Dnes je nejšťastnější den mého života Atomy radonu zpřetrhaly stabilní vazby tohoto prvku a po odčerpání zbytkové radioaktivity se mi podařilo docílit vytvoření silného energetického pásu, ve kterém přecházely volné elektrony radonu samovolně z plynně subatomárního skupenství do syntetické plazmy. Snad to půjde i s radionuklidem xenonu. Pak bych se rozskočil, snad i rozštěpil radostí na atomy, možná dokonce na protony, neutrony a elektrony.
Nejde o to, že můj objev se vyrovná prvnímu modelu atomu Nielse Bohra, tento rok vyhraji všechny vědecké ceny udělované na Anorganiku a 653 s 865 na mě přestanou přes celou jídelnu volat Homo Debilis. Záleží pouze na přínosu pro vědu a lidstvo. Mé jméno není vůbec důležité, nechci, aby mi stavěli sochy a pojmenovávali po mně muzea, stačí, když smažou ten pitomý nápis z dveří mého pokoje. A z mé kádinky na kávu. A vůbec jen tím prokazují svou elementární neznalost, protože žádný živočišný druh Homo Debilis neexistuje.
„5323, posloucháš mě vůbec?“
Snad bych si dokonce vyrobil y laboratoři malý vzorek alkoholu, abych to oslavil, i když je to zakázané. Můžu taky inhalovat nějakou chemikálii nebo zajít na simulátor sexu.
„5323! Slyšíš, budeš muset odletět pryč z Anorganiku, někam jinam, než…“
„444, já jsem dokázal existenci energie ve formě periodicky měnného skupenství,“ dělil jsem se o své nadšení s Vyšším Racionálem.
„Musíš opustit naši planetu, posloucháš? Hlavní Metodové 100 až 260 pracují na konstrukci tvé kosmické lodě, která bude moci cestovat za hranice Anorganiku, nám známého světa, musíš najít poslední lidi nebo to, co z nich zbylo. Jsi nejmladší z nás, proto jedině ty můžeš plán na záchranu našich vědomostí a vynálezů dotáhnout do konce. Musíme je předat ostatním nedegenerovaným lidem, dřív než všichni umřeme. Do roka tady všichni kromě tebe chcípneme! Posloucháš mě vůbec?“
„Jo, jasně, 444, myslíš, že i xenon může přejít do syntetické plazmy?“
***
Najednou barevnou intenzitu roztoku ve zkumavce narušila světelná výchylka z normálu. Celý experiment se pokazil. Něco muselo zastavit přívod energie do hlavního generátoru, který napájel celou planetu. Nechápal jsem, proč to nikdo neopraví, a potom se stalo něco neuvěřitelného, úplně se setmělo. Máme přece záložní generátory. Co dělají všichni Racionálové, Physionové a Metodové?
Musel jsem se podívat ven, co se děje. Myšlenkou jsem otevřel dveře. Na dvoře mě oslepil pronikavý svit slunce, jehož paprsky byly příliš silné, aby je člověk na sebe nechal působit déle než pár minut denně. Komplex laboratorních věží jsem naposledy opustil před třemi lety. Tehdy Nejvyšší Racionál odmítl diskutovat o mém objevu periodicky měnného skupenství a místo toho mě nudil postapokalyptickými pohádkami nějakých pomatenců. Prošel jsem podél prázdného křídla budovy gravitačního posunu. Nikoho jsem nepotkal ani cestou kolem astronomických simulátorů. Na první lidi jsem narazil až poté, co jsem sestoupil výtahem dolů do řídicího centra, kde podle páchnoucích biologických ostatků zemřelo mnoho vědců z naší kolonie. Čerstvější těla by se dala ještě zkoumat. Škoda, že nepřežil nějaký biolog.
Zamyslel jsem se, jestli tady zůstal ještě někdo naživu. Operační systém mi odpověděl záporně. Zbyl jediný živoucí lidský organismus. Zůstal jsem sám, přestože jsme uměli prodloužit délku života pětinásobně, vyléčit drtivou většinu nemocí, předat vědomosti i schopnosti novému jedinci v umělém děložním vaku anebo naučit štěňata pitbulteriéra lásce k opeře.
