Jan Kotouč – Velitelské rozhodnutí

„Pořád se mi to nelíbí, Abe.“

Abraham Batoni, CEO Golan Transport Systems, se s povzdechem podíval na hosta a upil trochu ze své skleničky. Byl jedním z deseti nejbohatších lidí na planetě Sinaj a nebyl zvyklý, aby mu někdo odporoval.

Jenže na dnešní schůzce by ho překvapilo, kdyby proti jeho návrhům nebyly námitky.

„Mně také ne, Moshe,“ řekl svému zástupci a hlavnímu finančnímu řediteli společnosti. „Ale alternativa se mi líbí ještě míň. Potřebujeme ty kontrakty, jinak se společnost položí. Společnost, do které jsem vložil čtyřicet let práce! O mém otci a mé babičce ani nemluvě! A abychom získali nové kontrakty, potřebujeme zrušit konkurenci. Je to jednoduché.“

Moshe Seris pomalu přikývl, ale nebyl přesvědčen. Batoni nicméně věděl, že jeho apel na rodinou historii zabral. Serisova rodina sice nestála u zrodu firmy, ale také v ní měla svou historii a mezi oběma rodinami docházelo k vzájemným sňatkům. Korporace byla jejich život.

Bohužel, nejnovější machinace sinajské vlády korporaci ohrožovaly. Bylo hezké, že Sinaj se rozhodla uvalit obchodní embargo na veškerý export do Kasimirského císařství, jenže tím připravila Golan Transport Systems o největší odbytiště. Batoni si uvědomoval, že před lety nejspíš udělal chybu, když se soustředil převážně na kasimirský trh, ale bylo to lukrativní. Kasimir byl zdevastován válkou, nová vláda císařovny Heleny I. sílila a jejich ekonomika potřebovala všechno od obráběcích strojů po luxusní kabelky.

GTS všechno zajistila a postupem času se stala na Kasimiru závislá. Její lodě létaly i do Astonské unie, Kolonizovaného prostoru a na další místa, ale těm trasám už dominovaly konkurenční firmy v čele se Shinano Shipping.

A potom tu byl Hunský prostor, nejlepší a zároveň nejnebezpečnější cesta do Astonské unie. O neznámých mimozemšťanech pojmenovaných Hunové se nevědělo téměř nic, kromě toho, že jejich lodě na ty lidské útočí na potkání. I přes doprovod zajišťovaný Sinajským loďstvem přišla GTS v Hunském prostoru o největší počet lodí.

Prostě smůla. A na jejich místo se narvala konkurence. GTS teď stála před krachem a to zrovna ve chvíli, kdy Sinaj začala formovat dopravní lodě do obřích konvojů s mnohem silnějším doprovodem než kdy předtím. Bohužel pro GTS si vzpomněli pozdě.

Nebo možná právě včas, podle toho, čí agendu sinajská vláda podporovala. Batoni by se nedivil, kdyby lidé z Shinano Shipping měli na vládu páku a pěkně si počkali, dokud to GTS pořádně neschytá.

Potřásl hlavou. Pokud to byla pravda, teď jim to vrátí i s úroky.

„Do firmy jsme oba vložili hodně, Abe,“ řekl Seris. „Ale tohle je nebezpečné. I kdyby to vyšlo, ta představa se mi opravdu nelíbí.“

„Neříkej, že sis na stará kolena vypěstoval svědomí, Moshe!“ uchechtl se Batoni. „Ani jeden z nás už nedovede spočítat, kolikrát jsme se uchýlili k nějaké té vraždě.“ Seris sebou cukl, když to Batoni vyslovil takhle naplno, ale bylo třeba nazývat věci pravými jmény. V Bovinově luxusním horském sídle 400 kilometrů od hlavního města je nikdo odposlouchávat nemohl.

A i kdyby, GTS mělo schopné právníky a bezpečnostní složky by určitě bez potíží zajistily jednu další vraždu.

„Tohle se nijak neliší,“ pokračoval po chvíli. „Musíme získat nová odbytiště pro naše přepravní služby. Jestli nám ti sráči ze Shinana stojí v cestě, tak je to jejich smůla a já rozhodně nemám problém jít přes ně. Jsou překážkou a budou odstraněni. Je to jednoduché. A tisíckrát lepší než to zabalit a jít s firmou do konkurzu.“ Otočil se na třetího muže, který s nimi seděl v luxusním panoramatickém sále a zatím byl zticha. „Co si myslíš ty, Johne?“ John Freeman, šéf bezpečnosti GTS a Batonův expert na špinavé práce, pokrčil rameny. „Je to proveditelné. Záznamy z posledních střetů s Huny tomu nasvědčují a pro tyto potřeby můžeme modifikovat několik našich kurýrních lodí – těch, které oficiálně nemáme.“

Seris se na svého kolegu překvapeně zadíval. „Chceš říct, že je to možné? A co naše lodě?“

Batoni se v duchu usmál. Přítel se stále tvářil pohoršené, ale přestal se zabývat morálními důsledky a místo toho se začal zajímat o to, jak to provést. Ještě se s tím intelektuálně nesmířil, ale Batoni věděl, že jeho plán podpoří.

„Hunové vždycky dávají přednost větším cílům,“ řekl Freeman. „A Shinano Shipping staví ty své obrovské megatrajekty. Je jich málo, jsou narvané nákladem a velké skoro jako bitevní křižník. Ideální cíl pro Huny.“

Batoni přikývl. „Bude to fungovat. A nejlepší na tom bude, že špinavou práci za nás udělají Hunové.“

* * *

„Ještě trochu víc nalevo.“

Kapitán Sean Everett Tyler, nejvyšší pán astonského bitevního křižníku Indomitable, stál u vchodu hlavní poradní místnosti a sledoval, jak pár astonautů umisťuje skleněnou vitrínu ke stěně naproti vchodu.

„Dobře, teď je to stejně daleko od ostatních vitrín,“ prohlásil vedle Tylera spokojeně starší poddůstojník Marcel Romanovskij a s úsměvem se podíval na svého kapitána. „Kde jste tyhle nové modýlky sehnal, pane?“

„Na Porteru jsem při posledním opušťáku narazil najeden velmi dobře zásobený obchod,“ řekl Tyler spokojeně.

„Netušil jsem, že tuhle sbírku rozšíříte i o lodičky, co plavou, kapitáne.“

„Proč ne? Tam naše řemeslo začalo.“ Tyler se usmál a oba muži přistoupili k vitríně s nejnovějším úlovkem. Za sklem byl umístěn krásný model letadlové lodi HMS Indomitable, jež byla uvedena do služby ještě na Zemi před více než sedmi sty lety.

„Jistě, ale se vší úctou, pane, já preferuji vesmír před čímkoliv mokrým.“ Romanovskij se zasmál a potřásl hlavou. „Komandér Voronichin bude z vašich úlovků nadšený. Sloužil na téhle lodi ještě déle než já. Říká se, že vždycky osobně zažádá o umístění na Indomitable s tím, že jinde ho to nebaví.“

„Těm pocitům rozumím,“ přiznal Tyler. „A nejen proto, že je to můj první bitevní křižník a jsem na něm už třetím rokem, vlastně…“

Jeho slova přerušilo ostré hvízdnutí z lodního interkomu. Staletí starý signál, ohlašující hlášení.

„Kapitán na můstek. Kapitán na můstek.“

Tyler na nic nečekal, reflexy jednaly automaticky. Pouze kývl na poddůstojníka a vyšel ven z místnosti, která měla podél stěn vitríny s modýlky osmnácti různých lodí jménem Indomitable, od prvního bitevního křižníku postaveného v roce 1907 až po poslední astonskou pre-kiriovou loď vyřazenou před pětatřiceti lety.

Na můstek to byl z poradní místnosti jen kousek, takže záhy už byl Tyler v nervovém centru lodi a zaměřil zrak na taktický displej u kapitánského křesla.

„Hlášení.“

„Senzory zachytily kontakt asi tři světelné minuty od nás,“ řekl komandér Voronichin, zatímco Tylerovi uvolnil místo a sám se posadil do křesla prvního důstojníka.

„Hunové?“

„Neodpovídá to jejich profilu, ale nechtěl jsem nic riskovat. Je to sice jen jedna loď, ale může jich být víc. Navíc informace o té lodi jsou pro nás tři minuty staré, nevíme, co se stalo od té doby. Pořád máme bojovou pohotovost. Mám vyhlásit bojový poplach?“

Tyler chvíli studoval data na displeji a potom přikývl. „Ano, bojový poplach pro celý konvoj, nechci nic ponechat náhodě.“

* * *

Komandér-poručík Terence Spalding seděl u počítače ve své kajutě a doufal, že múza se projednou přestane flákat a přijde navštívit i jeho. Za dvě hodiny mu začínala služba a doufal, že do té doby stihne vyplodit něco inteligentního, ale jeho spisovatelské nadání nebylo valné.

Myslel si, že při psaní analýzy využití bojových stíhačů to bude jedno, i když měl materiálů dost na to, aby z nich byla kniha. Nikdy netoužil stát se spisovatelem, ale měl za to, že literatura faktu bude jednoduchá. Mýlil se. Historické materiály a zápisky ze známých bitev měl nastudované a věděl, jak je využít na podporu své analýzy. Ale když přišlo na to, aby teoreticky sepsal svá doporučení, neměl dobrý pocit. Jeho cílem bylo, aby si to přečetl někdo na admiralitě. Po téměř půl století od doby, kdy se začalo používat kirium pro pancíře na válečných lodích, se změnila taktická doktrína vesmírných stíhaček.

Ale podle Spaldinga se nezměnila dostatečně, proto se rozhodl sepsat svoje poznatky a názory do knihy.

Problém bude přesvědčit někoho, aby si to přečetl. Koneckonců, koho na admiralitě bude zajímat názor pilota, který velí jediné peruti a nebylo mu ještě ani třicet. Spalding nedoufal, že se mu podaří admirály zaujmout inteligencí své prózy, ale zkusit se má všechno. Což nic neměnilo na tom, že si teď rval vlasy a…

Tok Spaldingových myšlenek přerušila nechutně vtíravá siréna bojového poplachu. Pilot na nic nečekal, dvěma kliknutími uložil a zavřel dokument, popadl sako uniformy a vyběhl na chodbu do přípravny pilotů. Cestou si stihl jen zamumlat „zachráněn zvonkem“.

* * *

Zatímco se lodí rozléhal nepříjemný zvuk poplašné sirény, Tyler sledoval displeje s ikonkami lodí konvoje, mezi kterými byly čtyři větší symboly válečných lodí pod jeho velením. Indomitable plula uprostřed formace, obklopená civilními loděmi. Před nimi letěla fregata Jasper, zatímco lehký křižník Valiant a fregata Fierce formaci uzavíraly. Kolem konvoje se pohybovalo i několik rojů zelených teček, které představovaly hlídkové stíhačky z Tylerovy lodi.

A stejně by to byla jatka, pokud narazí na větší množství Hunů. Tyler napůl doufal, že tato cesta proběhne bez komplikací, ale tohle byla teprve jejich druhá zastávka v Hunském prostoru a komplikace podle všeho nastaly. Jak velké, to se teprve uvidí.

„Neidentifikované plavidlo je rozhodně lidského původu,“ ozvala se komandér Kónigová od svého stanoviště v taktické sekci. „Jejich emise jsou rozhodně lidského původu a… je tu něco divného.“

Tyler se v křesle otočil na tu postarší ženu, která už hodně dlouho ve své funkci přesluhovala. „A přesnější definice by byla, komandére?“

„Ta loď není moc velká, ale snaží se na sebe upozornit všemi prostředky. Její emise svítí, jako by chtěla, aby ji všichni viděli. Vysílá záření po celé vlnové délce a s intenzitou, jako kdyby měla po celém povrchu desítky sond elektronického boje.“ Zavrtěla hlavou. „Tohle není žádný standardní vojenský manévr. A ta loď je rozhodně civil.“

„Že by nějaká speciální operace Sabry?“ nadhodil Voronichin.

Tyler si promnul bradu a otočil se zpět k displejům. Sinajská tajná služba Sabra byla pověstná svými neortodoxními metodami, ale ani Tyler – o kterém jeho exmanželka s oblibou tvrdila, že má fantazii autora science fiction, který jako vedlejšák prodává v sexshopu – si nedovedl představit, co by tímhle mohla Sabra sledovat.

V každém případě hodlal zjistit, co to je za loď a komu patří.

„Komunikační: nařiďte Jasperu, ať provede mimoprostorový skok k neznámé lodi, kontaktuje ji a zjistí, co se to děje. Nařiďte jim, ať udržují pravidelný kontakt pomocí nadsvětelné sondy.“

„Ano, pane.“

Ikona fregaty Jasper se začala pomalu vzdalovat a nakonec zmizela, jak loď proletěla mimoprostorovým oknem na jiné místo v soustavě.

