Cosi se stalo.
Pásmo mrtvých planet bylo obvykle zcela opuštěné, ale teď kolem jedné z nich kroužila hned tři vesmírná plavidla. Malá planetka nebyla ničím výjimečná. Její povrch byl nahnědlý, bez dýchatelné atmosféry a jakýchkoli známek života. Vypadala přesně tak jako desítky jiných planet, které ji obklopovaly a spolu s ní tvořily přirozenou hranici mezi Konfederací a Společenstvím planet.
Jedno z plavidel mělo na boku průhlednou pozorovatelnu. Táhla se od podlahy až ke stropu lodě, takže dvě postavy měly přímý výhled na povrch planety, která se rozprostírala pod nimi. Jedna z nich se otočila k lidem sedícím v místnosti za nevelkým stolem.
Clayton přelétl pohledem přítomné. Po pravé ruce mu seděla žena s tmavohnědými vlasy pevně staženými do drdolu. Měla na sobě tmavý kostým, který zvýrazňoval její křivky. Vedle ní seděl její asistent. Oba vypadali jako sochy. Upřeně zírali na Claytona a čekali, kdy začne. Proti nim seděl, pohodlně rozvalený v křesle, muž v uniformě s insigniemi kapitána Konfederace. Zkoumavě se díval na ženu naproti a hltal ji očima. Jeho pobočník nehybně seděl vedle něj. Rovná záda, pohled upřený na neviditelný bod na stěně.
Claytona napadlo, že takhle vypadá ten, kdo v pozoru i sedí. Dokázal si představit, že tenhle chudák tak dokáže i spát.
Dal si ruce za záda a spustil:
„Dámo a pánové, vítám vás. Nacházíme se nad planetou označenou jako DP1701X,“ obrátil se a mávl rukou.
Všechny hlavy se poslušně otočily směrem k výhledu, dokonce i kapitán odtrhl na okamžik pohled od sledovaného objektu. Jediný, kdo Claytonovi nevěnoval ani ždibíček pozornosti, byl menší, mladý muž, který neustále zíral na planetu. Ruce měl přitisknuté na zpevněné sklo, jako kdyby chtěl loď přimět, aby se k planetě přiblížila. Nosem se skoro opíral o sklo a dechem ho v krátkých intervalech dokázal zamlžit. To ho však neodradilo. Vždycky na okamžik poodstoupil od okna, posunul se o pár centimetrů dál a pokračoval v pozorování.
Clayton se rozhodl nemyslet na to, jak bude sklo vypadat na konci jednání. Už teď podle mastných otisků rukou dokázal vysledovat trasu, kterou se chlapík přesouval.
Raději se znovu otočil k posluchačům.
„Podle mezigalaktických dohod patří tato planeta do Pásma mrtvých planet,“ pokračoval.
„Jak jste zjistili, že se tam nachází život? A yorathium?“ skočila mu do řeči hnědovláska.
„Madam Oi-Sin, nemýlím se?“
„Slečna Maellan Oi-Sin,“ zdůraznila.
„Promiňte, slečno Oi-Sin.
Nedávno proletěla kolem této planety výzkumná loď Společenstva. Úplnou náhodou zachytili signál přicházející z planety. Nikoli z povrchu, ale naopak z velkých hlubin. Vědcům se podařilo navázat kontakt a zjistili, že v mrtvé skále existuje celá civilizace. Pod povrchem jsou celá města, vybudovaná ještě před válkou, která před stovkami let zničila jejich svět.“
„Proč navázali kontakt až teď? Proč to neudělali už dávno?“ vstoupil do rozhovoru kapitán.
„To je dobrá otázka, kapitáne Kade. Podle toho, co jsme dokázali zjistit, žili spokojeně pod zemí celé věky. V poslední době se však jejich města začala rozpadávat, stroje přestávají fungovat a docházejí jim uskladněné potraviny. Zjistili, že život pod zemí má dost velké nevýhody. Ale kvůli nedýchatelné atmosféře se nemohou přesunout na povrch,“ odpověděl Clayton.
„I tak se mi zdá divné, až podezřelé, že se na mrtvé planetě najednou objevili lidé. Doteď nikdo ani netušil, že existují,“ pokračoval neochvějně kapitán.
„Společenstvo se těmito planetami nezabývalo do hloubky a navíc jsou jich tu stovky. Cožpak Konfederace tady dělala nějaký hlubší průzkum?“
„To ne… Proč bychom měli zbytečně utrácet zdroje. Udělali jsme povrchový sken a to bylo všechno.“
„Přesně tak. Jenže povrchový sken nestačí.“ Clayton vytáhl z kapsy miniovladač, namířil ho na malé zařízení na stropě a stiskl jedno z tlačítek.
Místnost potemněla a uprostřed stolu se vynořila holografická projekce planety.
„Jak si můžete všimnout, takto vypadá povrch planety při obvyklém skenování, jak se to tradičně dělá u každé planety. Žádný kyslík, žádné známky života. Všechny hodnoty jsou stejné jako u stovek jiných mrtvých planet. Předpokládám, že takový sken jste udělali i vy, kapitáne,“ otočil se ke Kadeovi.
„Samozřejmě. Hned, jak jsme dosáhli orbity,“ odpověděl.
„A našli jste něco?“
„Přesně to, co jste nám ukázal vy,“ odsekl kapitán.
„Měli jste hledat trochu pečlivěji,“ Clayton zamířil ovladač vzhůru a na hologramu se objevil malý zelený bod. „To je místo, kde má podzemní civilizace jeden ze svých dlouho nepoužívaných východů na zemský povrch. Můj pilot tam přistál a vyzvedl jednoho z obyvatel, který se účastní tohoto jednání jako zástupce planety,“ kývl hlavou k mladému muži, který mezitím doputoval asi do třetiny délky zpevněného skla.
„roje osoba, kterou vyslali?“ Oi-Sin s údivem sledovala předmětnou bytost.
„Ještě nikdy neviděl oblohu, o vesmíru nemluvě,“ Clayton nejistě pokrčil rameny.
„Nebude vám, doufám, vadit, pane Claytone, jestliže si vaše tvrzení ověříme,“ kapitán Kade ani nečekal na odpověď a okamžitě se komunikátorem spojil se svojí lodí.
