Pětistý druhý otevřel oči. Ležel v medikřesle neznámé konstrukce. Ruce i nohy měl připoutány k opěrkám. Nad sebou spatřil jakousi nízkou poloprůhlednou kopuli. Viděl nezřetelné stíny podivných tvarů, pohybujících se kolem něj.
Vyzkoušel svá pouta a vzápětí mu tělem mu projela strašná bolest. Rázem si na všechno vzpomněl.
Pětistý druhý a devadesát devět jeho soudruhů ze Svobodné Lunární Komuny vyrazilo v dálkových bojových modulech za hranice Sluneční soustavy, aby se utkalo s invazní flotilou Texasanů. Tito potomci kapitalistů, kteří před sto lety uprchli ze Země před jimi zaviněným Zhroucením, se nyní vraceli, aby pomstili své selhání a porážku.
Země byla pustá pouštní planeta, na níž žilo jen několik malých fanatických lidských komunit a množství mutantů. Většina lidí, kteří přežili epidemie, hladomory a války Zhroucení, se přesunula na Mars, kde se nakonec málem znovu vyvraždili při válkách znesvářených městostátů.
Měsíc ovládala Svobodná Lunární Komuna, jež se rozhodla Texasanům zabránit v návratu do Sluneční soustavy a zamezit jejich touze ovládat a vykořisťovat.
Střet se však pro příslušníky Svobodné Lunární Komuny nevyvíjel příliš úspěšně. Při prvním útoku se jim sice podařilo zničit jednu loď, ale pak podnikli Texasané bleskový protiútok. Měli velkou početní převahu a podařilo se jim oddělit jednotlivé útočníky od sebe. Pro Komunardy nastal tvrdý boj o život. Bojovali statečně, jejich soudruzi z Luny by na ně byli pyšní.
Když poznali, že nezvítězí ani neuniknou, začali někteří z nich v sebevražedném šílenství nalétávat do texasanských lodí. Jeden z výbuchů poškodil Pětistý druhého modul a odhodil ho daleko od místa střetu. Pětistý druhý ztratil vědomí a byl v neřiditelném stroji unášen do hloubi vesmíru.
Netušil, jak dlouho byl v bezvědomí, ani co se stalo s jeho bojovým modulem. Mohl jen ležet a snažit se zapomenout na bolest, která mu hryzala tělem. Příliš se mu to nedařilo.
Po nějaké době se stíny kolem kopule přeskupily. Stály teď v polokruhu kolem něj. Pak kopule najednou zmizela a on pohlédl do tváří svých zachránců a věznitelů.
Bylo to jako děsivá noční můra. Tváře a postavy kolem něj byly nepopsatelně zdeformované, i když bylo patrné, že kdysi byly lidmi. Tyto deformace byly různého stupně, jednotlivé bytosti se lišily výškou, počtem končetin, očí, hlav i barvou pokožky. Byli nazí. Někteří měli tak pokřivené a zakrnělé kostry či jejich části, že museli k pohybu používat mohutné exoskelety, vyrobené z podivného, stříbřitě fialového kovu. Z téhož kovu bylo vyrobeno i množství přístrojů zaplňujících místnost, kde stálo medikřeslo. Stěny místnosti byly pokryty nepochopitelnými křivočarými symboly.
Při pohledu na to vše zalila Pětistého druhého další vlna nevolnosti. Po chvíli se mu ji podařilo alespoň částečně přemoci a soustředit svou pozornost k bytosti, která stála přímo před ním. Byla vyšší než ostatní a její exoskelet byl slo žitější a mnohem zdobnější. Pětistý druhý ji považoval za vůdce. Pohlédl jí do strašlivé tváře a oslovil ji.
„Kde to jsem? A kdo jste vy?“
Bytost k němu přistoupila blíž a promluvila. Z jejích úst slyšel jen pár prapodivných, hvízdavých zvuků, ty mu však vzápětí přeložil malý přístroj, zahryžnutý pevně z boku do hlavy bytosti.
„Nacházíte se na palubě mezihvězdné lodi patřící jedinci jménem Udatný. Já jsem jedinec Udatný a jedinci kolem mě jsou mí vazalové. Patříme k Hybridním. Považujte se za mého zajatce.“
„O Hybridních jsem nikdy neslyšel. Co má tohle znamenat? Jsem svobodný člověk.
