď vytvoříme další prvek. Ty, Výstupe, pokud uvidíš, že Vstup 1 nebo Vstup 2 zvedli černou vlaječku, také zvedneš černou vlaječku. Jsou tři situace, kdy to bude pravda: čemá-černá, bílá-černá, černá-bílá. Když to bude bílá-bílá, zvedneš bílou vlaječku. Rozumíš? Chytrý kluk. Jsi klíčem k tomu, aby brána fungovala správně. Tvrdě pracuj a dostane se ti odměny! Začneme s úkony. Zvednout! Dobře, znovu zvednout! Znovu! Skvělé. Vaše Veličenstvo, tento prvek se nazývá brána OR. Vždy, když je jeden ze dvou vstupů 1, je výstup také 1.“
Potom Ťing Kch‘ použil tři vojáky k vytvoření toho, co nazýval branami NAND, NOR, XOR, XNOR a třístavové brány. Nakonec pouze pomocí dvou vojáků předvedl nejjednodušší bránu – NOT: Výstup vždy zvedl vlaječku opačné barvy, než byla ta, kterou zvedl Vstup.
Ting Kch‘ se králi uklonil. „Tímto jsem demonstroval všechny prvky výpočtu. Jedná se o dovednosti, které se určitě dokážou naučit i tři miliony vojáků.“
„Jak je možné provádět složité výpočty pomocí takto jednoduchých a dětinských triků?“ zračila se v obličeji krále Čenga nedůvěra.
„Slovutný králi, složitost čehokoliv ve vesmíru se skládá z těch nejjednodušších součástí. Obdobně nesmírné množství jednoduchých úkonů, pokud se vhodně uspořádají, dokáže dát vzniknout mimořádně komplexním schopnostem. Tři miliony vojáků dokážou vytvořit miliony takových bran, jako jsem právě předvedl, a tyto brány je možné pospojovat dohromady do celých formací schopných jakkoliv složitých výpočtů. Svůj vynález jsem pojmenoval výpočetní formace.“
„Stále ale nechápu, jak je takto možné provádět výpočty.“
„Přesný postup je komplikovaný. Pokud však bude i nadále Vaše Veličenstvo projevovat zájem, vysvětlím mu podrobnosti později. Pro tuto chvíli stačí vědět, že se fungování výpočetní formace zakládá na novátorské metodě uvažování o číslech a jejich zápisu. V této metodě jsou potřeba jen dvě číslice, 0 a 1, odpovídající bílým a černým vlaječkám. Tato nová metoda ale dokáže využít číslice 0 a 1 k vyjádření libovolného čísla, což umožní výpočetní formaci používat značné množství jednoduchých prvků ke společnému provádění velmi rychlých výpočtů.“
„Tři miliony představují celou mou armádu, ale přesto ti je dám,“ povzdychl si zamyšleně král Čeng. „Pospěš si. Připadám si starý.“
* * *
Uplynul rok.
Nastal další krásný den, kdy bylo na obloze vidět slunce i měsíc zároveň. Král Čeng a Ťing Kch‘ stáli společně na vysokém kamenném pódiu, obklopení nespočetnými královskými ministry v řadách za sebou. Pod nimi stála nastoupená úctyhodná falanga tří milionů vojáků Čchin, přičemž celá formace měřila na každé straně tři míle. Útvar ozářený právě vyšlým sluncem stál nehybně jako obří koberec, vyrobený ze tří milionů terakotových válečníků. Když se nad něj ale zatoulalo hejno ptáků, okamžitě vycítilo zpod sebe blízkost smrti a vyděšeně se rozprchlo.
Ťing Kch‘ začal mluvit: „Vaše Veličenstvo, vašemu vojsku se skutečně žádné nevyrovná. Za mimořádně krátkou dobu jsme uskutečnili tak složitý výcvik.“
Král Čeng uchopil jílec svého dlouhého meče. „I když je celek komplikovaný, každý voják musí vykonávat jen velmi jednoduché věci. V porovnání s vojenským výcvikem, kterým prošli, to nic není.“
„Potom prosím, Vaše Veličenstvo, vydejte velký rozkaz!“ Hlas Ting Kch‘ se chvěl rozrušením.