„Bez problémů, kapitáne. Předpokládám, že slečna Oi-Sin by také ráda věděla, jestli je to pravda,“ s úsměvem odvětil Clayton.
Oi-Sin se rychle vzpamatovala a znovu se tvářila jako profesionální obchodnice.
„Zastupuji nadplanetární korporaci, která vyhledává nové obchodní možnosti nejen v rámci Společenstva planet, ale i Konfederace a Seskupení nezávislých planet. Důvěřuji vám, pane Claytone, ale v naší profesi je potřeba mít přesné informace, takže si počkám na potvrzení ze strany kapitána Kadeho,“ sladce se na něj usmála.
Kade ukončil rozhovor se svou lodí a potom se vcelku potěšeně obrátil ke Claytonovi.
„Udělali jsme sken na místě, které jste označil. Při vysokém rozlišení se nám podařilo udělat slušné záběry. Opravdu se na tom místě nachází malý kovový poklop, vhodný tak akorát pro jednu osobu.“
„Pravděpodobně mají takových vchodů víc, jen je doposud nepoužívali,“ vysvětlil Clayton.
„Takže jsme se shodli na tom, že nějaká civilizace existuje, mají tam východy… a dostaneme se už konečně k meritu věci?“ snažila se posunout Oi-Sin jednání kupředu.
„Naše skeny neobjevily žádný zdroj yorathia,“ řekl obviňujícím tónem Kade.
„To se nachází hluboko pod povrchem. Obyvatelé ho používají jako běžnou surovinu,“ odpověděl Clayton.
Viděl, jak se Kademu rozšířily zorničky. Ani on ani Oi-Sin nedokázali skrýt ohromení.
„Ano, ano, to jste nám říkali už včera na stanici. Máte nějaký důkaz?“ Kade se mimovolně zaklonil, jak dychtivě očekával odpověď.
Ani Oi-Sin, i přes veškerou snahu tvářit se nezúčastněně, nedokázala dýchat pravidelně.
„Hned to bude.“ Clayton stiskl tlačítko na ovladači a hologram zmizel. Místnost se rozjasnila umělým osvětlením a dovnitř vešel mladý muž. V rukách nesl malý předmět. Opatrně ho položil do středu stolu.
„Děkuji vám, Colliere,“ řekl Clayton.
Mladík kývl a beze slova vyšel z místnosti. Na stole stála soška, která místy opalizovala do hnědá a místy přecházela do třpytivé černi. Představovala štíhlou ženu sedící na zemi, se zdviženou hlavou a s rukama nataženýma vzhůru, jako kdyby vzdávala hold nebi. Kade se naklonil nad stůl, aby si ji mohl pořádně prohlédnout. Nejistě nad ní balancoval, až měl Clayton dojem, že se na ni každou chvíli zřítí.
Oi-Sin to vyřešila po svém. Jednoduše vstala a sebrala sošku ze stolu. Kade překvapením ztěžka spadl zpátky do křesla. Vzápětí vyskočil a společně s Oi-Sin sošku zkoumali.
Clayton se snažil uklidnit a nezapomenout dýchat. Zaváhal, ale potom se odhodlal:
„Chcete ji prozkoumat pomocí přístrojů?“ zeptal se.
Zdálo se, že ho ani jeden nevnímá. Až po chvíli odtrhli oči od sošky a oba najednou rychle přikývli.
„Hm, máte nějaké vybavení?“ zeptal se Clayton nejistě.
„Udělejte to přes váš palubní počítač! Na co čekáte!“ štěkl na něj Kade.
Clayton ukázal na vyvýšené místo ve středu stolu. Oi-Sin jen nerada pustila sošku z ruky. Oba ji při tom fascinovaně pozorovali. Clayton jim viděl na očích, jak jsou jí okouzleni.
Po chvíli počítač zobrazil na holografické stěně výsledky, které dvojici uvedly do fanatického vytržení.
„Devadesátiprocentní yorathium!“ hvízdl Kade.
„A oni ho používají na výrobu uměleckých předmětů,“ zapištěla vysokým hláskem Oi-Sin.
„Nejvzácnější surovina ve známém vesmíru a na téhle bohem zapomenuté planetě je jí jako…,“ Kade vzrušením ztratil řeč.
Clayton opět stiskl tlačítko a dovnitř tiše vklouzl Collier. Opatrně uchopil sošku, a když ji odnášel, Claytonovi se zdálo, že se Kade a Oi-Sin na něj vrhnou a budou ji chránit vlastními těly. Nakonec v nich převládl zdravý rozum a po chvíli váhání se opět usadili.
„Takže,“ Kade si odkašlal a z tváře mu zmizelo zrudnutí, „na téhle planetě se nachází obrovský zdroj yorathia. Ten, kdo předloží nejlepší nabídku, získá povolení k těžbě?“
„Obyvatelé chtějí začít nový život na jiné planetě. Jednou z podmínek je relokalizace celého obyvatelstva na jinou planetu.“
„To nemyslíte vážně!“ vykřikla Oi-Sin.
„Nikdo nezaplatí tolik. Ani výměnou za yorathium,“ pobouřeně zvolal kapitán.
Clayton zdvihl do vzduchu ruku v obranném gestu.
„Společenství se jim snaží zajistit co nejvýhodnější podmínky, stejně jako obyvatelům všech ostatních planet. Kromě toho, z původního obyvatelstva přežilo jen několik tisícovek. Relokalizaci zvládnete jednodušeji než vojenská cvičení, která často pořádáte,“ kývl směrem ke kapitánovi. „I vaše Korporace je schopná zvládnout takový projekt. Mimochodem, bude z toho dobrá publicita pro vaše další obchody,“ obrátil se k Oi-Sin.
Oba se uklidnili. Clayton se rozhodl pokračovat v připraveném proslovu. Letmo se podíval na mladíka, který se mezitím přesunul na druhou polovinu velkého skla.
„Budeme tedy pokračovat. Tohle je planeta Xa’oh.
