Tento příběh je založen na skutečných událostech, které se brzy stanou…
Podezřelý byl oblečen v černém kabátě, nesl černý kufřík a na očích měl černé brýle. Asi v dětství sledoval hodně filmů o tajných agentech. Upozornil na něj hned první bezpečnostní okruh zvaný Mravenečník na základě analýzy pohybu v odbavovací hale. Než nastoupí na svůj mezikontinentální let, projde ještě třemi dalšími okruhy, a pokud mu bude přiřazen index nebezpečnosti vyšší než 3, bude s omluvou a tučným odškodným preventivně vyloučen z přepravy.
Teď ho testoval druhý okruh a zároveň hlavní bezpečnostní prvek celého letiště – Detektor. Stačí jen vteřina a počítač mu zkontroluje zavazadla, myšlenky i emoce. Proti takovému zásahu do soukromí sice dříve řada lidí protestovala, ale po několika aférách, kdy Detektor odhalil přepečlivě chystané teroristické útoky, kritika umlkla. Díky jeho decentnímu designu si většina lidí ani neuvědomí, že na cestě k raketoplánu odhalí svá soukromí detailněji, než kdyby se svlékli do naha a podrobili dlouhému výslechu. Podezřelý tedy jen prošel nenápadným prstencem zasazeným ve stěnách chodby. IR detektor mu sejmul otisk aktivity mozkové kůry, MRI detektor mu prohledal hlouběji uložená mozková centra i tělesné dutiny, US detektor mu zkontroloval zavazadla a MS detektor nasál vzduch okolo něj, aby odhalil molekuly provázející drogy, výbušniny, nemoc, stres a strach.
Počítač vše vyhodnotil a přidělil mu index nebezpečnosti 4. To už byla mimořádná situace. Znamenalo to povolat do akce třetí bezpečnostní okruh zvaný Výstřih. Odteď o podezřelém nebude rozhodovat jen stroj, ale i subjektivní dojem lidského agenta. Záznam z Mravenečníka jasně ukázal, že podezřelý ve vstupní hale nejčastěji ujížděl očima směrem k náročně vyhlížejícím blondýnám ve věku pětadvacet až pětatřicet let se sepnutými vlasy a kostýmem zdůrazňujícím dlouhé nohy. Agentka, která ho vyrazila prověřit, tedy byla maskovaná jako letuška první třídy s blond vlasy svázanými do ohonu a tmavě modrou sukní šířku dlaně nad kolena. Bezprostřední šarm nutící zastavit a prohodit pár slov i nejuspěchanějšího manažera byl jejím hlavním pracovním nástrojem.
Po krátkém hovoru na téma: „Jak jste spokojen s naší společností?“ přidělila podezřelému index 3, tedy hraniční hodnotu. Zbývalo deset minut do okamžiku, kdy nastoupí na palubu svého StratoJetu. Rozhodnout o jeho vyloučení bude muset čtvrtý bezpečnostní okruh. Konečná instance zodpovědná za důvěryhodnost mezikontinentálního balistického provozu. Jediný člověk obdařený téměř nadpřirozenou schopností číst v temných stránkách lidské duše. Hlavní systémový bezpečnostní analytik zvaný Networek.
Když mu v pravém uchu zazněl signál volající do akce, seděl zrovna v malé přednáškové místnosti a účastnil se rutinního školení bezpečnostních pracovníků. Zjevem ostře kontrastoval s šarmantními agenty a atraktivními agentkami. Jeho přezdívka, ačkoliv o ní oficiálně neměl vědět, byla velmi výstižná. Už ve školce ho učitelky soucitně hladily po řídkých vláscích, načež si s odporem utíraly ruce do kapesníku. Kamkoliv přišel, vyvolával jeho vzhled tak silné emoce, že s ním nikdo nebyl schopen navázat opravdové přátelství. O to víc ho fascinovaly lidské vztahy a o to objektivněji na ně dokázal nahlížet. Jako lékař s atestací z neuropsychologie a jako osamělý člověk, jehož jediným přítelem byl vždycky jenom počítač, měl ideální průpravu, aby dokázal analyzovat data ze všech kontrolních bodů a určit skutečné úmysly podezřelého.
Ze školení se mu odcházet nechtělo. Ne, že by ho zajímala naprosto nudná a zbytečná přednáška o politicky korektní komunikaci. Seděl tam jen kvůli lektorce a zároveň své přímé nadřízené zvané Helia. Školení byla jedna z mála příležitostí, kdy se mohl těšit z její blízkosti. Vždycky se pilně hlásil a všechno uměl nejlépe. Měl pocit, že tím na ni dělá dojem. Samozřejmě si přál mnohem víc, ale dobře chápal, že to je jen nesplnitelný sen. Poplašný signál zněl stále naléhavěji, tak se omluvil nesmělým úsměvem a nasadil si digitální brýle.
Před očima se mu vynořil stručný souhrn celého případu následovaný rychlým sledem podrobných dat od Mravenečníka, Detektoru i Výstřihu. Podezřelý nefiguroval v žádné databázi osob napojených prokazatelně nebo jen suspektně na rizikové skupiny. Jeho zavazadla neobsahovala žádné podezřelé předměty. Jenže záznamy z Detektoru vykazovaly jasné signály agrese a napětí. Kromě toho, jeho chování v odbavovací hale vyhodnotil Mravenečník jako nervózní a obezřetné a agentka systému Výstřih zaznamenala, že se mu během rozhovoru chvěly ruce a že mimoděk kladl důraz spíše na samotný let, než na to, co ho čeká v cílové destinaci. Buď to byl terorista bez příčiny a beze zbraně, nebo jen pasažér neúspěšně bojující s panickým strachem z balistického letu. Před Networkem stálo náročné rozhodnutí. Pokud cestujícího vyloučí z přepravy, musí mu letiště okamžitě vyplatit stotisícovou kompenzaci a navrch bude riskovat soudní proces, který může stát další miliony. Na druhé straně, opomenout teroristický útok znamenalo obětovat nejméně pět tisíc životů přímo na palubě StratoJetu, k tomu dalších až sto tisíc, pokud by se teroristé rozhodli zasáhnout strojem centrum některého velkoměsta, a ještě navrch definitivní diskreditaci balistické dopravy rovnající se jejímu zrušení.
Networek rychlým pohybem očí odsunul nepřehledný výčet dat na displeji brýlí a nechal si vyvolat jenom KKdiagram složený z osmdesáti šesti neuropsychologických parametrů podezřelého, jak je naměřil Detektor. KK znamenalo Kamil Kobza, Networkovo občanské jméno, a diagram byl jeho vynález. Především díky němu byl schopen neomylně určit povahu, pocity a úmysly každého, kdo projde Detektorem. Někdy mu sám pro sebe říkal „duše“. Často si pohrával s myšlenkou, že KKdiagram ukáže světu a stane se slavným, ale zatím to bylo jen jeho pečlivě střežené tajemství. Bylo hezké mít takové tajemství. Zajišťovalo mu určitý respekt mezi kolegy, kteří se jinak chovali dost neomaleně. Navíc si Networek nebyl jistý, jak by veřejnost diagram přijala. Jeho výstupy byly až příliš podrobné a krůtě upřímné. Ale jako bezpečnostní nástroj byl zatraceně užitečný.
Hned první pohled mu ukázal, že podezřelý netrpí žádnou fóbií ani úchylkou, a že v žádném případě nemá sebevražedné sklony. Profil ukazoval silnou požitkářskou osobnost se zálibou v riziku. A to bylo vše. Diagram byl neobvykle hladký, bez výrazných domén, které obvykle označovaly charakter a aktuální myšlenky zkoumané osoby. Skoro jistě to nebyl žádný terorista.