Král Čeng pokývl. Přiběhla stráž, popadla jílec králova meče a udělala krok vzad. Bronzový meč byl tak dlouhý, že ho král nedokázal vytasit z pochvy bez cizí pomoci. Stráž poklekla a podala meč králi, který ho zvedl k obloze a vykřikl: „Výpočetní formace!“
Zaduněly válečné bubny a ve čtyřech obrovských bronzových kotlích v rozích pódia se současně rozhořely vysoké plameny. Skupina vojáků stojící na okraji pódia směrem k útvaru sborově zadeklamovala: „Výpočetní formace…“
Dole na zemi se ve falanze začaly mísit a přesunovat různé barvy. Celou formací se postupně rozšířily komplikované a přitom velmi jasně ohraničené kruhové vzory. O deset minut později se armáda přeuspořádala do devítimílové čtvercové výpočetní formace.
Ťing Kch‘ ukázal na formaci a dal se do vysvětlování. „Vaše Veličenstvo, tento útvar jsem pojmenoval Čchin I. Podívejte, tam ve středu je ústřední výpočetní podjednotka, klíčová součást, vytvořená z těch nejlepších divizí vaší armády. Když se zadíváte na toto schéma, můžete podle něj najít sčítací podjednotky, podjednotky pro rychlé ukládání a zásobníkové podjednotky. Ta část kolem, která působí velmi pravidelně, to je podjednotka paměti. Když jsme vytvářeli tuto část, zjistili jsme, že nemáme dost vojáků. Naštěstí ale prvky této součásti vykonávají tu nejjednodušší práci, takže jsme každého vojáka z ní vycvičili, aby držel vlaječky více barev. Každý z nich tak nyní dokáže vykonávat práci, na kterou bylo původně potřeba dvaceti mužů. To nám umožnilo zvýšit kapacitu paměti, aby splňovala minimální požadavky pro spuštění procedury výpočtu kruhového poměru. Sledujte také otevřený průjezd vedoucí celou formací a v něm lehkou jízdu očekávající příkazy: jedná se o hlavní komunikační linii systému, odpovědnou za předávání informací mezi součástmi celého systému.“
Dva vojáci přinesli velký svitek, dlouhý jako člověk, a rozvinuli ho před králem Čengem. Když se dostali na konec svitku, vzpomněli si přítomní na scénu z paláce před pár lety a všichni zadrželi dech. Ale dýka z jejich představ se tentokrát nezjevila. Před sebou měli jen velký list tenounkého hedvábí plného symbolů, každý o velikosti muší hlavičky. Symboly byly zapsané těsně vedle sebe a působily díky tomu právě tak omračujícím dojmem jako výpočetní formace dole.
„Vaše Veličenstvo, toto jsou příkazy v proceduře, kterou jsem vyvinul pro výpočet kruhového poměru. Podívejte se, prosím, sem,“ ukázal Ťing Kch‘ na výpočetní formaci pod nimi. „Vojákům ve formaci připraveným vykonat příkazy říkám ‚hardware1. To, co je na tomto plátně, nazývám ‚software‘, duše výpočetní formace. Vztah mezi hardwarem a softwarem je jako vztah mezi loutnou ku-čchin a notovým zápisem.“
Král Čeng přikývl. „Dobrá. Začněte.“
Ting Kch‘ zvedl nad hlavu obě ruce a slavnostně zarecitoval: „Podle příkazu velikého krále, inicializujte výpočetní formaci! Proveďte test systému!“
Řada vojáků stojících na půl cesty ke kamennému pódiu zopakovala příkaz pomocí vlajkových signálů. Za okamžik se útvar tří milionů mužů najednou proměnil v jezero zčeřené vody, jak se miliony drobných vlaječek daly do pohybu.
„Test systému dokončen! Zahajte inicializační sekvenci! Nahrajte proceduru výpočtu!“
Dole pod nimi začali po hlavní komunikační linii spěšně popojíždět tam a zpět vojáci na koních. Hlavní průchod se zanedlouho změnil v klokotající řeku. Kolem něj řeka ústila do mnoha drobných přítoků a prolínala do všech modulárních podjednotek. Záchvěvy černých a bílých vlaječek se brzy slily do dmoucích vln, které pokryly celou falangu. Oblast centrální výpočetní jednotky byla nejbouřlivější, jako troud vhozený do ohně.
