Jsem Kapitán Mlhovina a osud Galaxie spočívá výhradně na mých bedrech. Je to děsivé břímě, ale přijal jsem je za své a nebudu se mu vyhýbat, stejně jako jsem se mu nevyhýbal při zkázonosné bitvě proti Rylthům nebo za války s ohavnými Malagaji. Nazývají mě hrdinou, ale jsem jen muž konající svou povinnost. Pokud se někomu zdá, že podstupuji výjimečná rizika, j e to j en proto, že j sem toho schopen – a protože v těchto nebezpečných časech někdo musí.
Nevím, jak dlouho jsem uvězněn v tomto žaláři. Pravděpodobně mě zradil některý příslušník Aliance, ale nemohu mu to vyčítat, protože je slabý jako mnoho jiných a nepřítel má groteskní a hrozivý zjev a nezastaví se před ničím, co mu může zajistit kýžený triumf.
Krmí mě tu dobře a zatím jsem viděl jenom lidi – s největší pravděpodobností přeběhlíky. Dávají mi pilulky podlamující vůli a já předstírám, že je užívám, ale ukrývám je do polštáře. Povzbuzují mě, abych své myšlenky zapisoval, ale já jim samozřejmě neprozradím nic, čeho by mohli zneužít proti Alianci. Jestli chtějí znát polohu flotily nebo rozmístění našich sil po planetách, budou si muset vymyslet účinnější metody mučení než ty stávající. Řekl bych, že je jen otázka času, než sem Drago pošle svého odporného poskoka Tzandora Smrtonoše, aby získal informace, po kterých prahne, ale zjistí, že je to úkol obtížnější, než si umějí představit.
* * *
Další sezení s Kapitánem Mlhovinou. Stále se nám nepodařilo zjistit, kdo to je. FBI nemá jeho otisky prstů a ani jeho DNA se dosud nenašla v žádném archivu.
Je to nanejvýš neobvyklý případ. Řekli mi, že ho do sanatoria přivezli v bezvědomí, ačkoliv důvod pro jeho stav zůstává záhadou. Po fyzické stránce se zdá být zcela v pořádku, bez jakýchkoliv známek po zranění nebo otřesu mozku, jeho krevní tlak a další životní funkce ukazují na dokonale zdravého asi pětatřicetiletého muže.
Doufal jsem, že jeho fantazírování je dočasný přelud a že můj největší problém bude určit jeho příčinu a předejít jeho opakování, ale on už je tady skoro dva týdny a ještě se od něho neodchýlil ani v tom nejmenším. Jsou to pozoruhodně skloubené fantazie a jejich podrobnosti se nikdy nemění. Ať je to kdo chce, myslím si, že jako dítě přečetl příliš mnoho komiksů nebo science fiction knížek.
Předepsal jsem mu kombinaci thiothixenu a paliperidonu, ale zatím to podle všeho nepomáhá. Další sezení s ním mám naplánováno na dnešní odpoledne. Myslím, že kdybych mu mohl dokázat, že je nějaká část jeho fantazií chybná nebo nelogická – jakákoliv část – mohlo by to přinést průlom, který potřebuji.
MUDr. P. B. Weaver, Ph.D.
* * *
Poslali „sestru“, aby mě uklidnila Ti hlupáci si myslí, že pod bílou uniformou nepoznám neblaze proslulou Zenobii se zářivě rudými vlasy obarvenými na bezvýrazně hnědou. Mohl bych ji snadno zneškodnit, ale za dveřmi jsou stráže. Nebojím se smrti, takže kdybych snad zjistil, že nemají nic jiného než atomové blastery, zariskoval bych a napadl bych je – jenže mám informace, které nesmějí padnout Dragovi do rukou. Dokud nevím určitě, že nejsou vyzbrojeni psychoextraktory, jež mohou přečíst moje nejniternější tajemství dokonce i po smrti, nemohu nic riskovat, ledaže by byl útěk jistý.
Už jsem se ocitl v horších situacích. Ať se zatím škodolibě radují. Jejich dny jsou sečteny.
* * *
Dr. Weaver: Jak se dnes máte?
Kapitán Mlhovina: Jako vězeň. Předpokládám, že to pro vás není žádné překvapení.
Dr. Weaver: Už jste si vzpomněl na své jméno?
Kapitán Mlhovina: Nikdy jsem je nezapomněl.
