TUZEX.net

Fred Silberman se o svém rodném městě nevyjadřoval právě nejuctivěji. Jednou je nazval „hnízdem křupanů, zavilých omezenců a tmářů“ a je pravda, že život ho odtamtud odvál hezkou řádku mil daleko. V Parlouťs Ferry však bydlela i Silbermanova jediná dosud žijící teta, Tanta Pesa (přísně vzato to byla do rodiny přivdaná prateta), a na tu si naopak uchovával nejlepší vzpomínky. A tak se tedy (podle svého vlastního mínění velice ušlechtile) rozhodl, že se za ní zajede podívat, a osud ho za ten dobrý skutek odměnil – nebo potrestal – tím, že ho ve městě poznali a neprodleně mu učinili velice lukrativní pracovní nabídku. Fred ji přijal téměř s lítostí, a než si stačil pořádně uvědomit, na co to kývl, mohl se počítat mezi čelní představitele města, v němž si kdysi připadal málem jako vyvrhel. Celý příspěvek →

Bob Rosen se s Peterem Martensem – „Staroušem Petem“ – „Nezmarem Petem“ – „Švorcovým Petem“, jak je ctěná libost – poprvé a rovnou málem i naposled setkal v lobby Rutherfordových kanceláří na Lexington Avenue. Společnost sídlila v jedné z těch nablýskaných nóbl výškových budov, kde se to hemžilo nablýskanými nóbl sekretářkami, a jelikož si byl Bob zatraceně jistý, že on sám není a nikdy v životě nebude ani dost nablýskaný, ani dost nóbl, aby ho takové dívky vůbec vzaly na vědomí, dařilo se mu zůstat v klidu sedět a jen se kochat pohledem. Dokonce i časopisy na odkládacím stolku byly nóbl: The Spectator, Botteghe Oscure a Žurnál geografické společnosti státu New York. Bob se natáhl pro poslední z nich a začetl se do „Demografické studie o Jackson Whites“. Celý příspěvek →