Pak najednou, jako by došlo palivo, pohyby v centrální výpočetní podjednotce polevily a nakonec ustaly úplně. Počínaje centrální výpočetní jednotkou ve středu se nehybnost šířila všemi směry, jako když zamrzá hladina jezera. Nakonec se zastavila celá výpočetní formace a v pohybu zůstalo jen pár roztroušených součástí, kroužících marně v nekonečných smyčkách.
„Zhroucení systému,“ oznámil hlasitě signální důstojník. Zakrátko se přišlo na zdroj poruchy: při fungování jedné z bran ve formaci ukládání stavu centrální výpočetní podjednotky došlo k chybě.
„Restartovat systém!“ poručil Ting Kch‘ sebejistě.
„Ještě ne,“ zadržel ho král Čeng a sevřel svůj meč. „Nahraďte vadnou bránu a dejte setnout všechny vojáky, kteří tuto bránu tvořili. V budoucnu se bude se všemi poruchami zacházet stejným způsobem.“
Pár jezdců zamířilo s vytasenými meči do útvaru. Zabili tři nešťastné vojáky a nahradili je novými muži. Z výhodného postavení na pódiu bylo vidět, jak se uprostřed centrální výpočetní podjednotky objevily tři jasně rudé kaluže krve.
Ting Kch‘ dal příkaz k restartování systému. Tentokrát vše probíhalo naprosto hladce. O deset minut později už vojáci prováděli proceduru výpočtu kruhového poměru. Nad útvarem se míhaly vlajkové signály a výpočetní formace se pustila do dlouhého zpracování zadání.
„To je skutečně zajímavé,“ prohlásil král Čeng a namířil prstem na tuto pozoruhodnou podívanou. „Chování každého jednotlivce je jednoduché, a přitom mohou společně vytvářet tak komplexní inteligenci.“
„Velký králi, jedná se pouze o mechanické fungování stroje, nikoliv o inteligenci. Každý z těch obyčejných jedinců je jen nula. Jen když se před ně na začátek přidá jako jedna někdo jako vy, dostane tento celek nějaký význam,“ vtíravě se usmíval Ting Kch‘.
„Jak dlouho zabere vypočítat deset tisíc číslic kruhového poměru?“ zeptal se král Čeng.
„Asi deset měsíců. Možná i méně, pokud se vše bude dařit.“
Dopředu vykročil generál Wang Tien (Jeden ze čtyř velkých generálů tažení krále Čenga proti ostatním šesti státům. Historický Wang Tien měl na starosti zničení států Jen (ze kterého pocházel Ting Kch‘), Čao a Čchu.). „Vaše Veličenstvo, je mou povinností nabádat vás k opatrnosti. I při běžných vojenských operacích je mimořádně nebezpečné soustředit tak velkou část našich sil v otevřeném prostoru jako teď. Navíc jsou ty tři miliony vojáků neozbrojené a jejich výstrojí jsou pouze signální vlaječky. Výpočetní formace není určena k bitvě a bude mimořádně zranitelná, pokud na ni někdo zaútočí. I za normálních okolností by provedení uspořádaného ústupu tolika mužů v tak těsném útvaru zabralo skoro celý den. Pokud by byli napadeni, byl by ústup nemožný. Pane, tato výpočetní formace bude našim nepřátelům připadat jako kus masa připravený na krájecím prkénku.“
Král Čeng neodpověděl, jen stočil pohled na Ting Kch‘. Ten se poklonil a řekl: „Generál Wang má zcela pravdu. Jestliže se rozhodnete s těmito výpočty pokračovat, musíte být rozhodně nadmíru opatrný.“
Potom Ting Kch‘ udělal něco odvážného a nemyslitelného: zvedl oči a zadíval se do očí krále Čenga. Král okamžitě pochopil, co se v tom pohledu skrývá: Vše, čeho jste zatím dosáhl, je jako nula. Jen když se k tomu přidá váš věčný život, jednička, bude toto všechno dávat smysl.