Tyler se pohodlně opřel a čekal. V téhle soustavě budou muset být ještě dalších devadesát sedm minut, než se civilním lodím dobijí generátory mimoprostorového okna. Tahle část cesty byla z logiky věci nejnebezpečnější, protože konvoj nemohl ze soustavy ustoupit a jeho obránci ho museli chránit.

Což byl důvod, proč Tyler nechtěl nic nechat náhodě.

* * *

„Neidentifikovaná lodi, tady je fregata Astonského loďstva Jasper, ohlaste se.“

Starší poručík Aarti Sinha seděla ve svém křesle a sledovala ikonu neznámé lodi, zatímco komandér MacGregor, velící důstojník, vedle ní bubnoval prsty a snažil se působit dojmem ostříleného chladného velitele.

Moc mu to nešlo.

„Žádná odpověď, pane,“ ozvalo se od komunikační sekce.

„Neidentifikované plavidlo se od nás vzdaluje.“

„Třeba mají rozbité komunikační systémy,“ nadhodila Sinha, i když tomu sama nevěřila. Nicméně jednou z rolí prvního důstojníka bylo hrát si na ďáblova advokáta a hodit do pléna všechny možnosti.

Kapitán MacGregor to podle všeho nevěděl.

„Nebuďte pitomá, určitě o nás vědí,“ odfrkl si a naštvaně se na Sinhu podíval. „Nějak by dali o sobě vědět, když jim ten displej svítí jak vánoční stromeček. Našli by způsob, jak s námi komunikovat.“

Sinha byla hinduistka a s vánočními stromečky neměla tolik zkušeností, jak se MacGregor domníval, ale věděla, co tím kapitán myslí. Za dobu její služby na Jasperu na ni takhle vyjížděl pravidelně. Nejspíš nechtěl mít za prvního důstojníka někoho, kdo přišel z nějakého drbanova v Kolonizovaném prostoru a ani nebyl opravdový Astoňan. Sinha sice u loďstva sloužila už přes deset let a astonská ústava garantovala občanství každému přistěhovalci, který strávil alespoň čtyři roky v ozbrojených silách, ale pro MacGregora nikdy Sinha ani jí podobní nebyli Astoňané jako on. A nebyl jediný.

Na jejím předchozím působišti to bylo jiné. Pracovala na admiralitě v komisi, která měla za úkol analyzovat chování Hunů. Měla dojem, že ji do komise povolali zčásti také kvůli jejímu ‚pochybnějšímu’ původu, protože admirál Mazarov potřeboval někoho, kdo bude mít jinou perspektivu, aby se – jak sám řekl – předešlo syndromu skupinového myšlení.

Ale potom Mazarov převzal velení nad svazem Sigma a Sinha byla velice brzy převelena na Jasper. Nový admirál ji asi v komisi nechtěl. Post prvního důstojníka na fregatě by za normálních okolností nešel považovat za nic jiného než povýšení. Ale po pěti měsících s MacGregorem si nebyla jistá, jestli s ním nesloužila proto, že všichni ostatní to odmítli. A objektivně musela připustit, že byli asi i horší důstojníci než MacGregor, ale služba s ním se blížila té poslední kapce. Po deseti letech u loďstva a všelijakých ústrcích, kterých se její rodině dostalo, vážně přemýšlela o rezignaci. Mohla by se přestěhovat na Sinaj. Sinajci vždycky rádi přivítali každého uprchlíka, který bych ochoten za ně bojovat.

„Ale ať už je to jakkoliv, nenecháme je jen tak odletět,“ rozhodl MacGregor, aniž by tušil, o čem jeho zástupkyně přemýšlí. „Kormidlo, zvyšte zrychlení, záchytný kurz na nepřátelskou loď.“

„Mám nechat připravit mariňáky pro výsadek?“ zeptala se Sinha, zatímco se ikona jejich lodě začala přibližovat k neznámému plavidlu, ale MacGregor zavrtěl hlavou.

„K čemu, krucinál? Uvidíme, jestli dostanou rozum, a potom…“

„Nový kontakt!“ ozval se taktický důstojník. „Mnohačetné kontakty na 2-1-2 na 0-5-9.“

„Identifikace!“ štěkla Sinha, zatímco se na displeji začaly objevovat tečky symbolizující nová plavidla.

„Jsou to Hunové! Dvacet devět hunských lodí a míří na nás.“

Sinha cítila, jak se jí sevřelo srdce. V tuhle nepříjemnou chvíli zjistila, že rok na admiralitě strávený studiem Hunů ji nepřipravil na to, že se bude dívat přímo do chřtánu devětadvaceti hunským; lodím. Otočila se na MacGregora a víc než Hunové ji vyděsil ten výraz čiré hrůzy, který měl její kapitán v očích.

Kapitán, který nic mlčel.

Sinha polkla a sledovala přibližující se ikonky. Ale kapitán pořád mlčel a Hunové se blížili.

„Ostře o devadesát stupňů na pravobok!“ slyšela říkat samu sebe. „Vyšlete sondu s informacemi k Indomitable.“

MacGregor se konečně probral z šoku a několikrát zamrkal.

„S vaším svolením, kapitáne,“ řekla Sinha neutrálně. Po MacGregorově tváři přeběhl hněv, ale vlastní panika mu tentokrát zabránila Sinhu seřvat, a tak jen trhaně přikývl.

„Ano, ovšem. Ať se zbraňová stanoviště připraví k palbě!“

Hunové měli malé lodě, někde na půl cesty mezi stíhačkou a fregatou. Každá byla vyzbrojena sadou paprskových zbraní, které byly umístěné na přídi – jež byla oproti zbytku lodi větší – a mířily jen dopředu. To hunské lodě vyvažovaly výbornými manévrovacími schopnostmi.

A proti devětadvaceti hunským lodím měla malá fregata třídy Trencher jedinou šanci, a tou bylo co nejdříve se od nich vzdálit a čekat na kavalerii.

A doufat, že dorazí včas.

* * *

„Všichni piloti do strojů!“ nařídil Tyler pět sekund po tom, co se mu na obrazovce objevila zpráva o příletu Hunů. „Astrogační, za jak dlouho provedeme skok k Jasperu?“

„Třicet sekund do dokončení propočtů, pane,“ řekla komandér-poručík Thessienová, palubní astrogátorka.

„Řekněte hangárovým důstojníkům, ať začnou vysílat stíhačky, jakmile se vynoříme na druhé straně,“ nařídil Tyler.

„Co ty tři perutě, které už máme venku?“ zajímal se Voronichin.

„Zůstanou u konvoje spolu s Valiantem a Fierce.“ Konvoj byl Tylerova priorita, ale pokud Hunové útočí na loď pod jeho velením, je jeho povinností jí letět na pomoc. Nemluvě o tom, že pokud jsou Hunové tři světelné minuty od jeho konvoje, jsou velmi reálnou hrozbou.

A k tomu všemu by měli zjistit, co je zač ta podivná loď a proč vysílá ty šílené signály.

„Skok za deset sekund,“ řekla astrogátorka, zatímco Indomitable dokončovala poslední úpravy kurzu. Až se vynoří, bude zrychlovat přímo vstříc Hunům a při troše štěstí odláká jejich pozornost od Jasperu.

Bitevní křižník dokázal zvládnout devětadvacet hunských lodí. Fregata ne.

„Pět, čtyři, tři, dva, jedna, skok!“

* * *

Terence Spalding, volací znak „Slim“, seděl v kokpitu své stíhačky Viking Mark II a čekal, až se před ním rozsvítí zelené světlo. Dalších jedenáct stíhaček z jeho 62. perutě bylo seřazeno za ním a hangároví technici na druhé straně vzduchového uzávěru připravovali další skupinu stíhaček, která vyletí okamžitě za Spaldingem, jakmile jeho stroje uvolní vnější hangár.

To se stalo právě teď. Zelené světlo se rozsvítilo krátce po tom, co Indomitable skočila o tři světelné minuty dál. Magnetický katapult vymrštil Spaldingovu stíhačku ven do volného vesmíru.

„Tady Slim, jsem venku,“ řekl svým pilotům okamžitě. „Do formace a vyrazte vstříc hunským lodím.“

„Slime, Catman, nepočkáme na celou letovou skupinu?“

„Negativní, Catmane, Jasper nemá čas, zrychlujeme proti nepříteli teď hned.“

Tak se dvanáct Vikingů ze 62. perutě – označované v rámci palubního rozpisu jako Zlatá – vydalo vstříc hunským lodím. Vedle nich letěla Zelená peruť z hangáru na pravoboku, ale další stíhačky teprve vylétaly z hangárů.

A Spaldingovi stačil jediný pohled na displeje, aby viděl, že Jasper už zachránit nemohou. Při současném zrychlení a kurzu nestihnou zachytit Huny dřív, než budou na dostřel Jasperu. Mohou jen doufat, že fregata vydrží dost dlouho, aby…

„Co to sakra dělají?“

To opět zvolal Catman, Spaldingův nejnovější pilot. O správné disciplíně rádiového provozu ho ale nemělo cenu poučovat. Spalding totiž viděl totéž co on.

Hunské lodě najednou začaly zpomalovat, měnily kurz a mířily přímo k Indomitable.

„Co to má do prdele znamenat?“ To byl další nováček.

Keta, Spaldingova zástupkyně ve velení perutě, se uchechtla. „Vypadá to, jako by všichni chtěli lepší cíl.“

Měla pravdu, ale Spalding nemohl pochopit, jakou logiku mohou Hunové sledovat. Všichni se otočili a zamířili proti Indomitable, jako by to byla ta nejnormálnější věc. Přitom Jaspera už měli.

Fregata se nemohla ubránit devětadvaceti hunským lodím. Dvoukilometrový bitevní křižník sice byl významnější cíl, ale devětadvacet hunských lodí na něj nestačí.

Mimozemská logika přece nemusí dávat smysl, ujistil se Spalding a přiměl se soustředit na okamžitou taktickou situaci. „Tak dobrá, Zelená peruť má seekery, takže zaútočí první. My na ně vpadneme potom s iontovými kanóny. A dávejte bacha, i když jdou po bitevním křižníku, určitě se nebudou rozpakovat si po cestě vystřelit i na nás.“

Z Indomitable už vylétly další perutě a letěly vstříc Hunům. Byly mezi nimi i těžké bombardovací stroje Lancer. Na víc se ale Spalding nesoustředil. Jeho ukazováček nahmatal ovladač iontového děla a zaměřil nejbližší hunskou loď.

* * *

„První vlna zničila šest hunských lodí, kapitáne. Další je podle všeho těžce poškozena. Ostatní stále bojují s našimi stíhací, třem se ale podařilo odpoutat a míří k nám.“

„Ať se bodová obrana připraví, kdyby něco prošlo naší clonou seekerů,“ nařídil Tyler, zatímco se Indomitable natáčela kýlem k nalétávajícím strojům, aby byly vstupy do hangáru mimo dosah a zbývající stíhačky měly u startu krytí.

„Jakmile bude poslední stroj venku, zavřete vnější hangár.“

„Hunové jsou na dostřel seekerů, kapitáne.“

„Palte!“

Odpalovače seekerů, které měly výhled na nalétávající hordu, vypálily střely a polointeligentní řízené rakety Seeker zamířily k cílům. Hunové jich svými čelními paprskomety značnou část sestřelili, ale pořád jich hodně prošlo a nukleární exploze vykvetly poblíž hunských lodí, které evidentně neměly plášť z tak silného materiálu, jakým bylo ochuzené kirium, a exploze s nimi udělaly krátký proces.

Ale ne se všemi a ne dřív, než se některým podařilo vypálit na Indomitable, Tyler cítil, jak se jeho loď otřásá, zatímco se jí do trupu zavrtávaly paprsky.

Ale prozatím byla situace pod kontrolou a Tyler si dovolil mrknout na taktický displej na ikonu neznámé lidské lodi, která nyní opět zrychlovala a vzdalovala se od bitvy.

„Komunikační, nařiďte Jasperu, ať dožene a zajme tu cizí loď. Nevím, co jsou zač, ale nechci, aby odtud zmizeli, dokud to nezjistíme.“

* * *

Poručík Aarti Sinha nedokázala pochopit, že je ještě naživu. Hunové mířili přímo na ně a jejich šance byly zhruba na úrovni sněhové koule v mikrovlnce. Ona si to uvědomovala stejně jako její posádka a úplně nejvíc si to uvědomoval její kapitán. MacGregor seděl ve svém křesle bílý jako křída a křečovitě se snažil netřást.