To všechno jsme dokázali od slavného roku 3055, kdy skupina vědců pod vedením Jonathana Groira osídlila první planetu vzdálenou desetitisíce světelných let od Země. Nejdřív byla na Miraclearthu pomocí skleníkových plynů vytvořena atmosféra vhodná pro život, poté byl její povrch osázen rostlinami a nakonec sem byli červími dírami dopraveni první osadníci. V roce 3075, když zkušenosti z Miraclearthu potvrdily, že na podobných, pro život uměle přizpůsobených planetách se dá dlouhodobě přežít, začal hromadný exodus ze Země. Nejdřív anarchisti, pak komunisti, stoupenci estetického náboženství, Greenpeace, animosexuálové, odpůrci volného obchodu s drogami nebo fanoušci posledního imitátora Michaela Jacksona. Ti všichni mohli nyní žít podle vlastních pravidel, nikým neomezováni na své planetě, stejně jako my tady na Anorganiku, v kolonii vědců. Už nám nikdo nebránil v pokusech s lidskými embryi nebo se zvířaty. První pokusy na lidech sice vyvolaly protesty na jiných planetách a odchod některých velvyslanců z Anorganiku, ale diplomatické noty ani podepisování petic proti pokusům nemohly zastavit pokrok, když vše probíhalo legálně v mezích anorganického právního řádu.
Postupně jsme vědecky dokázali, že v nám dostupném vesmíru žádná mimozemská civilizace nežije. Zjistili jsme, že jsme sami. V té době se vesměs věřilo, že mimozemšťané musí nevyhnutelně někde existovat a Zemi navštěvovali v přestrojení již od vzniku prvních primitivních kmenů. Proto se stalo módním hitem dokládat svůj rodokmen až k mimozemským předkům. Po prokázání neexistence mimozemských sousedů se pár sekt zhroutilo, lékaři pojmenovali syndrom hromadné schizofrenie a kandidát na amerického prezidenta, který se prohlašoval za příslušníka mimozemské dynastie –.§– z –,–’’ –! (vzdálená planeta v ještě vzdálenější galaxii), nebyl zvolen. Zvítězil jeden z řady imitátorů Michaela Jacksona a Earth song se stal americkou národní hymnou.
Zprvu se hojně rozvíjel meziplanetární obchod, ale po násilném zabrání Smaragdové soustavy, které vyvolalo válečný konflikt nebývalého rozměru, začala být uplatňována politika izolacionalismu, až styky mezi společenstvy na vzdálených planetách ustaly nadobro. S výjimkou některých zvláštních, pro život ne nutně nezbytných produktů byly planety soběstačné. Nakonec po rozsáhlé a zvlášť krvavé válce o zásoby uranu byla záměrně zničena většina transportních stanic a zbylá přepravní zařízení se přestala používat, až zchátrala. Cestovní kanceláře zkrachovaly, farmaceutické společnosti stáhly z prodeje léky proti zvracení ve stavu beztíže a ve vzduchoprázdnu někdo zapomněl rohlíky v igelitovém sáčku, do kterých se pak pustila kosmická plíseň.
Virtuální přehrávač zachrčel. Chtěl zareagovat na mou myšlenku, ale scházela mu energie. Když jsem zapojil malíček do obvodu, místo virtuální reality naskočil primitivní plošný záznam.
„Pomoc! Pomoc!“ překládal systém nesrozumitelnou řeč vyděšené ženy, „Potřebujeme rychle opustit naši planetu, docházejí nám poslední zásoby. Výbuch zničil většinu měst na pevnině, zůstali jsme jen…“ Objevily se blikající černobílé pruhy oznamující přerušení signálu.
„Slyšíte nás? Je tam někdo aspoň v blízkosti tří milionů svě telných let?“ ptal se jiný neznámý hlas tentokrát bez obrazu. „Bráníme poslední lidskou pevnost, obkličují nás, chtějí nás zabít nebo zotročit, slyšíte mě? Umělí nás chtějí…“ Znovu nastalo zrnění černobílé obrazovky, až se ozval něčí pláč. Dlouhé táhlé posmrkávání ale vystřídala roboticky monotónní řeč zařízení, které už se dávno pokazilo: „Vydej dávku-Znemožni pohyb-Vydej dávku-Odstraň krev-Odstraň tělo-Výskyt záporné emoce, Ihned vydej dávku-Vydej-dej-ej-ej-ej…“ Stroj se odmlčel a následovala výzva z jiné galaxie: „Ztratili jsme schopnost reprodukce. Pro zachování naší civilizace žádáme dobrovolníky z celého vesmíru o spolupráci. Nabízíme vysoké peněžité i jiné materiální … RRZZRZZRZZRZ..RZZZ..ZZZ.“ Následovala další neúplná zpráva: „Do pěti let nás zasáhne kometa, prosíme o… rzrzrz ZrZrZrZr…“
Počítač zobrazoval stovky podobných sdělení, stovky tísňových volání o pomoc před koncem „jejich světa“. Podle nahraných dat byly některé starší přes čtyři stovky let a záznamy také ukazovaly, že více než polovina zpráv byla adresována přímo na Anorganik. Lidé očekávali, že géniové z vědecké kolonie se pokusí vyřešit jejich situaci a zachrání je. Nikdo ale na jejich poslední pokusy, jak odvrátit zánik života na jejich planetě, nereagoval. Matně jsem si vzpomněl, že i já jsem před lety viděl podobné video plné ztrápených očí, bezmocných duší a tichých dětí. Vyšší Metod mi jenom řekl, ať jdu radši zkoumat a nezabývám se tím. Kolik planet a planetek za ta čtyři století asi zpustlo a proměnilo se ve svět duchů?