„Generále Wangu, děláte si příliš mnoho starostí,“ mávl král Čeng pohrdavě rukávem. „Státy Chan, Wej, Čao a Čchu jsme již dobyli. Zbývajícím dvěma státům, Jen a Čchi, vládnou hloupí králové, kteří svůj lid zcela vyčerpali. Jsou na samém pokraji zhroucení a nepředstavují pro nás žádnou hrozbu. Za současného stavu věcí se tyto dva státy v době, kdy bude výpočet kruhového poměru dokončen, už možná rozpadnou samy o sobě a velkému státu Čchin se vzdají dobrovolně. Samozřejmě ale oceňuji generálovu prozřetelnost. Navrhuji, abychom v určité vzdálenosti od výpočetní formace postavili linii zvědů a prováděli průzkum pohybů armád států Jen a Čchi. Tím si zajistíme bezpečí.“ Zvedl meč k obloze a slavnostně prohlásil: „Výpočty je nutné dokončit. Rozhodl jsem a tak se musí stát.“
* * *
Výpočetní formace fungovala plynule celý měsíc a výsledky byly ještě lepší, než se čekalo. Už teď bylo vypočteno dva tisíce číslic kruhového poměru a s tím, jak si vojáci ve formaci na svou práci zvykali a Ting dále zpřesňoval proceduru výpočtu, dalo se v budoucnu dosáhnout ještě vyšší rychlosti. Odhadovalo se, že na dosažení cílového počtu sta tisíc číslic budou zapotřebí pouhé tři další roky.
* * *
Ráno čtyřicátého pátého dne byla již od zahájení výpočtů mlha. Z pódia nebylo na výpočetní formaci zahalenou oparem vidět. Vojáci ve formaci neviděli víc než pět mužů kolem sebe.
Výpočetní formace byla ale navržena tak, že mlha její fungování narušit nemohla a pokračovalo se tak i nadále. V mlze se rozléhaly rozkazy a dusot kopyt lehké jízdy na hlavní komunikační linii.
Ovšem vojáci v severní části výpočetní formace slyšeli i něco jiného. Nejprve se hluk ozýval jen občas a působil přízračně, postupem času ale zvuky sílily a začínaly vytvářet nepřetržité dunění, jako by v mlze hřmělo.
Hluk vydávaly údery kopyt tisíců koní. K výpočetní formaci ze severu mířil početný jízdní pluk a v jeho čele vlála zástava státu Jen. Jezdci se pohybovali pomalu, aby jejich koně udrželi vyrovnané řady. Věděli, že mají spoustu času.
Teprve až když byli jezdci jen asi třetinu míle od okraje výpočetní formace, rozjeli se rychleji. Ve chvíli, kdy se na výpočetní formaci vrhl přední voj jízdy, si vojáci státu Čchin nepřítele ještě ani pořádně nestačili všimnout. Při počátečním nájezdu zahynuly pod kopyty koní útočících jezdců desítky tisíc vojáků Čchin.
To, co následovalo, nebyla bitva, ale masakr. Už před bitvou velitelé Jen věděli, že se nesetkají s žádným smysluplným odporem. Aby bylo vraždění ještě účinnější, odložili jezdci tradiční zbraně kavalerie, kopí s dlouhým ratištěm a halapartny, a místo nich se vyzbrojili meči a řemdihy. Z několika set tisíc těžkých jezdců Jen se stal temný mrak roznášející smrt a kamkoliv se obrátili, tam jako koberec pokryla zem mrtvá těla vojáků Čchin.
Aby se jádra výpočetní formace nedostalo žádné výstrahy, zabíjeli jezdci Jen tiše, jako by přestali být lidmi a stali se z nich stroje. Sténání umírajících vojáků Čchin, ať už rozdupaných nebo smrtelně poraněných zbraněmi, se ale v husté mlze rozléhalo široko daleko.
Tak či tak byli všichni vojáci Čchin ve výpočetní formaci vycvičeni pod hrozbou smrti, aby ignorovali veškeré vnější rašení a plně a soustředěně se věnovali jedinému úkonu – fungovat jako výpočetní prvky. V kombinaci s krytím poskytovaným hustou mlhou to znamenalo, že velká část výpočetní formace si ani neuvědomila, že na její severní stranu někdo útočí. Zatímco zabíjení pomalu a uspořádaně ukusovalo stále větší část formace a měnilo ji v hromady mrtvol navršené na krví nasáklé, rozbahněné zemi, zbytek útvaru pokračoval ve výpočtech jako předtím, i když v systému docházelo ke stále více a více chybám.