Ale co tedy byl? Proč ty jasné známky agrese a napětí? Networek si nelibě uvědomil, že KKdiagram mu poprvé za tři roky své existence nedokázal pomoci. Vlastně už podruhé. Ta první záležitost se týkala Helly, tehdy si naivně myslel, že mu její záznam pořízený při povinném ranním průchodu Detektorem naznačí, jak ji zaujmout. Jenže Helia má ještě méně čitelný diagram než podezřelý. A na rozdíl od něj taky dokonalý tvar nohou. A úžasné vlasy. A je taková rázná a sebejistá, to Networek obdivoval nejvíc. Bohužel má také značné sebevědomí a vysoké nároky na své okolí. V tom by mohla být podezřelému podobná. Možná, že by si rozuměli. Možná by jí ten muž dokonce imponoval!
Networkem zacloumal vztek a žárlivost. Rozlévaly se mu tělem jako teplo a tlak a nedovolily mu soustředit se na případ. Helia byla příliš výjimečná, příliš dobrá pro toho nevkusného floutka. Určitě by si jí nevšímal, je na blondýny, kdežto Helia je ohnivá tmavovláska. Snažila by se ho zaujmout, byla by kvůli němu nešťastná, nechala by se od něj ponižovat, jen aby mohla být v jeho blízkosti. To by jí Networek nikdy neudělal. Kdyby tak věděla, jak moc si jí váží, jak oddaně ji miluje. Každý večer na ni před spaním myslí, když…
Networek se probral ze snění. Ztratil čtyři minuty. Už nebyl čas otálet, za dvě minuty nastoupí podezřelý do StratoJetu, a bud se stane hrozné neštěstí, nebo vůbec nic. Rozhodnutí bylo v nedohlednu, klidně si mohl hodit korunou a byl by na tom stejně.
Zavřel oči, zhluboka se nadechl a zašeptal do mikrofonu: „Uděluji podezřelému index 4, seberte ho, ale buďte obezřetní, jeho motiv nebyl jednoznačně identifikován!“
Na stínítku brýlí si pak promítl záznam z odletového koridoru, kde dva agenti právě vytáhli muže v černém ze zástupu cestujících a odváděli ho mezi sebou pryč. Když si odložil brýle, Helia i ostatní na něj tázavě pohlédli. Všem už v uších zněl signál nabádající ke zvýšené ostražitosti.
Networek vstal, aby vše krátce vysvětlil: „Je to jenom jeden podezřelý, získal index 4, už byl bez odporu zachycen, podstata nebezpečí bohužel nebyla identifikována.“
„Co to znamená, nebyla identifikována?“ zeptala se nepříjemným tónem Helia.
Networkovi se orosilo čelo potem. Jeho kolegové sklopili hlavy a dělali, že tam nejsou. „No,“ začal, „on, ehm, podezřelý vykazoval jasné známky nervozity a agrese, ale neuropsychologické parametry byly v normě a Detektor u něj nenalezl žádné známky ozbrojení.“ Zamyslel se, jak to udělat, aby se rychle vymanil z pozice Helliny oběti a získal zpět svou roli neomylného génia. „Víte,“ dodal už hlasitěji, „celá ta záležitost byla velmi komplexní, ještě dnes vám odevzdám hlášení. Věřím, že mi dáte za pravdu.“
Jenže Helia se ani trochu neuklidnila: „Hlášení je samozřejmost, ale tím vedení neobhájím, že jsme vyloučili cestujícího, aniž něco pašoval nebo ohrožoval ostatní. Půjdete teď se mnou, setkáme se s podezřelým a vy mi před ním vysvětlíte, proč jste ho nechal vyvést.“
Networek se zasmušil. Helia byla vždycky pekelně ostrá šéfka, ale tohle bylo až moc. Z ranního záznamu Detektoru věděl, že jí zbývají dva dny do začátku menstruace, a to bylo vždycky lepší se jí vyhnout. Totéž, když měla migrénu, což bylo poměrně často. Anebo problémy se zažíváním. Byla to zkrátka citlivá žena. Přímé setkání s podezřelým nic nepřinese, bude to trapná, zbytečná komplikace. Osobní prohlídku mu provést nemůžou, okamžitě by je zažaloval za sexuální obtěžování a někdo by musel do vězení. A stejně by nezískali víc informací než z Detektoru. Networek si povzdechl a šouravě následoval Heliu k cele pro zadržené.
Sestoupili o patro níž a prošli rozlehlou kanceláří, kde mělo své židle všech pětatřicet bezpečnostních agentů. Networek schválně na Heliu nemluvil – to byl jediný způsob vzdoru, kterého byl schopen – a raději si v brýlích promítl osobní údaje podezřelého. Znal sice detailně obsah jeho zavazadel, ale neznal jeho jméno. Podle dokladů, které klidně mohly být falešné, mu bylo pětatřicet (podle Detektoru čtyřicet) a jmenoval se Richard Absolon. Při pohledu na jeho fotografii si Networek představil, kam to mohl dotáhnout on, kdyby měl podezřelého jméno a vizáž. Přinejmenším by mu nikdy nepřišili tu ponižující přezdívku.
Jak se blížili k prostoru pro zadržené, slyšeli hlasitý hovor a smích. Jeden hlas byl známý, patřil strážnému Sašovi, druhý hlas byl nový, podle všeho Absolonův. Zrovna dokončoval nějakou historku: „Nechala mě trčet v cele šest hodin a pořád si myslela, že se s ní vyspím, všechny ženský jsou stejný. Hned mě napadlo, že tady to bude to samý. Ta vaše agentka letuška, ta by za to stála.“
„To jo,“ přisvědčoval Saša, „taje dost dobrá. Ale dneska máte smůlu. U nás o zavírání slušnejch lidí nerozhoduje žádná rajcovní seržantka, ale Networek. To je přezdívka, co? Máji právem, je to zrůda, držej si ho tady, protože to umí s počítačema. Lidem je zle, jen se na něj podívaj, ještě že je pořád zalezlej u sebe v brlohu.“
Networkovi bylo hrozně. Samozřejmě věděl, co si o něm kolegové myslí, ale když to slyšel takhle zpříma a měl hned potom vejít do místnosti a ještě dělat jakoby nic, to už na něj bylo příliš. Jenže Helia ho nenechala otálet, chytila ho za rameno a strčila dovnitř.
„Laskavě si zavírejte dveře, Sašo,“ uvedla se.
Saša úlekem jenom nadskočil.
V ten moment mu Absolon vytáhl z pouzdra zbraň a udeřil ho s ní do zátylku. Saša padl bez hlesu k zemi.
Networek s Hellou se v panice vrhli zpátky ke dveřím, oba samozřejmě neozbrojeni, ale to už na ně Absolon mířil pistolí: „Stůjte a nic se vám nestane!“
Poslechli ho.
„Co jste to za magora,“ zaútočila Helia, „tohle je bezpečnostní oddělení, hned vedle sedí padesát speciálně vycvičených agentů. Vzdejte se, neboje do minuty po vás.“
„Tak schválně,“ řekl Absolon a zamkl dveře. „Tady jsme jen my čtyři a skla jsou neprůstřelná. Co je za nimi, mě nezajímá. Právě jsem se opevnil a mám dokonce tři rukojmí. Sašu už znám, vy jste určitě Networek a vy slečno?“
Helia mlčela a dívala se do země. Absolon se usmál, přišel k ní blíž a stáhl jí z krku řemínek, na kterém se houpala identifikační karta. Přitom ji zlehka pohladil po tváři.
Networek zrudl vzteky.
„Máte zdravou barvu, asi jíte hodně zeleniny,“ poznamenal na jeho adresu Absolon a mrkl na kartu. „A vy, slečno Heleno Langová, ředitelko bezpečnostního oddělení, jste mě definitivně okouzlila.“
„Tak dost komedie, 007,“ probrala se Helia, „buď se vzdejte, nebo řekněte, co chcete, vaše macho řeči mě vážně nebaví.“
„Dobře, kotě,“ zasmál se Absolon. „Takže především, nepotřebuji vás zastřelit a vy nepotřebujete zemřít. Uděláte nejlépe, když budete spolupracovat a nebudete zkoušet žádné, opakuji žádné, triky. Teď hezky vezmete Sašovi pouta a secvaknete se dohromady tady s Networkem.
