Archiv rubriky: Jana Rečková

Kar Musela jsem se na chvíli zvednout od pohádky. Zarosily se mi brýle – jako obvykle, když je to moc dojemné, když princezna, uvězněná ve věži (nebo v ponorce, nebo na opuštěném asteroidu), marně vyhlíží gotickým oknem (průzorem ve skafandru, … Celý příspěvek →

Právě se vystřídali a Gema řídila zarputile a přeopatrně, ale všichni věděli, že ji to rychle přejde, až si na tuhle mizernou přecpanou silnici zvykne. „Hnusnej provoz,“ poznamenala zezadu Laura. „Nedáš si pivo, tati?“ Otec se na ni otočil ze … Celý příspěvek →

Můj milý se nevrátil z ciziny. Když nechám stranou citovou stránku věci, stejně mi zůstává nezaplacená půlka nájmu – včetně internetu, týví a té ukrajinské fešandy, co uklízí společné prostory, a dost možná i odvozu odpadků, které nezachutnaly bezdomovcům ani … Celý příspěvek →

„Vypadám jako něčí vnuk?“ zeptal se Daniel napůl zrcadla a napůl té ženy, která s ním v podstatě neměla nic společného – jen tu jedinou noc. Zatvářila se nechápavě a přemýšlivě, obojí současně. „Každý je něčí vnuk, ne?“ Zívla a … Celý příspěvek →

Laddar pečlivě uzamkl miniraketoplán a vykročil po známé pěšině, lemované elektricky nabitým plotem – co když ještě všechny šelmy nevyhynuly? Nebo je mohl někdo vzkřísit v genetické laboratoři, a krvelačnější než původně. Plot z umně proplétaného drátu zdobily zlaté a … Celý příspěvek →

Ostrov se rozvaloval uprostřed modrých a zelených vln, čerstvý a nevinný. Loď, kotvící v klidné vodě jednoho z přívětivých zálivů, byla vojenská a nijak to neskrývala. Naopak; tvářila se vyzývavě vojensky, skoro jako by si na něco hrála. „Tak jsme … Celý příspěvek →

Hlas v telefonu dokončil svou výhružnou litanii a umlkl, ale jako vždy po sobě nechal ozvěnu strachu. Tísně. Klaustrofobie. Taková pakárna kvůli tak malému bytu… Levár si dal nohy na protější židli, osezenou, okopanou, umolousanou a rozskřípanou chudinku, nad kterou … Celý příspěvek →

Redaktoři, tak to jsou ti lidi, kterým se kdysi dostala do rukou Bible, a oni z ní půlku zcenzurovali, takže tam teď spousta věcí chybí. Škoda, že jsme u toho tehdy nebyli my. Skrí Lidé potřebují víc myšlenek, ne víc … Celý příspěvek →

Permanentní bouřevír nad Řípem se zase jednou přesunul nad Prahu (těch pár kilometrů, co je to pro bouřku?) a řádil. Déšť dštil, no vážně, lítaly blesky, kroupy bubnovaly a bušily do oken, až se skla prohýbala. Na autech sedm pater … Celý příspěvek →

Celé dopoledne drobně pršelo. Mizerná viditelnost. Gery si poposedl na zídce, která studila. S chladem jako by mu starodávným pršipláštěm pronikala do těla i temnota kamene. Žádná zeď kolem obyčejné zahrady nemá právo vypadat takhle hřbitovně… Pokoušel se zaostřit na … Celý příspěvek →

Horek nervózně koukl na hodinky a hmátl do šuplíku pro pistoli. Byla dobře ošetřovaná a nepovolená. Rok výroby 1937, ale pořád plná života. Vlastně smrti, přesněji řečeno. O svou druhou zbraň, legální, před dvěma lety přišel, stejně jako o povolení … Celý příspěvek →