Když se narodíte slepí, vyvíjíte se jinak než vidící nemluvňata. (Já se slepý narodil, takže to vím.) Důvody těchto rozdílů jsou celkem zjevné. Velká část raného fyzického i duševního vývoje nemluvněte je spjatá se zrakem, který koordinuje veškeré smysly a činnosti. Bez zraku tvoří realitu… (těžko se to popisuje) jakási prázdnota, v níž se věci přechodně zhmotňují, když je uchopíte, strčíte do pusy nebo uslyšíte; jakmile ty věci ztichnou, nebo je upustíte, rozplynou se, přestanou existovat. (Tak si říkám, jestli tenhle pocit občas nemívám doteď.) Dá se dokázat, že se vidící nemluvňata toto vnímání stálosti objektů také musejí naučit – schovejte hračku za plentu a malá batolata usoudí, že přestala existovat –, ale zrak (že vidí část hračky – nebo osoby – za plentou) jim umožňuje vytvořit si vnímání stálosti objektů poměrně rychle a lehce. Pro slepé dítě je to mnohem těžší úkol; trvá to měsíce, někdy roky. A bez vnímání hmotného světa nelze utvořit ani komplementární pojem já; bez tohoto pojmu je potom možné prožívat všechny jevy jako součást rozšířeného „těla“. (Haptický prostor – neboli hmatový prostor, prostor těla – se rozšiřuje, aby naplnil optický prostor…) Každému slepému nemluvněti hrozí autismus.
Ale zároveň máme – a víme, že máme – dar absolutní svobody přetvořit, v myšlenkách a představivosti, své lidské historické bytí…
Edmund Husserl, O původu geometrie
Celý příspěvek →