Jinovatka se třpytila na černých řasách a prameny vlasů se podobaly dlouhým tenkým rampouchům. Leskly se a blýskaly proti světlu baterky, když si ji Marion Lesterová prohlížela.
„Kdo ji našel?“ stáhla si tlustou zateplenou rukavici a opatrně se nálezu dotkla.
„Skialpinisté,“ odpověděl James Tweedy prostě, zatímco se pokoušel vykřesat z pracovního fotoaparátu alespoň jiskřičku života. „Jako obvykle. Neměli tu co dělat a propadli se sem. K tomuhle.“ Celý příspěvek
Muži si vedou deníky: píší silnými tahy štětcem po hladkém rýžovém papíru, který pak svážou do špalíčků, převinou stužkou a uloží do lakované kazety. Vím to, protože jsem jeden takový deník viděla. Proslýchá se, že i některé vznešené dámy si vedou deníky – v sídelním městě, anebo na cestách provinciemi. Jejich deníky jsou (jak se proslýchá) často plné žalu, neboť život ženy je naplněn zármutkem a čekáním. Celý příspěvek
Vrata hangáru v posledním patře mrakodrapu Sapphire Tower se rozevřela jako tlama mořské obludy a vyvrhla ven tři nákladní vznášedla s červenými pruhy po stranách. Vznášedla nabrala výšku a vyrazila přímo k Tokijskému zálivu. Město hluboko pod nimi žilo svým vlastním uspěchaným životem plným beznaděje a zklamání. Davy lidí se šinuly ulicemi ve snaze nalézt zaměstnání, které by pozvedlo jejich život vzhůru. Všudypřítomné holografické reklamy lákaly na výrobky, které robotické továrny chrlily po tisících. Jejich cena byla žalostně nízká, ale přesto je nikdo nekupoval. Nikdo na ně neměl peníze. Celý příspěvek
Patriarcha Gabriel se naposledy ohlédl po nedaleko stojícím vojenském autě, odkud ho sledovaly dva páry bdělých očí královských pozorovatelů-odstřelovačů, pak už se zcela soustředil na nezřetelné siluety domů před sebou. Hluché noční ticho přerušovaly vzdálené, syrově znějící výstřely z automatů, doprovázené slabými záblesky. Krycí manévry vedli jeho vlastní muži na druhé straně města a odváděli tak pozornost od jeho vybrané jednotky tady. Do svítání zbývalo nejméně pět hodin, což bylo pro jakoukoli akci v nezmapovaném terénu hazardní, ne-li přímo sebevražedné období, on si z toho ale nic nedělal. V krvi mu proudilo právě takové množství adrenalinu, které zostřovalo smysly, jinak se cítil uvolněně. Připraveně. Se zachmuřenou tváří očima probodával temnou zeď neznáma, která lačně vyčkávala, až on se svým komandem vyzkouší její pevnost. Celý příspěvek
Andreas Simonsen neměl rád, když mu někdo narušil denní program. Nesnášel to. Každou hodinu pracovní doby měl pečlivě naplánovanou, jednotlivé kroky na sebe navazovaly a díky tomu mohlo vše bez problémů fungovat. Řád zaručoval klid a jistotu. Jakákoli neočekávaná změna pro něj proto představovala katastrofu. Téměř cítil, jak se mu celé řízení rozpadá pod rukama. Najednou musel změnit plány, které tak pracně vymyslel a vypiloval k dokonalosti. Simonsen proto svůj denní program měnil jen velmi zřídka a musel k tomu mít opravdu vážný důvod. Jeff Woodall mu před několika málo minutami tvrdil, že takový vážný důvod má. Jeho hlas zněl velmi naléhavě, a proto mu Simonsen uvěřil. Zrušil naplánované kontroly a vyrazil na setkání s ním. Celý příspěvek
Maxim Nikomedes viděl, že se k němu někdo žene, ale v chodbě zaskládané bednami nebylo kam uhnout. Připravil se na náraz. Druhý muž se zastavil a v bledém polosvitu „noční“ rotace byl celý bílý. Byl to Kulakov, vrchní lodní mistr. Postavil se do pozoru a rázně zasalutoval. Celý příspěvek
Chanarong Chalmers stál na nízké, protáhlé vyvýšenině, zády k bezejmennému moři na bezejmenné planetě, pozoroval přílet kosmické lodě a ve svém nitru zuřil.
