TUZEX.net

Věnováno Simům na palubách všech záchranářských lodí světa.

Část první: Ještě na Zemi

Bylo mu řečeno, že loď má lidský personál. Opakoval si to v duchu, když kráčel dlouhými, špinavě bílými chodbami a míjel jednoho Sima za druhým, vždy v přesně stejných rozestupech. Postavy v dlouhých pláštích, uválených, zašlých stářím a špinavých tak, že se jich štítil dotknout. Jejich pokožka byla šedá, vysušená na troud, vrásčitá a plandavá, jako by byla o pár konfekčních čísel větší než tělo uvnitř. Ruce a prsty s nestrhanými nehty se jim třásly a ústa naprázdno přežvykovala a pomlaskávala, oči těkaly z místa na místo nebo zely strnule z očních důlků, mrtvé a vyhaslé. „ZOAD má lidský personál!“ vštěpoval si do hlavy a úporně se soustředil na tu myšlenku, když spěchal ke svému pracovišti už kdoví kolikátý den a dosud se mu nepodařilo najít nikoho, s kým by si mohl normálně popovídat. Následujícího rána neodolal a k jednomu z nich zezadu nenápadně přitočil Darwinův analyzátor. Pár vteřin trvalo, než se na zašlém displeji ukázal výsledek: fyziologické pochody silně abnormální, tkáň však byla stoprocentně lidská. Celý příspěvek →