Sinha byla až překvapená, jak klidně zněl MacGregorův hlas, když předával kormidelníkovi rozkazy z Indomitable. Jasper se teď blížil k neznámé lodi, ta křečovitě zrychlovala, ale její pohon byl civilního typu a nikdy nedokázal vyvinout takové zrychlení jako válečná fregata.

„Připravte výsadek mariňáků, poručíku,“ nařídil MacGregor jen s lehkým třasem v hlase. Už se uklidňoval. „Potom vyzvěte tu loď k zastavení.“

„Ano, pane.“ Sinha předala rozkazy a potom si nechala od komunikační sekce otevřít volací kanál. „Neznámá lodi, tady fregata Astonského loďstva Jasper, okamžitě vypněte motory a připravte se na nalodění. Neznámá lodi, toho je poslední varování. Jestli nezastavíte, zahájíme palbu.“

Neznámá loď odpověděla ještě větším zrychlením. To se stále nemohlo vyrovnat fregatě.

„Jejich kompenzátory už musejí dávno překračovat bezpečné meze,“ poznamenal taktický důstojník a MacGregor přikývl.

„Pokud mají standardní kompenzátory. Dobrá, řekli si o to. Vystřelte před příď.“

Odpalovač číslo jedna na přídi Jasperu vypustil střelu Seeker, která explodovala několik stovek kilometrů před přídí neznámého plavidla. Nukleární výbuch o síle dvaceti megatun sežehl vnější čidla lodi, ale jinak jí neublížil.

Loď nadále zrychlovala a Sinha už myslela, že budou muset znovu vystřelit, když najednou se emise zmenšily, jak loď vypnula motory. Záhy z ní přestaly vycházet veškeré emise. Vypínaly se postupně a jak Sinha sledovala displej, konečněji trklo, co ty emise znamenají.

„Oni sem naháněli Huny!“

„Cože?“ zeptal se MacGregor zmateně.

„Ty emise! Všechny ty prostředky elektronického boje měly simulovat velkou loď – Hunové se na ně zaměřují, jako teď míří na Indomitable. A některé ty elektromagnetické signály, co vysílají, jsou stejné frekvence, na které dobře reagují Hunové. Nevím, o co jim jde, ale nahánějí sem Huny.“

MacGregor na ni hleděl, jako by spadla z obzvláště vysoké sekvoje, a potom jen pokrčil rameny. „Zajímavá teorie, poručíku, ale to je asi všechno. Uděláte lépe, když se soustředíte na práci. A vůbec, chci, abyste se osobně připojila k výsadku mariňáků, zajistila tu loď a shromáždila nějaká fakta, o co tu jde.“

MacGregor chtěl, aby zmizela z můstku, ideální způsob odměňování lidí, kteří přicházejí s teoriemi. Ale tenhle úkol jí opravdu nevadil, z MacGregorovy blízkosti byla asi stejně nadšená jako on z její. „Rozkaz, kapitáne.“

* * *

Poslední hunská loď explodovala. Křik a překotné hlášení pilotů ustaly a na můstku Indomitable zavládlo ticho.

„Hlášení,“ řekl Tyler, zatímco sledoval, jak se stíhačky znovu formují do skupin.

Paul Voronichin si prohrábl světlé vlasy a vyvolal si na displeji příslušné údaje. „Přišli jsme o šest stíhaček. Nepřátelské paprsky prorazily trup na palubách 16,17 a 24. Přišli jsme o stanoviště bodové obrany 12 a pár rozvodných sítí. A ztratili jsme dvacet osm lidí.“

Tyler cítil, jak se mu ruka zatíná v pěst. Dvacet osm. I s piloty šesti stíhaček to bylo čtyřicet lidí. Jen tak. Admirál ho za to seřve, jako by to byla jeho vina, Tylerova reputace z něj dělala ideálního obětního beránka. Ale to bylo Tylerovi srdečně jedno, trápilo ho čtyřicet nově zaplněných pytlů na mrtvoly. A čtyřicet dopisů, které bude psát rodinám.

Všichni věděli, že Hunský prostor je de facto válečná zóna, ale tady šlo ještě o něco dalšího a Tyler hodlal zjistit o co.

„Kapitáne,“ ozval se komunikační důstojník. „Jasper hlásí, že zajistili neznámou loď. Na palubě je šest lidí. Výsadek se právě pokouší proniknout do lodních počítačů.“

Tyler vstal z křesla a popotáhl si uniformu. „Ať tu posádku přivedou sem. Chci je vyslechnout osobně.“ Podíval se na Voronichina. „Nevím, co se tu stalo, ale hodlám tomu přijít na kloub. Nechte jednu peruť stíhaček na hlídce a zbytek vraťte na palubu k přezbrojení. Přejděte na druhý stupeň bojové pohotovosti a…“ Pokrčil rameny. Víc teď udělat nešlo. „A já budu v hangáru.“

* * *

Šest členů posádky ze záhadné lodi vypadalo vyděšeně. To lze čekat i od naprosto počestných cestovatelů, pokud jim na palubu vpadnou mariňáci a odvlečou je na svou loď.

Nicméně Tylerovi bylo od pohledu jasné, že to nejsou jen tak obyčejní cestovatelé nebo obchodníci. Všichni měli v očích výraz jisté obezřetnosti, jako by věděli, že je nyní nejlepší mlčet. Čtyři muži a dvě ženy. Všichni měli čemostříbmé kombinézy bez jakéhokoliv označení, a byli poměrně vytáhlí. Měli světlé vlasy.

Tyler si je nějakou dobu prohlížel, když je mariňáci vyvedli z raketoplánu a potom kývl na snědou ženu v uniformě poručíka, která jez transportéru následovala. Přistoupila k němu a zasalutovala.

„Starší poručík Aarti Sinha z Jasperu, kapitáne. Předávám vám vězně.“

„Děkuji, poručíku,“ řekl Tyler. „Řekli něco?“

„Všichni zarytě mlčí. Jejich kapitán,“ ukázala na největšího dlouhána v čele skupiny, „jen opakuje totéž, co se píše v jejich manifestu. Jsou kurýrní loď z Nieuw Stramproy na cestě na Simeral.“

„Jestli je tohle kurýrní loď, tak sním svoje frčky,“ poznamenal vedle Tylera Voronichin.

„Ano, pane. Rozhodně se nechovají jako kurýři. A pokud vezou nějakou zprávu, nepodařilo se nám ji najít. Než jsme se nalodili, tak smazali celou databázi.“

„To musela být hodně citlivá zpráva, když se báli, že bychom kvůli ní porušili poštovní tajemství,“ podotkl Tyler suše. „Dobrá, poručíku, vy jste s nimi v kontaktu už přes půl hodiny, co si o nich myslíte?“

Sinha pokrčila rameny. „Něco nám tají, rozhodně nám lžou. To je jasné. Psychologická analýza nebyla na akademii můj hlavní předmět, ale mám dojem, že mají strach. Velký strach. A je v tom určitě něco víc než jen nějaké pašeráctví.“

„Hmm.“ Tyler si prohlédl zajatce. Jejich velitel se jako jediný tvářil poměrně vyrovnaně. Tyler k němu přistoupil. „Jsem kapitán Sean Tyler, velící důstojník Indomitable. S kým mám tu čest?“

„Kapitán Fernando Best ze soukromé kurýrní lodi Mathia. Tohle chování si vyprošuji. Neudělali jsme nic špatného a…“

„Pokud jste nic neudělali, nemáte se čeho bát,“ přerušil ho Tyler chladně a otočil se na mariňáka, který stál po boku piráta. „Odveďte je do výslechové místnosti, seržante.“

„Ehm, kde to je, pane?“ zeptal se mariňák obezřetně a Tyler včas skryl úšklebek. No jistě, tihle mariňáci přišli z Jasperu a na bitevním křižníku třídy Dauntless se těžko vyznají. „Komandér Voronichin vás tam odvede.“

Kapitán Best se nadechl. „Požaduji, aby moje posádka zůstala pohromadě po celou dobu pobytu na vaší lodi, kapitáne Tylere!“ Takže si není svými lidmi jistý. To je dobře.

„Chápu váš, požadavek, kapitáne Beste,“ řekl Tyler se žraločím úsměvem. „Zamítá se. Dejte je každého do jiné místnosti, komandére.“

„Ano, pane.“ Paul Voronichin spolu s mariňáky vyvedl vězně z hangáru a Tyler se otočil na Sinhu. „Pokud z psychologie znáte ‚něco málo‘, tak jste na tom líp než já, poručíku. Kterým bych měl začít?“

„Pokud je chcete vyslechnout osobně, doporučila bych toho menšího s kudrnatými vlasy. Je z nich nejmladší a nejvíc vyděšený. Ale moje specializace budou spíš Hunové, pane.“

„No, to se nám v současné situaci hodí také, poručíku. Co myslíte tou specializací?“

„No, byla jsem členkou skupiny analytiků, kteří se snažili přijít na řešení hunského problému a vymyslet co nejlepší strategii pro boj s nimi.“

Tyler si mladší ženu prohlédl a potom se usmál. „Ano, o tom týmu vím. A psycholog sice nejsem, poručíku, ale mám dojem, že mi chcete říct ještě něco?“

Sinha se zatvářila rozpolceně – Tylerovi to připomělo jeho psa, když snědl karamelu – ale nakonec se nadechla a evidentně se rozhodla. „Můj kapitán si nemyslí, že je to důležité, ale… myslím, že vím, co ta loď dělala.“

Tak to byl důvod jejího váhání. Loďstvo nemělo rádo důstojníky, kteří obcházeli své nadřízené. Komandér MacGregor sice Sinze přímo nezakázal, aby s tím chodila ven, ale bylo jasné, že to nepodporoval. Nicméně Tyler se už několikrát setkal s komandérem MacGregorem a dojem, který v něm ten muž zanechal, byl veškerý žádný. Sinhu pouze vybídl, ať pokračuje, a ona mu pověděla svou teorii o tom, že loď používala plejádu signálů a vysílání na nahánění Hunů. Tyler chápal její zdráhání – a trochu i MacGregorovo – protože to znělo šíleně. Ani jeden z nich netušil, co by posádku lodi mohlo přimět k tomu, aby udělala něco takového.

Tyler nicméně věděl, koho se zeptá.

Mladíkovi bylo tak pětadvacet. Ve výslechové místnosti, kde byl pouze on, dvě židle, stůl a dva mariňáci, vypadal jako štěňátko v pasti na medvědy. A vytřeštil oči, když se za ním přišel podívat sám Tyler.

Posadil se naproti němu a nechal ho chvíli vycukat. Chlapec nejspíš znal výslechové metody z televizních seriálů, ale to ho nečinilo o nic méně vyděšeným.

„Víte, kdo jsem?“ zeptal se Tyler, když se ticho protahovalo už minutu.

Chlapec sebou trhl a potom pomalu přikývl.

Tyler stejně neodolal a pro jistotu připomněl: „Jsem kapitán Tyler. Velící důstojník této lodi a také celého odřadu, který chrání astonský konvoj na cestě k Sinaji. Ten konvoj je moje zodpovědnost. Životy všech lidí pod mým velením jsou moje zodpovědnost. Přílet Hunů do soustavy konvoj ohrozil. Ohrozil moje lidi. A čtyřicet mých lidí v boji s Huny zahynulo.“

Mladík na Tylera prázdně hleděl a potom opět polkl. Tyler se k němu naklonil blíž.

„Kdo jste?“

„Já… jmenuji se Arvin van Hoen.“

„Ano, to vím, to je napsáno v lodním manifestu. Také se tam píše, že jste kurýrní loď z Nieuw Stramproy vezoucí korporátní zprávy z Isidor Holdings jejich obchodním partnerům na Simeralu. V palubním deníku – v té nevymazané části – se píše, že máte poškozené aktivní senzory a komunikační vybavení a to je příčinou toho šumu, který kolem sebe vaše loď šířila. To všechno se tam píše a oba víme, že to jsou kecy, takže mě ušetřete zapírání a řekněte pravdu.“

Mladík pomalu zavrtěl hlavou, ale kousky odvahy z něj odkapávaly, jako by byl špatně utěsněné potrubí. „Neudělali jsme nic špatného. Ne… nemáte právo nás tu držet!“

„To se šeredně mýlíte,“ prohlásil Tyler tiše a mladíkovo potrubí odvahy zase o něco povolilo. „Neodpověděli jste na naše volání přesto, že vaše komunikační aparatura byla naprosto v pořádku. To je přestupek podle mezihvězdného práva a i kdyby nebyl, je to přinejmenším divné. Většina počestných obchodníků by byla ráda, kdyby cestou skrz nebezpečné území potkala spřátelenou válečnou loď. Potom jste odmítli uposlechnout výzvu k zastavení a museli jsme na vás začít střílet. To je také divné, stejně jako ty vaše podivné emise. Nejdivnější je ale fakt, že hned za vámi do soustavy dorazilo devětadvacet hunských lodí a zcela evidentně sledovaly signály z vašeho plavidla, které nemohly vzniknout náhodou jako důsledek poškození. Celé je to divné. A v Astonském loďstvu takto divným věcem říkáme podezřelé.