John Wong měl nosnost sto tisíc tun a od Chalmerse se čekalo, že tuto nosnost využije do posledního gramu právě pro takové množství vzácných zemin a jiných cenných kovů, které se jim tam podaří nacpat. Jenže v soustavě Bonanza byli teprve rok. Sotva stačili tavírny postavit a uvést do provozu, a ti mizerové už požadovali výrobu na plný výkon. Celý příspěvek
Oddělení okrasných dřevin a epifytů. Zodpovědný vedoucí Alian Fyoran
Skleněné dveře zvenčí zářily čistotou, zevnitř však byly orosené a okraje silikonového těsnění porůstala tenká vrstva řas.
Sahin na okamžik zaváhala, vstoupila však rázně. Přišla si pro pomstu a byla to dlouhá cesta. Pralesem a pustinami, zrezavělými hangáry kosmodromů, kluzkými uličkami soucitných pohledů, zatuchlými kupátky spojů Mezinárodní hromadné dopravy, chladnými koridory přestupních stanic… Celý příspěvek
Mrtvá těla odpadávala od měsíce jako kapky vody od rampouchu. Tým určený k repatriaci ostatků, který se vznášel ve volném vesmíru v těsné blízkosti kráteru po výbuchu, manévroval ze strany na stranu, lapal těla jedno po druhém a ukládal je do sítě sarkofágů. Hvězdy za nimi se pomalu posouvaly.
Kingsmanovi síť sarkofágů až příliš připomínala zásobník na kostky ledu. Repatriační tým ji plnil postupně, od jednoho konce ke druhému, poté všechny sarkofágy uzavřel a označil. Celý příspěvek
Davin Sam vlastnil kompletní mapu manželčiných chromozomů a podrobný vývojový diagram jejích programů modifikace postnatální osobnosti. Lizera byla původně navržena pro investory, kteří obsazovali personálem rekreační středisko střední třídy v pásu asteroidů ve Sluneční soustavě. Její konstruktéři předpokládali, že většinu svého bdění stráví prací, ale také jim bylo jasné, že bude mít co do činění s lidmi nejrůznějšího ražení. Do vínku jí proto dali silnou chuť k učení a pečlivě odměřené umělecké sklony. Dnes strávila šest hodin sezením v rohu Davinovy rozhledny, ponořená do svého aktuálního programu čtení. Když se Davin na její čtečku díval naposledy, právě vstřebávala dizertační práci o dějinách vojenského využití střelného prachu. Celý příspěvek
Katalogové číslo téhle hvězdy je delší než seznam aktualizací operačního systému našich skafandrů za poslední půlrok. Visí pár stupňů nad obzorem, vzdálená, chladná a netečná. Nachází se na téměř opačné straně Mléčné dráhy než ta nevýrazná hvězdička, které říkáme Slunce. Ne nahlas, samozřejmě. To by si nikdo nedovolil. Slunce, šeptáme, když nejsou v doslechu gumy. Celý příspěvek
Dvacátý šestý vstoupil do velitelské místnosti hlavního sídla Svobodné Lunární Komuny a postavil se do pozoru.