V názvu by někde, ehm, měla být pomlčka nebo protažení či něco takového. A obyvatelé Xa’oh…,“ Clayton se bezradně zastavil uprostřed věty, ale potom to vzdal. „Nechtějte po mně, abych to skloňoval. Máme tu obyvatele této planety Rhetta Daquana, který byl vyslaný vládou, aby ji zastupoval.“
Daquan bez mrknutí oka dál pokračoval v pozorování.
„Nerozumí nám a translátor zatím dokázal přeložit jen pár slov z obrázkové knihy, kterou nám pan Daquan přinesl zdola, aby vysvětlil situaci tam u nich. Takže nečekejte žádný intelektuální rozhovor,“ Clayton se otočil k mladíkovi, který o ně stále ještě nejevil ani ten nejmenší zájem.
„Možná je hluchý,“ poznamenala Oi-Sin.
„Nebo blbý,“ zabručel Kade.
Clayton přistoupil k Daquanovi a jemně ho chytil za ruku. Potom ho otočil k ostatním.
„Pane Daquan,“ slova vyslovoval pomalu a zřetelně. „Tohle je madam…“
„Slečna,“ opravila ho.
„Slečna Oi-Sin s asistentem. A kapitán Kade s pobočníkem. To jsou ti lidé, o kterých jsem vám říkal.“
Daquan naklonil hlavu na stranu, s úsměvem naslouchal translátoru zasunutému do ucha. Pak jim zamával a usmál se ještě víc.
„Te-ší mě,“ vysoukal ze sebe.
Kade a Oi-sin se na sebe nejistě podívali a také mu nesměle zamávali. Clayton si nervózně odkašlal.
„Hm, Daquane, nechcete něco k jídlu?“ ukázal na malý stolek se stoličkou v koutě místnosti a napodobil vkládání jídla do úst.
Daquan se rozhlédl a po chvilce se vydal ke stolku.
„Takže,“ začal Clayton, ale přerušil ho skřípavý zvuk.
Daquan uchopil stoličku do jedné ruky a druhou za sebou táhl stolek ke sklu. Tam se zastavil, pohodlně se usadil a začal konzumovat vybrané jídlo. Oi-Sin s úžasem zavrtěla hlavou.
„To! Si! Děláte! Srandu!“ nevěřícně usekávala slova.
„Konfederace neuzavírá smlouvy s idioty!“ vážně prohlásil kapitán Kade s rukama zkříženýma na hrudi.
„Kapitáne! Madam…!“začal je uklidňovat Clayton.
„Slečno!“ naštvaně prohlásila Oi-Sin.
„Zatupuji tuto planetu a mojí úlohou je zabezpečit jejím obyvatelům co nejvýhodnější podmínky,“ dodal Clayton.
„Nevyznám se v genetice… Je nějaká naděje, že se mezi nimi najdou i inteligentní lidé?“ zeptal se Kade.
„Ale no tak, kapitáne… Nemusíte kvůli jednomu člověku hned zatracovat celou civilizaci. Určitě je jenom ohromený vším tímhletím,“ Clayton se snažil být důrazný, ale zároveň i milý.
Nenápadně šlehl naštvaným pohledem po Daquanovi, ale ten spokojeně jedl a pozoroval svoji milovanou planetu.
„Měli bychom pokračovat. V rámci směrnic Společenstva, které se týkají jednání s nově objevenými planetami, vyhlašuji neveřejné nabídky. Každý z vás napíše na svůj tablet nabídku pro obyvatele této planety. Nejvýhodnější schválím s dodatečným souhlasem Úřadu Společenstva pro rozvoj planet. Souhlasíte s podmínkami?“ zeptal se obou.
„Ano,“ Oi-sin nezaváhala.
„Dobře. Může být,“ řekl nakonec kapitán.
„Nezapomeňte, že v nabídce musí být i relokalizace obyvatelstva,“ doplnil Clayton.
Kapitán se zasmál a Claytonovi to znělo jako kvičení prasete. Důstojník cosi šeptl pobočníkovi, který se neubránil úsměvu. To kapitána pobavilo ještě víc.
„Milý kapitáne,“ začala sladce Oi-Sin. „Co vám na tom připadá tak směšné? Nechcete se o to podělit?“
Kapitán nejdřív zavrtěl hlavou, ale pak začal mluvit, a stále se při tom smál:
„Vsadím se, slečno, že vím, kam byste je přemístila vy.“
Oi-Sin zpytavě pozvedla obočí.
„Předpokládám, že na Triton V. Už jste jim tam těžbou zničili ekosystém, ale tihle blbečkové budou celí šťastní, že mají zelenou trávu a modré nebe,“ podotkl uštěpačně. „Alespoň do té doby, než se jim planeta rozpadne pod nohama.“
Kapitán se ještě jednou uštěpačně uchechtl a zatvářil se nesmírně samolibě. Oi-Sin postupně zrudla hněvem po celé tváři. Její asistent se zatvářil pobouřeně a vyťukal cosi na tabletu. Pak ho nenápadně natočil k Oi-Sin, která ho rychle přelétla očima.
„Milý kapitáne,“ tentokrát to Claytonovi vůbec neznělo mile.
„Jen pro vaši informaci, ekosystém se na Tritonu V rozpadal už delší dobu a naše Korporace s tím nemá nic společného…“
„Ano, to jsem četl ve vašem mediálním prohlášení. Ovšem něco úplně jiného říkají místní obyvatelé, kterým se pod nohama rozpadá země a stromy, které jim dodávají kyslík, hynou,“ odpověděl stále ještě pobavený kapitán.
„Když už vzpomínáme na ubohé obyvatele,“ začala jedovatě Oi-Sin, „kam tyhle ubožáky chcete relokalizovat vy!“ pohrdavě kývla hlavou na Daquana.
Kapitán se otočil k pobočníkovi, který zíral do tabletu.
„Na Risel? Abyste je mohli násilně zkolonizovat právě tak jako zbytek planety a využívat je jako lacinou pracovní sílu?“
Kade na ni vrhl vražedný pohled a jeho dobrá nálada byla rázem tatam.
„Risel je pod ochranou Konfederace už mnoho let,“ odsekl.
„Chtěl jste říct pod nadvládou,“ opravila ho přeslazeným hlasem.