Potom odvoláte všechny agenty z vedlejší místnosti a přesunete se spolu se mnou do pracovny hlavního systémového bezpečnostního analytika.“
„Proč zrovna ke mně?“ ozval se Networek.
„To jste vy? Skvělé! Strašně jste mi všechno ulehčil,“ zasmál se Absolon.
„Odteď buďte laskavě zticha, Kamile,“ řekla podrážděně Helia.
Absolon jim pokynul směrem k Sašovi, který se začal zvolna probírat: „Vemte mu ty pouta a jdeme.“
Networek chytil pouta a přicvakl si je na pravé zápěstí, Helia mu automaticky nastrčila levačku. Takhle budou mít oba volnou tu šikovnější ruku. Pro všechny případy. Machýrek Absolon, co viděl hodně filmů, a myslí si o sobě bůhvíco, už Networkovi lezl krkem. Dostat ho je výzva. Ale šance tu je, přes všechnu nečitelnost o něm ví dost. Má podobnou mentalitu jako ta zdejší tlupa nafoukanců zvaná agenti.
Absolon koutkem oka sledoval, jak se vedlejší místnost na Hellin rozkaz vylidnila. Potom ji i Networka chytil za límec, přimáčkl k sobě a všichni tři se sunuli trhavým pohybem přes kancelář, jako nějaká obří chobotnice. Nikdo na ně nevystřelil. Bezpečnostní oddělení plné agentů bylo bez Networka a Helly zmatené jako tříleté dítě bez táty a mámy. Networkova pracovna byla pro Absolona dokonalým útočištěm. A taky dokonalou pastí. Tmavá místnost bez oken a s jedinými dveřmi.
„A co si myslíte, že jste tím přesunem vyřešil?“ zeptala se ho posměšně Helia, když za sebou zamkli. „Odsud se nikam nedostanete, a jestli se včas nevzdáte, pustí nám sem nervový plyn a skončíme všichni tři.“
„Už dost řečí,“ odvětil Absolon. „Lehněte si oba na podlahu, tváří k zemi a klid. Potřebuji se soustředit.“
Místnost byla tak malá, že pojala jen počítačový terminál a jednoho člověka. Složili se tedy pod stolem, každý na jedné straně židle, a čekali, co Absolon vymyslí dál.
„Moc pěkná pracovna,“ řekl uznale, „už jsem toho viděl hodně, ale tenhle design je skvělý. A co teprve ta mašina, co to všechno pohání. Toho stroje je pro letiště škoda. Beztak si tu jen pouštíte filmy. Že ano?“ kopl do Networka.
Ten na to nic neřekl. Ostatně, myslel si totéž. Letiště bylo vybráno jako testovací pracoviště pro prototyp úplně nové generace superpočítačů. V tomto okamžiku se oficiálně jedna lo o třetí nejvýkonnější stroj na světě. Zasloužil se o to jejich generální ředitel zvaný diRektor, člověk oplývající mimořádnými kontakty, obřím egem a ryzím megalomanstvím. Počítač harmonizoval letový provoz, obstarával veškeré logistické úkony a ještě skrze Mravenečníka a Detektor dbal o bezpečnost cestujících. Přes to všechno byla jeho obrovská kapacita vytížena tak z jedné tisíciny. Jistě by se našla spousta jiných institucí, které by ho zaměstnaly naplno. Jenže ty zase neměly tak schopné ředitele.
Absolon sáhl do rohu místnosti a strhl ze zdi bezpečnostní kameru, potom vytáhl z kufříku myš, která byla již pět let považována za přežitek, a začal pracovat. V rámci letiště měl Networkův terminál jedny z nejvyšších přístupových práv k cent rálnímu superpočítači a bylo nasnadě, že právě proto tu teď všichni tři jsou.
Uplynula snad půlhodina, během níž se s Absolonem pokoušel spojit Hellin zástupce, potom velitel protiteroristické jednotky, která narychlo přijela, a nakonec samotný diRektor. Jenže Absolon nereagoval, dál si cvakal myší a dělal, že se ho to netýká. Až když začaly být hrozby nervovým plynem příliš konkrétní, připnul si ke rtu mikrofon a ohlásil se. Řekl jim, že chce vyjednávat, a tím získal další čas k dobru.
Networek si podrážděně uvědomil, že policie jim sice snadno odpojí přístup k záznamům bezpečnostních kamer a k internetu, ale nikdo si nedovolí odpojit i přístup k superpočítači. Je to příliš komplikované, ohrozilo by to provoz a policisté nemohou tušit, že to je důvod Absolonovy návštěvy. Zřejmě ho využíval k praní špinavých dat nebo dešifrování nějakých zpráv. Možností nelegálního využití takové kapacity byla spousta. Jenže to by si s sebou musel přinést potřebná data a programy. A taky odnést. Otázka je na čem. Škoda, že si Networek nepamatoval kompletní obsah jeho zavazadel. Hned by věděl, na co se zaměřit. Druhá věc ovšem je, jak se odsud chce Absolon dostat. Je jasné, že okolo Networkovy kobky je teď rozmístěno několik desítek policistů a možná i vojáků. On ani Helia rozhodně nepředstavují důvod, proč na Absolona neůtočit. Policie s ním vyjednává jen kvůli dobré pověsti u veřejnosti. Dají mu maximálně hodinu, a pak je všechny buď otráví nervovým plynem, nebo rozstřílejí na kousky při pokusu o útěk. Bude se muset vzdát, to je jasné, možná si myslí, že propašuje nějaký miniaturní optický disk třeba v hodinkách nebo v zubní plombě, ale to mu Networek rozhodně nedovolí.
Najednou šustění myší ustalo a Absolon si uvolněně oddechl.
„Tak, pro dnešek máme hotovo, vážení.“ Odsunul se od stolu a protáhl se. Měl evidentně skvělou náladu. „Je vidět, že jste žena na svém místě,“ popichoval Heliu, „agenti bez vás byli úplně vedle. Cítil jsem se tu s vámi skutečně v bezpečí. Ten váš dokonalý protiteroristický systém je hrozně předvídatelný. Stačí se obléct a chovat jako padouch ve filmu z šedesátých let a hned mě sami odvedete k nejlepšímu počítači světa. A díky neprůstřelným stěnám tu mám i klid na práci. Víte, že takhle fungují ty nejdokonalejší patogeny? Třeba virus HIV nebo mykobakterie, co způsobuje tuberkulózu. Jednoduše se nechají chytit imunitním systémem a potom si dál vesele žijí v něm. Jsou na tom nejchráněnějším místě, už je nemá kdo napadnout! Jsem si jist, že bychom tu vydrželi ještě dlouho, ale už se nudím. Zvedněte se a půjdeme v klidu ven. Hodlám se vzdát.“
„A co to celé mělo za význam?“ ptala se Helia. „Vždyť teď půjdete sedět.“
Absolon se zasmál. „To asi jo, ale jen na chviličku. Nikoho jsem nezabil a nic jsem neukradl. Navíc mám papíry na hlavu.“
Networek zpozorněl, Absolon rozhodně neměl KKdiagram narušeného člověka. A především, záznam z psychiatrie by se objevil mezi osobními údaji.
„Takže máte falešné doklady, za to vám pár měsíců přidají,“ oznámil mu suše.
Absolon se nenechal vyvést z míry: „I tak je to s dobrým právníkem maximálně rok. Pro dobré chování, o kterém u mě jistě nepochybujete, mi polovinu odpustí, a za půl roku jsem venku.“
„Ovšem záleží i na tom, jakou špínu jste si tu analyzoval,“ pokračoval Networek. „Špínu?“ zasmál se Absolon, „tak se klidně podívejte.“ Poodstoupil stranou, aby mohli vstát.