Obrazovka unaveně pípla, jako by se mi pokoušela odpovědět, a pak naposled sebrala všechny své, vlastně mé síly, aby přehrála poslední záznam i s obrazem.
„5323,“ promluvil hologram nyní mrtvého Vyššího Racionála, „Umíráme, a pokud sleduješ tento záznam, pravděpodobně už jsme po smrti. Svými pokusy s neutronovými hvězdami jsme před dvaceti lety narušili biotu Anorganiku a vyhubili tak rostlinu 23’ 9’ 1, z jejíhož extraktu jsme připravovali nápoj, který nám neuvěřitelně prodlužoval život. Nejsme již schopni navodit stejné prostředí pro její pěstování. Jsi z nás nejmladší a přirozeně nás přežiješ o sto až dvě stě let, proto je na tobě, abys všechno naše vědění předal světu, přiložené lidské společnosti. Na žádné planetě už takovou nenajdeš, vývoj všech společenství na izolovaných planetách odpovídá spíše znakům devoluce než evoluce. Sociologičtí analytikové pro tebe připravili seznam lidí, který bude ideální koncentrací všech lidských prvků ve společnosti před umělým osidlováním a následným rozkladem přirozené lidské společnosti. V místnosti 2122“
„0 stojí připravený mezigalaktický transportér. Stačí si přečíst manuál k jeho ovládání. Lidské objekty dostaneš do transportéru pomocí teleportační sítě. Metod 444 se ti to snažil dva roky vysvětlit, ale byl jsi patrně příliš zaneprázdněn svými experimenty, takže jsi ho neposlouchal. Musíš znovu vytvořit přirozenou neseparovanou lidskou společnost na nové planetě. Sbohem, 5323.“ Záznam skončil a 5323 udělal přesně to, oč ho Vyšší Racionál požádal.
***
Teleportační mechanismus ho nezklamal. Řízení lodi, kterou pojmenovali nějací pamětníci křesťanství Noemova archa, se po první srážce s asteroidem, při které upadla přední část vesmírného korábu, ukázalo být hračkou. Avšak rozpůlení rohlíku se po dvou naříznutých prstech stalo neuváženým hazardem se životem, a tak toho 5323 raději nechal.
Stále se cítil trochu nervózní, přestože svůj úkol už splnil a jediné, co zbývalo vykonat, bylo oznámit dvěma stovkám zmatených lidí nakažených davovou panikou, že byli vyvoleni, aby vybudovali základy nové přirozené lidské společnosti, jež zachrání celé lidstvo před sebevraždou, kterou zahájilo osídlením Miraclearthu a dalších planet. Podle seznamu, který vypracovali Nejvyšší sociologové, tato hrstka lidí měla splňovat nároky na ideální komunitu. Než jim vše poví, rozhodl se chvíli je pozorovat na obrazovém promítači svého třetího oka.
5323 zaujala skupinka na schodech v prostoru před hyperprostorovým výtahem. Vedle sebe seděli člověk s robotickou hlavou z Mechanopole, bruneta v uniformě Červeného kříže, krasavice s obličejem filmové herečky a tělem pornohvězdy, vysoký pohledný mladík s brýlemi, důchodce, kterého si někdo spletl s odkládacím místem pro zavazadla, a spící obyvatel Avantgardy, ze kterého táhlo několik druhů různých lihovin a trocha žumpy. Vedle něj ležela na zemi další, zřejmě lidská bytost, která se neustále drbala, a v krytu postaveném ze židlí a odpadkového koše se choulil vystrašený Hysterián.