„Riselané si dobře uvědomují, že jim poskytujeme pomoc a ochranu. Sami nemají žádné vojsko nebo vesmírné lodě, které by je, v případě útoku, ochránily.“
„Protože jste je všechny zničili.“
„Konfederace nemá nic společného s teroristy, kteří to udělali. Když se to stalo, předseda riselské vlády nás oficiálně požádal o pomoc.“
„Ano, poté, co jste mu vyhrožovali,“ Oi-Sin byla v sedle a užívala si to.
„Nic takového se nestalo. Konfederace nikomu…,“ Kade skoro křičel.
„Vaše takzvaná vláda pouze zastrašuje…,“ Oi-Sin obviňujícím prstem mířila na Kadea.
„Prosím, dost!“ Clayton konečně zasáhl.
Přikročil ke stolu a tišším hlasem oba uklidňoval.
„Mrzí mě, že přerušuji vaši… ehm… debatu. Ale, prosím vás, vraťme se k jednání. Toto má být setkání dvou největších odborníků v této oblasti,“ Clayton se na ně významně podíval a přemýšlel, jestli nelhal příliš okatě.
Přestože Oi-Sin udělala velmi slušnou kariéru, měla za sebou několik mylných rozhodnutí, ale vždy se z toho nějakým způsobem dostala, takže to nakonec odnesl někdo jiný. Kade byl kdysi majorem, ale po jednom nepříjemném rozhodnutí byl rád, že zůstal kapitánem a udržel si jakou takous moc a postavení. Oba byli chamtiví a bažili po moci. Claytonovi se ulevilo, když si všiml, že se oba uklidnili. Koutkem oka zahlédl, jak Daquan pevně svírá vidličku a ztuhle sedí u stolku. Po chvíli se uvolnil a pokračoval v jídle, jako kdyby se nic nestalo.
„Jak vidíte, pane Claytone, kapitán se snaží svými řečmi poškodit dobré jméno korporace, kterou zastupuji. Z jeho strany je to podlé a nechutné,“ Oi-Sin to řekla věcně, ale tvářila se uraženě.
„Slečno, vy za mnou v ničem nezaostáváte,“ úlisně se ozval Kade.
„Takové řeči si vyprosím!“ odsekla nahněvaně.
„Uklidněte se, prosím. To, co se tu odehrálo, nebudeme brát na vědomí. A spolu s Úřadem mám rozhodnout, co je nejvhodnější pro obyvatele planety,“ Clayton si v duchu povzdychl.
„Ať už to skončí,“ pomyslel si.
„Uděláme si desetiminutovou přestávku a po ní mi předložíte své návrhy,“ otočil se na Daquana, ale potom si to rozmyslel a vyšel z místnosti.
Potřeboval si na chvíli odpočinout. Začal si připadat příliš starý. Zamířil k řídicí kabině. Loď nebyla velká a nepřekypovala přepychem. Byla však spolehlivá a toho si Clayton vážil. Kromě toho měl dobrého pilota a nebál se s ním cestovat do vzdálených končin Galaxie.
Vešel do kajuty a opřel se o stěnu. Collier se otočil, ústa plná jídla. Cosi zamumlal na pozdrav. Dával si načas se žvýkáním, ale Claytonovi to nevadilo. Potřeboval se na chvilku odreagovat.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se Colliera.
„V úplném. Sken je v pořádku a k planetě se nikdo nepřiblížil,“ odpověděl pilot s úsměvem.
„Výborně, zatím je to dobrá práce,“ pochválil ho Clayton.
„Hups,“ Collier se zaposlouchal do naslouchátka, které měl zasunuté v uchu. „V odpočinkové místnosti je Daquan.“
„No a?“ otráveně se zeptal Clayton.
Collier ukázal na monitor.
„Je tam s ním Oi-Sin.“
Clayton se beze slova otočil a rychlým, leč důstojným krokem vyrazil na druhý konec lodě.
Před dveřmi kajuty zpomalil a nonšalantně stiskl otevírání dveří.
Daquan se vyděšeně opíral o vzdálenější stěnu. Oi-Sin stála těsně před ním, ruce měla opřené v bok. I když jí Clayton neviděl do tváře, vůbec nepochyboval, že vypadá děsivě.
V duchu Daquana politoval a nahlas si odkašlal. Oi-Sin se bleskově otočila, na tváři sladký úsměv, a vyzývavě kráčela ke Claytonovi.
„Drahý pane Claytone, právě jsme se s panem Daquanem snažili dohodnout se na co nejvýhodnějších podmínkách. Je to strašně milý mladý muž,“ zahlaholila.
Milý mladý muž se mezitím nenápadně prosmýkl kolem ní a bez kousku důstojnosti se hnal chodbou pryč.
Clayton tázavě pozdvihl obočí.
„Nevím, jestli jste toho mladíka chtěla svést nebo sníst, ale na některých planetách to považují za uzavření manželství,“ prohodil.
„Nebuďte směšný, pane Claytone. Jenom jsem chtěla zjistit jeho názor na věc,“ zaševelila.
„Tak to vám přeji hodně štěstí,“ odpověděl a otočil se k odchodu.
Oi-Sin se bleskově přemístila před něj a zablokovala mu cestu. Nonšalantně se opřela o stěnu vedle dveří, přičemž je stiskem tlačítka zavřela. Clayton se zastavil a nevěděl, jak má zareagovat. Oi-Sin se mu vyzývavě podívala do očí, pomalu se k němu začala přibližovat a vyzývavé se vlnila v bocích. Clayton bezděčně o krok ustoupil. Hned si v duchu vynadal, ale Oi-Sin postřehla jeho zaváhání. Zastavila se jen pár centimetrů od něj.
„Tak,“ zašeptala.
Clayton opět bezděčně ustoupil. To ji pobavilo. Usmála se a přistoupila k němu ještě blíž. Smyslně se zasmála a Clayton si uvědomil, že se ocitl na stejném místě jako Daquan. Cítil, jak mu rudnou uši a snažil se nedýchat, když se na něj Oi-Sin přilepila a smyslně mu foukla do ucha.
„Co řeknete, pane Claytone?“ zašeptala laškovně.