Řeknu vám to na rovinu: vaše loď z nějakého důvodu naháněla do téhle soustavy Huny, kteří už dvacet let na téhle trase útočí na každou lidskou loď na potkání. Huny, kteří jsou považováni za hrozbu a se kterými se nám nikdy nepodařilo komunikovat. A i když si myslíte, že vás nějaké právní kličky ochrání, můžu vás ujistit, že neochrání. Tím, že jste sem dovedli Huny – což není spekulace, to vím – jste napomáhali útoku na astonské lodě a tak jste se dopustili pirátství, navíc v zóně považované za nepřátelskou. V takovém případě mám legální pravomoc nechat zastřelit vás i všechny vaše kolegy.“ Chlapcův výraz zděšeného štěňátka zůstal, ale nyní to bylo zděšené štěňátko věnované čínské restauraci.

„Doporučuji vám tedy říct všechno, co víte, pane van Hoene. To je jediný způsob, jak si můžete trochu přilepšit. Takže se vás zeptám ještě jednou a zaručuji vám, že to bude naposledy. Kdo jste a co tu děláte?“

„A“

„Cože dělají?“

„Byli najati, aby naháněli Huny do jedné konkrétní soustavy,“ řekl Tyler důstojníkům, kteří se shromáždili v obýváku jeho kajuty. Jakmile Arvin van Hoen kápl božskou, ostatní se mohli přetrhnout, aby se také ke všemu doznali a trochu si přilepšili. Ne že by jim to nějak výrazně pomohlo.

„Ale co tím mohou sledovat?“ zeptala se Aarti Sinha, kterou Tyler na poradu také přizval vzhledem k jejím znalostem Hunů. Do komise o Hunech ji původně jmenoval Bob Mazarov a to bylo pro Tylera doporučení.

„Měla jste pravdu, ty emise sloužily k nalákání Hunů. Mathia je jednou ze šesti lodí v oblasti, které takhle pracují. Jejich cílem bylo dovést Huny do soustavy Praxia a museli při tom dodržovat konkrétní časový harmonogram.“

„Praxia?“ zeptal se komandér Voronichin a podíval se na komandér-poručíka Thessienovou. „Je na té soustavě něco zajímavého?“

„Ne, jméno má jenom díky tomu, že ji kdysi dávno objevil ještě nějaký pozemský astronom. Kromě jedné hvězdy třídy B1 tam nic není. Ale je to oblíbená zastávka konvojů ze Sinaje.“

„To se mi ale vůbec nelíbí,“ ozvala se komandér Kónigová. „Mají touhle dobou Hunským prostorem prolétávat ze Sinaje nějaké konvoje?“ zeptala se komandér Yang Fan Kai, zastupující velitelka letové skupiny Indomitable. Normálně tuto funkci na bitevním křižníku zastával někdo stejné hodnosti jako velící důstojník, ale její nadřízený musel před odletem z Porteru náhle odejít kvůli úmrtí v rodině, takže Yang musela převzít velení takřka ze dne na den.

Své funkce se však zhostila poměrně dobře. Voronichin se podíval do svého PDA datapadu a zamračil se. „Náš itinerář není kompletní a rozhodně se mohl mnohokrát změnit, ale konvoj označený jako WS-1 měl vyplout ze Sinaje před týdnem. Vesměs tvořen loděmi ze Shinano Shipping a několika dalšími plavidly. Dohromady čtyřicet čtyři nákladních lodí. Doprovází je čtyři lehké křižníky a tři fregaty a…“ Tylerův první důstojník zvedl oči od displeje, „měl by dorazit do soustavy Praxia dneska.“ Komandér-poručík Thessienová řekla něco, co by si za rámeček nedal ani svendborgský dlaždič, a celou místností zazněl rozrušený šum.

„Jiný konvoj by v oblasti být neměl,“ pokračoval Voronichin. „Je možné, že se WS-1 opozdil, ale to se u Sinajců moc často nestává.“

; „A říkal jste, že těch lodí bylo šest?“ zeptala se Kónigová.

Tyler přikývl. „Ano. A pokud každá nalákala tak třicet až čtyřicet hunských lodí a přivedla je do soustavy Praxia…“

„Bude to masakr,“ řekla Konigová bez obalu. „Tři lehké křižníky tolika hunským lodím neodolají. Ani náhodou.“

„Je poblíž ještě nějaká hlídka?“ zajímala se Sinha. Voronichin po další poradě s datapadem zavrtěl hlavou. „Ne. Dva sinajské lehké křižníky by měly hlídkovat v Hunském prostoru, ale všechny jsou dál než my.“

„Takže bychom jim měli pomoct my?“ zeptal se Voronichin. „To nemůžeme,“ namítla Yang Fan Kai. „My máme vlastní konvoj, který nám byl svěřen – který byl svěřen kapitánu Tylerovi. Pokud bychom ho opustili, byla by to záležitost na polní soud. Tohle je nejnebezpečnější část Hunského prostoru. Hunové se můžou objevit tady a my máme pětadvacet vlastních nákladních lodí, které musíme chránit.“

„Nemluvě o tom, že sinajský konvoj už může být dávno zničen,“ přidala se Konigová. „Nerada maluji čerta na zeď, ale nevím, co můžeme udělat? Fan Kai má pravdu, máme vlastní lodě, o které se musíme starat.“

„Jak daleko je soustava Praxia?“ zeptal se Tyler astrogátorky.

„Pro bitevní křižník je to odsud asi pět hodin letu,“ řekla Thessiová.

„Možná bychom mohli vzít náš konvoj s sebou,“ nadhodil Voronichin.

Kónigová pozvedla obočí. „To jako dát Hunům víc cílů?“

„To nepřichází v úvahu,“ řekl Tyler. „Ale někdo si dal velkou práci, aby ten konvoj zničil a využívá k tomu Huny. Příčí se mi představa, že o tom víme a nic neuděláme.“

Hlavou mu prolétl jeho rozhovor s kontradmirálem Bočkem, velitelem Tylerovy operační skupiny. Několikrát Tylerovi opakoval – důrazně – že ho pod svým velením má jenom z donucení a že mu nebude trpět žádné „volnomyšlenkářské avantýry“. Měl tedy přímý rozkaz od admirála, aby nepodnikal nic na vlastní pěst. A Yang Fan Kai měla pravdu. Kdyby odletěl od konvoje, bylo by to opuštění stanoviště, a za to by ho s největší pravděpodobností čekal polní soud.

A přesto… Kousek odsud byli lidé v nebezpečí. Civilisté. A bylo přece jedno, jestli jsou to jeho svěřenci nebo ne.

Ale už mohou být dávno mrtví.

„Nechte mě chvilku o samotě,“ řekl nahlas. „Děkuji vám všem, že jste přišli. Paule, vy tu zůstaňte.“

Komandér Voronichin zůstal sedět, zatímco se ostatní zvedali a postupně se trousili z místnosti. Poručík Sinha vycházela jako poslední, zastavila se ve dveřích a otočila se na Tylera. „Promiňte, kapitáne, vím, že to není důležité, ale mohu se na něco zeptat?“

Tyler překvapeně pozvedl obočí a potom přikývl.

„Vy jste ten Sean E. Tyler, který byl před osmi lety prvním důstojníkem na Renownu?“

„Ano, už je to skoro devět let,“ přitakal Tyler obezřetně. „Proč se ptáte?“

Sinha se usmála. „Asi to nevíte, ale poddůstojník Alluri Sinha byl můj bratranec. Na slyšení jsme se nepotkali, ale… chtěla jsem vám jménem rodiny poděkovat za to, co jste udělal.“ Tyler na ni hleděl jako na zjevení. Tyhle vzpomínky už dlouho nevytahoval na světlo, nepatřily mezi ty nejpříjemnější. Možná to byla správná věc, ale téměř ho stála kariéru.

„Děkuji, poručíku, jsem rád, že jsem mohl pomoci. Já… počkáte prosím ještě na palubě? Vaše znalosti Hunů se nám mohou hodit.“

„Jistě, pane.“ Sinha řízně přikývla a odešla z místnosti.

„O čem to mluvila?“ zajímal se Voronichin. „Co bylo s Renowneml“

Tyler vstal z pohovky a zamířil k vitríně, kde měl několik lahví. „K tomu budu asi potřebovat panáka. Dáte si iskorskou whisky?“

„Jistě.“

Tyler oběma nalil a vrátil se na pohovku. „Byl jsem komandér, který se hodně vyznamenal na Implacable pod kapitánem Famsworthovou – dneska je z ní už admirál. Moje předchozí kariéra měla pár průšvihů, ale nějak jsem se z nich dostal. Občas s pomocí admirála Mazarova, jsme staří přátelé.“ Voronichin přikývl. „Ano, to vím. Vím, že jste byl jeho náčelník štábu předtím, než převzal náš operační svaz a než jste vy dostal Indomitable.“

„Ano, jsme staří přátelé a Bob nade mnou držel tak trochu ochrannou ruku… a tahal mě z průšvihů. Ale po Renownu mi jen tak pomoct nemohl. A ani bych to nechtěl.“

„Co se stalo?“

„Sloužil jsem pod kapitánem Kattilem Nordegrenem, jedním z nejváženějších kapitánů v loďstvu. Krátce po mém nástupu Renown prošel revizí a odletěl do Gamorinského pásu asteroidů, kde měl cvičit střelbu z odpalovačů seekerů. Potom se měl Renown stát opět vlajkovou lodí Domovské flotily.

Jenže tehdy došlo k té události.

Během střelby explodoval jeden z odpalovačů. Nikdo neví, co se stalo, ale během exploze zemřelo čtyřicet šest astronautů a odpařilo se čtyřicet čtverečních metrů trupu. Samozřejmě se to okamžitě začalo vyšetřovat. Neslyšel jste o tom něco?“

„Tehdy jsem si dělal nástavbu v taktickém kurzu na Togově akademii na Haruně,“ řekl Voronichin. „Něco jsem zaslechl, ale moc toho nebylo.“

„Na Simeralu to bylo v hlavních zprávách pár dnů po sobě. Vyšetřovatel přišel tehdy s něčím neočekávaným – poddůstojník 2. třídy Alluri Sinha úmyslně sabotoval odpalovač seekerů a zabil sebe i pětačtyřicet svých kolegů.“

„Cože?“

„Tak zněl oficiální verdikt. Důkazy pro to nebyly žádné nebo nepřímé. Alluri Sinha byl přistěhovalec z Kolonizovaného prostoru – z čerstvě osídlené planety jménem Hiwa-ai. Na Simeralu je celá komunita těchto lidí, patří do ní asi i tahle poručík Sinha. Pro vyšetřovatele byl tedy ‚cizinec‘. A zároveň byl mrtvý, takže na něj šla bezpečně svalit vina.“

„Cože?“ Voronichin potřásl hlavou. „Proč by někdo dělal něco takového?“

„Ze dvou důvodů: Renown je vnímán jako legendární loď, nafukují ho tak média i vlastní PR oddělení Astonského loďstva. Jenže oba víme, že je to spíš symbol. Ano, je to největší bitevní křižník v loďstvu, ale kvůli konstrukčním nedostatkům zůstal jediným svého druhu a začali místo něj dělat Dauntlessy. Museli chránit reputaci lodi. No a druhým důvodem byl kapitán.“

„Kapitán Nordegren? Co s tím měl společného?“

Tyler do sebe kopl zbytek whisky. „Měl přátele na admiralitě. Hodně přátel. Za pár měsíců by z něj byl admirál. Jenže kdyby se zjistilo, že explozi způsobila špatná údržba nebo nedostatečný výcvik posádky, tak mohl na admirálské hvězdy rovnou zapomenout. Sabotáž byla něco mnohem přijatelnějšího. Proto admiralita rychle našla viníka a chtěla to zamést pod stůl.“

Voronichin nevěřícně zavrtěl hlavou. „To je neuvěřitelné. A co se stalo s vámi?“

„Já od začátku tvrdil, že si nemyslím, že to byl Sinha. Řekl jsem to i kapitánovi. Nakonec mi všichni přikázali, abych držel hubu a krok a na veřejném slyšení podpořil závěry vyšetřovatelů.“

„A vy jste to neudělal?“

„Ne. Řekl jsem, co si myslím, že proti Sinhovi nejsou žádné důkazy a celé je to založené na spekulacích. Tím jsem si ale pohřbil kariéru. Nebylo to nic náhlého, ale do měsíce jsem byl z Renownu pryč a vedl meteorologickou stanici loďstva na Svendborgu. Tam jsem trčel dva roky. Potom jsem chvíli byl na akademii jako asistent, moje první vesmírné velení byl pěchotní transportér a potom opravářská loď. Trvalo dlouho, než mi svěřili válečnou loď. Chvíli jsem velel fregatě a potom jsem se na doporučení Boba stal kapitánem lehkého křižníku. Bob Mazarov si mě potom vybral do svého štábu a potom… No, potom jsem se ocitl na Indomitable. V osmapadesáti to pro kariérního důstojníka bylo docela pozdě.“

Jeho první důstojník úsměv opětoval. „Udělal jste rozhodnutí a žil jste s ním. A správná věc by se neměla podceňovat, ne?“

„To rozhodně ne.“ Tyler chvíli seděl mlčky a klepal prsty o čalounění na opěradle svého gauče. Potom potřásl hlavou a vstal. „Říká se, že opravdová zkouška vašeho rozhodnutí je, když musíte totéž rozhodnutí udělat znova.“ Pomalu se nadechl. „Myslím, že máme práci, Paule. Pár světelných let odtud je sinajský konvoj, který nejspíš bude potřebovat naši pomoc.“

* * *

Ostatní vyšší důstojníci čekali na můstku, když Tyler vstoupil s Voronichinem v patách.