Pokaždé, když se dlouho mlčelo, načal Hysterián téma konce světa. U něj doma se to považovalo za inteligentní zábavu hodnou lidí na úrovni. Zakládaly se kluby Posledního Božího soudu, Doby ledové, Zamoření radiací anebo Extrémního přemnožení pojišťovacích agentů, což se také pokládalo za možnou příčinu zániku Hysterie.
„Všichni tu umřeme!“ chtěl rozproudit konverzaci svým typicky hysteriánským způsobem, a protože nikdo neodpovídal, pokračoval: „Budou s námi dělat zvrhlé pokusy a pak nás zabijí. Ale já nechci umřít strašlivou a bolestivou smrtí pod mikroskopem v laboratoři šílených vědců! Kdo máte slitování, prosím, zabte mě, ať nepadnu těm sadistům do rukou,“ zaúpěl a vytáhl si tkaničku z levé boty. „Uškrťte mě!“
„Nebojte se, já něco vymyslím,“ uklidňoval je muž s tělem z drátků a hlavou z elektromagnetického relé. „Tvrdíte, že nikdo nemáte ponětí, jak jsme se sem dostali ani kdo a proč nás tu drží,“ zamyslel se robočlověk, ovšem nečekal, že jeho pomlka bude signálem k vášnivé debatě.
„Co když jsme všichni v nějaké televizní reality show?“
„Myslím, že nás kontaktovaly vysoce inteligentní řasy a chtějí s námi navázat oboustranně výhodné přátelství,“
„Jako že nám předají své vyspělé technologie využitelné v mořích a my jim… budeme třeba čistit vodu?“
„Třeba jsme v nějakým Disneylandu? Pro dospělý třeba“
„Kde jsou skluzavky?“
„A cukrová vata?“
„Nechcete někdo limonádu? Jenom za dva korinty nebo cokoliv výměnou. Nemáte chuť se osvěžit? Mám výbornou ledovou tříšť…,“ zkoušel to obchodník, který byl na loď teleportován i se svým přenosným stánkem. 5323 se cítil trochu zklamán. Přece jen čekal, že nejkvalitnější lidé z tisíce planet budou vést rozhovor na trochu sofistikovanější úrovni.
Pak se znovu ozval robočlověk: „Zadržte, na něco jsem přišel. Nikdo jste si nevšimli toho podivného přístroje nalevo od schodů?“ Všichni se otočili, aby obdivovali barevnou krychli na kolečkách s malým deštníkem.
„Je naprosto odlišný od zbytku lodi. Mám takové tušení, že ho tu naši záhadní hostitelé zanechali s jistým záměrem. Poznávám to písmo.“
„Pane…,“ hlásil se o slovo prodejce limonád, ale robočlověk nemínil přestat:
„Prastaré šifry mluví o východu z bludiště, který máme hledat ve stínu stromu s pomeranči… No jasně, pomeranče! Ano, už jsem na to přišel! Hned vám to vysvětlím.“
„Já vám to nechci kazit, pane,“ přerušil ho konečně prodavač nápojů, „ale ten tajemný aparát je můj stroj na míchání ledové tříště a rozmačkávání čerstvých pomerančů. No a ten nápis v mé rodné řeči znamená: malinová limonáda 5 korintů, pomerančová 8 korintů.“
Nastalo trapné ticho.
„Ale vám dám sklenici malinové klidně za 3 a pomerančovou za 4,“ usmál se stánkař na robočlověka
„Všichni tu umřeme!“ mlel si svou Hysterián.
„Strávit poslední chvíle v tak příjemné společnosti nemusí být až takový trest,“ podotkla sexbomba.
„Zabte mě a uděláte dobrý skutek,“ nabízel Hysterián všem tkaničku. „Nebo mám vzít to strašné břímě na sebe? Zardousit vás dřív, než vás budou moci ti šílení vědci pitvat zaživa, a sám nakonec podstoupit ta strašná muka? Ano, obětuji se a ušetřím vás té bolesti.“
„A co kdybychom se zkusili řídit podle hvězd,“ skočil tkaničkovému sebevrahovi do řeči vysoký hezoun s brýlemi. „Přestože meziplanetární doprava už dávno zkolabovala, u nás jistá skupina pořád věří v její obnovení, a proto jsem také já studoval podrobně vesmírnou geografii. Odsud máme výhled na eliptickou galaxii a mlhovinu, kterou vidíme v červeném spektru. Uprostřed je červený obr.“
„Ty vidíš obra? Nemá to ruce ani nohy, mně to spíš připomíná záchod,“ podotkl psycholog, který si podle mladíkových slov sestavil jeho psychologický profil a začal se o něj vážně obávat. Astronomii totiž považoval za druh psychické choroby z nedozírného vesmírného prostoru.