Na obrazovce svítila projekce nějaké stolní hry. Trochu to připomínalo dámu. „Možná znáte go, hru čínských císařů, mnohem rafinovanější než šachy,“ komentoval to Absolon. „Je to poslední stolní hra, ve které ještě počítač nedokázal vyhrát nad člověkem. A pro případ, že byste neznali pravidla, právě jsem potvrdil, že to nedokáže ani tenhle superpočítač, a to v rekordním čase. To vězení mi za to stojí. Až vylezu ven, budu v určitých dobře situovaných kruzích hvězda, génius a rebel v jednom. A vy si tady dál můžete šacovat lidi detektorem. Víte, že jsem se o vás dozvěděl v televizi? O superpočítači a jeho velkém významu pro bezpečnost letiště? Žádné tajné informace, bohatě stačilo vidět magazín před hlavními zprávami. Zbytek jste už zařídili vy sami.“
„Jste fakt magor!“ křičela na něj Helia. „Mohli vás klidně zastřelit a nás taky! Kvůli nějaký hře pro starý páprdy v důchodu!“
Absolon se jenom smál. A v Networkovi stále sílilo podezření. Alibi to asi mohlo být dobré, zvlášť jestli si Absolon sehnal papíry na hlavu, ale bylo to nějak moc vykonstruované. Networek sice neznal pravidla Go, ale moc dobře věděl, že šachy se hrají i mnoho hodin. Jestli je Go ještě rafinovanější, těžko by na to stačila tahle slabá hodinka. Určitě to je jen krycí manévr pro něco mnohem temnějšího. Absolonův diagram rozhodně nepatří géniovi, ani počítačovému, ani hernímu, je to spíš takový schopný, univerzální a nečitelný agent. Celou tu věc mu zřejmě někdo připravil a on je jenom vykonavatelem, v podstatě hercem. Musí to risknout a vyprovokovat ho, aby zjistil, jak se věci mají.
Sebral všechnu odvahu, které zase až tak moc neměl, a řekl: „Stejně si myslím, že nejste žádný fenomenální hráč, spíš zloděj. A počítač to potvrdí. Určitě jste si nevšiml, že si pro případ jakýchkoliv právních sporů, a také díky nadbytečné kapacitě stroje, nahrávám veškeré úkony provedené na tomto terminálu a odesílám je do zvláštní paměti. Takhle snadno ukážeme, co jste tu skutečně dělal, i když byste používal bůhvíjak chráněný program.“
Absolon se přestal smát, ale jinak to s ním nic neudělalo. „Jste moc paranoidní a přízemní jako všichni bezpečáci,“ řekl pohrdavě, „klidně si to pouštějte pořád dokola, ať vidíte, jak se má hrát. Váš počítač mě skutečně zklamal, čekal jsem náročný souboj, a přitom jsem ho sundal jako nováčka.“
„Jak to, že jste s tím nahráváním ještě neskončil, Kamile?“ přerušila ho nervózně Helia, „přece jsem vám jasně řekla, že si nic takového nepřeji.“
Až teď Absolon zpanikařil. Strčil pistoli Networkovi skoro až do úst a křičel: „Okamžitě mi ukaž ten záznam! Chci vidět, jak ho smažeš!“
Networkovi se zatmělo před očima. Ochromil ho bezprostřední strach ze smrti a taky nečekaný důkaz, že v celé záležitosti je namočená Helia. Možná ji vydírali, přinutili ji k tomu, nebo, což je horší, to celé vymyslela a zorganizovala. A Networek jí to překazil. Vlastně ještě ne. To nahrávání si samozřejmě vymyslel. Kdysi to sice zkoušel, ale Helia mu to rozmluvila. No, spíš mu přikázala, ať na něco takového zapomene. Teď už pochopil proč. Helia nestála o žádné důkazy. Ale jak to, že mu na to nahrávání skočila? Mohlo jí dojít, že to je lest. Jenže nedošlo. Absolon na ni spoléhal. Na to, že celou akci pojistí a že pronese disk se špinavými daty ven. Absolon si odsedí svůj půlrok, a až vyleze, bude mít tolik peněz, že už nebude muset do konce života pracovat. Teď selhala. Policie zajistí ta data. Možná tím někomu překazí miliardové kšefty.
Absolona čeká deset let za mřížemi, ale ještě spíš ho někdo během příštích pár hodin odstřelí, aby nemohl figurovat jako svědek. Člověk, který nemá co ztratit, teď drží Networkovi u úst pistoli.
„Promiňte,“ řekl chraplavě Networek. „Jen jsem vás provokoval. Byla to profesionální čest. Žádný záznam si nepořizuji. Bylo by to proti pravidlům oddělení.“
Absolon se stále díval nedůvěřivě.
„Byl bych sám proti sobě,“ snažil se ho přesvědčit Networek, „interpretace dat je moje know-how, takhle bych ho vydal všanc komukoliv. A taky si tu pouštím porno!“ dodal poníženě. Doufal, že takové doznání Absolonem pohne. Po očku se podíval na Heliu, ta se tomu jen ušklíbla.
Absolon stále váhal. Najednou se otočil na Heliu: „Co mám teď sakra dělat?“
„Už raději nic,“ odsekla Helia. „Zpanikařil jsi jako amatér. Skonči podle plánu.“
„A co on?“ ukázal na Networka.
„To nech na mně. Běž už. My si promluvíme a půjdeme hned za tebou.“
Absolon se ještě chvíli ošíval a mával pistolí u Networkovy hlavy. „Stejně mi nic jiného nezbývá, ty hnuse,“ řekl mu nakonec. Sklonil zbraň a položil ji na stůl. Pak si stoupl ke dveřím místnosti. Pohybem rtů aktivoval mikrofon a ohlásil se policii: „Pánové, teď dobře poslouchejte!“
Než stačil říct cokoli dalšího, střelila ho Helia do zátylku. Pak si zhluboka oddychla a chystala se Networka obejmout, ale na poslední chvíli si to rozmyslela a jenom ho poplácala po rameni.
Networek zůstal stát s otevřenou pusou. „Zastřelila jste ho, když se chtěl vzdát,“ zašeptal nevěřícně. Když jí nechal volnou pravou ruku, nečekal, že ji použije až takhle účinně.
„A to jsi ho chtěl nechat jít?“ obořila se na něj. „Vždyť to byl gauner. Kdo ví, co si tady nechával počítat. Klidně to mohl být šifrovací klíč pro spojení s vojenskými ponorkami. Třeba chtěl vyvolat jadernou válku. A navíc by byl příkladem pro další.“ Pak se uklidnila a vrátila se ke korektnějšímu vykání: „Samozřejmě velmi oceňuji, že jste mi ho pomohl dostat. A také vaši iniciativu. I když ten nápad s nahráváním byl jak z mateřské školky. Ale to nechrne být.“ Aktivovala si mikrofon a řekla těm venku: „Máme ho, vycházíme.“
Pak otevřela dveře a vešli zpět do kanceláře, která se mezitím změnila v bitevní pole obklíčené policisty schovanými za mobilní opevnění.
„Ale on vás evidentně považoval za svého spojence!“ pokračoval Networek již veřejně. „Uvedu to ve výpovědi. Celou dobu jste ho kryla. A já s vámi. Nečekala jste, že bych byl schopen nějaké akce. Proto jste mě sem tak nesmyslně odvedla.“
Helia se zasmála: „Těsně vedle, detektive lidských duší. Absolon tu sice spojence měl, ale byl jím Saša.“ Mezitím štěkla na svého zástupce, který jim šel vstříc: „Okamžitě zatkněte Sašu, byl jeho spojka.“
Zástupce se otočil na podpatku a zamířil do protějšího rohu místnosti, kde ve společnosti dvou ošetřovatelek zmoženě seděl Saša s ovázanou hlavou. Za jejich zády mezitím policisté obsadili Networkovu kancelář a spolehlivě v ní rozšlapali všechny stopy. To už si Helia podávala ruku s velitelem protiteroristické jednotky i se všemocným diRektorem.