Claytonovi začal docházet kyslík, ale odkládal nádech do poslední možné vteřiny. Nejistě se usmál a snažil se dívat někam nad její hlavu. Rozčarovaně o krok ustoupila a přemýšlivě se na něj zadívala. Clayton se zhluboka nadechl. Cítil, že ho uši už tolik nepálí.
„Nelíbím se vám?“ zeptala se ho zklamaně.
„To ne, ale… eh…,“ vysoukal ze sebe.
„Mohu vám sehnat tu nejkrásnější ženu, na jaké kdy spočinulo vaše oko,“ nedala se odradit.
„Ne, o to nejde…,“ Clayton se zoufale snažil uvést svůj mozek do provozu.
„Nebo muže, jestli chcete.“
„Ne, ne…,“
„Nechtěl byste obojí?“
„Madam!“
„Jsem slečna Oi-Sin, pane Claytone,“ opravila ho mrazivě.
Clayton se nadýchl, ale mozek měl stále jako vygumovaný. Potom ho napadlo, jestli nepoužila nějaké parfémované afrodiziakum. Jedno nadechnutí a omámený drogami by jí s nadšením odkývl cokoli. Otřásl se a po vteřině se konečně probral k životu. Oi-Sin se mračila. Naštvaně ustoupila do středu místnosti, vytáhla z rukávu pudřenku a začala si upravovat tvář.
„Co chcete?“ zeptala se hlasem, v němž nebyl jediný milý tón.
„Prosím?“ zmateně se zeptal Clayton.
„Musím vyhrát! Co za to chcete?“ trvala na odpovědi.
Clayton pozoroval její přeměnu s tichým úžasem. V jednom okamžiku se z ní stala ta nejmilejší osoba v celém vesmíru, o další vteřinu později by jediným pohybem prstu poslala svět do záhuby.
„Vy mě chcete podplatit?“
„Nehrajte si na neviňátko. Proč byste jinak vyhlásil neveřejné nabídky, když ne právě proto.“
„Madam Oi-Sin…“
„Slečno!“
„Jako zástupce pověřený Společenstvím se snažím dohodnout co nejvýhodnější podmínky pro lidi na planetě a pracuji striktně podle Směrnic.“
„Roztomilé. Neodpověděl jste mi, co tedy chcete?“
„Jestliže máte pochybnosti a myslíte si, že jednám v rozporu se svým pověřením, můžete se obrátit na Úřad Společenství…“
„Ano. Ano. Bia, bia. Hrajete to dobře, ale já nemám času nazbyt. Vyhlásil jste tajnou nabídku…“
„Vy jste s tím nemusela souhlasit,“ skočil jí Clayton do řeči. „Pokud jste ovšem nesledovala právě tento cíl.“ Oi-Sin se na něj dívala přimhouřenýma očima.
„Jsem obchodnice, pane Claytone. Udělám cokoli, abych důležitý obchod dotáhla do úspěšného konce. Přitom chápu, že někdy je potřeba ukázat víc, než jen dobrou vůli. Je třeba riskovat. A motivovat lidi.“
Z kapsy vytáhla tablet a chvíli na něm cosi ťukala. Po pár vteřinách ho otočila ke Claytonovi.
„Než jsme sem doletěli, zjistila jsem si o vás všechno, co bylo možné. Prověřila jsem si i váš osobní soukromý účet.“
Prstem ukázala na číslo na tabletu.
„Tohle je můj risk a dobrá vůle. Tato suma je už na vašem účtu. A jako další motivaci vám nabízím ještě jednou tolik, pokud budete rozumný.“
Varovně zdvihla prst, když se Clayton chystal něco namítnout.
„Uvidíme se u rokovacího stolu.“
Nehlučně se otočila a vznešeně vyplula ze dveří. Clayton stál bez pohnutí, ústa měl stále ještě pootevřená a pozoroval její mizící záda. Snažil se rozpomenout na čísla, která viděl na displeji.
Oi-Sin nešetřila, suma byla pořádně vysoká, ale o to tady šlo. V porovnání s budoucími výdělky to byly jen drobné.
Clayton se konečně vzpamatoval a udělal asi dva kroky, když do místnosti vešla další postava.
„Viděl jsem odcházet Oi-Sin. Vidím, že nemarnila čas,“ pohrdavě řekl kapitán Kade.
„Hm,“ přikývl Clayton.
Kapitán natáhl ruku a zavřel dveře. Pohodlně se opřel o rám a zamyšleně se podíval na Claytona.
„Déja vu,“ vyčerpaně hlesl Clayton a o krok ustoupil. „Pane Claytone,“ rozvážně začal Kade.
Poodstoupil od stěny, založil si ruce za záda, mírně se rozkročil a upřeně se zadíval kamsi nad Claytonovu hlavu. Ten takový postoj viděl už mnohokrát. Vojáci a zvláště velitelé tak dokázali přednášet hodiny. Přitom žili ve svém světě a vůbec nevnímali okolí, ať si každý říkal, co chtěl.
„Promluvme si jako chlap s chlapem,“ pokračoval kapitán.
Clayton by zvědavý, jestli je kapitán stejný jako ostatní. „Určitě jste byl v armádě…“
„Ne,“ odvětil Clayton.
„A proto věřím, že uznáte a pochopíte moje důvody, které vám teď předložím,“ nerušeně pokračoval Kade.
Clayton si v duchu povzdychl. To bude velmi dlouhý monolog. Nenápadně se podíval na hodinky, kdy uplyne dohodnutých deset minut. Snažil se neposlouchat kapitánovy řeči o cti, hrdosti a jiných hodnotách. Doufal, že nepůsobí ospale a celkem úspěšně předstírá zájem. Kapitán mezitím nasměroval monolog na téma dobývání nových oblastí. Clayton přemýšlel, jestli jej dokáže přerušit, když se přesune dozadu a nalije si vodu.
Kapitán se na okamžik odmlčel, aby se nadechl.
„A víte, co měli společného všichni naši významní generálové a vojevůdci?“ pokračoval řečnickou otázkou.
„Rodiče?“
„Odhodlání! Odhodlání nikdy se nevzdat. Překonat překážky a zvítězit,“ kapitánova ruka se zdviženým ukazovákem vystřelila do vzduchu, ab plamenná slova potvrdila. „A víte, co jim někdy chybělo?“
„Mozek?“
„Odvaha dotáhnout věci až do konce za jakýchkoli podmínek!“ zvolal kapitán.
