TUZEX.net

Můj milý se nevrátil z ciziny. Když nechám stranou citovou stránku věci, stejně mi zůstává nezaplacená půlka nájmu – včetně internetu, týví a té ukrajinské fešandy, co uklízí společné prostory, a dost možná i odvozu odpadků, které nezachutnaly bezdomovcům ani potkanům.

Ještěže jsem nešila ty svatební košile – zůstal by mi na krku balík ručně vypracovaných, patrně i vyšívaných lněných? bavlněných? košilek číslo čtyřicet čtyři. Celý příspěvek →

„Vypadám jako něčí vnuk?“ zeptal se Daniel napůl zrcadla a napůl té ženy, která s ním v podstatě neměla nic společného – jen tu jedinou noc.

Zatvářila se nechápavě a přemýšlivě, obojí současně. „Každý je něčí vnuk, ne?“ Zívla a opřela se o loket. „Skoro každý,“ dodala. „Radši se obleč. Takhle po ránu to není ono.“

Napadlo ho, že by se mohl urazit, ale vlastně na to neměl náladu. Bylo šero, spíš tma, bylo brzo na zlobení a vůbec na všechno, a stejně si nemyslel, že vypadá špatně. Tak proč ho sakra v tom baru balila? Zaváhal, nebyl si jistý, jestli nebalil on ji. Smutek, tma, předvánoční výčitky, že se nebavím a nejásám… Možná jsme to chytili jako virus od svých počítačů, u nichž se choulíme za osamělých nocí. A teď jen čekáme, až nám nákaza poničí hardware. Je to jen otázka času. Celý příspěvek →