Oba na ní mohli oči nechat. Jak by ne, s rozcuchanými vlasy, okem na punčoše a kapkou krve na tváři vypadala ještě Úchvatněji než obvykle.
Jenže Networek se tentokrát nechtěl nechat zastrašit její arogancí. On je hlavní systémový bezpečnostní analytik a ona je teď podezřelá.
„Jste jeho komplic,“ řekl jí rozhodně před diRektorem a velitelem. „Spoléhal na vás. Vůbec mi nevěřil, že něco nahrávám. Předpokládal, že o takové věci byste věděla. Až vaše nejistota ho vyvedla z míry.“
„Správně, vy génie,“ odsekla Helia. „Jinak bysme ho nedostali. Vaše nahrávání byl jen školácký vtípek, ale já na něj od začátku hrála, že s ním spolupracuji, abych ho zavedla do pasti. Hned jak mi sundal tu kartu, jsem udělala na něj oči. A pak ještě pár náznaků, jenže nenápadně! Takže jste si toho nevšiml.“
Velitel a diRektor je zatím jen nechápavě poslouchali. Čekali, co se z celé hádky vyklube. Několik policistů je obstoupilo pro případ, že by bylo potřeba jednoho z nich zatknout.
„Ale proč by si měl myslet, že zrovna vy jste jeho člověk?“ nedal se Networek.
„Protože nevěděl, kdo je a kdo není jeho člověk,“ odpověděla. „To jsem viděla hned, jak jsme vešli k němu a Sašovi do cely. Saša se choval hrozně neprofesionálně, ale Absolon byl pořád napjatý, i přes ty svoje světácké řeči. Rozhodně neměl jistotu, jestli ho Saša nenechal bez pout jen z čiré naivity. Evidentně mu jeho zadavatel neřekl, kdo všechno s ním bude spolupracovat, aby ho v případě selhání Absolon nemohl udat policii. Jednalo se zřejmě o vysoce konspirativní akci. Proto je důležité okamžitě zjistit, co měl Absolon v úmyslu,“ otočila se k veliteli a diRektorovi.
„Ale to pořád“ začal Networek, jenže policejní velitel ho rázně přerušil:
„To už stačilo, všechno nám povíte při výslechu a rekonstrukci celé události. Jste zjevně silně rozrušený. Zdravotnice vám dá prášky na uklidnění, abyste se vyrovnal s tím šokem.“
Networek zuřil. Velitel i diRektor se k němu otočili zády a přestali ho vnímat.
„Musíme okamžitě zjistit, jestli ten terorista nějak neohrozil chod letiště,“ naléhal diRektor na Heliu a velitele. „Co v té komoře vlastně dělal?“
„Nám tvrdil, že hraje go proti hlavnímu počítači,“ řekla Helia.
Velitel i diRektor na ni překvapeně pohlédli.
„No, podle všeho to byl jen krycí manévr,“ zasmála se. „Určitě si nechával počítat něco nelegálního. Musíme ho pořádně proskenovat a najít všechny datové schránky. Uvidíme, co si odsud hodlal odnést.“
„Možná to nemá u sebe,“ ozval se za nimi Networek. „Třeba to hodlal někde schovat a nějaký komplic to měl pronést ven, že, slečno Langová?“
„Už toho nechte,“ řekl mu rázně diRektor. „Ředitelka bezpečnostního oddělení snad představuje nějaký charakter. Budeme se teď raději zabývat naším teroristou.“
„Ale já toho mám dost!“ vykřikla vztekle Helia. „Nikdo mě nebude vystavovat takovým obviněním! Zvlášť, když sám vymyslel jen tu nejstarší a nejtrapnější past typu <Pozor, za tebou!> Nesnesu, aby zůstaly sebemenší pochybnosti. Podrobím se okamžitě osobní prohlídce. Jestli mám u sebe nějaké paměťové médium, tak ho najdete a můžete prozkoumat jeho obsah.“
„To snad není nutné,“ řekli velitel i diRektor dvojhlasně.
„Naopak, je to mé výslovné přání,“ trvala na svém Helia. „Dohlédnete na mě, prosím?“ otočila se na velitele.
Ten celý zrudl. Helle to opravdu moc slušelo. „Ano, samozřejmě,“ řekl a těžce polkl. „A jak?“
„Na cestě k Detektoru,“ objasnila Helia, „abych se případně nezbavila důkazů. Až projdu prstencem, vy dva mi můžete proskenovat kapsy a ty další věci,“ otočila se na Networka s diRektorem. „Přece jste si nemyslel, že se tu budu svlékat?“ podivila se velitelovým rozpakům. „To je příliš nedokonalé, Detektor vám zajistí neotřesitelnou jistotu. Před tím neschovám nikde nic.“
Networek zvolna ztrácel pevnou půdu pod nohama. Ještě před chvílí byl stoprocentně přesvědčen, že Helia má někde v kapse optický disk a na něm horká data, která z počítače vyždímal Absolon. Její sebejistota ho znervóznila. Celá záležitost asi skončí trapasem. Žádný disk se nenajde, všichni dají Helle za pravdu a on se může jít rovnou zakopat. Buď je opravdu nevinná, nebo to má celé naplánované mnohem rafinovaněji –
Jak správně tušil, prohlídka se zvrhla ve frašku. Helia procházela prstencem detektoru tam a zpátky jako modelka na přehlídkovém molu. Rozmarně máchala rukama a laškovala s velitelem. Networek se mezitím ve své kobce snažil odhalit paměťové zařízení, které by měla u sebe.
Nad ním stál diRektor a každých pět vteřin mu opakoval: „Tak už jste to našel, vy chytráku?“
Z Networka crčel pot a sem tam možná i nějaká ta slza ponížení. Nakonec u Helly nenašli nic. Svou osobní datovou kartu si nechala na stole v přednáškové místnosti a jinou neměla. Networek se jí musel přede všemi velmi nahlas a velmi dlouze omluvit. Cítil se přitom jako na vlastním pohřbu. Pak už napětí opadlo a mohli se věnovat Absolonovu chladnoucímu tělu. Zdálo se, že tam budou úspěšnější. Na paměťovém disku v náprsní kapse sice skutečně našli jen instrukce pro hru go, ale po asi hodinové podrobné prohlídce, která zahrnovala nošení Absolonova těla tam a zpátky Detektorem, objevili ještě jeden biokeramický mikrodisk voperovaný do dolní čelisti. Byla to nejšpičkovější technologie. V živém člověku neměl Detektor šanci ho zachytit. Až po smrti, když tělo trochu vychladlo, se disk objevil jako drobná tepelná anomálie.
Networek se nejdřív zaradoval, že správně odhadl Absolonovy úmysly. Alespoň to mu trochu zlepšilo náladu. Jenže po dekódování disku přišel šok. Když uviděl, co přesně si Absolon hodlal odnést, zaplavila ho hrůza. Snažil se před ostatními dělat, že vůbec neví, o co jde, a rychle přemýšlel, co má říct na svou obhajobu. Moc času na to neměl. Policejní analytik byl mladý, schopný a ambiciózní. Určit původ dat mu trvalo jen několik minut. Byly to záznamy z Detektoru o každém člověku, který během posledních tří let prošel letištěm. Politici, filmové hvězdy a miliony dalších lidí tu detailně odhalovali svá soukromí. Podle zákona o ochraně osobnosti musel být každý takový záznam smazán hned po vyhodnocení. Jenže Networek neodolal, porušil zákon a všechny údaje si pečlivě ukládal, aby je mohl použít pro vývoj svého KKdiagramu. Mělo to být jeho přísně střežené tajemství, ale někde se zřejmě stala chyba. Někdo se dozvěděl o jeho snažení.
A ten někdo sem poslal Absolona, aby ta nesmírně citlivá data získal.