„Koukejte!“ zajásal hezoun znalý hvězd, „To je přece souhvězdí Beraních rohů. To znamená, že jsme uvnitř nebo poblíž planetární soustavy Mrtvých indiánů!“ (Gylen gy Gye, slavný vesmírný cestovatel a objevitel mnoha planet, dal jména i dalším kosmickým útvarům, jako třeba souhvězdí Mrtvých taxikářů, Mrtvých profesorů a kometě Mrtvá Loius gy Gyeová. Kdo ví, kde bral inspiraci, ale jistě víme, koho neměl rád.)
„Správná úvaha, avšak myslíte si, že jsem to nepoznal hned?“ nedal se robočlověk. „Jenže podle všech indicií je nanejvýš pravděpodobné, že se nacházíme v simulovaném prostředí. Tady nám hvězdy nebudou k ničemu.“
„Už jako dětem nám voperovávají čip citlivý na simulované prostředí, aby nás nikdo nemohl zmást. Vím naprosto jistě, že z devadesáti osmi procent nás obklopuje realita“
„A ta dvě procenta ha?“ namítal robočlověk.
„Za to může její simulátor poprsí,“ ohlédl se na sexbombu, která se kouzelně usmála a sladce promluvila: „Ale skoro to není poznat, že? Chcete to zkusit?“ Po její nabídce se dvacet chlapíků postavilo do řady a čtyři nejrychlejší už zkoumali kvalitu simulátoru. Přestože simulovaných částí by se našlo více, gentleman o nich taktně mlčel.
Tkaničkový sebevrah, který stále nabízel své služby, čímž se rozuměla eutanazie, tak díky krasavici ztratil významnou část své klientely. Malá bruneta s emblémem Červeného kříže na příruční tašce si všimla lidského samce, který při pohledu na částečně simulovanou krásku s vypláznutým jazykem slintal a poskakoval po čtyřech. Intuitivně vzala hůl dřímajícímu důchodci, aby ji vysokým obloukem hodila slintajícímu muži. Kupodivu to fungovalo, protože vzápětí ji přinesl v zubech. Chtěla ještě zkusit, jestli jí dá pac, ale tkaničkový sebevrah se vrhl s vražednými úmysly na bezbranného staříka, takže samaritánka vázaná přísahou Červeného kříže musela zasáhnout. Po její akci, kdy povalila oba na zem a střídavě mlátila útočníka i oběť, sice zneškodnila tkaničkáře, avšak napadený důchodce vydechl naposledy. Hysterián utrpěl několik tržných ran, kousanců, škrábanců, zlomenin, vykloubení lokte, přeražení nosu a začal vnitřně krvácet, ale nejvíc krutosti bruneta prokázala, když mu přetrhla jeho tkaničku.
„Váš čip patrně nefunguje,“ odolával robočlověk, „protože kdybyste použil gelenického vzorce, zjistil byste, že…“
„Gelenický vzorec neznám, promiňte.“
„Že PRAVDU MÁM JÁ!“
„Pánové, dámy a ostatní svinstvo, které bůh v kocovině stvořil, k čemu ta teoretická diskuze bez špetky fantazie? Račte přijmout mé pozvání na sklenku rumu a zpříjemnit mi mou existenci tou vaší. Zvu vás!“ probudil se ze sna obyvatel Avantgardy. Pár zoufalců skutečně přistoupilo na jeho návrh, takže tkaničkový vrah měl žně na první skupince opilé do němoty. Chudáci nemohli za to, že na jejich planetách byl alkohol zakázán, a Hysterián si odvázal druhou tkaničku.
Volná zábava se nejčastěji točila kolem vychvalování planet jejich obyvateli, kteří nelhali, snad jen když se jich někdo ptal na jméno jejich planety.
„Na naší planetě máme ženské, které mají prsa větší než fotbalové míče a chtějí se milovat třikrát denně,“ tvrdil jeden.