Dr. Weaver: Přece vás snad rodiče nepokřtili „Kapitán“.
Kapitán Mlhovina: Teď se tak jmenuji a je to jediné jméno, na které budu reagovat.
Dr. Weaver: Na to mohu brát ohled a budu vás tak také oslovovat. Ale do dokumentace potřebuji zapsat jméno z vašeho rodného listu.
(Kapitán Mlhovina neodpovídá.)
Dr. Weaver: Vždyť je to jen maličkost. Nevyhovíte mi?
Kapitán Mlhovina: Když vám prozradím své rodné jméno, budete nakonec schopni vypátrat moji rodnou planetu a ta už si od vašich temných pánů vytrpěla dost.
Dr. Weaver: Můžete mi svou rodnou planetu popsat?
Kapitán Mlhovina: Rozhodně ne. Mohl bych se nedopatřením zmínit o nějakém význačném rysu, který by vám ji pomohl identifikovat.
Dr. Weaver: Dobře, už se na ni nebudu vyptávat. Projdeme si ještě jednou, jak jste se ocitl tady.
Kapitán Mlhovina: Vyprávím vám to pokaždé, když spolu mluvíme. Moje popisy události se nebudou v ničem rozcházet.
Dr. Weaver: Povězte mi to ještě jednou.
Kapitán Mlhovina: Zrovna jsme odrazili další z Dragových útoků v sektoru Polaris, když se mi doneslo, že Tzandor Smrtonoš zřejmě míří na Zemi, planetu, která zatím zůstává stranou boje. Nemohl jsem obranu oslabit tím, že bych na Zemi vzal třeba jen hrstku lodí, a proto jsem přiletěl sám.
Dr. Weaver: Kde jste přistál?
Kapitán Mlhovina: Jestli nejste nepřítel, jste přinejmenším jeho vazal. Na tuhle otázku nebudu odpovídat.
Dr. Weaver: Proč podle vás vaši loď ještě nikdo nenašel?
Kapitán Mlhovina: Zdokonalili jsme povlak neviditelnosti. Teď odolává všem čidlům.
Dr. Weaver: A co jste udělal po přistání?
Kapitán Mlhovina: Když jsem ucítil, že ztrácím vědomí, zapnul jsem povlak. Probudil jsem se tady.
Dr. Weaver: Kdybychom vás třeba přesvědčili, že ten váš Smrtonoš není na Zemi a ani tady nikdy nepřistál, co byste udělal?
Kapitán Mlhovina: Vy mě nepřesvědčíte o ničem. Když já zjistím, že Tzandor není na Zemi, vrátím se na svou loď a ke své flotile.
Dr. Weaver: Kolik lodí má vaše flotila?
Kapitán Mlhovina: Po posledním útoku nějakých 17 000, rozptýlených po pěti sektorech Galaxie.
Dr. Weaver: 17 000? A ani jedna vás nepřiletěla hledat. Nepřipadá vám to divné?
Kapitán Mlhovina: Mají rozkaz nevzdalovat se z pozic a bránit Alianci proti dalším útokům. Nepřiletí pro mne.
Dr. Weaver: Nepřiletí pro proslulého Kapitána Mlhovinu, největšího hrdinu Galaxie?
Kapitán Mlhovina: Je válka. Život žádného jedince není cennější než naše konečné vítězství nad nepřítelem. Přiletěl jsem na vlastní pěst; uniknu a vrátím se k flotile také na vlastní pěst.
Dr. Weaver: Můžete mi popsat toho Draga?
Kapitán Mlhovina: Pro usnadnění o něm mluvím v mužském rodě, ale Drago Dobyvatel je spíš něco. Je to dvounožec dýchající kyslík, a tím jeho podobnost s lidmi končí. Nikdo neví, odkud přišel. Někteří dokonce říkají, že pochází z Andromedy, ale já o tom pochybuji. Ukázal se se svou armádou, když jsme se teprve zotavovali po porážce Rylthů, a během několika dní získal vládu nad galaktickými sektory Antares a Bareimus.
Dr. Weaver: Bareimus?
Kapitán Mlhovina: Obsahuje hvězdokupu Parsafal. Drago zdecimoval lodě, které jsme tam měli, a než jsme se stihli přeskupit, ovládal téměř stejně velkou část Galaxie jako Aliance.
Dr. Weaver: Kolik ras je ve vaší Alianci?