Pak už šlo všechno rychle. Nejdřív si Networek vyslechl hrozivé spílání od diRektora a Helly. Pak ho velitel zásahu zatkl za hrubé porušování zákona o ochraně osobnosti a za ohrožení národní bezpečnosti (data obsahovala osobní údaje všech členů vlády). Pak se diRektor dohodl s velitelem, že se celá věc musí ututlat, jinak bude kvůli jednomu drobnému incidentu zničena pověst celé balistické dopravy. Velitel tedy Networka zase pustil, ale jen proto, aby mu diRektor dal okamžitou výpověď. Networek mu v zoufalství začal vyhrožovat, že jestli ho vyhodí, dá celou věc do novin. Na to velitel zásahu nabídl diRektorovi, že Networka nechá zastřelit, a pak celou věc zamáznou. Naštěstí jim to Helia rozmluvila a všichni se dohodli, že všechno zůstane při starém a o ničem se nebude mluvit. Novinářům řeknou, že Absolon byl terorista, který chtěl skrze superpočítač rozpoutat jadernou válku. Z Helly udělají hrdinku, která ho zastavila. Networek už si nebude nic nahrávat a místo toho bude pracovat za dva. Saša shnije v eurovězení na Špicberkách. Velitel zásahu, jeho zástupce a jejich rodiny budou mít balistickou dopravu na příštích deset let zdarma. A konečně, diRektor bude mít i nadále své krásné letiště, kde se nic mimořádného neděje.
Idylka vydržela pouhých čtrnáct dní. Networek zrovna porušil slib pracovitosti a s úžasem si promítal nejnovější fotogalerii uveřejněnou luxusním pánským časopisem Homeboy. Na velmi odvážných snímcích tu vystupovala Helia. Příběh o boji s teroristou z ní udělal mediální hvězdu a nabídka na focení tak musela být více než lukrativní. Helia zřejmě podlehla penězům.
Networka to moc mrzelo. Taky trochu žárlil na všechny, kdo si ty fotky budou prohlížet a nevkusně komentovat. Helia byla pořád jeho bohyně, i když ji nepřestal podezírat, že stála v pozadí Absolonova případu. Její argumenty byly nepřesvědčivé a bylo jedno, že diRektor i velitel zásahu jim uvěřili. Vždyť oni byli z Helly taky celí pryč. Možná jejich hádku vůbec nevníma li a soustředili se jen na dokonalý tvar Helliných rtů. Ta myšlenka Networkovi způsobila slastnou vlnu tepla po celém těle. Srdce se mu rozbušilo a znovu se zabral do fotografií. Vtom se mu v uchu ozval Hellin hlas: „Kamile, pojďte okamžitě ke mně. Musíme probrat něco důležitého.“
Networek celý zrudl. Snad ho právě nesledovala? To by byla ostuda. Úplně se topí v rozpacích. Jak k ní teď půjde? Ještě, že je to po schodech, bude tvrdit, že je zrudlý a zpocený námahou.
Vyběhl k ní a ve dveřích zůstal stát s otevřenou pusou. Hellina kancelář, jindy přezdobená až k hranici nevkusu, byla skoro prázdná, a všechny věci byly složeny v pěnových krabicích. Mezi nimi stála Helia s rozpačitým úsměvem: „Tak vidíte, Kamile. Dopadli jsme stejně.“
„Vy se stěhujete?“ zeptal se nechápavě Networek.
„Ne, končím,“ odpověděla. Pak se zasmála: „Nedělejte, že jste neviděl moje fotky.“
Networek zrudl ještě víc.
„Takovéhle věci diRektor neodpouští,“ řekla už vážně. „Letiště prý není striptýzový bar. Budu si teď hledat jinou práci.“ Na chvíli se odmlčela. „A vy se mnou,“ dodala skoro šeptem.
„Cože? Proč?“ lekl se Networek. „Počkejte, musím si to rozmyslet.“
„Nemusíte,“ řekla Helia. „Máte výpověď!“
„To tedy ne!“ bránil se Networek, „vy už teď nemáte žádné pravomoci.“
„To máte pravdu, ale výpověď je od diRektora,“ odvětila mu posměšně Helia. „Ten tu zatím ještě pravomoci má. Můj poslední úkol na rozloučenou je vyhodit vás.“
„Pak ale zveřejním, jak to bylo s Absolonem,“ zvýšil hlas Networek.
„Už jste to zveřejnil,“ řekla klidně. Pěkně si ho vychutnávala. Jako vždycky. „Podívejte se na server <Hned>.“
Networek si rychle nasadil brýle a promítl si hlavní zprávy. Byla tam jeho fotografie a článek, ve kterém prohlašoval, že Absolon hodlal vynést údaje z Detektoru o všech lidech, kteří kdy prošli letištěm. Polil ho studený pot. Divil se, že ho diRektor rovnou nedal zavraždit. Taková ostuda pro letiště. Kdo to mohl napsat? Jak se mohl vydávat za něj? Musí tu zprávu okamžitě dementovat. Udělá že sebe národního vola. Jenom tak si zachrání krk. Když by ho nedal zabít diRektor, tak někdo z tajných služeb. Nebo ho v noci přepadnou letištní technici, kteří přijdou o práci kvůli snižování stavů. Protože po tomhle zájem o balistickou dopravu pěkně poklesne. Z Networka se rázem stal uzlíček nervů.
„Ale to jsem nepsal já,“ řekl skoro plačtivě.
„A kdo tedy?“ posmívala se Helia. „Vaše druhé já? Teď je to stejně jedno, výpověď máte tak jako tak. Co budete dělat?“
„To má být vtip?“ zaštkal Networek. „Právě jsem dostal bezdůvodně výpověď a ještě mě někdo ohrozil tím, že mým jménem napsal ten hrozný článek! To myslíte, že mám pro takovéhle situace krizový scénář?“
„Měl byste mít,“ řekla povýšeně. „Vzchopte se, vždyť se zase tolik nestalo.“
„Vám možná ne, ale mě ta práce bavila. A navíc jsem měl určité výzkumné záměry,“ povzdechl si Networek.
„No, Kamile, to už je teď pryč,“ konstatovala Helia nadřazeně. „Ale v každém případě bych byla ráda, kdybychom se ještě mohli sejít. Samozřejmě až se dáte dohromady. Takže zítra v poledne oběd u mě.“
Networek vyvalil oči.
„Teď jděte, mám ještě práci,“ odmávla ho Helia. „A zítra vás čekám v dobré náladě a plného myšlenek na zářivou budoucnost!“ volala za ním, když odcházel.
Networek se přes noc skutečně dal trochu dohromady. Sice toho moc nenaspal, ale zato se stihl smířit se svou obtížnou situací a trochu popřemýšlet, co bude dělat dál. Ten článek v <Hned> nakonec nechal být. Přece jen byl pravdivý a on se musel nějak pomstít diRektorovi za vyhazov a za špatné zacházení. Mnohem víc ho teď trápila otázka, jak se do celé té šlamastyky vlastně dostal. Všechno to bylo příliš rychlé a spělo to k příliš jednoznačnému, pro Networka tragickému, konci. Doufal, že podivný oběd u Helly mu přinese nějaké další informace a on konečně zjistí, kdo na něj tuhle noční můru nachystal.
Přišel k ní sice ospalý, zato překypující zvědavostí. Helia byla od začátku celá rozzářená. Vůbec nevypadala, že včera dostala výpověď. Sršela vtipem a pořád se chichotala, jako kdyby s ním flirtovala. K obědu podávala speciality molekulární gastronomie: krabí pěnu, bramborové jehličky a rajčatovou kostku. Evidentně se ráda předváděla, ostatně to byla jedna z mála věcí, které šly vyčíst z jejího KKdiagramu. Všude po bytě měla zarámované fotky z míst, která navštívila: Helia a Tokio, Helia a tučňáci, Helia a žirafy, Helia a korálový útes, Helia ve stavu beztíže (to bylo obzvláště vydařené). Poobědvali, začali si tykat a odbyli si velmi nudnou společenskou konverzaci o jídle a cestování. Pak Helia konečně načala to, proč Networka pozvala.