Clayton neměl ponětí, o čem to Kade mluví. Ten vypadal, že je spokojený sám se sebou. Nepřítomně se rozhlédl po místnosti a souhlasně pokýval hlavou. Po chvíli se vzpamatoval, postavil se do pozoru a celou svou pozornost zaměřil na Claytona. Ten mimoděk o krok ustoupil.
„Proto, pane Claytone,“ oficiálním tónem začal Kade, „jsem se rozhodl jít nad rámec svých povinností. I výši vašeho bankovního účtu.“
Vytáhl zpoza opasku tablet.
„Déja vu,“ znova hlesl Clayton.
„Tohle je suma, kterou jsem převedl na váš účet. Nemohu vám dát rozkazem, abyste učinil to, co chci, ale mezi námi vojáky…“
Clayton nenápadně zvrátil oči v sloup.
„… se budu spoléhat, že uděláte správnou věc,“ dokončil Kade.
Rázně se otočil na podpatku. Bouchl do tlačítka takovou silou, že ho skoro rozdrtil. Dveře se rozletěly a Kade hřmotně odpochodoval.
Clayton chvíli stál jako opařený. Pak se vzpamatoval. Nalil si vodu a pořádně se z poháru napil. Pak se pomalu vydal k místu jednání.
Před dvaceti čtyřmi hodinami.
Clayton seděl u opuštěného barového pultu uvnitř vesmírné stanice Molari.
Nedaleko posedávali voják a nějaká obchodnice, kteří se věnovali svým vlastním záležitostem. I Clayton by se rád věnoval svému pití, ale někdo se u něj zastavil a očividně si chtěl povídat.
„Ano?“ zeptal se nevrle, aniž by se podíval, kdo to je.
„Jste Noah Clayton?“ zeptala se neznámá jemným ženským hlasem.
„Ano,“ zvedl oči od sklenky.
Okamžitě zjistil, že je nezvedl dostatečně vysoko. Nedíval se neznámé do očí, ale na prsa.
„Pane Claytone, pokud chcete navázat oční kontakt, musíte se podívat výš,“ řekla pobaveně.
Claytonovi zrudly uši. Nalevo od něho se rozřehtal chlap s kapitánskými insigniemi. Clayton se zahanbeně postavil, rychle se uklonil a nenápadně si ji prohlédl. Byla nádherná, oči jí zářily, tvář s broskvovým nádechem měla rozjasněnou. Clayton se v duchu musel napomenout, aby zavřel ústa a přestal na ni zírat.
Neznámá se na něj usmála a podala mu ruku.
„Lady Aisley Caesarettiová,“ představila se.
Clayton jí potřásl rukou.
„Těší mě,“ vysoukal ze sebe.
„To se ještě uvidí,“ řekla se smíchem.
„Proč?“ zeptal se zmateně.
„Chci se vás zeptat na planetu DP1701X,“ odpověděla s vážnou tváří.
Clayton se zamračil.
„Ano? A co o ní chcete vědět?“ zeptal se opatrně.
„Jestli je pravda, že jste našli lidi, kteří tam žili drahnou dobu v podzemí. Ale důležitější je, jestli mají tak bohaté zásoby yorathia, že ten, kdo je bude těžit, si bude moct koupit půlku Galaxie,“ druhou větu nadšením skoro vykřikla.
Clayton se nervózně rozhlédl. Barman si jich nevšímal, zato obchodnice a voják na ně nepokrytě zírali.
„Lady, uhm, nevím, od koho máte ty informace…,“ začal.
„Od takového milého mladíka. Myslím, že se jmenuje QT,“ odpověděla nadšeně.
„Collier,“ Clayton si unaveně povzdychl.
„Ano. Tak se jmenuje, QT Collier. Velmi milý mladík.“
Lady Caesarettiová si očividně nevšímala Claytonova podráždění.
„Říkal mi, že jste zástupcem Společenstva a máte právo vyhlásit dražbu, nebo jak tomu říkáte. A já se jí chci zúčastnit.“
„Nechápu, jak to Collier dokázal. Na stanici jsme přistáli jen před pár hodinami a už o tom ví polovina Galaxie. Ještě jsem nekontaktoval Úřad, abychom o tom dali zprávu,“ Clayton se mrzutě poškrábal na hlavě. „Kromě toho, toto jednání není vhodné pro každého. Musím vás, lady, varovat. Půjde o velké sumy,“ dodal.
„To není problém, pane Claytone. Jsem velkovévodkyně planety Caesar a můj manžel ji spravuje. O finance nemusíte mít strach, můj drahý,“ odpověděla hravě.
„Těchto jednání se může zúčastnit každý, že?“ vmísil se do rozhovoru kapitán.
„Promiňte, a kdo jste vy? Tedy, když odhlédnu od faktu, že posloucháte cizí rozhovory, měl byste mít alespoň tolik slušnosti, že se představíte,“ nevrle řekl Clayton.
Kapitán se nedal vyvést z míry.
„Jsem kapitán Kade z Konfederační armády. K vašim službám,“ Kade uchopil Aisleyinu ruku a zlehka ji políbil. „A mám dostatek finančních prostředků, abych se takového jednání mohl zúčastnit. Všechno bude hradit nejvyšší Kolegium Konfederace,“ otočil se zpátky ke Claytonovi.
„Maellan Oi-Sin, zástupkyně korporace, kterou určitě všichni znáte,“ ukázala jim obchodnice jednoduchou holografickou vizitku se svým jménem a názvem společnosti.
Clayton si jen povzdychl. Všichni na něj s očekáváním upřeli pohledy.
„V pořádku. Tímto vás, jako pověřený zástupce Společenstva, zvu najednání o planetě DP1701X, která začnou za dvacet čtyři hodiny,“ řekl důstojně.
Z kapsy vytáhl papír a napsal na něj souřadnice. Chtěl ho podat Aisley, ale Oi-Sin byla rychlejší a papír mu vytrhla z ruky.
„Uvidíme se,“ řekl a odešel z baru.
Nyní.