„U nás chodí ženy pořád nahé a chtějí souložit zásadně jenom ve švédské trojce,“ vymýšlel si druhý. Oba čekali obdiv třetího, který s nimi popíjel zlevněnou malinovou limonádu. Jenže on jenom mávl rukou: „Ženy? To je nějaký dobytek, který se rychle rozmnožuje, aby chudé vrstvy měly co jíst? My radši klonujeme obilí.“
5323 zoufale pohlédl na soubor v počítači s názvem Ideální společnost. Zatoužil zrušit tlumočící funkce, které umožňovaly bezbariérové dorozumívání všem lidem na lodi. Přemohl však své pochybnosti a soubor si naskenoval do svého kórového centra v mozku pro pozdější vyvolání. Nastoupil do výtahu a zmáčkl tlačítko do konferenční haly. Když se dveře otevřely, stál tváří v tvář nejkvalitnějším, nejdokonalejším a zkrátka těm nejlepším lidem z celého nekonečného vesmíru. Elita lidstva na něj omámeně zírala a čekala, co se bude dít. Někdo se škrábal za krkem, bázlivější jedinci se schovali za záda těch hloupějších, někteří se rychle snažili schovat přístroje a jiné kusy lodi, které ukradli pro pozdější zpeněžení. Přemýšlel, jestli mohou být i záchodová prkna považována někde za cennost, a čekal, kdo s ním první naváže kontakt.
Jeden muž se osmělil a promluvil: „Nedáte si limonádu?“
Jenže než 5323 stačil cokoli říct, kdosi vyslovil myšlenku, že by ho měli nejdřív zneškodnit a pak se ptát, pár pacifistů bylo proti a vyvrbila se z toho menší rvačka Zatím ho vynalézaví odvážlivci z Bazarie začali zahrnovat nabídkami na různé služby, protože i když vás někdo unese a zajme ve vesmírné lodi bez jakéhokoli vysvětlení, pořád to ještě může být váš zákazník, ze kterého dostanete provize. V pokynech od sociologů stálo, že si má 5323 najít vyvýšené místo, takže se vyhoupl na víko odpadkového koše a hrdě zvolal:
„Dámy, pánové, autoreprodukční lidské organismy a dokonce tady máme i jednu opici, všechny vás u nás vítám,“ zahájil vědec svou velkolepou řeč, kterou budou jednou sochaři tesat do mramoru, historici ji zaznamenají do kroniky dějin lidstva a politici ji budou při svých projevech citovat. Napsali mu ji sice jeho mrtví kolegové z Anorganiku, ale oni to už nikomu nepovědí. Mimochodem, samozřejmě že tým sociologů nevybral opici, ale výjimečně nadaného lidoopa, který si už ve dvou letech uměl sám oloupat banán.
„Určitě se ptáte, proč jste všichni tady. Pokusím se vám dát uspokojivou odpověď.“
„Já bych se spíš zeptal, kdy dostanu jídlo a hlavně nějaký pití,“ zavrčel umělec z Avantgardy, protože jeho soukromé zásoby rumu, ze kterých se opilo nejméně dvacet lidí, mu už došly. Jakási dívka ještě špitla, kde jsou záchody, ale 5323 je oba ignoroval.
„Jistě vám vaši předkové vyprávěli tu starou legendu o době, kdy všichni lidé žili spolu na jedné planetě. Dnes vám díky badatelům a archeologům z Anorganiku mohu sdělit, že jste neslýchali výmysly opředený mýtus, ale skutečný příběh. Všichni víme, jak vyprávění pokračuje. Lidé kolonizují neznámé planety a po ničivém střetu se Smaragdovou soustavou a vyhlazení poloviny populace se ruší jakákoli meziplanetární doprava a komunikace. Možná ale netušíte, jak se tento příběh, příběh celého lidstva, odvíjí dál. Pravda je zdrcující. Odlišné a zcela jedinečné civilizace s různými stupni technologického, biologického a kulturního vývoje, jedna po druhé, vymírají.“ Odmlčel se a pustil jim záznamy volání o pomoc z několika dnes již pustých planet. Na dav to zapůsobilo. Krev vždycky přitáhla pozornost, to si 5323 a ostatní badatelé z Anorganiku pamatovali ještě z doby, kdy se snažili získat povolení a finance pro své experimenty. Koneckonců i vědci se chtějí trochu pobavit.
„Dříve nebo později by podobný osud čekal většinu planet v izolaci, proto vědci z Anorganiku vymysleli plán, jak tragédii, ve které hrají lidé hlavní roli, zabránit. Chtěli se vrátit k původní společnosti nenarušena vymizením jakéhokoli prvku. Přáli si obnovit stejnou společnost, která kdysi obývala první planetu Zemi. Proto po dlouhých letech sbírání informací a pokusů na lidech vypracovali seznam charakterů, které by měly vytvořit ideální vyváženou společnost lidí. Podle náročných parametrů pro harmonickou společnost vybrali ideální lidi, a to jste vy! Gratuluji vám! Spolu napíšete historii nové éry! Všichni jste již teď hrdinové, kteří zachránili svět před zhroucením. Tisíceré díky vám všem,“ domluvil a čekal potlesk, nadšené jásání anebo by také mohli přijít s nějakými brilantními nápady na organizování nové společnosti, navrhnout volbu svých vůdců nebo veřejně přísahat věrnost nové republice. Ale nic z toho se nekonalo.