„Tak, Kamile, už jsi vlastně promyslel, co dál? Život nekončí. Naopak, máš teď příležitost posunout se někam výš.“
„To ano, ale kam?“ zabručel Networek. „Ten článek mě zdiskreditoval, nikde nedostanu žádnou zodpovědnou funkci. A kdybych se chtěl živit jako osobní psycholog, bude mě dost omezovat můj vzhled, jistě chápete… pardon, chápeš, Heleno.
Lidé si mě oškliví, nevytvoří si ke mně ten správný vztah, určitě bych brzy zkrachoval.“
„No, to možná ano,“ řekla potěšeně Helia. „Ale naštěstí je tady ještě jedna možnost. Dozvěděla jsem se o ní nedávno. Kdosi přišel a nabídl mi ji. Tehdy jsem odmítla, samozřejmě, ale teď se bude hodit. Nám oběma! Mohl bys dokonce dělat přesně to, co dosud. A měl bys i čas a opravdu obstojný materiál na dokončení svého… vědeckého záměru. A hlavně, tvůj vědecký záměr by měl využití.“
„Ty víš o mém diagramu?“ vyhrkl překvapeně Networek. „Tak trochu,“ přiznala Helia. „Ostatně, co bych to byla za šéfku, kdyby mi něco tak významného uniklo,“ dodala samolibě. „Na letišti by tě nikdy nedocenili. Tam jsi byl jen ovce ve stádu tupohlavců. Dokonce černá ovce. Už jen ta přezdívka tě přece musela mrzet. Teď máš šanci to změnit. Já ti nabízím práci v soukromém sektoru!“
„A jakou tedy?“ přerušil ji nedočkavě Networek.
„Odjedeš z téhle nudné periferie,“ napínala ho dál. „Čeká tě hlavní město světového obchodu – Singapur. Budeš mít plat milion asio ročně. Budeš žít jako král ve světě, kde rozhodují schopnosti, nikoliv povrchní vzhled. Budeš si moci koupit cokoliv, dovolit cokoliv, v hlavním městě světa.“
„Souhlasím, souhlasím!“ smál se Networek. „Ale pověz, co na mě chystáš?“
„Tvá práce bude extrémně diskrétní,“ řekla dramaticky Helia. „Jsi na to připraven?“
„Jistě, jen povídej,“ řekl netrpělivě.
„Takže,“ začala, „v samém centru Singapuru je luxusní hotel pro luxusní klientelu. Přespávají tam ministři, manažeři a miliardáři. Největší zvířata světového obchodu a politiky. Ti, co procházeli naším letištěm, jim nesahají ani po kotníky.“ Dramaticky se odmlčela. „V tom hotelu brzy proběhnou určité opravy na hlavním výtahu. Nenápadně tam bude nainstalován Detektor. Mnohem výkonnější Detektor, než byl na našem letišti. A ten Detektor bude tvůj.“
Networkovi se zatočila hlava. „To se tam bezpečnost hostů cení na milion Asio ročně?“ zeptal se nevěřícně.
„Bezpečnost taky,“ kývla vyhýbavě Helia. „Ale je to ještě trochu složitější. Musíš brát věci takové, jaké jsou. Obchod a politika, zvlášť na takovéhle úrovni, jsou drsné záležitosti. Jde tam o takové peníze, že zákon, morálka, nebo i život člověka jdou stranou. Nesmíš si naše klienty nijak idealizovat. Jsou to do určité míry zločinci. A ještě ke všemu zločinci, jejichž oběti můžeme být my, Evropané. Většina obchodu teď probíhá v Asii. Evropa a Spojené státy jsou na vedlejší koleji a dále ztrácejí. Je to naše chyba, nechali jsme si ujet vlak. Ale aspoň my dva bychom mohli naší staré dobré Evropě trochu pomoci!“ udělala naléhavé gesto. Na chvíli se odmlčela a upřeně pozorovala Networka, co na to říká.
Ten raději neříkal nic a raději čekal, jaká levota se z toho vyvrbí.
Helia pokračovala: „Jsi přece bezpečnostní pracovník, takže máš nějaké ideály. Je naší čestnou povinností pokusit se situaci alespoň trochu otočit ve prospěch Západu. Zvlášť, když dostaneš tak dobře zaplaceno,“ nezapomněla dodat. „Evropa teď potřebuje tvoje KKdiagramy. Konečně bys pro ně měl důstojné využití.“
„Důstojné využití?“ zamračil se Networek. „Co je tak důstojného na špehování čínských a indických politiků? A kdo ty diagramy využije? Tajná služba si je maximálně tak založí někam do šuplíku. A hlavně, zanedlouho by nás někdo prozra dil druhé straně. Potom ovšem bude naše pozice v centru Singapuru spíš na závadu. Vyvražďovací komando to k nám bude mít blízko. A při útěku se v žlutohnědém davu moc neztratíme. Opaluješ se stejně špatně jako já.“
Helia se afektovaně zasmála: „Tohle je vážná věc, Kamile. Myslíš, že bych něco zanedbala? Nejsem žádná naivka. Budeme pracovat v nejpřísnějším utajení. Už jsem nám zařídila dokonalé krytí. Budu k tobě upřímná, vůbec si nepřipouštím, že bys do toho se mnou nešel.“
Jenže Networek o její upřímnosti silně pochyboval. Už dávno se odnaučil důvěřovat nadřízeným. Nechal se příliš unést. Přišel si vyjasnit Absolonův případ, a místo toho zabředl do nějaké zpravodajské hry. Ale možná je v tom ještě něco navíc. Nevěřil, že by tahle nabídka nijak nesouvisela s Absolonem. Jenže mu pořád chyběl příběh, který by to všechno spojil.
„Nezapomeň, že to bude společná záležitost,“ pokračovala Helia. „Vždycky ve mně budeš mít oporu. Budu pracovat po tvém boku.“
„Jako majitelka hotelu?“ zeptal se Networek.
„Ne!“ zasmála se. „Budu ředitelka hotelu. To je možná ještě víc. Alespoň pro mě. Víc zodpovědnosti, moci a tak. Byl jsi na mojí přednášce o tom, že dnes majetek nic neznamená? Peníze se přelévají tam a zase zpátky. Ty jen potřebuješ vědět, jak se věci mají, a mít kontakty na správné lidi. Peníze pak přijdou samy a chvíli se u tebe zdrží.“
„Tak to jsi na tom dobře. Díky těm fotkám a příběhu o teroristovi tě teď bude chtít kontaktovat kdekdo,“ zkusil ji vyprovokovat Networek.
„Velmi správně,“ nedala se Helia. „Krásná, nespoutaná a odvážná. Budu hlavní atrakcí hotelu.“
„A já budu zase jen zrůda, co ze své kobky špicluje lidi,“ povzdechl si Networek.
„Ne!“ vyskočila Helia. „Ty budeš odborník vytvářející znalostní kapitál.“
To slovo projelo Networkem jako blesk. Hellin hlas k němu najednou doléhal z velké dálky. Rekapituloval si Absolonův případ, svůj vyhazov i dnešní rozhovor. Soustředil se na detaily. Každá věta byla důležitá. Každý náznak. A najednou to měl. Všechno se mu poskládalo do jednoho příběhu. Pěkně ošklivého příběhu. V hlavní roli vystupovala Helia. Všichni ostatní byli jen loutky…
Vrátil se do reality. Helia seděla proti němu a dál chrlila motivační věty.
„Dobře,“ skočil jí do řeči. „Důležitá je vzájemná důvěra a upřímnost. Chci, abys mi řekla pravdu. Pak se rozhodnu.“ Helia se na něj tázavě podívala.
