Živnost nakladatelská spočívá v nakládání knih. Přirozeně se však nejedná o práci manuální, kterou mohou zastat nekvalifikovaní nosiči či automatické zdvihací mechanismy, ale o aktivitu v první řadě kulinární. Protože knihy samy o sobě podléhají rychle zkáze, ohrožují je papírožravé mikroorganismy i oheň, je třeba je pečlivě konzervovat. Umělé přísady však taktéž výrazně zvýší požitek z jejich konzumace, jakkoliv zbloudilí zastánci přírodní četby mohou donekonečna zdůrazňovat opak.
Nakládání knih se v zásadě příliš neliší od obdobné úpravy jiných druhů poživatin. Použít lze ocet, olej, koncentrovaný alkohol, lák či jejich různé kombinace, stejně jako pevné příměsi, například sůl, papírovou drť či písek, zuřivě kořenit i jemně dochucovat, provádět vše za studená nebo zavařovat. Teprve naložení knihy představuje skutečně tvůrčí akt, samotné její napsání, grafická úprava či vytištění jsou naproti tomu záležitosti spíše řemeslnou. Zatímco v šerém dávnověku nakladatelského průmyslu bývala hlavní společenskou události autogramiáda, nyní toto místo zaujala první veřejná degustace; spisovatel je téměř nádeníkem, nakladatel naopak umělcem.
Z těchto důvodů je běžné, že různí nakladatelé nakládají tutéž knihu, každý však jinak, a jejich nejskrytější tajemství souvisejí s přesným složením nálevů, ale i s pochopením, jaká kniha se hodí k jaké úpravě (třebaže i jediný nakladatel může samozřejmě stejný titul naložit různými způsoby, aby tak uspokojil více cílových skupin nebo diverzifikoval svoji investici, a tak minimalizoval možné ztráty). Nejde pouze o samotný obsah knihy, ale i zvolený různě tvrdý papír či vazbu, jimž je třeba přizpůsobit ostrost nálevu, aby kniha například dostatečně změkla, existují propracované kombinace laku obálky a láku. Různé knihy v různých nálevech mají taktéž doporučenou ideální dobu zrání.
Četba naložených knih se v zásadě dělí na několik etap:
– obhlídka zavařovací sklenice. Zde hrají hlavní roli vizuální vjemy. Některé způsoby nakládání knih neumožňují prohlídku obálky přes sklo zavařovací sklenice (písek), jindy je pohled sice možný, ale přece jen zmatnělý (olej, sytě kořeněné směsi)
– četba knihy. Zde se znalci mohou povrchně shodovat se zastánci četby přírodní, ovšem mezi oběma zážitky existují zásadní rozdíly. Četba naložené knihy je mnohem komplexnější záležitostí, protože čtenář si již v této fázi děj a slova spojuje s dalšími vjemy, uvažuje, proč zrovna k dané knize byl zvolen příslušný způsob naložení.
– konzumace nálevu. Samozřejmě, že během konzervačního procesu se v láku mnohdy rozpustí celá řada písmen, ilustrací i klíčových scén. Chuťová četba proto nutně doplňuje první prolistování a teprve umožňuje porozumět ději jako celku, navíc je však dostupná i osobám negramotným, které tak mohou získat o knize alespoň jistou představu.
– konzumace knihy. Na rozdíl od přírodních knih se knihy v nálevu mohou díky své konzistenci na závěr i pozřít. Takové zakončení čtenářského zážitku s sebou nese i jistou výlučnost: nikdo další již nebude moci přečíst příslušný výtisk; to umožňuje nakladatelům připravovat i speciální sběratelské edice následně prodávané za vysoké částky, kdy je smluvně garanto váno, že kombinace určitého literárního díla s patentovanou recepturou se již víckrát nebude opakovat. Naopak díla naložená ve velkém nákladu lze konzumovat společně, příslušný zážitek sdílet a vyměňovat si čtenářské zkušenosti.
Jak již bylo uvedeno, základem výsledného čtenářského prožitku je způsob naložení knihy. Existuje v zásadě celá řada přístupů, jimiž lze k této záležitosti přistupovat. Nálev může být tématu knihy záměrně podobný, může být v nějakém ohledu opakem nebo může akcentovat naopak téma, které se v knize vůbec nevyskytuje, námět doplňovat. Je tedy možné nakládat romány o dalekých plavbách stejně dobře do mořské vody, jako i do oleje, octa, pouštního písku či čehokoliv jiného, co s námořnickými příběhy nemá žádný vztah. Přesto však převládá sympatetický přístup, založený na nějaké podobnosti knihy a její úpravy.
Příběhy situované na Divoký západ lze nakládat do střelného prachu, s oblibou se také přidávají koňské žíně nebo alespoň příslušné aroma, díla delirická se skvěle uchovávají například v absintu či opiové tinktuře. Přísady a sekrety, do nichž se zavařuje literatura erotická či pornografická, bývají zvlášť úzkostlivě tajeny a mnozí konzumenti soudí, že je to tak i lepší. Do detektivních příběhů lze vmísit stopu hrobní hlíny či jedu, občas však k tomuto efektu dochází i nezamýšlené, třeba při použití nevhodné tiskařské černi. V oblibě jsou cestopisy nakládané v písku či moči velbloudů, do knih o přírodě se přidávají i výtažky z masa, aby tak čtenář mohl popisované zvíře také ochutnat. Složité receptury se snaží takový vjem zprostředkovat i u druhů vyhynulých.
Nejzajímavější je však přirozeně nakládání knih kuchařských, kdy nakladatel může naložit knihu pojednávající o nakládání do nálevu, ale také knihu o nakládání knih do nálevu, knihu o knihách o nakládání knih a tak dále až téměř do nekonečna, respektive dokud mlsný jazyk gurmánského čtenáře stačí tyto jemné odlišnosti zaznamenávat.
Někteří sběratelé starých tisků shromáždili rozsáhlé kolekce knih, plné stěny lahví připomínajících sbírky anatomických preparátů. Obvyklé členění těchto sbírek se neřídí typem literatury, ale druhem nálevu, knihy v mořské vodě jsou na regálech umístěné jinde než tituly v octu, krvi či kečupu, a to bez ohledu na to, zda jde o horory, poezii nebo vědecká pojednání.
V oblibě jsou obří zavařovací lahve, do nichž lze naložit i více dílů jednoho titulu nebo celé tlusté slovníky a encyklopedie.
Sběratelství starých tisků však není bez rizika, pokud se vlastník vzácného titulu jednoho dne přece jen rozhodne ke konzumaci. Mnoho bibliofilů již podlehlo své vášni a jejich život ukončila otrava. Nakládané knihy jsou natolik potravinami, že je třeba je prodávat označené datem doporučené spotřeby.
Existují také knihy vařené, dušené či zapékané, které se již prakticky nečtou, pouze hryžou. Tyto tituly se tisknou nejčastěji bílkem na zkaramelizovaném a tedy tmavém cukrovém papíru a jakkoliv jejich konzumaci rozhodně nelze zavrhovat, jedná se spíše o rychlé čtenářské občerstvení do vlaku či prostředků městské hromadné dopravy.