Oni tam stáli, vypadali, že těch složitých vět bylo moc naráz, a tlemili na něj. Pak se jeden šťoural ozval, jestli to znamená, že mají opustit normální životy na svých domovských planetách, aby dělali šašky podělaným vědátorům, kterým nejspíš jenom došly playboye. 5323 odpověděl, že proto, aby zachránili svět, a šťoural namítal, že než jeho planeta padne, on už naživu nebude, a pak mu to může být ukradený.
„Dámy, pánové, bezpohlavní samoreprodukční jednotky a neméně vážená opice, byli jste vybráni z bilionů ostatních, protože vy a jedině vy jste to nejdokonalejší, co kdy obývalo vesmírný prostor. Vidím mezi vámi neskutečné génie, nejtalentovanější virtuosy, nejdůmyslnější vynálezce, nejzajímavější umělce, nejprogresivnější myslitele a nejduchaplnější filozofy. Vidím ve vás poslední a jedinou možnost, jak zachránit zbytky lidského rodu. Vidím ve vás budoucnost!“ Řeč byla strhující. Všichni dočasně oněměli. Kdyby jeden zvědavec neotevřel pusu, mohl mít příběh, který chtěl 5323 tak usilovně vyprávět, šťastný konec. Ale stačilo položit jednu vrtavou otázku:
„A jste si jistej, že se nesekli? Jako ti vědci. Jako když vybírali ty velký mozky a skvělý osobnosti. Dyby se vloudila jedna malá chyba a někdo tu byl třeba omylem, tak by se to celý podělalo, ne? Neměli bysme to raci zkouknout, eeé zkontrolovat jako?“ A vše bylo ztraceno, miliony let evoluce, technologický i kulturní vývoj, vynález zapalovače cigaret, peep show i pizza, jako by někdo pouhým mávnutím prstu vymazal celou lidskou historii. Katastrofu by už nemohl odvrátit ani takový akční hrdina jako Superman nebo Ježíš. Každému se hned zdál ten vedle něj málo dobrý, aby mohl taky zachraňovat svět, a za chvíli celý dav volal jako jeden muž po kontrole.
5323 měl od svých mrtvých kolegů výslovně zakázáno otevírat a vybavovat si v hlavě složku s parametry Spasitelů, jak je někdo s trochou nadsázky nazval, ale neviděl jinou možnost, jak přimět rozbouřenou masu ke spolupráci. Jeho mozek otevřel odkaz na Spasitele a nechal všechno promítat na velké obrazovce. Katastrofa byla dokonána.
Lidé bruslili očima po obrazovce rychleji než nejužitečnější hráč NHL a znovu ztráceli řeč. Potom se někteří rozesmáli, až se skoro váleli po podlaze.
5323 četl první odstavec:
Nar32:-len !QWer
– robočlověk z Mechanopole
– trpí komplexem méněcennosti, protože polovina jeho mozku je sestrojena z elektrického strojku ze stavebnice Lega Při nedostatku času na to to byla jediná možnost, jak ho zachránit před jistou smrtí.
– jeho inteligence hraničí s debilitou uklizečky vakua, avšak má vysoce rozvinuté verbální schopnosti, takže se prezentuje jako vzdělaný a všeho znalý člověk. Pohovorem na pomocnou školu ovšem neprošel. Vše si vymýšlí. V úzkých používá smyšlených termínů, které znějí chytře, např. lesarantní, gelenický a staplikace
– význam: ideální politik, vůdce lidu nebo prezident
Další 5323 projížděl jen povrchně.
Loreta Luisová
– Žena z Paradisie
– šeredná a zmutovaná oběť chemických pokusů
– pro zakrytí odpudivého zjevu, spousty bradavic a zahnívající kůže používá simulátor celého těla
– ostatní ji vidí jako sexbombu
– význam: reprodukční (každý se s ní do roka aspoň jednou vyspí), zaslouží se o legalizaci prostituce
Bark Bark!
