Archiv rubriky: Mercurio D. Rivera

Na břehu Ontario Lacus na Jižním Titanu si Cara plácala hrady z navátého sedimentu, jenž sloužil jako písek. Její rodiče stáli na prahu jejich nedalekého příbytku a povídali si s jejich sponzorem, Wergenem, který měl na svědomí přepravu rodiny ze … Celý příspěvek →

Balancuji na okraji srázu. Zející propast je široká a temná jako nekonečné moře temnoty. Mimozemšťan se vznáší přede mnou. Vyproštěný ze své skořápky je příliš krásný nebo příliš ošklivý, než abych to pochopila. „Skoč, Cassie,“ říká/myslí/zpívá. Zvedám nohu před sebe … Celý příspěvek →

Na vrchovině nad Vales Marineris lidští účinkující vztyčili obří červenobíle pruhovaný stan podepřený kůly zaraženými do oranžové hlíny. Když jsme k němu v našem jezdítku přijížděli, pan Alex na něj vzrušeně ukazoval, světle hnědé vlasy mu vlály ve větru a … Celý příspěvek →

Konfety ve větru. Tak Annie popsala Kawkawrúny, když je poprvé spatřila, jak se na míle daleko od nás vznášejí na bílé obloze, ohraničené dvojicí sluncí jako zarážkami na knihy. Krčili jsme se na kraji útesu, stovky stop pod námi modré … Celý příspěvek →

Utíkal jsem úzkou klikatou trhlinou v ledovci tmavozelené barvy. Daleko za sebou jsem rozeznával Rossiho černou bundu, kterak se objevuje a mizí s každým záhybem. Rázy stlačeného vzduchu zasahovaly stěny, až z nich odlétaly úlomky ledu.