Šéfkuchařka Claire Augerová se zamračila, když spatřila hlouček lidí před restaurantem. Tohle nebyli zákazníci nedočkaví otevření podniku. Drželi velké transparenty, měli protestní hesla napsaná na svých tělech i na oblečení. Připomněla si, že dnes musí znovu zavolat svému známému u policie. Takhle to dál jít nemohlo! Ti blázni odrazovali část zákazníků.
Naštěstí si nikdo z protestujících nevšiml Claire vcházející dovnitř zadním vchodem. Od doby, kdy se ji při cestě do práce jeden z těch šílenců pokusil napadnout, vždy nosila v kapse pepřový sprej, nemluvě o tom, že byla v pokušení použít některý ze svých kuchyňských nožů. Virtuozitou při zacházení s nimi byla proslulá.
„Do práce, za chvíli otevíráme! Všichni na svá místa!“ přivítala po svém přítomné zaměstnance a krátce tleskla. Kuchyně se dala do pohybu jako švýcarský hodinový strojek. Augerová pozorovala své lidi s uspokojením. Všichni věděli, že trvala na absolutní přesnosti – a co by se stalo s jejich referencemi, kdyby ji nedodržovali. Už od dětství byla perfekcionistka, vždy toužící podat ty nejlepší výkony.
Pečlivě si připravila vše pro své speciality a dovolila si drobný úsměv. Dnes bude každý, i ten nejmenší detail, perfektní.
* * *
„Nejsem zrůda!“ Exkluzivní interview s Claire Augerovou
Co říkáte na námitky, že váš nový podnik je silně neetický?
To je nesmysl. Lidé, kteří tohle tvrdí, nevědí nic o tom, jak funguje. Ani kapka krve není prolita, aby měli naši zákazníci jídlo na stole – jaký jiný restaurant servírující maso tohle může říct? Nedochází k žádnému utrpení, protože tu nejsou žádní živí tvorové, jen spousta Petriho misek s uměle vypěstovanou svalovinou. Vážně nedokážu pochopit, proč proti tomu někteří lidé něco mají – navíc jde zejména o lidi, kteří bývali nadšenci do uměle pěstovaného masa!
Ovšem jejich námitky nesměřují proti vašim metodám, ale spíše proti druhům jídel, která v La Vie Douce servírujete. Jistě si dokážete představit, proč tohle může někomu vadit.
Popravdě, nedokážu. Dovolte mi zopakovat: Nepůsobíme žádné utrpení, žádnou bolest, žádný stres! Proč by mělo záležet na tom, jaké druhy masa podáváme? Všechno pochází z Petriho misek. Je to jen svalová hmota Proč v takové situaci rozlisovat mezi biologickými druhy? Pokud vás zajímá, jak chutná vzácná galapážská želva není nic jednoduššího než vypěstovat její maso v laboratoři a kuchyňsky ho upravit! Žádná zvířata nedojdou úhony. Právě naopak – tento způsob může přivést více pozornosti k ohroženým druhům! Nejspíš jste si všiml, že významná část našeho zisku jde na projekty zachování biodiverzity. Zvířatům tu ve skutečnosti pomáháme.
Slečno Augerová, zdá se mi, že se usilovně vyhýbáte tomu nejvýbušnějšímu tématu. Jsem si docela jistý, že většina lidí znechucených vaší nabídkou by už nic nenamítala, kdybyste z menu odstranila jen několik jídel –
To se nestane. Nikdy. Mohou mi vyhrožovat, mohou mi nadávat. Znám to všechno nazpaměť: zrůda monstrum,
Chef Frankenstein… Je to směšné. Právo je na mé straně. Mohu takovým lidem jen poradit, aby se sněžili být více… otevření novinkám.
* * *
Nejspíš je osudem géniů zůstat většinou společnosti nepochopeni, říkala si Augerová, zatímco pečlivě krájela tenounké plátky masa pro své speciální carpaccio. Jednoduše přišla s revoluční myšlenkou dřív než ostatní. Během jediné generace se její pohled stane novou normou.
Na dnešní večer bylo mnoho předobjednávek na carpaccio a ještě více na její sous vide steak servírovaný s dýhovým krémem. Nevtíravá sladkost dýně Hokkaido i masa se hladce doplňovaly, aniž by vyústily v jakkoli monotónní chuť; to by Augerová nikdy nedovolila.
A mnozí její snahu oceňovali. Přední kritici psali o jejích „vskutku nebeských pokrmech“, „originálních a skvěle provedených kulinárních nápadech“ či „úžasných chutích, jaké nejsou k nalezení nikde jinde na světě“. La Vie Douce navíc měla mnoho pravidelných zákazníků. Ač šlo o poměrně nákladný zvyk, někteří lidé se zkrátka nemohli nevracet, když už jednou ochutnali její jídla. Kritici měli pravdu; La Vie Douce byla celosvětově jedinečná. Augerová slyšela dohady o chystané konkurenci v New Yorku, Dubaji a Pekingu, ale ona vždy zůstane průkopníkem. Klíčoví zákazníci se k ní budou i nadále vracet.
V závěru dlouhého a vyčerpávajícího večera byli zákazníci, rozplývající se nad svým jídlem, to nejdůležitější.
Další úspěšný den se chýlil ke konci a ona si užívala pohled na zvědavé a nadšené muže a ženy u stolů, krájející své speciální steaky a vkládající je do úst s mírně rozpačitými a vzápětí potěšenými výrazy.
Nepřipadá ti to odporné? Mně by to tak rozhodně přišlo, řekl Augerové vždycky jednou za čas někdo a napjatě čekal na její odpověď. Ona se na oplátku jen usmála a nenechala se rozladit, když dodávali: Vždyť je vidíte jíst vaše vlastní maso, lidské maso vypěstované z buněk s vaší DNA! To je prostě nechutné!
Pro ni ne. Koneckonců šlo o maso z Petriho misky; žádný důvod rozlišovat mezi druhy.
Když už, ten pohled by ji trochu pobavil, právě jako nyní.