„Špehovála jsi mě,“ začal. „Přišla jsi na to, že jsem ukládal data o všech, kdo prošli Detektorem. Taky jsi zjistila, že je umím zpracovat do KKdiagramu. Pochopila jsi lépe než já, jaké má diagram možnosti. A jak je proměnit v peníze. Asi to tak mělo být. Ty vidíš lidi jako materiál, kdežto já se rozptyloval morálními aspekty takového objevu. Vymyslela jsi celou tu věc s hotelem v Singapuru. Ale nejde o službu Evropě. Kupující může být kdokoliv. Tedy ten, kdo nabídne nejvíc. Znalostní kapitál je to správné slovo. KKdiagram je velmi cenná informace o každém člověku. Zvlášť, když ten člověk drží v ruce desítky miliard. Každý, kdo sjednává obchody na nejvyšší úrovni, staví celá města, nakupuje zbraně pro celé armády a těží nerostná bohatství celých národů, bude moc vděčný za tak přesnou charakteristiku svého obchodního partnera, konkurenta nebo nepřítele. Bude ho mít při jednáních v hrsti. Jak jsi sama řekla, o úspěchu dnes rozhodují především znalostí. A KKdiagram je požehnaná znalost. Předpokládám, že jeho cena tomu bude odpovídat. Můj milion asio je proti ní almužna. Nicméně, kupců bude spousta a zdroj diagramů zůstane přísně utajený. To zajistil Absolon. Nebo spíš ten článek v <Hned>. Díky němu se celý svět dozvěděl o možnosti, že někde existují natolik podrobná data o významných osobnostech. A že mohla uniknout ven. Na černém trhu se okamžitě vytvořila poptávka. A přitom si všichni myslí, že jediný možný zdroj dat je letiště. Náš hotel si s tím nikdo nikdy nespojí. Je to tak, že ano?“ říkal zvolna s důrazem na každou větu.
Helia na něj hleděla temnýma očima a mlčela.
„To nevadí,“ pokračoval Networek. „Jsem si jistý, že to tak je. Jenom jednomu ještě nerozumím. Na co jsi potřebovala Absolona? A proč jsi ho zabila? Najala jsi ho přece ty. Všechno jsi s ním dopředu domluvila, ale na konci jsi ho zradila. Mohla jsi ho nechat, aby celou akci dotáhl do konce. Jediný přímý užitek z jeho smrti byl můj vyhazov a honorář za tvoje fotky. To není dost, abys vyvážila smrt člověka. Tak proč ses stala vrahem?“
Helia si zjevně nebyla jistá, jak reagovat. Seděla strnule a v obličeji měla prázdno. Pak se trochu usmála a nakonec se docela uvolnila: „Bravo, detektive lidských duší. Vidím, že v tobě opravdu něco je. To všechno zúročíš v našem novém projektu. Dobře, když jsi takhle otevřený, budu já taky. Stejně o mně už nemáš žádné hezké mínění. Celá věc je jednoduchá. Absolon byl kriminálník, nebyla ho žádná škoda, takže jeho smrt neřeš. Jeho úkolem, i když o něm nevěděl, bylo vytvořit cenu a zpopularizovat celý projekt. Diagramy se nemohly objevit jen tak odnikud. Data, o nichž nikdo neví, zdaleka nemají takovou hodnotu jako data, při jejichž krádeži zemřel člověk, a která obletěla svět na hlavních stránkách všech zpravodajců. Samozřejmě mě nezajímala data z našeho letiště. Těch pár místních politiků a tunelářů. Klidně bych si je mohla vytáhnout z tvého počítače sama. Měla jsem vyšší přístupová práva než ty. Šlo o to udělat z celé věci veliké dobrodružství, a taky zamaskovat skutečný zdroj těch skutečně zajímavých diagramů. A to bude náš hotel v Singapuru. Nabídky na černém trhu teď stoupají do závratných výšin. Až bude za pár týdnů zprovozněn Detektor v hotelu, budeme je moci začít uspokojovat. A to velmi draze. Tak co ty na to?“
Helia se zvedla a šla do vedlejší místnosti. Cinkala tam skleničkami a volala na Networka: „Můžu nalít šampaňské a připijeme si na spolupráci, nebo se zachováš jako srab?“
Networek seděl opřený v křesle, hlavu zakloněnou, a proskleným stropem sledoval spleť kondenzačních čar na obloze. Helia byla chytrá a uměla to s ním. Pokud zůstane jeho šéfkou, bude na něj střídavě křičet a mazat mu med kolem pusy, aby nakonec vždycky dosáhla svého. I kdyby to bylo v rozporu s jeho zásadami a názory. S jakou samozřejmostí mu nabídla tuhle mafiánskou práci! A ještě z něj udělá slabocha, pokud nebude souhlasit. Jenomže když ji odmítne, bude velmi obtížně hledat jiné místo. Možná nenajde žádné. Nicota a deprese. A tak mu bylo na letišti dobře! Poprvé v životě si připadal zařazený.
I přes tu přezdívku a hloupé hlášky uslintaných agentů. Byl pro letiště důležitý. Klíčový bezpečnostní prvek. Bude obtížné ho nahradit, ale to jim dojde až později. Ne! Teď se nesmí jen tak někde zahrabat. Nechce být nedoceněný. Musí dokázat, že není jen zrůda, které stačí věnovat soucitný pohled a rychle pryč. Potřebuje dokázat něco velkého. Jako asi každý. Helia chce vydělat miliony, aby si mohla na zeď nalepit další fotky, vyzdo bit kancelář ještě dražšími zbytečnostmi a nosit každý den nové šaty.
Ale co on? Jaké bude jeho místo ve světě? Vytvoří pomocí toho nového Detektoru ještě dokonalejší KKdiagramy? Tím, že je rovnou využije pro komerční účely, nebude nikdo pochybovat o jejich obrovském významu. Nebude to žádná akademická hříčka. To by ale musel celou věc uveřejnit, a tak si podepsat rozsudek smrti. Možná by ho zabila rovnou Helia. A později by někdo z těch poškozených manažerů a politiků nechal zabít ji. A pak ještě člověka, který jí koupí ten hotel a nainstaluje v něm Detektor. Helia na to peníze určitě nemá, takže za ní někdo stojí. Ze by diRektor? Klidně to může být diRektor. Známostí na to má dost. Jistě dokáže shromáždit potřebný kapitál. Gaunerům, jako je on, se v tomto světě daří dobře. Na rozdíl od lidí, kteří mají ideály a chtějí dokázat něco skutečně úžasného, ne jen přelévat peníze. Všichni tři budou mrtví, ale jenom po Networkovi tu něco zůstane. Něco velkého.
Už se rozhodl. Uveřejní svůj KKdiagram a tím změní celou neuropsychologii. Změní všechno. Nastane éra pravdy, protože díky diagramu bude stačit jediný průchod Detektorem, aby zločinci byli bezchybně usvědčeni ze zločinu, politici z korupce a manželé z nevěry. KKdiagramy budou strašnější objev než jaderná puma. V Singapuru je dovede k dokonalosti, a pak k nim sepíše podrobný manuál. Svolá tiskovou konferenci a tam ho zveřejní. A spolu s ním i ty další věci. O Detektoru, o hotelu, i o všech dalších špinavostech ze světa obchodu a politiky, které se díky nim určitě dozví. To bude zároveň pro diagramy skvělá reklama.
Tak se to naučil od Helly.
Dál půjde vše rychle. Možná ho někdo zastřelí už na cestě z konference. Networek doufá, že ho zastřelí. Snad nikomu nebude stát za to, aby ho mučil. Bude se muset pro ten případ vybavit nějakým jedem. Tak jako tak, bude mučedníkem pravdy, jako byl Giordano Bruno…
Ale na to všechno je ještě čas. Bude to chvíli trvat. Mezitím ho čeká hvězdný život v zářivém Singapuru. A bude tam Helia. Vypadá dnes zase skvěle, i když je to taková necitelná bestie. Networek ví, že u ní nemá žádnou šanci. Ale co kdyby někdy?
„Tak kde jsi s tím šampaňským?“ zavolal na ni, „musíme si připít na další plodnou spolupráci!“