„Kapitán na můstku!“ ohlásil jeho příchod mariňák a Tyler se podíval na astrogátorku.

„Komandér-poručíku Thessienová, začněte propočítávat průlet mimoprostorovým oknem. Cíl je soustava Praxia.“

Thessienová se vzpamatovala rychle a ke cti jí sloužil fakt, že nic nenamítala a pouze přešla k astrogační sekci a pustila se do práce.

Tyler došel ke křeslu a otočil se ke komunikační sekci. „Zavolejte Valiant, informujte kapitána Kimuru, že plánuji vzít Indomitable a letět na pomoc sinajskému konvoji. Valiant, Jasper a Fierce tu zůstanou a budou chránit náš vlastní konvoj. Nechám tu ještě jednu naši peruť Vikingů, se zbytkem odletím do soustavy Praxia. Ať kapitán Kimura zatím drží pozici zde. Pokud se do třiceti hodin nevrátíme nebo o sobě nedáme vědět, ať pokračuje dál na další zastávku. Jinak ať jedná podle svého uvážení.“

„Ten z toho nebude nadšený,“ zamumlal Voronichin.

„To nebude, ale to je jeho problém.“ Otočil se na velitelku letové skupiny. „Ve vesmíru máme tři perutě na hlídce, jednu tu nechte a zbylé dvě povolejte zpátky na palubu. Chci být do půl hodiny připravený na odlet.“

Konigová to už déle nevydržela a zvolala od svého stanoviště: „Kapitáne, při vší úctě…“

Tyler ji zarazil a otočil se na Sinhu, která postávala u křesla prvního důstojníka. „Poručíku, vy jste studovala něco málo o Hunech, tak si vás nechám na palubě po dobu konání této operace, pomůžete nám s plánováním.“

„Jistě, pane. Jsem si jistá, že to kapitánu MacGregorovi nebude vadit.“

Tylerovi nebylo jasné, jestli to Sinha myslí jako ironii nebo ne. „Chtěl jsem vám poděkovat, poručíku. Připomněla jste mi některá má minulá rozhodnutí a pomohla mi utřídit myšlenky.“ To už ale ke kapitánskému křeslu došla Konigová. „Kapitáne, při vší úctě, tohle je šílenství! Nemůžeme se o tohle pokoušet!“

Tyler taktickou důstojnici zpražil pohledem. „Tohle není diskuse, rozhodnutí padlo, komandére. Plánuji opustit svěřený konvoj a pomoct sinajskému konvoji. Veškerou odpovědnost beru na sebe a sám ponesu i veškeré následky. Jestli i přesto nebudete schopná plnit své povinnosti, jsem si jistý, že váš zástupce se toho ujme se ctí.“

Konigová Tylera ještě chvilku pozorovala a potom pomalu zavrtěla hlavou. „Ne, pane, ráda bych plnila své povinnosti i nadále. Ale hodlám zapsat do lodního deníku, že jsem proti celé operaci.“

„Na to máte právo a doporučuji, aby své pochybnosti dali najevo všichni,“ souhlasil Tyler a otočil se na staršího poddůstojníka Romasovského, který stál opodál se záznamníkem v ruce. „Nechte zapsat do lodního deníku, že hodlám vyrazit na pomoc sinajskému konvoji. Jsou to moje osobní rozkazy. Dnešního dne, 17. 2. 2666.“

„Ano, pane.“

„Za půl hodiny svolávám schůzku všech vyšších důstojníků v poradní místnosti. Připravte si návrhy, jak nejlépe postupovat v boji proti hunské přesile. Teď si musím promluvit s kapitánem Kimurou a potom ohlásím své rozkazy posádce.“

Ani jedno nebude dvakrát příjemné.

* * *

Indomitable uháněla mimoprostorovým oknem, když se Tylerovi starší důstojníci opět sešli v poradní místnosti, obklopení modýlky historických jmenovců jejich lodi.

„Mathia zde měla provést poslední zastávku před tím, než doletí do soustavy Praxia,“ říkala právě komandér-poručík Thessienová. „Kurýrní člun i hunské lodě letí výrazně rychleji než bitevní křižník, takže by jim cesta trvala nanejvýš hodinu.“ Ukázala na holografickou mapu uprostřed stolu v poradní místnosti a potřásla hlavou. „Mají náskok, ale není možné odhadnout, kdy do soustavy dorazí sinajský konvoj. Může tam už dávno být nebo může být na cestě. Také nemůžeme vědět, kde je těch pět zbývajících lodí, které měly do soustavy nalákat Huny.“

„Pět, o kterých víme,“ připomněl jim Voronichin. „Víme toho málo. Co když po oblasti poletuje dalších šest nebo víc lodí, o kterých posádka Mathie nevěděla?“

„To je možné, ale musíme pracovat s nějakými fakty,“ prohlásil Tyler. „Ale pokud chtějí nalákat hunské hlídky z několika okolních soustav, šest lodí – včetně Mathie – na to postačí. Mathia přilákala devětadvacet hunských lodí. Pokud ostatní přivedou zhruba stejný počet, můžeme stát až proti sto padesáti lodím.“

Jeho důstojníci nevypadali nadšeně. Hunové používali bojovou doktrínu neoficiálně zvanou „hodně malejch“, ale takové množství si dokáže s bitevním křižníkem hravě poradit a všichni to věděli.

„Něco asi vyzobe sinajská eskorta,“ řekla komandér Kónigová, která se podle všeho alespoň zčásti smířila s tím, že její velitel je pošuk a letí s nimi do beznadějné bitvy. „I kdyby Sinajci zničili polovinu Hunů, pořád na nás čeká větší množství, než dokážeme zvládnout. A pořád jsme uprostřed hunského prostoru a budeme muset chránit dva konvoje. K čemu nám bude, když vyhrajeme, jestli z Indomitable zůstane nepoužitelný vrak?“

Tyler by rád něco namítal, ale nemohl. Kónigová v tomhle; měla pravdu. Nemůžou dosáhnout jen Pyrrhova vítězství, musí zůstat bojeschopní.

Poručík Sinha seděla na samém konci stolu a upřeně sledovala modýlek letadlové lodi HMS Indomitable, který byl nejblíže její židli.

„Poručíku Sinho, máte nějaké nápady? Znáte Huny.“

Sinha pokrčila rameny. „Nenapadá mě nic, co by nám nějak výrazně pomohlo. Máme prokázáno, že Hunové vždycky zaútočí na největší cíl. To se nám potvrdilo i v předešlé bitvě, kdy odvrátili pozornost od mé lodi a zamířili na Indomitable. To znamená, že jakmile se objevíme u konvoje, přesunou veškerou pozornost na nás. Ale to pomůže spíš konvoji, ne nám.“

„Dobrá, má někdo nějaké další návrhy?“

Nikdo žádné neměl a Tyler si povzdechl. „Dobrá, tak se vraťte ke svým sekcím a začněte promýšlet možnosti s nimi. Přijďte s čímkoliv, ať se vám to bude zdát jako sebevětší pitomost. Lepší přijít s nepoužitelným nápadem, než se bát přijít s dobrým. Tak odchod.“

Důstojníci se trousili z poradní místnosti a Tyler – stejně jako po předchozí schůzce – mávl na Voronichina, aby počkal.

* * *

Terence Spalding vběhl do své kajuty a mezi hromadou paměťových karet, záznamníků a kusů papíru našel jeden paměťový čip, který potřeboval a vyrazil zase zpět na chodbu.

Komandéra Yang Fan Kai našel v prázdné instruktážní místnosti pro piloty.

„Komandére, potřebuji s vámi mluvit.“

„Teď ne, Slime, kapitán Tyler chce, abychom se co nejlépe připravili na boj s Huny. Nemám teď čas.“

„Já vím, madam, ale tohle je důležité. A týká se to nadcházející bitvy. Mám návrh, jak zvýšit naše naděje.“

Yang pozvedla obočí. „O čem to mluvíte?“

„No, víte o té knize, kterou píšu?“

„Cože? Jaké knize?“

Spalding vzdychl. Nechtěl se kolegům chlubit s tím, co dělá. Koneckonců zatím se neměl čím chlubit. „Dobrá, tohle bude asi na dýl.“

Yang pokrčila rameny. „Máte čas, ale jenom něco přes čtyři hodiny, než doletíme do soustavy Praxia. Tak zkuste tu stručnou verzi.“

* * *

„Co myslíte, Paule, dělám správnou věc?“ zeptal se Tyler tiše, když s Voronichinem osaměli.

„Učinil jste rozhodnutí a máte pro ně logické důvody, pane.“

„To není odpověď!“

„Souhlasil jsem s nimi tehdy a souhlasím s nimi i teď.“ Voronichin pokrčil rameny. „Ze jdeme proti přesile, jsme věděli už předtím.“

„To ano. Ale rád bych přišel s nějakým plánem boje, který by nám poskytl trochu lepší šance.“

„Jak zefektivnit boj proti Hunům, to se snažily vymyslet celé štáby odborníků na admiralitě. Těžko něco geniálního vymyslíme během pěti hodin.“

„Já vím. Poručík Sinha byla v jedné takové skupině.“

„Proto jste ji požádal, aby zůstala na palubě?“

„Ano. Tým, ve kterém sloužila, sestavoval Bob – viceadmirál Mazarov – předtím, než převzal velení svazu Sigma. Chtěl mít k dispozici co nejvíc informací o Hunech a na admiralitě už dlouho nebyla skupina zabývající se jen Huny.“ Potřásl hlavou. „Jen doufám, že jsem Sinhu neodsoudil k smrti. Po tom, co se stalo jejímu bratranci… Pořád si ale myslím, že se nám může hodit. Třeba ji něco napadne.“

„Nebo nás,“ řekl Voronichin s úsměvem.

Než stihl Tyler odpovědět, ozval se bzučák a mariňák u vchodu ohlásil komandéra Yang Fan Kai. Tyler ji nechal jít dál a velitelka letové skupiny vešla spolu s dalším důstojníkem v patách. „Omlouvám se, že ruším, kapitáne, ale myslím, že vím, jak naší lodi poskytnout taktickou výhodu.“

Kdyby byl Tyler paranoidní – jako že občas byl – byl by myslel, že Yang poslouchala za dveřmi a čekala na vhodný okamžik pro dramatický vstup. Tyhle myšlenky ale rychle zahnal a jenom se na ni podíval.

„A o co jde, komandére?“

Yang se otočila na mladého důstojníka za sebou. „Přišel s tím komandér-poručík Spalding. Velitel naší 62. ‚Zlaté‘1 perutě.“

„Není to nic komplikovaného, kapitáne, ale je to spíš riskantní,“ řekl Spalding. Pokud se cítil nesvůj z přítomnosti tolika vyšších důstojníků, nedával to nijak najevo. „Nicméně se domnívám, že to nepřítele zaskočí a to pro něj bude osudové.“ Tyler si vyměnil pohled s Voronichinem a potom pokrčil rameny. „Dobrá, máte mou pozornost, komandér-poručíku, ven s tím.“

„Ano, pane.“ Spalding Tylerovi a Voronichovinovi vylíčil do detailů svůj nápad. Netrvalo to dlouho, byl to opravdu prostý koncept. Ale nebezpečný.