Kapitán Mlhovina: To opravdu nejsem schopen říci. Každý den se k našemu boji proti Dragovi přidávají další. Když na začátku vpadl do Galaxie, bylo jich čtyřiasedmdesát.
Dr. Weaver: A co ten Tzandor? Patří ke stejné rase jako Drago?
Kapitán Mlhovina: Nemám tušení. Nikdo z naší strany ho nikdy neviděl.
Dr. Weaver: Odkud tedy víte, že existuje?
Kapitán Mlhovina: Od nepřátelských zajatců a ze zachyceného podprostorového vysílání.
Dr. Weaver: Děkuji, Kapitáne Mlhovino. Byl to úchvatný rozhovor.
Kapitán Mlhovina: Přestaňte se ke mně chovat blahosklonně. Nevěřil jste z toho ani slovu.
Dr. Weaver: To jsem přece neřekl.
Kapitán Mlhovina: Ani nemusíte. Máte to napsáno na obličeji. Normálně by mi bylo jedno, co si myslíte, ale Drago je skutečný, Tzandor je skutečný a hrozba pro vaši planetu a Galaxii je skutečná.
Dr. Weaver: Brzy si o tom znovu popovídáme a já slibuji, že k tomu budu přistupovat nepředpojatě.
Kapitán Mlhovina: Jste hlupák.
* * *
Milý Rudolfe, nerad Tě obtěžuji, ale věř tomu, nebo ne, jsi jediný astronom, kterého znám.
Mám tady v sanatoriu pacienta s bludy, který si myslí, že je něco jako vesmírný hrdina z jilmů, na které jsme se Ty a já dívali, když jsme byli ještě kluci, a já doufám, že dopis od Tebe na hlavičkovém papíře observatoře by mi mohl pomoci přesvědčit ho, aby své bludy přehodnotil.
Mohl bys mi proto, prosím Tě, odpovědět na následující otázky?
- Je nějaká část nebo sektor Galaxie, která se jmenuje Bareimus?
- Je nějaká hvězdokupa, která se jmenuje Parsafal?
- Ještě nás nekontaktovala žádná inteligentní cizí rasa – tuším, že se tomu říká Fermiho paradox: Jestliže v Galaxii existuje bambilión hvězd typu G a většina z nich má planety, proč nás ještě nikdo nekontaktoval? Je tedy možné, aby existovalo 74 inteligentních ras cestujících vesmírem, o kterých nic nevíme?
Je možné, aby tvor nenarozený na Zemi, dokázal dnes, v roce 2012 n. l., přesvědčit veškeré lékařské přístroje, že je příslušníkem lidské rasy?
Děkuji Ti za pomoc, Rudolfe. Doufejme, že to věci uvede trochu do pohybu, protože nemohu zahájit účinnou léčbu, dokud nevyvrátíme alespoň některé z jeho bludů.
Tvůj přítel
Pete Weaver
- S.: Co to, sakra je „podprostorové vysílání“?
* * *
Milý Pete, odpovídám na otázky, které jsi mi předložil:
- Žádná část Galaxie nenese jméno Bareimus a neexistuje ani žádná hvězda toho jména
- Neexistuje žádná hvězdokupa ani žádná hvězda pojmenovaná Parsafal.
- Pravděpodobnost, že v Galaxii v současnosti existuje 74 inteligentních ras, je astronomicky vysoká, ale upřímně řečeno, pravděpodobnost, že v současnosti neexistuje žádná jiná inteligentní rasa, také. Mně to ovšem příliš pravděpodobné nepřipadá, a jestli existují, za ještě nepravděpodobnější pokládám, že by s námi žádná z nich ještě nenavázala kontakt.
Jednoznačně pak tvrdím, že mimozemšťan zdánlivě totožný s člověkem je něco nemožného. Mimochodem, když už s ním komunikuješ (z univerzity si pamatuji, že ti cizí jazyky vůbec nešly), můžeš se ho zeptat, jak je možné, že mluví anglicky.
Tvůj
Rudy
- S.: Podprostorové vysílání je známka toho, že tvůj pacient jako kluk příliš často četl Doca Smithe a Edmonda Hamiltona
* * *
Jsem přesvědčen, že Weaver je spíš trouba než přeběhlík. To sice není velká poklona, ale znamená to, že ho nezabiji, až budu prchat.