– muž z Animálie
– má blechy, aportuje hozené předměty, nosí pánovi noviny
– význam: ochrana příbytku proti zlodějům, přirozený protivník koček
Chevalier Duponchelle
– muž z Avantgardy
– pochybný umělec, třese se mu ruka tak, že nedokáže ani držet štětec
– význam: odbytiště pro tabákové a lihovinové podniky, vymyslí nový umělecký směr a progresivní malířskou techniku, tzv. vomiting
Maria Anna Saint
– Žena z Charitslandu
– pracuje v Červeném kříži, má brutální až, sadistické sklony, miluje pohled na tryskající lidskou krev a bolest
– význam: přirozená agrese, agitátorka pro eutanazii, ovládá první pomoc, založí první nemocnici
Janusz Lemaski
– muž z Pásu Dobré naděje
– inteligentní, atraktivní, ovládá vesmírnou geografii, umí dvacet jazyků a po použití WC sklápí prkýnko
– význam: v případě nedostatku jídla v počátečních dnech obydlování ho snědí jako prvního, moc lidí nebude proti, takže se společnost nerozdělí
Io Gerber
– paranoik z Hysterie
– má abnormální pud sebezáchovy, dokáže vycítit jakkoli mizivou šanci na ohrožení ideální společnosti
– význam: pojistka proti smělým a bláznivým nápadům, s ním se pravděpodobnost přežití pětkrát zvýší
5323 nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. S génii a velikány to trochu přehnal. Skoro to vypadalo, že podle mínění sociologů ideální komunita znamená patologická. Našel několik případů, u nichž se za přínos pro společnost pokládala zbabělost nebo průměrnost a dokonce kdejaká úchylka. Nemálo lidí splňovalo taková kritéria, že po jejich zadání umělé inteligenci byli klasifikováni jako hospodářská zvířata a za účelem chovu na mléko nebo na maso také zařazeni do výběru ideální společnosti. Takže v jednotce genetických informací fauny a flóry bude nějaká ta ovce nebo prase zřejmě chybět. Vyskytovala se tady sem tam i kladná charakteristika Výjimky přece potvrzují pravidlo. 5323 pročítal soubor dál, až se jeho zorničky zastavily na několika blikajících číslicích:
5323
– vědec z Anorganiku
Nemohl tomu uvěřit. Myslel si, že zastává pouze funkci jakéhosi prostředníka, protože ostatní v kolonii vědců už vymřeli. Ale i on byl vybrán pro záchranu světa. Chtěl se štěstím rozštěpit na atomy. V závalu euforie nedočkavě sklouzl na další řádky:
– idiot, dokonalý magor, mizerný chemik a fyzik a ještě mizernější člověk, žije příliš uzavřen ve světě marných experimentů, není schopen navázat kontakt s normálními lidmi
– v běžných činnostech od vyprání ponožek po oloupání pomeranče je naprosto nepoužitelný
– nehodí se ani jako věšák na klobouky
– psychicky labilní, podezření na hypochondra a maniodepresi
význam: – není až tak debilní, aby nedokázal splnit uloženou misi, jelikož spínač, který má zmáčknout, se vždy rozsvítí a začne houkat alarm. Tohle by mělo zvládnout i desetileté dítě.
– není zase tak chytrý, aby v ideální společnosti využil své pozice, stal se samovládcem a nastolil s úspěchem diktaturu. To bez problému zvládne už dvanáctileté dítě.
Idiot? Dokonalý magor? Kolik lidí už si to mohlo přečíst? Proč se tolik smějí? Když zničí ten zpropadený soubor, jak dlouho bude trvat, než na to zapomenou? Neukazují si na něj? Čemu se smějí?
5323 znovu viděl sochaře, jak mu vytvářejí busty a zlatým písmem tesají nápis Idiot (5323), děti, které se učí o magorovi, který uměl jenom mačkat tlačítka. Slyšel intelektuály, kteří diskutují o tom, jestli lidstvo může zachránit i jezevčík, když projde speciálním týdenním výcvikem. Viděl, jak po něm s hrdostí pojmenovávají ústav pro mentálně postižené a malý roztomilý autista sděluje televizní reportérce, že 5323 byl vždycky jeho vzorem. Viděl, jak se prochází ulicemi, zatímco lidé okolo něj si něco šuškají a potutelně se smějí.
5323 se dlouho nerozhodoval. Věděl, že taková budoucnost se mu nelíbí. Poslal pár mozkových impulsů do řídicího střediska a zmáčkl poslední tlačítko ve svém životě a poslední tlačítko v historii lidstva, které kdy kdo zmáčkl.
Začala se odpočítávat autodestrukce.
Pět,
čtyři,
tři,
dva
jedna…