Clayton si ani neuvědomil, jak prošel celou lodí. Do přítomnosti ho vrátily útržky rozhovoru, v němž se až příliš často zmiňovala domácí a hospodářská zvířata.
„Vy jste si myslela, že vás neuvidím, jak jste plížíte pryč?“ křičel Kade.
„Neplížila jsem se!“ naštvaně odsekla Oi-Sin. „Normálně jsem odešla. Nemám co skrývat.“
„Snažila jste se ho podplatit!“ obviňujícím tónem hulákal kapitán.
„Jak se opovažujete!“ zlostně se na něj podívala.
„Jednoduše!“
„Eniwsl“ zavrčela na něj znechuceně.
„Nevím, co to znamená, ale zjistím si to,“ vyhrožoval a hned se otočil k pobočníkovi, který už cosi zkoumal na tabletu.
„Nuže, kdybychom mohli pokračovat,“ začal Clayton, jako kdyby se nic nestalo. „Přistoupím k vašim nabídkám.“
Kade šlehl po Oi-Sin pohledem, ale potom se už věnoval tabletu, který mu podal pobočník. Oi-Sin na své straně stolu starostlivě psala nabídku. Druhou rukou si tablet zakrývala, aby na něj neviděl ani kapitán, ani pobočník. Po minutě usilovného ťukání a škrábání oba položili tablety na stůl, zadní stranou nahoru.
Clayton přestal pozorovat Daquana, který bez přerušení pokračoval ve své pouti po skle, a vzal si oba tablety. Odsunul si křeslo dál od stolu a začal studovat nabídky, pěkně pomalu a popořádku.
Snažil se přitom nemyslet na sumy, které mu oba přesunuli na účet.
S etickými otázkami neměl žádný problém, ale tohle bylo něco jiného, o mnoho riskantnějšího.
Zdvihl pohled od tabletu a trochu sebou trhl. Všechny čtyři osoby se na něj napjatě dívaly, dokonce i kapitánův pobočník zapomněl, že „spolkl pravítko“.
Clayton už otevíral ústa, když ho přerušilo hlášení vnitřního rozhlasu:
„Nerad vyrušuji,“ ozval se Collier, „ale na palubu vstoupila návštěva.“
Všichni se jako na povel otočili ke dveřím. Chvíli se nic nedělo a atmosféra houstla. Za minutu se dveře otevřely a do místnosti vstoupila lady Caesarettiová. Clayton na ní mohl oči nechat.
Kapitán se na svém místě vrtěl a Oi-Sin ji pozorovala s neskrývaným hněvem.
„Jak jste se sem dostala?“ vyštěkla na ni.
Aisley se na ni mile usmála.
„Kapitán Kade mi podstrčil falešné souřadnice,“ konstatovala.
Kade se znovu ošil, ale pak se jí vzdorovitě podíval do očí.
„A vy jste provedla sabotáž na mé lodi,“ upřela pohled na Oi-Sin. „Chvíli mi trvalo, než se mi to podařilo opravit. Ale najít tři větší lodě, z toho jednu vojenskou, uprostřed Mrtvých planet není zase až tak těžké.“
Clayton se na ni díval s obdivem. Oi-Sin se tvářila vztekleji než obvykle a vůbec v tom nebyl ani ždibec provinilosti.
Aisley obešla stůl a zastavila se u Claytona. Z kapsy vytáhla tablet a podala mu ho.
„Máte i plány na relokalizaci obyvatelstva?“ zeptal se jí.
„Zahrnula jsem to do návrhu. Váš pilot má velké srdce. A taky je ukecaný,“ usmála se.
Potom si sedla do křesla proti Claytonovi mezi kapitána aJ3í-Sin.
Clayton začal studovat tablet a intenzivně přemýšlel. Po chvíli dospěl k rozhodnutí. Ztěžka vstal a hlasitě si odkašlal.
„Děkuji vám všem za účast na tomto jednání o planetě DP1701X. Všichni jste učinili zajímavé návrhy a věřím, že když jeden z nich předložím panu Daquanovi a Úřadu Společenstva, bude schválený,“ Clayton se odmlčel.
„Nejvýhodnější nabídku dala lady Caesarettiová…,“ jeho hlas zanikl v řevu.
„Námitka!“ křičel Kade a bouchal pěstí do stolu.
Oi-Sin také cosi vykřikovala. Vyskočila z křesla a vztekle ukazovala prstem na všechny.
„Nevěřím!“ ječela. „Nevěřím, že dala lepší nabídku než já!“
„Navrhnu Úřadu, aby toto jednání přešetřil!“ vyhrožoval Kade.
Clayton počkal ještě chvíli, než hlasy začaly ztrácet na intenzitě.
„Prosím vás, uklidněte se. Nemohu vám prozradit, jakou nabídku dala lady Caesarettiová, ale mohu říct, že vysoko převyšuje ty vaše. I o obyvatelstvo se postará lépe. Kapitáne Kade, samozřejmě se můžete obrátit na Úřad a věřím, že vám, co se týče přešetření, vyhoví. Ale nevěřím, že by odmítli tak výhodnou nabídku, jakou nám předložila lady,“ začal je oba chlácholit.
„To je podraz, slyšíte? Děsný podraz!“ nedala se uklidnit Oi-Sin.
Kapitán naštvaně přelétal pohledem z lady na Claytona a potom i Oi-Sin. Ta se nakonec vyčerpaná zřítila do křesla.
V místnosti nastalo ticho.
Clayton slyšel, jak se Daquan za jeho zády opět o pár centimetrů posunul.
„Ještě jednou vám všem děkuji. Lady, prosím, zůstaňte tu ještě chvíli, abychom oficiálně potvrdili váš návrh a odeslali ho na Úřad.“
„Kapitáne Kade, děkuji vám za účast,“ Clayton přešel ke Kademu s nataženou rukou.
Ten nakonec vstal a potřásl mu jí. Zamyšleně kývl hlavou ostatním a beze slova vyšel z místnosti. Jeho pobočník ho věrně následoval.
Clayton přešel k Oi-Sin.
„Madam Oi-Sin, i vám děkuji za účast,“ znovu napřáhl ruku.