Za první vlnou jízdy začalo pálit sto tisíc lučištníků Jen ze svých dlouhých luků přímo do srdce výpočetní formace salvu za salvou. Za pár okamžiků na vojáky Čchin jako smrtící déšť dopadlo na milion šípů a skoro každý z nich zasáhl cíl.
Teprve tehdy se výpočetní formace začala rozpadat. Zároveň se začaly šířit zprávy o nepřátelském útoku, což ještě zvýšilo stávající zmatek. Lehká jízda na hlavní komunikační linii roznášela hlášení o náhlém útoku, ale s tím, jak se situace zhoršovala, se hlavní průchod ucpal a zpanikaření koně začali dupat po hustě nahloučených formacích. Nespočet vojáků Čchin tak zemřel pod kopyty spřátelených jednotek.
Na východním, jižním a západním okraji výpočetní formace, kam nebyl veden útok, začali vojáci Čchin bez jakýchkoliv náznaků pořádku či poslušnosti prchat pryč. Kvůli naprostému nedostatku informací a narušenému řetězci subordinace byl však ústup pomalý a chaotický. Z výpočetní formace, která ztratila svůj účel, se stala hustá bublina inkoustu, která místo aby se rozpustila ve vodě, zůstala na jednom místě a jen kolem okrajů se z ní náhodně oddělovaly rozptýlené obláčky.
Ty vojáky Čchin, kteří prchali směrem na východ, brzy zastavili disciplinovaní vojáci z armády státu Čchi. Místo přímého útoku nařídili velitelé Čchi pěchotě i jízdě vytvořit neproniknutelné obranné linie, které vyčkávaly, až unikající vojáci Čchin vstoupí do pasti – pak je obklíčili a pustili se do jejich vyvražďování.
Zbytku zoufalé armády Čchin, která ztratila jakoukoliv vůli k boji, zbýval jediný směr – jihozápad. Stovky tisíc neozbrojených mužů se valily po pláni jako kalná povodeň. Zanedlouho ale narazili na třetí nepřátelskou armádu: na rozdíl od disciplinovaných vojáků Jen a Čchi se tato třetí armáda skládala z divokých hunských jezdců. Vrhli se na armádu Čchin jako smečka vlků na stádo ovcí a brzy ji zcela rozdrtili.
Vraždění pokračovalo až do poledne, kdy silný vítr ze západu mlhu zvedl a vystavil tak rozsáhlou plochu bojiště záři poledního slunce.
Armády států Jen a Čchi a Hunové se na několika místech spojily a obklíčily malé skupinky vojáků, které z armády Čchin ještě zbyly. Jízda všech tří armád nepřestávala na vojáky Čchin útočit, přičemž o zraněné a pár uprchlíků se postarala pěchota. Zapojily se také formace dobytka hnané ohněm a katapulty, aby zabíjení zbývajících mužů Čchin probíhalo efektivněji.
K večera nad bitevním polem pokrytým mrtvolami a protkaným potůčky krve zazněly tesklivé tóny válečných rohů. Zbývající přeživší z armády Čchin byli nyní obklíčeni ve třech stále se zmenšujících skupinách.
Noc, která následovala, osvětloval úplněk. Jasný a chladný měsíc plul nezúčastněně nad jatkami dole a koupal hory mrtvol a moře krve ve svém tichém, stříbrném světle. Zabíjení pokračovalo celou noc a skončilo až nad ránem.
Armáda říše Čchin byla zcela zničena.
* * *
O měsíc později spojené armády států Čchi a Jen vstoupily do Sien-jangu a zajaly krále Čenga. Říše Čchin přestala existovat.
V den určený pro popravu krále Čenga se na obloze opět společně objevily slunce i měsíc. Měsíc plul po azurovém nebi jako sněhová vločka.
Monument určený pro Ting Kch‘ stále visel ve vzduchu. Pod ním seděl král Čeng a čekal, až popravčí ze státu Jen přetne lano z hověziny.
Z davu sledujícího popravu vystoupil Ting Kch‘, stále oblečený v bílém plášti. Došel až ke králi Čengovi a poklonil se. „Vaše Veličenstvo.“
„Ve svém srdci jsi vždy zůstal zabijákem Jen,“ podotkl král, aniž by k Ting Kch‘ zvedl oči.