Myslím, že vědí, co mám v plánu. Bolesti hlavy mě pronásledují od chvíle, kdy jsem sem přišel, a jsou stále častější a prudší. Mám podezření, že vědí, že neužívám jejich pilulky pro podlomení vůle, a dávají mi teď látky, vyvolávající bolesti hlavy, do jídla.
Nu, vydržel jsem bez jídla skoro tři týdny, když mě Malagaiové uvěznili v kobkách Tarmathu. A vydržím znovu, když budu muset.
Napadá mě také, že po svém nevyhnutelném útěku z tohoto místa se nemohu vydat přímo ke své lodi a vrátit se k flotile. Nepřítel zjevně má na Zemi opěrný bod a já ji nemohu ponechat Dragovi na milost a nemilost, což by pro ni znamenalo velmi krutou nemilost. Nechce se mi verbovat nikoho z místních, aby mi pomáhal. Zdá se, že to jsou slušní, i když na špatnou cestu svedení lidé, a nemohou tušit, proti jakým silám stojí nebo jaká nebezpečí na ně číhají. Ne. Až budu volný, budu muset vyhledat nepřítele a přijít na nějaký způsob, jak ho zneškodnit sám. Zní to jako nadlidský úkol, ale už jsem je porazil na Boganti II, na Tarmathu a na Melipone IV a tady to zvládnu také. Možná to nepřežiji, ale jsou věci, které jsou důležitější než Kapitán Mlhovina, a osvobození od tyranie je mezi nimi nejpřednější.
* * *
Pokyn sestře Ralstonové:
Nevidím u našeho záhadného vesmířana naprosto žádnou změnu. Myslím, že byste měla zvýšit dávku na 500 mg a přejít od dvou dávek denně ke třem.
Dr. Weaver
* * *
Ona si myslí, že její přestrojení neprohlédnu, že vycpávky v naškrobené bílé uniformě mohou skrýt její křivky, ale to se mýlí. Je to Zenobia a její přítomnost prozrazuje, že její druh Tzandor Smrtonoš je někde na Zemi, nepochybně nablízku.
Musím s ní zapříst rozhovor, hrát si na léky omámený automat a nějak od ní vyzvědět Tzandorovy plány. Ať už je tady za jakýmkoliv účelem, musí to být něco velkého, když to na takovou malou bezvýznamnou planetu takhle daleko na spirálním rameni přivedlo Smrtonoše i Královnu pirátů.
Až na to, že sama jejich přítomnost znamená, že to není bezvýznamná planeta, a já musím zjistit, proč.
* * *
Dr. Weaver: Jak se dnes máme?
Kapitán Mlhovina: Já se mám dobře. Za vás mluvit nemohu.
Dr. Weaver: Útok na Zemi ještě pokračuje?
Kapitán Mlhovina: Na Zemi ještě nikdo neútočil – zatím.
Dr. Weaver: Správně. Vy jste tady, abyste nás chránil.
Kapitán Mlhovina: Když to půjde. Přinejmenším jsem tady proto, abych obhlédl situaci a varoval vás.
Dr. Weaver: A případně nás vedl proti nepříteli?
Kapitán Mlhovina: Možná.
Dr. Weaver: Zeptal jsem se svého přítele astronoma Rudolfa Magnussena, jestli někde ve Sluneční soustavě došlo k nějaké neobvyklé aktivitě. Řekl, že ne.
Kapitán Mlhovina: To je ten muž, který vám řekl, že nemohu existovat?
Dr. Weaver: On ví, že existujete. Zpochybňuje váš původ, nikoliv vaši existenci.
Kapitán Mlhovina: Je to hlupák zabedněný ve své nevědomosti.
Dr. Weaver: Žádné další rozčilování, prosím vás.
Kapitán Mlhovina: Já riskuji život, abych zachránil vaši planetu, vy mě nazýváte bláznem nebo lhářem nebo obojím a já že se nemám rozčilovat?
Dr. Weaver: Nenazval jsem vás ani jedním a už nebudu Rudolfa Magnussena citovat ani se o něm zmiňovat. Můžeme pokračovat?
Kapitán Mlhovina: Když dodržíte slovo, můžeme pokračovat.
Dr. Weaver: Smím předpokládat, že angličtina není váš mateřský jazyk?
Kapitán Mlhovina: Správně. Naučil jsem se ji z vašeho rádiového a vizuálního vysílání, když jsem se blížil k Zemi.
Dr. Weaver: Jaký je váš mateřský jazyk?