Tyler si se svým prvním důstojníkem vyměnil krátký pohled a potom se zadíval na Spaldinga. „Komandér-poručíku, uvědomujete si, že tohle jde proti všem taktickým doktrínám?“

„Ano. A při vší úctě, pane, taktické doktríny jsou chybné. Od kiriové revoluce, kdy jsme začali lodě vybavovat pláštěm z ochuzeného kiria, se naše doktrína palubních stíhaček změnila, ale kirium nabízí větší potenciál. Loď vydrží mnohem větší nápor a standardní postup vypustit všechny stíhačky předtím, než se mateřská loď ocitne na dostřel nepřítele, není vždy nejvhodnější. Všechna loďstva v sektoru Hirano pořád používají pro vesmírné stíhačky a jejich mateřské lodě stejnou logiku, jaká platila o letadlových lodích v pozemských námořnictvech. Ale současné kiriové bitevní křižníky jsou něco jiného.“

Tyler se zadíval na model letadlové lodi HMS Indomitable naproti jeho židli. „Vy o tom víte hodně, že?“

„Posledních pár let jsem o tom sbíral údaje. Chystám se sepsat svoje poznámky do knihy.“ Vytáhl z kapsy datový čip. „Tady mám shrnutí některých svých poznatků, jestli máte zájem.“ Tyler pozvedl obočí a čip přijal. „Dobrá, komandér-poručíku. Beru vás za slovo a chápu, že jste si o tom něco načetl. Ale to nic nemění na faktu, že váš návrh je riskantní.“

Spalding přikývl. „Nepochybně, pane. Ale pokud se nemýlím, Indomitable bude čelit mnohonásobné přesile Hunů. Pokud budeme dělat věci podle ‚standardní doktríny‘“ – dal si velice záležet, aby to slovní spojení neznělo jako nadávka – „tak je velice pravděpodobné, že bude po nás. Neměli bychom trochu zvýšit naše šance? I kdyby to znamenalo trochu zariskovat? Rozhodnutí je samozřejmě na vás, kapitáne.“

Tyler mladého důstojníka pozoroval a potom se otočil na Vorochina. „Paule?“

„Něco na tom je. A sám jste před chvílí říkal, že standardní postupy nám moc nepomohou.“

„Komandére Yang?“

Velitelka letové skupiny pokrčila rameny. „Kdybych si nemyslela, že to je možné, nepřivedla bych Slima sem, pane.“ Tyler se opřel do křesla a uvažoval. Jak předtím řekla poručík Sinha, Hunové vždycky dávají přednost největšímu cíli, což bude Indomitable. Stíhačky hodně často ignorují. Tato poučka sice nešla zobecňovat, hunské lodě často napadaly stíhací stroje, ale často rády daly přednost čemukoliv většímu. A nezdálo se, že by Hunové uvažovali příliš dopředu.

Tyler mohl svolat další poradu svých starších důstojníků. Mohli debatovat, přít se, diskutovat. Ale nakonec by rozhodnutí bylo stejně na něm. On byl velitel. A ať už udělá cokoliv, bylo jasné, že utrpí ztráty. Musel jenom dojít k tomu, jak je co nejvíc zredukovat.

Ty ses rozhodl sem letět. Tak si teď nestěžuj. Buďto se můžeš držet při zdi a ztratit všechno nebo riskovat a… No, to se teprve uvidí, co se stane, když budeš riskovat.

Potlačil nutkání se zhluboka nadechnout a podíval se na Spaldinga. „Dobrá, komandér-poručíku, půjdeme do vašeho plánu.“

* * *

Poručík Aarti Sinha vstoupila na můstek Indomitable a snažila se nerozhlížet jako školačka na výletě. Vždycky chtěla sloužit na bitevním křižníku třídy Dauntless, jenom netušila, že to bude za takových okolností.

Kapitán Tyler seděl ve velitelském křesle a něco studoval na displeji. Když Sinha přistoupila, usmál se na ni takovým tím svým zajímavým poloúsměvem a řekl: „Vítejte, poručíku.“

„Děkuji, pane. Chtěla jsem se vás zeptat, co byste ode mě rád? Nevím, kam se mám během bitvy umístit.“

„Radši zůstaňte zde,“ řekl Tyler. „Komandér Kónigová bude koordinovat operaci ze záložního taktického stanoviště, takže můžete zaujmout její místo na můstku.“

„Dobrá, pane.“

„Poručíku, je mi líto, že jsem vás sem zatáhl,“ přiznal se Tyler po chvíli tak tiše, že je nikdo jiný nemohl zaslechnout. „Nechtěl jsem vás unést z vaší lodi a už vůbec ne do bitvy. Rozhodně ne po tom, co jsem zjistil, že jste sestřenice…“

„To je v pořádku, pane,“ řekla Sinha. „A rozhodně nechci být šetřena kvůli tomu, že můj příbuzný zahynul pod vaším velením. Jenom je to takový zvláštní pocit. Doufám, že budu užitečná.“

„Snad ano. A co si myslíte o našem plánu?“

Řekl „našem“, ale všichni věděli, že myslí „mém“. Jeho byla zodpovědnost a ostatní důstojníci nebyli nadšeni.

„Je riskantní,“ řekla diplomaticky. „Co se reakce Hunů týče, všechno, co mohu nabídnout, jsou jen dohady, kapitáne, ale Hunové se chovají zvláštně, jdou za největší cílem – největší hrozbou – jako fanatici. Pokud před ně postavíme cíl jako Indomitable bez stíhací podpory, neodolají a budou útočit najednou jako horda. Většinou po sobě také radši nechají střílet a nebrání se útoku, pokud mohou sami zasáhnout větší cíl. A to bude naše výhoda, jak popisuje komandér-poručík Spalding.“

Tyler přikývl. „Děkuji. A nebojte se, že máte jen dohady. Velice brzy si budeme moci vyzkoušet v praxi vaše dohady i Spaldingovy teorie.“

„Deset minut do výstupu z mimoprostorového okna,“ ozval se starší poddůstojník Roskovskij od stanoviště službu konajícího poddůstojníka.

„Vyhlaste bojový poplach,“ nařídil Tyler.

* * *

„Průlet mimoprostorovým oknem za pět, čtyři, tři, dva, jedna…“

Bitevní křižník Astonského loďstva Indomitable proletěl oknem do soustavy Praxia přesně do místa, kde se podle letového plánu měl zastavovat sinajský konvoj.

A nenašel tam vůbec nic.

„Žádné aktivní emise, kapitáne,“ ohlásila z reproduktoru komandér Konigová. „Žádné lodě a žádný boj.“

„Možná, že ještě nedorazili,“ nadhodil Voronichin, ale Tyler zavrtěl hlavou.

„Sinajci se mohli zpozdit, ale Hunové by tu už byli. Hledejte trosky.“ Nelíbila se mu představa, že dorazili pozdě, ale ta možnost tu byla vždycky.

„Máme trosky, pane,“ řekla po deseti minutách Konigová tiše. „Není toho moc, ale jsou to rozhodně trosky z vesmírné lodi. Počkejte, než je počítač analyzuje.“

Ve vesmíru bylo těžké najít kus čehokoliv. A ve chvíli, kdy jste to našli, bylo těžké odlišit vrak vesmírné lodi od kusu kamene, pokud jste samozřejmě nebyli hodně blízko a neměli moderní senzory. Tylerova loď je sice měla, ale stejně to trvalo.

„Je to skutečně vrak vesmírné lodi. Je to moc velké na běžnou přepravní loď, podle struktury to vypadá spíš jako lehký křižník třídy Gabriel.“ Konigová se na okamžik odmlčela a potom se její hlas vrátil. „Ano, druhá sada trosek vypadá taky na zbytky lehkého křižníku. A taky na Gabriel.“

„Nějaké zbytky po dalších lodích?“ zajímal se Tyler.

„Ne, pane. Rozhodně ne nic po transportních lodích. Všechny zbytky vypadají jako válečné lodě… a jako hunská plavidla.“

„Ale kde je konvoj?“ zajímal se Voronichin.

Po dalších třech minutách se jim dostalo nečekané odpovědi.

„Zachycujeme signál,“ ozval se komunikační důstojník ve stejnou chvíli, kdy kómandér Konigová prohlásila, že zachycuje jeden nový zdroj emisí.

„Je to maják. Asi ho tu nechali jako výstrahu.“

„A proč ožil až teď?“ zajímala se poručík Sinha.

„Nejspíš byl na pasivním módu, aby nepřilákal hunské lodě,“ zapřemýšlel Tyler. „Aktivoval se, když poznal lidskou loď. Co je to za zprávu?“

„Je to SOS. Pustím to na reproduktor.“

Tyler přikývl a po chvíli se na můstku ozval roztřesený hlas přerušovaný šumem statiky.

„Tady plukovník Marser ze sinajského křižníku Michael, náš konvoj jednadvaceti civilních lodí byl napaden Huny. Mají přesilu a nedokážeme je udržet. Zatím se věnují jenom nám, ale konvoj přijde na řadu hned po nás. Většina válečných lodí pod mým velením byla zničena a Michael sám je těžce poškozen. Nařídil jsem konvoji, aby s fregatami skočil do vedlejší soustavy Enigma, ale dál už se nedostane, dokud se civilním lodím nedobijí generátory. Doufám, že se před Huny skryjí, ale pochybuji. Pokud tohle najdete, leťte do soustavy Enigma na souřadnice, které jsou přiloženy v této zprávě. Nám už nic nepomůže. Leťte a zachraňte konvoj…

A pokud to slyšíte, řekněte mým dětem, že… jsem udělal, co jsem mohl.“

Zpráva se přerušila a na můstku zavládlo ticho.

„Jaký je časový index u té zprávy?“ zeptal se Tyler, když našel hlas.

„Ta zpráva je pouhé třicet dvě minuty stará,“ řekl komunikační důstojník.

Panebože, ještě máme šanci je zachránit.

„Do soustavy Enigma poletíme jen devět minut,“ řekla komandér-poručík Thessienová. „S Praxií tvoří téměř dvojhvězdu.“

Tyler přikývl. „Okamžitě proveďte skok na okraj soustavy Enigma a potom přímo na souřadnice uvedené ve zprávě. Nemáme čas.“

* * *

Podplukovník Bernard Hildebrandt zatínal ruce do opěrek svého velitelského křesla na fregatě Ashdod a sledoval, jak se na jeho zranitelnou – a z posledního meloucí – loď ženou další hunské lodě. Všechny ostatní fregaty byly zničeny a i civilní lodě se stávaly cílem útoku a nyní se rozlétly každá na jinou stranu v poslední zoufalé naději na útěk.

Taje stejně marná. Civilní lodě nebudou moci skočit ze soustavy alespoň několik hodin, než se jim dobijí nadsvětelné generátory, a během té doby si je Hunové podají jednu po druhé.

Ashdod i jeho zesnulí druhové se mohli jenom snažit vzít s sebou co nejvíc hunských lodí a i to bylo málo. Ashdod přišel o čtyři odpalovače seekerů, hlavní reaktor byl mimo provoz stejně jako nadsvětelný generátor, z lodi unikal vzduch na osmi místech a podsvětelný pohon fungoval sotva na padesát procent možného výkonu. Už se neubrání a za půl minuty se nejspíš připojí k ostatním válečným lodím.

„Palte bez rozkazu, jakmile budou zase na dostřel,“ nařídil Hildebrandt. „Musíme jich zničit co nejvíc!“

Nikdo si nedělal iluze, že by tím něco změnili, ale mohou lodím konvoje koupit alespoň pár dalších minut života. Navíc když už mají zemřít, vezmou jich s sebou co nejvíc a…

„Nový kontakt!“ zvolal taktický důstojník. „Velký objekt na 0-4-4 na 0-6-0! Rychle se přibližuje.“

„Další hunská loď?“ zajímal se Hildebrandt.

„Ne… nevypadá to… panebože, to je lidská loď. Je to bitevní křižník!“

* * *

„Tady kapitán Tyler z astonského bitevního křižníku Indomitable, držte se, letíme vám na pomoc.“

Kómandér Voronichin ukázal na displeje. „Nevím, jestli vás Sinajci slyšeli, ale Hunové si nás všimli.“

Měl pravdu, hunské lodě se houfně přestávaly zajímat o Sinajce a postupně se obracely k Indomitable, která jim letěla vstříc s velkým zrychlením.

„Vypusťte sondy elektronického boje,“ nařídil Tyler. Loď začala chrlit drobné roboty, jejichž jediným cílem bylo zmást nepřítele, ztížit mu zaměřování a zároveň zařídit, aby Indomitable působila větší, než je.

„Jaký je odhad síly nepřítele?“

„Senzory zaznamenávají sedmdesát tři hunská plavidla,“ řekla poručík Sinha tiše.

„To je moc,“ řekl Voronichin, zatímco s Tylerem sledoval na senzorech hromadu červených teček, které se stahovaly kolem Indomitable jako smyčka.