Proč jste mě vlastně zajali?“
Udatný přistoupil trochu blíž a jeho parazitní počítač začal znovu překládat.
„Hybridní jsou multirasou. Základem našeho společenství byla malá skupinka radikálních Přetvářečů těl, jež byla za své názory a experimenty vyšívána ze Země. Uprchla v několika lodích do vesmírného prostoru a tam, daleko od hranic Sluneční soustavy, narazila na mimozemskou inteligenci.
Jednalo se o první kontakt lidí a mimozemšťanů v historii lidstva. Po nevyhnutelném konfliktu, který nastal a v němž Přetvářecí těl naštěstí zvítězili, se rozhodli k odvážnému kroku, jejž jim osud nabídl. Transgenovali své potomky genetickým materiálem poraženého mimozemšťana. Výsledkem byla první generace Hybridních.
Tito jedinci pak pokračovali v díle svých předků. Začlenili do svých těl geny dalších tří mimozemských druhů, které byly, po jistých úpravách, kompatibilní s lidskými. Podařilo se jim vybavit se schopnostmi a smysly, o nichž se původním lidem ani nesnilo. Nikdy ale nezapomněli na to, jak se původní lidé chovali k jejich předkům. Tato křivda nebyla nikdy odpuštěna. Proto jsem já, jedinec Udatný, tady. Mířím k Zemi, abych pomstil své předky. Jen porážka a naprosté ovládnutí původních lidí smyje urážku, jež byla mým předkům uštědřena!“
Pětistému druhému bylo už všechno jasné.
„Jste blázen,“ utrousil směrem k Udatnému.
„Váš názor na můj duševní stav není nijak důležitý,“ odpověděl mu velitel Hybridních.
„Vaše existence jakožto původního člověka končí. Budete transgenován biologickým materiálem mimozemského původu a po přeměně zařazen mezi mé vazaly.
Po přeměně dojde k vašemu prozření. Váš psychický stav a loajalita se změní a vy s nadšením povedete mé útočné roje proti svým bývalým druhům. Taková je vůle jedince Udatného!“
„To přece nemůžete udělat! Jsem vesmírný trosečník! Mám právo na slušné zacházení a pomoc!“
„Můžeme, a taky to uděláme,“ zasmál se Udatný. „Připravte se!“
Medikřeslo se naježilo jehlami, které se pomalu přibližovaly. Pak znovu nastala tma.
Když se probudil, nebyl už člověk. Mohl se volně pohy bovat po lodi Hybridních, jeho poslušnost zajišťoval detonátor, implantovaný vzadu do lebky. Zvykal si na nové tělo a snažil se vyhýbat jakýmkoliv lesklým plochám, jež by odrážely jeho současnou podobu. I letmé pohledy však stačily, aby si uvědomil, že je zrůda, stejná jako ostatní vazalové Udatného. Byl Hybridní, napůl lidská bytost, napůl mimozemšťan, se zdeformovaným tělem obepnutým exoskeletem z fialového kovu. Už nikdy se nemohl vrátit do řad Svobodné Lunární Komuny.
Za několik týdnů dostal od Udatného rozkaz k navedení válečných lodí Hybridních proti významným lidským sídlištím.
Udal tedy souřadnice megahabitatu Texas a marsovských městostátů. Svobodná Lunární Komuna byla na Měsíci dobře zakopána a zamaskována, a on doufal, že si jí Hybridní alespoň v počáteční fázi své války proti původním lidem nevšimnou.
Jedinou jeho nadějí teď bylo, že Hybridní, Texasané a Marťané zabřednou do dlouhého, vyčerpávajícího konfliktu, který pohltí jejich vojenský a technologický potenciál. Pak by měla Svobodná Lunární Komuna šanci.
Až zahyne dostatečný počet jejich nepřátel, vystoupí jeho bývalí soudruzi ze svých tunelů a ovládnou Sluneční soustavu.
Nastolí nový, spravedlivý řád.
Pětistý druhý tomu pevně věřil. Zradil sice původní Lidstvo, ale nikdo ho nedonutí, aby zradil Komunu.