Kapitán Mlhovina: To byste nedokázal vyslovit.
Dr. Weaver: Mohl byste mi v něm říci pár vět?
Kapitán Mlhovina: Mohl, ale neudělám to.
Dr. Weaver: Proč ne?
Kapitán Mlhovina: Vy si rozhovor nahráváte. Kdyby padl do rukou Tzandorovi, zjistí, kde je moje rodná planeta a vyvine veškeré úsilí, aby ji zničil.
Dr. Weaver: Máte tam ještě rodinu?
Kapitán Mlhovina: Změňte téma. O… o svém rodném světě nebudu podávat žádné informace.
Dr. Weaver: Máte rodinu někde jinde? Třeba manželku, nebo děti?
Kapitán Mlhovina: Kdysi jsem měl.
Dr. Weaver: Co se s nimi stalo?
Kapitán Mlhovina: Drago je nechal zabít, když jsem infiltroval jeho štáb v sektoru Masprell. Byla to smrt, jakou bych nepřál nikomu jinému než Dragovi a Tzandorovi. Od té doby vím, že si nemohu najít jinou družku, že jakákoliv žena, která se nechá vidět v mé společnosti, je okamžitě ohrožena. Možná až tahle válka skončí…
Dr. Weaver: Co je Dragovým cílem?
Kapitán Mlhovina: Samozřejmě dobytí Galaxie.
Dr. Weaver: Ale za jakým účelem? Galaxie je obrovská. Myslel bych’ si, že spravovat ji je něco úplně jiného než ji dobýt.
Kapitán Mlhovina: On ji chce vydrancovat, ne spravovat.
Dr. Weaver: Ptám se znovu: Za jakým účelem? Až ovládne Galaxii, co bude dál?
Kapitán Mlhovina: Miliarda jiných galaxií. Během svého, letu k vám jsem nahlédl do vaší historie. Lámali si snad Alexandr, Čingischán nebo Tamerláň hlavu tím, co budou dělat potom, až jejich dobyvačné války skončí? Pro Draga, stejně jako pro ně, není dobývání prostředkem k nějakému cíli, ale cílem samotným.
Dr. Weaver: Možná by bylo nejjednodušší složit zbraně, bezodkladně se vzdát a říci něco jako „Jsme vaši. Teď nás nakrmte, ubytujte a pečujte o nás.“
Kapitán Mlhovina: On si libuje ve smrti a vyžívá se v utrpení. Nestal jsem se Kapitánem Mlhovinou proto, abych se mu vzdal.
Dr. Weaver: A jak jste se stal Kapitánem Mlhovinou?
Kapitán Mlhovina: Rylthové zotročili sedmnáct světů v Krabí mlhovině. Většina našich sil byla v té době zaměstnána bojem proti Malagaiům. Já jsem ani nebyl příslušník ozbrojených sil, jenom mladík, který viděl, že něco není v pořádku, a nemohl se na to nečinně dívat. Tajně jsem tedy přistál na nejbližším světě, zničil celou řadu velkých skladišť munice a shromažďoval kolem sebe lidi. Potom jsem v podstatě totéž dělal na jednom světě po druhém.
Dr. Weaver: Takhle jste tedy přišel ke svému jménu – osvobodil jste světy v Krabí mlhovině. Jste opravdový hrdina.
Kapitán Mlhovina: Jsem jenom člověk, který byl svědkem něčeho nesmírně špatného a řekl si: „Tohle jim neprojde.“
Dr. Weaver: Říkáte to, jako by to bylo snadné.
Kapitán Mlhovina: Jenom pokud si myslíte, že tři měsíce samovazby a mučení v žalářích Lamarku V byly snadné.
Dr. Weaver: Náš lékařský tým při vaší prohlídce neobjevil žádné jizvy, ani jiné známky mučení.
Kapitán Mlhovina: Naše kosmetická chirurgie je na mnohem vyšší úrovni než vaše. Nemůžete nic objevit.
Dr. Weaver: Vy máte odpověď na všechno.
Kapitán Mlhovina: Zdaleka ne. Ale mám odpověď na každou otázku, kterou mi kladete s nadějí, že potvrdí vaše přesvědčení, že jsem lhář, šílenec nebo obojí.