„Pokud byl náš původní odhad správný, zničili Sinajci téměř polovinu.“ Tyler všechny překvapil tím, že obdivně hvízdl. „Zbytek je na nás. Za jak dlouho budou Hunové na dostřel?“

„Za dvě minuty, pane.“

„Dobrá, zahajte palbu, jakmile bude nepřítel na dostřel. Plný rozptyl na všechny strany.“ O téhle položce plánu vedl Tyler jen tak tak zdvořilou debatu se zbraňovým důstojníkem. Ten mu nakonec dal zapravdu. Soustředěná palba by sice rychleji zlikvidovala nepřátelskou loď, ale rozptýlená pustí žilou všem a to by je mohlo vyvést z rovnováhy.

Hunové se blížili a Tyler byl rád, že se nikdo z jeho důstojníků nerozhodl na poslední chvíli začít naznačovat kapitánovi, že vypustit stíhačky dřív, než se Hunové dostanou na dostřel, by byl dobrý nápad.

Tyler věděl, že by byl. Přesto to neudělal.

* * *

Posádka Ashdodu netušila, jak se jí podařilo přežít, stejně jako to netušily posádky a pasažéři civilních lodí, kteří nyní bezmocně zírali, jak se Hunové blíží k astonskému bitevnímu křižníku jako hejno kobylek na steroidech.

Astoňané zahájili palbu, osmaosmdesát odpalovačů seekerů ožilo a začalo na tajemné mimozemšťany chrlit dvacetimegatunové hlavice, které osvětlovaly okolní prostor jako gigantická oslava Dne osídlení. Tyto těžké střely byly použity jako přehradní palba. Mnoho hunských lodí bylo zničeno během prvních zásahů.

Jenže záhy se Hunové dostali na dostřel svých energetických zbraní a paprsky se začaly zavrtávat do trupu Indomitable. Bodová obrana bitevního křižníku se probrala. Sice byla koncipovaná proti malým stíhačkám a větším lodím – byť jen tak malým jako jsou hunské – nenapáchala mnoho škody, ale i tak nepříteli znepříjemňovala život.

Jenže Hunů bylo mnoho a jejich paprsky nacházely cíle po celé délce trupu Indomitable. Ničily odpalovače seekerů, stanoviště bodové obrany i senzorová čidla. Na displejích sinajských lodí to vypadalo, jako když chce hejno včel udolat tygra, a leckterého civilistu v konvoji napadlo, že radost ze záchrany mohla být předčasná.

* * *

„Těžké ztráty na palubách deset a jedenáct! Přišli jsme o odpalovače seekerů 18, 20, 22, 24, 28, 30… spoustu!“ Tyler se nedivil dispečerovi ve středisku řízení oprav, že své hlášení takto zestručnil. Jeho loď dostávala zabrat.

„Kapitáne, tohle dlouho nevydržíme,“ upozornil ho Voronichin. „Navrhuji spustit Smršť.“

Tyler se zadíval na displeje, jejichž obraz už nebyl nejjasnější, jak záznamy ze senzorů zkreslovaly nukleární exploze. „Ještě chvilku, zatím začněte s otáčením.“ Kormidelník uposlechl a zažehl levoboční přední a pravoboční zadní trysky, Indomitable se začala zuřivě otáčet podél své osy, zatímco stále chrlila nukleární střely Seeker na nepřítele. Ještě chvíli a všechny hunské lodě budou zapojeny do útoku na Indomitable a bude pro ně těžké se odpoutat.

„Kapitáne,“ ozvala se od taktického stanoviště Sinha. „Navrhuji koncentrovat salvu seekerů najedno místo hunské formace.“

„Proč?“

„Hunové mají podle všeho rádi zaběhlé vzorce chování. Když teď bez vysvětlení změníme naše vzory palby, minimálně je to zmate.“

„A mohlo by to pročistit cestu pro stíhačky,“ poznamenal Voronichin.

Tyler přikýval a znovu zkontroloval displej. Byl čas. Všechny hunské lodě se už zapojily a jeho loď se stále víc otřásala pod náporem palby.

„Dobrá. Přestaňte s rotací. Zaměřte zbraně na jednu jedinou skupinu hunských lodí. Potom kontaktujte hangáry a informujte komandér-poručíka Spaldinga, že má zahájit Smršť.“

* * *

Terence Spalding seděl v kokpitu stíhačky, když se hlavní vrata vnějšího hangáru začala otevírat. Tohle byla nejrizikovější část operace, otevřený hangár v blízkosti nepřátelských lodí představoval vždycky velké nebezpečí. Pokud by dovnitř vlétla nukleární střela Seeker, mohlo by to zničit celou loď. Hunové naštěstí nic na způsob seekerů nepoužívali, ale i jejich energetické zbraně mohly způsobit škodu.

„Sakra, už je to tady,“ zamumlal za Spaldingem jeho navigátor a velitel Zlaté perutě se proti své vůli usmál. A doufal, že jeho plán vyjde.

Rozsvítilo se zelené světlo a stíhačka Viking Mark II vystřelila jako první z hangáru. A hned za ní vylétávaly desítky dalších. Spalding sice nebyl služebně nejstarší velitel perutě, ale přesto mu komandér Yang svěřila velení všech strojů startujících z pravobočního hangáru, zatímco ona osobně vedla skupinu z hangáru na levoboku.

„Jsme venku!“ zvolal kopilot.

„Tady Slim, všem Zlatým, Červeným a Šedým. Ostře na pravobok a pojďme na ty parchanty!“

Hunové byli u Indomitable příliš blízko. Startující stíhačky se jim ocitly za zády a záhy začaly zpomalovat a otáčet se směrem k hunským lodím. Poslední koncentrovaná salva na doporučení poručíka Sinhy jim trochu pročistila oblast, do které startovaly.

Hunové si stíhaček samozřejmě všimli, někteří pokračovali v útoku na velkou loď, ale jiní začali zpomalovat a otáčet se. Ale Spaldingovy stíhačky měly náskok a dokázaly lépe manévrovat.

Než se Hunové otočili, první iontový paprsek se zaryl do nechráněné zádi hunské lodě. Paprsek mohl pálit jen několik sekund, než se vybil akumulátor stíhačky, ale několik sekund stačilo a hunská loď se roztrhla. Vesmír proťaly další a další paprsky, které nacházely své cíle.

„Tak pojď, šmejde!“ ozval se Spaldingovi ve sluchátkách hlas jednoho z pilotů. Spalding poznal hlas poručíka Wimmera, který v předchozím střetnutí ztratil nejlepšího přítele.

Sám Spalding také ztratil několik svých pilotů. Nyní se hladově zazubil, zaměřil nejbližší hunskou loď a připravil si prst na ovládání iontového paprsku.

* * *

„Zastavit palbu,“ nařídil Tyler a odpalovače seekerů ztichly, aby nukleární exploze neohrozily vlastní stíhačky.

Hunové byli zaskočeni, ale pořád měli početní převahu. Yang, Spalding a zbytek letové skupiny Indomitable sice začali tu převahu redukovat, ale Tylerova loď se pořád otřásala pod zásahy nepřítele, kterého se sice podařilo srazit na lopatky, ale odmítal se vzdát bez boje.

„Protržení trupu na palubách 4 a 5,“ ozval se hlas z dispečinku oprav. „Ztratili jsme další čtyři odpalovače, tři stanoviště bodové obrany, přišli jsme o hydroponiku dvě a…“

Začaly další otřesy a hlas přerušila statika. Hunský paprsek středisko nezasáhl, ale přerušil spojení.

„Pořád nám hodně pouštějí žilou,“ řekl Voronichin, když si přepnul záznamy o škodách na svoji konzoli. „Ale Spalding jim dává zabrat.“

Tyler přikývl. Hunové začínali také přicházet o lodě a hodně z nich už obrátilo pozornost na stíhačky. Ale ostatní to buďto nestačili nebo zatvrzele útočili na Indomitable.

Další zásahy. Tyler zaťal ruce do opěrek křesla, jak se kolem otřásla paluba. Světla na můstku zablikala a Tyler se najednou cítil lehčí.

Hodně lehčí.

„Výpadek gravitace!“ zahlásil Voronichin. „Na několika palubách jsme bez gravitace. Přišli jsme o středisko řízení palby na pravoboku, příďová strojovna je mimo provoz… a záložní taktické středisko dostalo přímý zásah.“

Tyler na okamžik zavřel oči. V záložním taktickém byla komandér Konigová. Ta, která tenhle plán nikdy neschvalovala…

„Kapitáne, jedna z hunských lodí se rychle blíží,“ řekla poručík Sinha.

„Cože?“ Tyler se podíval na displej opět s výrazem chladného profesionála, a přemýšlel, proč ho na tohle Sinha upozorňuje, a potom mu to došlo.

„Ta loď je na kolizním kurzu.“

„Ano, a zrychluje,“ dodala Sinha.

„Ostře na levobok!“ štěkl Tyler, ale věděl, že na to, aby Indomitable změnila směr, je pozdě. Setrvačnost spolu s Newtonovým prvním zákonem hrály proti nim.

* * *

„Slime, podívej se na tu loď před námi.“

Terence Spalding neměl problém najít tu hunskou loď, kterou měl jeho navigátor na mysli. Moc hunských plavidel nezbývalo. Astoňané sice utrpěli ztráty, ale o výsledku střetnutí už nemohlo být pochyb.

Hunská loď před nimi byla evidentně těžce poškozená, ale rychle se blížila k Indomitable.

Až moc rychle.

„On se do ní chystá narazit!“ vydechl a začal zrychlovat. „Musíme ji zastavit.“

„A máme čím?“

„To bohužel ne.“ Iontový kanón byl energeticky tak náročný, že stíhačka Viking mohla vypálit jen jednou. Nicméně Spalding měl pořád k dispozici dvě protistíhačkové střely Seeker. Tyty lehké rakety bez nukleární hlavice sloužily proti jiným letounům a padesátimetrová hunská loď na to byla už moc velké zvíře. Mohl ji ale zkoušet po troškách očesat.

„Všem stíhačkám, tady Slim. Kdo máte iontový paprsek, okamžitě se zaměřte na hunskou loď na kurzu 1 –2-2 na 0-3-9. Míří na mateřskou loď!“

Přepnul na ovládání protistíhačkových raket a sledoval, jak se kolem hunské lodi na displeji formuje mřížka a postupně červená, jak počítače v seekerech zaměřovaly cíl. Spalding netrpělivě sledoval celý proces, zatímco se jeho stíhačka blížila z boku k hunské lodi, když si všiml, že z jejího boku uniká atmosféra. Musela mít proražený trup. Podle velikosti úniku to musela být pořádná díra…

Rychle zadal do počítače pár manuálních příkazů a upravil zaměřovači parametry krátce předtím, než mřížka zčervenala úplně. Spalding stiskl knoflík a dvojice střel vylétla k hunské lodi. Letěly k ní z boku a rychle našly cíl.

Seekery měly omezené AI, proto dostaly tento název, dokázaly najít cíl s velkou přesností. Proto, když je Spalding nastavil, aby vletěly přímo do místa unikající atmosféry, podařilo se jim to.

Exploze uvnitř lodi hunské plavidlo vychýlila z kurzu, trysky mu zhasly a začalo se rychle otáčet. Pořád ale mířilo na Indomitable, i když už dál nezrychlovalo.

„Tak pojď, šmejde.“ Spalding přepnul na elektromagnetické kanóny a začal do Huna střílet z těchto malých kalibrů. Z lodi odlétaly kusy trupu, ale pořád pokračovala k Indomitable, i když už byla spíš jen vrakem. Spalding zatínal zuby a pálil dál, pokud vydrží ještě chvíli, mohl by…

Loď Hunů se najednou roztrhla na několik kusů když ji z druhé strany proťal modrý iontový paprsek.

„Díky za zpomalení toho hajzla, Slime,“ ozval se mu ve sluchátkách známý hlas. Spalding se usmál a podíval se na displej, proti němu letěl bombardovací Lancer s označením Černý 1.

„Rádo se stalo, Tamo,“ oslovil komandéra Yang Fan Kai jejím volacím znakem. Trosky hunské lodi se explozí rozlétly na všechny strany. Pár jich narazí do Indomitable, ale ty nezpůsobí takové škody, jaké by způsobila velká loď letící pod plným zrychlením. Bylo po všem.

A když se Spalding podíval zběžně na displej senzorů, zjistil, že je úplně po všem. Tohle byla poslední hunská loď, kterou zničili.

Zhluboka se nadechl. Bylo po všem.