„První, hlásím, že naši technici zachytili signál ze Země!“
První, vrchní komisař-ideolog Komuny vzhlédl od monitoru. Jeho pohyb byl nelidsky rychlý, vedený amfetaminy a sítí svalových posilovačů, která pod šedou pracovní kombinézou obepínala jeho dvě stě let staré tělo. Celý příspěvek
Vkročil jsem do přístavního rukávu ve výšce dobrých dvaceti kroků nad zemí. Přístavní rukáv nebyl v nejlepším stavu, některé trhliny byly až metr dlouhé, dával jsem si pozor, kam šlapu. Nemám rád výšky, o čemž jsem se přesvědčil během cesty z Japonska v téhle prokleté vzducholodi. Nevěděl jsem, co je horší, jestli se dívat shora na skály, lesy nebo na nekonečnou mořskou hladinu. Umřel bych v každém případě, pád do vody vypadá sice jako nejlepší varianta, ale i když člověk přežije náraz, umře na podchlazení nebo se utopí, než dorazí pomoc. Ani nevím, jestli v takhle studených vodách jsou v tomhle ročním období žraloci. Při mém štěstí určitě. Celý příspěvek
Neexistuje žádný definitivní soupis všech inteligentních druhů ve vesmíru. Nejen, že se věčně vracejí spory o vymezení toho, co je inteligence, tu i onde navíc neustále vznikají a zase zanikají nové civilizace, podobně jako se rodí a zase umírají hvězdy.
Zub času se vypořádá se vším. Celý příspěvek
Každé ráno mi máma dá pusu a zeptá se, co hezkého se mi zdálo. Pokaždé nevím, o čem to mluví. Celý příspěvek
Dávná událost, která kráter vytvořila, nezanechala v jeho stěnách žádnou únikovou cestu. To až časem, jak se struktura povrchu měnila, vznikla vzájemně se překrývající impaktní skupina pozůstatků bouřlivého vzniku soustavy a mezery ve stěnách starých valů.
Vlivem aktivity měsíce zub času přetvořil jeho tvář, a když nad povrchem proletěly sondy, odhalily mělký kráter a pod ním vodní zdroj.
Přistát se mohlo nedaleko. Cesta přes ztuhlé lávové pole slibovala výhled na členitý terén a branou v hradbách původního válu pak už nic nebránilo postupu k první místní lidské základně. Celý příspěvek
1.
„A no, ano! Už je to tady, vážení soudruzi z celého našeho megagalaktického společenství, už je to tady! Po úspěšných sériích robotů, jakými byli například Robochůva, Osobní kadeřník. Lichotník či Chlastoun je zde zcela nová řada umělých bytostí. Naleznete je ve všech obchodních řetězcích mezihvězdného kartelu hypermarketů. Hledejte pod označením MUŽ…“ Celý příspěvek
Marie nechápavě zírala střídavě na svého muže a na obrovskou bednu, kterou se snažil prostrčit dveřmi.
Proboha, co to zase je? Já se z něj jednou zblázním. Co to zase vleče za krám?
„Nekoukej tak na mě a pojď mi pomoct, sakra…“
Jen aby to zase nebylo ňáký zvíře. Posledně přivlekl psa A to ví, jak psy nesnáším. Celý příspěvek
„Připomeňte mi, proč nás piráti nepotopí střelbou z děl na velkou vzdálenost,“ zeptal se sir Hereward, když se pohodlně rozvalil na přídi člunu a paže v karmínových rukávech natáhl dost daleko přes okraj, aby si mohl ponořit do vody ruce až po dvojitě přeložené manžety, které si tak úplně promáčel. Občas mu voda vyšplouchla i na krk a záda. Užíval si to, voda v těchto východních mořích byla teplá, vlny mírné a loď dělala dobré čtyři nebo pět uzlů, poháněná čerstvým větrem vanoucím rychlostí dvanáct uzlů. Celý příspěvek
Šéfkuchařka Claire Augerová se zamračila, když spatřila hlouček lidí před restaurantem. Tohle nebyli zákazníci nedočkaví otevření podniku. Drželi velké transparenty, měli protestní hesla napsaná na svých tělech i na oblečení. Připomněla si, že dnes musí znovu zavolat svému známému u policie. Takhle to dál jít nemohlo! Ti blázni odrazovali část zákazníků. Celý příspěvek