* * *
Vzkaz pro Dr. Weavera:
Vašemu pokynu jsem vyhověla, ale nevidím u pacienta žádné změny, což mě vede k domněnce, že užívání léků jenom předstírá. Navíc bych byla mnohem klidnější, kdyby mě při každém vstupu do jeho pokoje doprovázel některý z ošetřovatelů. Nelíbí se mi, jak se na mne dívá.
sestra Fiona Ralstonová
* * *
Od svého posledního záznamu jsem měl s Kapitánem Mlhovinou další čtyři sezení, a abych byl upřímný, ani se netěším na jeho úplné vyléčení. Přál bych si, abych našemu vesmírnému hrdinovi mohl odstranit bludy, ale zachovat v nedotčené míře hodnoty, které je doprovázejí. Uvědomuji si sice, že ušlechtilost a sebeobětování jsou v naší moderní éře poněkud zastaralé pojmy, ale neshledávám na nich nic závadného. Připomíná mi to návštěvy filmů v dětství, kdy seržant před útokem na nepřátelské pozice měl ke svým mužům krátký proslov o vlastenectví, cti, odvaze a ano, sebeobětování, a všichni jsme se tomu pošklebovali – ale později, když jsem o tom přemýšlel, nedokázal jsem přijít na to, proč jsme se pošklebovali. Možná jsme už věděli, že nebudeme schopni podle těchto ideálů žít.
Kapitán Mlhovina je z klinického hlediska duševně nemocný, o tom není sporu, a já mám za to, že kdybychom ho pustili, mohl by usoudit, že starosta a guvernér jsou Drago a jeho hrdlořez, a mohl by se pokusit je zabít, takže musí zůstat tady, dokud se nevyléčí… ale zcela neprofesionálně mi bude líto, že se z něj stane další obyčejný člověk: sobecký, bez soucitu, hledající postranní cestičky.
Dnes jsem se ho zeptal, proč se stará o to, co se děje na Zemi, když je od jiné hvězdy. Odpověděl jednoduše a přímočaře:
„Když se obrátím zády k Zemi, proč bych se pak neobrátil zády ke každému světu, po kterém Drago prahne? Když nezachráním vaše děti před životem v otroctví, proč bych měl zachraňovat jiné, včetně svých vlastních?“
„Máte nějaké děti?“ zeptal jsem se. „Myslel jsem, že zahynuly.“
„Jestli mám, nebo nemám, změní to něco na platnosti mé odpovědi?“ řekl a já jsem musel přiznat, že ne.
Později jsem se ho zeptal, co má v plánu dělat, až válka skončí.
„Neočekávám, že ji přežiji,“ odpověděl.
„Přestože jste Kapitán Mlhovina?“ zapochyboval jsem.
„Právě proto, že jsem Kapitán Mlhovina“
Zeptal jsem se ho, co tím myslí.
„Mým úkolem je přenášet boj k nepříteli a fungovat jako bleskosvod. Kdybych tady nebyl, soustředil by své útoky na ty, kteří se neumějí bránit tak dobře jako já. Když se nebudu neustále ukazovat, když nezůstanu v předvoji, bude mít volné ruce k tomu, aby soustředil své síly jinde. Možná by si dokonce vybral Zemi.“
„Proč byste obětoval život za Zemi?“ zeptal jsem se.
„Neobětoval bych se za Zemi, ale za svobodu,“ odpověděl.
A tohle mám vyléčit. Někdy lituji, že nejsem kopáč nebo prodavač v autobazaru.
MUDr. P. B. Weaver, Ph.D.
* * *
Tihle lidé jsou v podstatě slušná rasa. Sestry podle všeho mají upřímný zájem pomoci mi s uzdravením – ne že bych se měl z čeho uzdravovat – a to nutí dokonce i Zenobii napodobovat jejich starostlivost.
Pokud jde o doktora Weavera, ten zůstává mým hlavním kontaktem se světem mimo tento objekt, kterému říkají sanatorium, ale který je bez ohledu na název vězeňské zařízení. Požádal jsem ho, aby mi obstarával zprávy ze světa mimo tyto zdi, a on mi nakonec donesl místní noviny a malou televizi.
Známky Tzandorovy přítomnosti jsou drobné, ale zřetelné: v Argentině havarovalo linkové letadlo, v New Yorku zabil sériový vrah šest žen, při bankovní loupeži v Londýně bylo zabito deset náhodných kolemjdoucích, teroristé zničili budovu ve Španělsku, v Hongkongu byly znásilněny tři malé holčičky, v jedné malé africké zemi pokračuje mezikmenová genocida. Jeden takový incident se dá přejít, ale tolik naráz se jich nemůže vyskytnout náhodou. Ne na světě, který plodí takové slušné muže a ženy, jaké jsem během svého krátkého pobytu zde potkal.