* * *

„Škoda, byla to taková hezká výstava.“

Sean Everett Tyler se otočil na komandéra Paula Voronichina, který jen s úsměvem pokrčil rameny. „Je to zvláštní, pane, ale zničení téhle místnosti svým způsobem podtrhuje to, k čemu došlo.“

Tyler mu musel dát za pravdu. Spolu se svým prvním důstojníkem nyní stáli ve dveřích kapitánské poradní místnosti, která během bitvy dostala přímý zásah. Naštěstí uvnitř nikdo nebyl, ale byla zničena celá výstava předchozích lodí jménem Indomitable, kterou Tyler sestavil. Nebyla to nejvážnější ztráta, kterou loď utrpěla, ani zdaleka ne. Utrpěli velké škody a mohlo to být mnohem horší, kdyby se té poslední hunské lodi podařilo do jejich lodě narazit při plném zrychlení. Jen včasný zásah Spaldinga a Yang odvrátil katastrofu.

Bylo to zvláštní, Tylera nikdy nenapadlo, že by loď mohla být využita tímto způsobem k taranování jiné lodi. Nedokázal si představit, jak zoufalá musí být situace, aby se k tomu nějaký kapitán odhodlal.

I když byla kolize odvrácena, pořád měli velké ztráty. Během boje s Huny zahynulo tři sta deset členů posádky a pilotů. Další stovka byla zraněna. K tomu ztráta osmnácti stíhaček a desítek důležitějších zařízení na lodi.

Ale Voronichin měl pravdu, zničení téhle místnosti jako by to celé podtrhávalo.

Zvlášť když během bitvy zahynul i starší poddůstojník Ramasovskij, který Tylerovi s dekorací téhle místnosti pomáhal.

Tylerpřiklekl a vzal do ruky roztavený kus plastu, o kterém odhadoval, že byl kdysi přídí letadlové lodi HMS Indomitable.

„Myslím, že bychom měli poctít návštěvou modelářský obchod na Porteru,“ řekl Voronichin a na Tylerův tázavý pohled odpověděl dalším úsměvem. „Na Indomitable jsem sloužil poprvé už jako podporučík a za celou kariéru jsem na ní strávil asi nejvíc let ze všech členů posádky.“

Tyler přikývl. „Budu rád, když se ke mně připojíte.“

Indomitable před třemi hodinami zakotvila u stanice Ithaka, která obíhala astonský svět Porter. Poslední dva týdny byly velice hektické. Po porážce Hunů Tyler nechal do soustavy Enigma dopravit i původní konvoj a společně potom obě uskupení eskortoval zpět na Porter. Kapitánům jeho obchodních lodí se to nelíbilo, ale pořád byly k Porteru blíž než k Sinaji. Hned na kraji soustavy byla ke konvoji přidělena nová eskorta a letěl zpět na území Hunů, zatímco poškozená Indomitable spolu se sinajským konvojem zamířila do nitra soustavy.

Velení bylo o všem samozřejmě informováno a hned nařídili Tylerovi zakotvit u stanice. Tyler měl problémy kvůli tomu, že svévolně opustil svěřený konvoj, aby letěl zachránit jiný, čímž čistě technicky vystavil vlastní civilisty nebezpečí zničení. Záchrana sinajského konvoje mohla být nejspíš považována za polehčující okolnost, ale těžko říct. Hunům se pořád podařilo zničit osm civilních lodí. Tyler jich zachránil třináct, mezi nimi i dvě linkové plné civilistů, ale stejně se sám sebe ptal, jestli nemohl udělat víc.

„Admirál Mazarov by měl dorazit za dvě hodiny,“ začal Voronichin nové téma, když se ticho protahovalo, a Tyler přikývl.

„Nechte všechno připravit. Jsme sice poškození, ale uvítání admirála by mělo nějak vypadat.“

Odložil rozbitý kus modýlku zpět na zem a zvedl se. Škoda, že naši mrtví to už neuvidí.

* * *

„Komandér-poručík Spalding?“

Terence Spalding se otočil. Byl na cestě k východu z hlavního hangáru poté, co bocman zavelel rozchod, když prošel kordon viceadmirála Mazarova, ale teď ho někdo zezadu oslovil. Blížil se k němu vytáhlý kapitán s bradkou.

„Ano, pane?“

„Kapitán Fjodor Marinetti. Jsem důstojník pro letecké operace ve štábu admirála Mazarova. Doslechl jsem se, že výsledek bitvy je z jisté části vaše zásluha, komandér-poručíku.“

„No, trochu jsem si pohrával s nápady, jak palubní stíhače využít co nejefektivněji s ohledem na vývoj kiriového pláště,“ řekl Spalding neutrálně a kapitán se usmál.

„Admirál Mazarov mě pověřil, ať prostuduji vaši taktiku. A vás osobně bude potom chtít vidět. Myslím, že brzy dostanete formální rozkazy, které vás převelí někam do štábu, kde budete moct rozvést svou teorii.“

Spalding zamrkal. „Opravdu, pane?“

„Opravdu. A teď bych rád slyšel něco o vašich poznatcích.“

„Jistě, pane. Mohu vás vzít do přípravny pilotů?“ Spalding vedl kapitána do chodby a přitom se pousmál. Vypadá to, že tu svou knihu nejspíš dopíše a asi bude mít rovnou i vydavatele. A jistotu, že si to na admiralitě někdo přečte.

* * *

„Kapitáne Tylere?“

Sean Tyler se zastavil na cestě do hangáru, kde měl za chvíli přistávat raketoplán viceadmirála Mazarova, otočil se a spatřil za sebou Aarti Sinhu.

„Ano, poručíku?“

„Chtěla jsem se rozloučit, pane,“ řekl Sinha a zadívala se na okamžik do země. „Vracím se na Jasper.“ Z jejího tónu bylo jasné, že tou představou není dvakrát nadšená, ale nepůsobila už tak zapškle.

„Tak hodně štěstí, poručíku,“ řekl Tyler. „A děkuji. Odvedla jste tady kus práce.“

„Já chtěla vlastně poděkovat vám, kapitáne.“

„O vašem bratranci jsme už mluvili. Udělal jsem.“

„Nechci mluvit o bratranci, pane. Já…“ Pokrčila rameny. „Posledních pár let jsem byla z loďstva rozpačitá. Po tom slyšení s Renownem jsem byla velmi rozpačitá a vydrželo mi to dlouho. Jako řadová astronautka jsem šla do kadetky, stala se důstojnicí, učila se. Pořád jsem ale měla dojem, že sem nepatřím a na Jasperu jsem začala přemýšlet o tom, že odejdu, ale… No prostě, díky vám jsem usoudila, že Astonskému loďstvu dám ještě šanci.“ Na její snědé tváři se objevil úsměv. „Jsem ráda, když si někteří astonští důstojníci umějí stát za svým. Nevím, jestli si to uvědomujete – možná je to původem nějaké hinduistické moudro, nevím – ale prošel jste kritickou zkouškou každého těžkého rozhodnutí.“

„A to je?“ zajímal se Tyler.

„Že totéž rozhodnutí uděláte znovu.“

* * *

„No, Seane, ty rozhodně víš, jak o sobě dát admiralitě zase vědět,“ řekl viceadmirál Robert Mazarov, velící důstojník svazu Sigma, když mu Tyler ve své kajutě naléval iskorskou whisky.

„Já se opravdu nesnažím vyhledávat potíže, Bobe,“ řekl

Tyler a posadil se naproti němu do křesla. „Jen občas problémy vyhledávají mě. A tentokrát ty problémy stály život tří stovek mých lidí, takže to opravdu neberu na lehkou váhu.“

„Jen klid, Seane. Udělal jsi správnou věc. Opuštění konvoje bylo sice de jure porušení rozkazů a záležitost pro polní soud, ale admiralita tě nemůže potrestat, ani kdyby chtěla. Politický tlak by jí to nedovolil.“

„Politický tlak? To jako že politici se staví za mě?“

„Nejen politici, ale i novináři. Všichni tě najednou obdivují. Hrdina, který riskoval a brilantním manévrem zachránil jiné.“ Tyler do sebe kopl skleničku whisky na ex. „Tohle jsem opravdu nečekal. Udělal jsem něco, co by asi udělal každej.“

„O tom pochybuji, ale jak myslíš. V každém případě tvoje dobrodružství na lidi zapůsobilo.“

„Dobrodružství, jehož součástí je i to, že budu muset napsat kondolenční dopisy třem stům rodin? A vždyť jsem to ani nedělal já. Jasně, já vydal rozkaz a zodpovědnost je moje, ale komandér-poručík Spalding přišel s nápadem na využití stíhaček a poručík Sinha přispěla radou stran Hunů.“

„To samozřejmě. A oba mají před sebou slibnou kariéru, Spaldinga brzy odvolají z Indomitable a bude na admiralitě pracovat na svých taktických inovacích, a Sinha se asi vrátí k analyzování Hunů, až jí skončí služba na Jasperu. Ale billboardový hrdina jsi prostě ty, no.“

„Šmarjá.“

„A to ještě nic není. Než sem Indomitable dorazila, stihla už proběhnout korespondence mezi námi a Sinají. Dozvěděli se, co jsi udělal, a jsou nadšeni.“

„Vážně?“

„No tak, Seane, nedělej blbce. Dobře víš, jak si Sinajci chrání vlastní lidi a ty jsi zachránil třináct jejich lodí – čtrnáct, když počítám tu poškozenou fregatu, ze které se dostala část posádky. Na Sinaji jsi hrdina.“

„Mě by tyhle věci už neměly překvapovat, co?“

„Neměly.“ Mazarov se usmál. „Už ti správce doku řekl svůj odhad, kdy bude Indomitable opravena?“

Tyler byl rád, že se konverzace přesunula na něco, čemu rozumí – do čehož uvažování politiků a novinářů rozhodně nepatřilo. „Odhad je šest týdnů. Možná se to protáhne na dva měsíce, ale těžko říct.“

„Bude to za šest týdnů,“ slíbil mu Mazarov. „Nebo spíš za čtyři. Indomitable dostala přednostní prioritu.“

„A proč?“

Mazarov se zazubil. „Protože za měsíc povedu na Sinaj delegaci důstojníků, která má sestavit plán na nové trasy konvojů přes Hunský prostor a vyřešit lepší zabezpečení lodí obou států. A v poslední depeši Sinajci psali, že přímo touží, abys na Sinaj dorazil ty i tvoje loď. Potřebují se pokochat svým novým hrdinou, nemyslíš?“

Mazarov se pohodlně opřel a sledoval, jak kapitán Sean Everett Tyler několik následujících minut nadává v několika jazycích a přitom se málokdy opakoval.

* * *

Abraham Batoni kráčel v doprovodu dvojice sinajských strážných a přemítal.

Bylo to zvláštní, ani neměl příliš velký strach. Prohrál, hazardoval a co bylo horší, byl odhalen. Nevěděl, jak na něj přišli, ale sinajská justice dokázala být velice efektivní, když na to přišlo. Z posádky Mathie, kterou zajal ten všivák Tyler, dostali, co mohli a postupně šli přes jednotlivé mezičlánky až k Batonimu. Ani odstranění některých mezičlánků nepomohlo. Do vyšetřování se zapojili i agenti Sabry – sinajské rozvědky – a ti si uměli dobře dát dvě a dvě dohromady a nakonec došli až k Batonimu.

Freeman stihl kamsi zmizet a Seris spáchal sebevraždu, než mohl být zatčen. Bylo to zvláštní, ale Batoni na sebevraždu nikdy nepomyslel. Tím by přece nechal své protivníky vyhrát, a to odmítal připustit. Bojoval až do konce. Intelektuálně chápal, že sázel příliš vysoko a prohrál. Alespoň že ten trapný soud nebyl příliš dlouhý. Sinajské soudnictví se nezdržovalo příliš mnoha právními kličkami. Ne v případě, kdy se Batoni technicky dopustil velezrady, když vystavil jiné Sinajce útoku agresivních mimozemšťanů. To řešil vojenský soud, což vysvětlovalo, proč se Batoni teď nacházel v doprovodu dvou mariňáků.

Dovedli ho do velké jasně osvětlené místnosti a nechali ho stát u jedné ze stěn. Batoni ucítil, jak se mu zatřásla kolena, když spatřil šestici vojáků s puškami stát naproti pod dohledem důstojníka.

Bylo zvláštní, že kromě té fyzické reakce nic necítil. Byl otupělý. Nečekal, že se tohle stane jemu a rozhodně ne tak rychle, na jednu stranu ovšem věděl, že prohrál, a jako agresivní byznysmen chápal, že tak to ve světě chodí. Připadal si jako ve snu.

Trhavým zavrtěním hlavy odmítl jak pásku přes oči, tak rabínova naivní slova útěchy. Rozsudek byl naštěstí vynesen už dříve a tak ho nemusel poslouchat znovu. Mladý důstojník, jehož výraz dával jasně najevo, jaké neskonalé potěšení mu jeho povinnost přináší, zvedl archaickou šavli a vydal rozkaz.

„Připravit!“

Batoni se několikrát ostře nadechl.

„Zamířit!“

Třes v kolenou ustal.

„Pal!“