„Ano. Ale nestačilo zabít jen vás. Musel jsem zničit i vaši armádu. Kdyby se mi podařilo vás o pár let dříve zavraždit, stát Čchin by zůstal i nadále velmi mocný. S pomocí skvělých stratégů a pod velením veteránů by milionová armáda Čchin pro stát Jen stále představovala neodvratitelnou hrozbu.“
„Jak se ti podařilo bez povšimnutí přesunout tolik mužů tak blízko mého vojska?“ položil král Čeng poslední otázku svého života.
„Za ten rok, kdy se výpočetní formace cvičila a pracovala, zaměřili se Jen a Čchi na kopání tunelů. Každý tunel měl mnoho mil a byl dost široký, aby jím mohla projet jízda. Byl to můj nápad, použít tyto tunely, aby spojenci dokázali obejít vaše hlídky a objevit se tak dostatečně blízko bezbranné výpočetní formace.“
Král Čeng přikývl a nic dalšího už říct nehodlal. Zavřel oči a čekal na smrt. Dohlížející úředník vydal rozkaz a kat s nožem mezi zuby začal stoupat po lešení.
Král Čeng vedle sebe zaslechl jakýsi pohyb. Otevřel oči a uviděl, jak si Ting Kch‘ sedá vedle něj.
„Zemřeme společně, Vaše Veličenstvo. Až ten těžký kámen dopadne, stane se památníkem nás obou. Naše maso a krev se smísí dohromady. Možná vám to přinese trochu útěchy.“
„K čemu je to dobré?“ zeptal se král Čeng chladně.
„Ne, že bych si přál zemřít. Mou popravu nařídil král státu Jen.“
Přes tvář krále Čenga přeletěl úsměšek, ale zmizel tak rychle jako závan větru. „Dosáhl jsi toho pro Jen tolik, že je tvoje jméno ve větší oblibě než královo. Bojí se tvé ctižádosti. Tento důsledek se dal čekat.“
„Je to opravdu jeden z důvodů, ale ne ten hlavní. I králi Jen jsem poradil, aby pro stát Jen vybudoval vlastní výpočetní formaci. Právě to mu zavdalo příčinu, kterou potřeboval, aby mě mohl nechat zabít.“
Král Čeng otočil hlavu a zadíval se na Ting Kch‘. Překvapení v králových očích nebylo hrané.
‚ „Je mi jedno, jestli mi věříte. Moje rada měla za cíl posílit stát Jen. Je pravda, že výpočetní formace představovala lest, jak zničit Čchin a využít tak vaši posedlost věčným životem. Jedná se ale také o skutečně vynikající vynález. Prostřednictvím jeho výpočetních schopností můžeme porozumět jazyku matematiky a odhalit tajemství vesmíru. Měli jsme šanci otevřít novou éru.“
Kat dorazil na vrchol lešení, postavil se před lano držící monument a s nožem v ruce čekal na závěrečný příkaz.
V dálce pod zářivým baldachýnem pokynul král Jen souhlasně rukou. Dohlížející hodnostář vykřikl rozkaz k vykonání rozsudku.
Ting Kch‘ najednou prudce otevřel oči, jako by se probral ze spánku. „Mám to! Výpočetní formace nemusí záviset na armádě, dokonce ani na lidech. Všechny ty brány – AND, NOT, NAND, NOR a tak dále – je možné vyrobit z mechanických součástí. Ty součásti je možné vyrobit opravdu malé, a když se poskládají dohromady, vznikne mechanická výpočetní formace! Ne, potom by se neměla jmenovat výpočetní formace, ale výpočetní stroj! Poslouchejte mě, králi, počkejte! Výpočetní stroj! Výpočetní stroj!“ křičel Ting Kch‘ na krále Jen v dálce.
Popravčí přeťal lano.
„Výpočetní stroj!“ vykřikl dvě slova při svém posledním výdechu Ting Kch‘.
Obří kámen dopadl a ve chvíli, kdy jeho ohromný stín překryl celý svět, ucítil král Čeng, jak jeho život končí. V očích Ting Kch‘ ale vyhasl slabý paprsek světla ohlašující začátek nové éry.
Poprvé vydáno v antologii Carbide Tipped Pens sestavené Benem Bovou a Erikem Choiem v prosinci roku 2014
Přeložil Karel Makovský