Politické strany chtějí pro zemi to nejlepší; proč nemohou jednat v souladu? Proč i hlasatelé na zpravodajských kanálech mají tak rozdílné pohledy na realitu a proč panuje taková zášť proti lidem s jinými názory? Proč lidé válčí v rámci vlastního druhu?
Za tím musí být Tzandor; takové nesmyslné a zbytečné utrpení, taková nesmyslná nenávist nemůže mít jiný důvod, a tím spíš je nutné, abych už dlouho neotálel s útěkem. Lidé na Zemi už se s těmito tragédiemi příliš smiřují, jsou příliš ochotni připisovat je náhodě nebo čemukoli v jinému než jejich skutečné příčině. Neumějí si představit, že všechna tahle bolest, všechna tahle nesmyslná tragédie je dílem myslící bytosti, a tím snadnější pro Tzandora bude podrobit si je, protože oni si existenci takové bytosti nepřipustí, dokud nebude příliš pozdě.
Mám předtuchu, že na tomhle odlehlém světě zemřu, daleko od těch, kteří jsou mi drazí, ale jestli to dokáže zabránit pádu této bezmocné planety a jejích nevinných obyvatel pod Dragův vliv, můj život nepřijde vniveč.
* * *
Dnes ráno jsem měl dlouhé sezení s doktorem Weaverem. Dokonce si přinesl řadu přírodovědných a astronomických textů, jako by si myslel, že mě přimějí pochybovat o mém cíli nebo o svém duševním zdraví. Všechny jeho argumenty a pečlivě připravené „důkazy“ neznamenají nic. Jsem Kapitán Mlhovina a jsem tady proto, abych zachránil odhodlané lidičky, kteří nemají tušení, že budou zanedlouho potřebovat spásu.
* * *
Tenhle případ mi sebedůvěru příliš nezvyšuje. Vyvrátit mu jeho bludy a odhalit je jako pouhé fantazírování se mi ani zdaleka nedaří. Neústupně na nich trvá a já se čas od času přistihnu, že si téměř přeji, aby to byla pravda, aby existovala galaktická unie slušných, rozumných a soucitných bytostí a aby existoval Kapitán Mlhovina, jenž je chrání, když jsou vystaveny hrozbám zloduchů, jimž podobní se vyskytují jen v rozpadávajících se laciných magazínech a možná v nedělních ranních seriálech.
Zdá se, že si vypěstoval odpor k sestře Ralstonové, a já začínám zvažovat, že ji přeložím na jiné oddělení. Ptám se sám sebe, jestli bych to udělal i pro jiného pacienta Vycházím mu vstříc, protože k němu cítím respekt, nebo proto, že mám respekt k fantaziím o tom, čím je, k ušlechtilým názorům vycházejícím z úst mentálně značně narušeného pacienta? Opravdu nevím.
MUDr. P. B. Weaver, Ph.D.
* * *
Pokyn pro sestru Ralstonovou:
Nevidím u „Kapitána Mlhoviny“ naprosto žádnou změnu. Jsem přesvědčen, že užívání léků skutečně jenom předstírá. Myslím, že bude jistější podávat mu je v injekcích; potom nebudou žádné pochybnosti.
Dr. Weaver
* * *
Zenobia poznala, že pilulky schovávám, a přišla dnes do mého pokoje s injekční stříkačkou. Sehrál jsem záchvat, což vzápětí přilákalo několik dalších členů personálu, a než mě jakože uklidnili, na injekci se docela zapomnělo. Ale nemohu předstírat záchvat každý večer. Myslím, že budu muset útěk provést během zítřka, protože jestli mi nepřítel vnutí drogy ochromující vůli, pochybuji, že budu schopen útěku nebo si třeba jen přát utéci.
Budu ve střehu čekat, a až se mi naskytne příležitost, konečně z tohohle žaláře odejdu.
* * *
Wilson mě požádal, zda by mohl našeho Kapitána Mlhovinu prohlédnout. Očividně o něm mluví všechen personál. Upřímně řečeno, nevím, jestli je víc zajímají jeho bizarní tvrzení, nebo jeho zdánlivá racionalita – ale nejeden z nich mi řekl, že ve skutečnosti doufá, že ho nevyléčím, a že by bylo krásné, kdyby to, co způsobilo jeho idealismus, bylo nakažlivé.
