Archiv rubriky: Vladimír Zábrodský

1 Zbraň a uniforma – podle čeho jiného chcete poznat vojáka? Tenhle má uniformu v barvě štičí šedi s trávově zelenými výložkami. Oči mu stíní krempa černého plstěného klobouku ozdobeného mosazným odznakem v podobě lesního rohu a mohutným chocholem z … Celý příspěvek →

„To jsem já, Štěpánka,“ šeptla. Nestalo se vůbec nic. V zamyšlení přejela bříšky prstů po složité arabesce zdobící nevšímavý povrch oleratexové stěny. Kráčela podél ní. Jak se jí dotýkala prstem, potní žlázy malovaly slabounce viditelnou cestičku, která vedla k pítku … Celý příspěvek →

1 Kdykoliv otevřel jásavě červenou, umělohmotnou krabičku, okouzlil ho předmět zapadlý v závěji temně rudého sametu. Kolikrát si v té chvíli řekl: Tohle je přece to pravé vyznamenání pro někoho, kdo dokáže překonat strach. On sám měl pro strach uděláno, … Celý příspěvek →

Zazvonil zvonek. Lucie vklouzla do rukávů lehkého azurového blejzru. Zeptala se zrcadla, zda má šanci využít moci osobní přitažlivosti. Přitakalo. Otevřela. Na chodbě stála drobná dívka – určitě pod dvacet – v bílých sandálech bez podpatku, v bílé dlouhé sukni … Celý příspěvek →

První fotografie ukazuje začátek vystoupení Létajících Vanegerů. Živá pyramida kráčí po drátě ve výšce 65 stop v čele s Waltrandem Scherrem. Tváře ostatních mužů (dolní patro: Carl Vaneger, Kurt Vaneger, Rudi Avedon; horní patro: Richard Avedon, Jean-Paul Atget) jsou nezřetelné. … Celý příspěvek →

Lepší je vyhořet, než se stěhovat 1 Nezdálo se, že by něco narušovalo neposkvrněnost zelenkavého pláště mlhoviny ze zpopelněných planet. A přece: „Cíl je blízko,“ šeptl přistávací člun. „Tady,“ ukazoval servilně dalekohled. Rekreační kolonie. Vyhlížela křehce, ale dílo Člověka v … Celý příspěvek →