Archiv rubriky: Milan Petrák

Ten muž do krajiny, kterou procházel, nezapadal. Měl na sobě světlý oblek šitý na míru, v ruce černou aktovku a drahé boty zanechávaly otisky v prachu polní cesty. Jeho chůze byla přehnaně rázná a sebevědomá. Bystrý pozorovatel by za ní … Celý příspěvek →

Na Evropské třídě nedaleko od údolí Divoké Šárky se zjevil tucet bytostí. I ta nejmenší z nich přesahovala výšku nejbližších domů. Stály v hloučku po celé šířce obou jízdních pruhů a zvědavě se rozhlížely. Když se rozkoukaly, rozeběhly se do … Celý příspěvek →

Tak co? Co si dáš? Já nevím. Já nemám na nic chuť. Jak to, že nemáš na nic chuť? Nejsi nemocný?

Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý… Jaroslav Vrchlický   Když mi starosta řekl, že budu jednat s buddhistickým mnichem, přestavoval jsem si ledacos, ale rozhodně ne podsaditého muže navlečeného do montérek … Celý příspěvek →

Mia seděla na posteli obklopena svými panenkami a černou tužkou jim na obličeji kreslila ostrůvky černých teček. Pak vzala jednu ze zohyzdněných panenek a řekla: „Viktorie, tobě se ten lišej zhoršil. Budu ti muset předepsat glytodol. A co ty, Elvíro? … Celý příspěvek →

Nelidský řev se rozléhal klášterní chodbou a i doktoru Pardosovi, jakkoliv byl po dvaceti letech praxe zvyklý na ledacos, tuhla krev v žilách. „Rychle, pospěšte!“ naléhal bratr Rodrigo a netrpělivě se po doktorovi ohlížel.