Nu, já u našeho vesmírného hrdiny nemám štěstí, takže si myslím, že to Wilsona nechám zkusit. Zítra budu pryč, takže bude vhodný čas na to, aby se přesvědčil, zda bude mít větší úspěch. Varoval jsem ho, že některá pacientova tvrzení jsou šokující a přímo směšná, ale jeho povídačky za poslední měsíc vykazují pozoruhodnou ucelenost – na rozdíl od jakéhokoliv bludu, se kterým jsem se dosud setkal. Udělal jsem natolik malý pokrok – vlastně vůbec žádný – až mám podezření, že budu naopak rozmrzelý, když se nějakého pokroku podaří dosáhnout Wilsonovi.
A po pravdě řečeno, Kapitán Mlhovina mi bude chybět. Samozřejmě ne ten muž sám; toho vlastně ani neznám. Ale postava, která by za mne položila život jenom proto, že může.
MUDr. P. B. Weaver, Ph.D.
* * *
Proboha! Na jeden den odjedu a hned máme hotové vzbouření – a ztratíme pacienta!
Podle toho, jak mi zrekapitulovali události, vešla sestra Ralstonová do pokoje Kapitána Mlhoviny, aby mu dala injekci, jeho popadla zuřivost, popadl ji a pokusil se ji zbít do bezvědomí. Její výkřiky okamžitě přivolaly pomoc. Dostal se až na chodbu, kam se seběhlo šest ošetřovatelů, aby ho zkrotili. Prý se rval jako kříženec Bruce Leeho a Mika Tysona a pohazoval si velkými svalovci kolem sebe jako pírkem, ale nakonec ho přemohli. (Čtyři z nich se dosud zotavují ze svých zranění.)
Wilson jako nejvyšší lékař ve službě usoudil, že situace vyžaduje terapii elektrickými šoky. Dopravili pacienta do sálu, kterému eufemisticky říkáme terapeutický, připoutali ho a aplikovali výboj…
… a poprvé za 23 let, co je zařízení otevřené, pacient při terapii elektrickými šoky zemřel. Bude ještě ustavena vyšetřovací komise, aby zjistila, co se přesně stalo, ale bylo u toho tolik svědků, že jsem si jistý, že Dr. Wilson bude plně zproštěn viny.
Jsou lidé, kteří říkají, že Kapitán Mlhovina byl cvok až na půdu, abych použil nanejvýš neprofesionální vyjádření, a já s nimi vážně nemohu nesouhlasit. Byl to ten nejtěžší případ, s jakým jsem se za celé roky setkal, a nakonec se přestal ovládat – ale já jsem se naučil vážit si nikoli jeho samotného, ale toho, za co se považoval. Bude mi scházet.
MUDr. P. B. Weaver, Ph.D.
* * *
Podprostorové vysílání:
Drago –
Úkol je vykonán a poslední překážka našeho vítězství v tomto sektoru je odstraněna. Byl bych ho tady raději držel uvězněného a posléze ho předvedl před holokamery jako úplně zlomeného vězně anebo jako zdrogovaného „přeběhlíka“.
Ale on byl schopen identifikovat Zenobii navzdory jejímu přestrojení a já jsem nemohl riskovat, že ji zabije, nebo ještě hůř, že ji přinutí přiznat před svědky pravdu o jeho „bludech“. Upravil jsem záznamy tak, aby z nich vyplývalo, že jsem mu jako „Dr. Wilson“ uštědřil normální, nesmrtící výboj, a oni nakonec dospějí k závěru, že zemřel na selhání srdce.
To bychom tedy měli tuhle bezcennou kouli bláta. Nyní už nám nebude klást žádný odpor. Nikdy nepochopím, co na nich viděl, nebo proč si myslel, že tahle hloupá ošklivá rasa na téhle hloupé ošklivé planetě stojí za to, aby ji bránil.
Očekávám tvé rozkazy. Mám je zotročit, nebo planetu prostě zničit? Situace se konečně vyvinula v náš prospěch, a proto mi příště přiděl nějaký obtížnější úkol a běda těm, kdo mi stojí v cestě.
Tzandor
Poprvé vydáno v časopise Asimov’s SF v říjnu/listopadu roku 2010
Přeložil Jiří Engliš