Oi-Sin ho už ani neopravila. Jenom vstala, něco na Claytona zavrčela a se vztyčenou hlavou vyrazila pryč. Její asistent vyskočil z křesla a následoval ji.
V místnosti zavládlo ticho. Nikdo se ani nepohnul.
Clayton koutkem oka zachytil pohyb dvou vesmírných lodí. Vyrazily opačnými směry. Daquan přestal ošmatávat sklo a pozoroval jejich odlet.
Clayton se otočil k sedící Aisley.
„Jaké máš plány na večer?“ mrkl na ni.
„Nemůžete toho vy dva aspoň na chvíli nechat?“ Collier předstíral zoufalství, když vešel do místnosti.
„Nechali jsme toho už dvakrát, když Aisley byla na stanici a já tady,“ zasmál se Clayton a džentlmensky jí políbil ruku.
„Celkem lehká prácička, co na to říkáš, Noahu?“ zeptala se ho Aisley.
„Byla jsi úžasná, lady,“ usmál se Clayton.
„Promiňte,“ ozval se nesmělý hlas od okna.
Všichni se otočili tím směrem. Daquan tam bezradně stál a pozoroval je.
„I vy, Daquane, jste byl úžasný,“ pochválil ho Clayton se šibalským úsměvem.
Collier se rozřehtal na plnou hubu.
„Jen jsem se chtěl zeptat, jestli už je po všem. Jestli už je konec,“ Daquan zrudl.
„Jasně, žé je konec. Musím říct, že jste toho idiota zahrál výborně,“ Collier ho přátelsky poplácal zádech.
„Ve škole jsem chodil do dramatického kroužku,“ odpověděl Daquan.
„To nebude jenom v tom,“ uchechtl se Collier.
„A podařilo se to?“ zeptal se Daquan.
„Z mého pohledu je všechno v pořádku,“ odpověděl Clayton.
„Zkontroloval jsem účet a hned, jak na něj oba převedli peníze, jsem je přemístil jinam,“ řekl Collier.
„Šlo to bez problémů?“ zeptal se Clayton.
„Přesně tak, jak jsme se dohodli,“ Collier ovladačem vyvolal holografický stav účtů.
„Část peněz, Daquane, šla na účet vaší nadace. Máte tam dost, abyste dokázal zachránit alespoň část ekosystému vaší planety Triton V. To vše se srdečnými pozdravy od madam Oi-Sin,“ Collier se usmíval od ucha k uchu. „Mimochodem, víš, že se na domovské planetě Oi-Sin oslovení madam příliš nepoužívá? Znamená to totiž lehká žena…,“ otočil se ke Claytonovi.
„Hm, opravdu?“ Clayton se netvářil tak, že by to pro něj byla nějaká novinka.
„Druhá část peněz šla do fondu na pomoc planetě Risel, která je stále ještě pod nadvládou konfederačních vojsk,“ Collier se s touto informací obrátil k Aisley.
„Snad to alespoň trochu pomůže,“ povzdychla si.
„Můžeš kapitánovi Kademu poslat vroucné poděkování za jeho příspěvek v boji proti němu samotnému,“ mrkl na ni Collier. „I my bychom měli oběma poděkovat. Nějaké drobné jsem dal stranou na další akce.“
„Začal jsi už vymazávat všechny informace, které jsi o mně propašoval do databází Společenství?“ zeptal se Clayton.
„Hned, jak ti začali psát nabídky na tablety.“
Daquan je celou dobu pozoroval s respektem a obdivem.
„Ale co ta soška?“ zeptal se.
„Vyrobená ze slitin a pokrytá tenoučkou vrstvičkou yorathia. Pár lesků a laků udělalo své. Ti dva byli tak omámeni vidinou bohatství, že všemu uvěřili. Zvlášť když Collier naprogramoval počítač na právě ty hodnoty, které je přesvědčily,“ pousmál se Clayton.
„Spoléhali jste se na náhodu a štěstí?“ zeptal se Daquan nevěřícně.
Clayton, Aisley a Collier se na sebe podívali a přikývli.
„Setkání na stanici bylo naplánované tak, aby nabídku slyšeli jen oni dva,“ dodal Clayton.
„A připravili jsme starý poklop, který kapitána přesvědčil, že existuje cesta pod povrch planety. Těsně předtím, než sem Kade a Oi-Sin přiletěli, jsem zaletěl malým člunem nad planetu a shodil ho na příhodné místo. Jsou tam velké větrné poryvy a bylo to nebezpečné, ale kdybych to udělal dřív, mohlo by to poklop zafoukat. Museli jsme je jen přesvědčit, že odtamtud před nedávnem někdo vyšel na povrch,“ řekl Collier.
„Když se umíte dostat do přísně zabezpečených databází Společenstva, proč jste ten sken jednoduše nevložili do počítače kapitánovy lodě?“ zeptal se Daquan.
„Někomu to tady myslí,“ se smíchem se ozval Collier. „Vojenské lodě, zvlášť ty z Konfederace, mají jiné systémy, ve kterých bych se nerad vrtal. Kdybych na sebe upozornil, tak by pak nebylo těžké mě vystopovat, když tu byly jen dvě lodě.
A mají zbraně, velké a účinné zbraně,“ vážně dokončil Collier.
„Děkuji vám ještě jednou za pomoc. Jsem nesmírně rád, že jste pomohli mé planetě,“ Daquan k nim zamířil, aby každému z nich nadšeně potřásl pravicí.
„Nemáte zač, rádi jsme pomohli,“ odpověděl Clayton.
„Vaše loď je v pořádku, Aisley se o ni dobře starala,“ prohodil Collier.
„Dík moc,“ Daquan se na ně usmál a zamával jim.
Potom společně s Collierem odešli. Jeden do své lodě, druhý do řídící místnosti.
Clayton objal Aisley kolem ramen a v úplném tichu spolu pozorovali zmenšující se planetu. Pár vteřin sledovali i Daquanovu loď, než se z ní stal jen drobný bod.
Za chvíli jim zmizela z dohledu i mrtvá planeta a před nimi se rozprostíral nekonečný vesmír.
Na planetě DP1701X zatím zvířený prach pomalu zakrýval kovový poklop.
překlad ze slovenštiny Vládo Ríša
