Archiv rubriky: Jana Rečková

Laddar pečlivě uzamkl miniraketoplán a vykročil po známé pěšině, lemované elektricky nabitým plotem – co když ještě všechny šelmy nevyhynuly? Nebo je mohl někdo vzkřísit v genetické laboratoři, a krvelačnější než původně. Plot z umně proplétaného drátu zdobily zlaté a … Celý příspěvek →

Ostrov se rozvaloval uprostřed modrých a zelených vln, čerstvý a nevinný. Loď, kotvící v klidné vodě jednoho z přívětivých zálivů, byla vojenská a nijak to neskrývala. Naopak; tvářila se vyzývavě vojensky, skoro jako by si na něco hrála. „Tak jsme … Celý příspěvek →

Hlas v telefonu dokončil svou výhružnou litanii a umlkl, ale jako vždy po sobě nechal ozvěnu strachu. Tísně. Klaustrofobie. Taková pakárna kvůli tak malému bytu… Levár si dal nohy na protější židli, osezenou, okopanou, umolousanou a rozskřípanou chudinku, nad kterou … Celý příspěvek →

Redaktoři, tak to jsou ti lidi, kterým se kdysi dostala do rukou Bible, a oni z ní půlku zcenzurovali, takže tam teď spousta věcí chybí. Škoda, že jsme u toho tehdy nebyli my. Skrí Lidé potřebují víc myšlenek, ne víc … Celý příspěvek →

Permanentní bouřevír nad Řípem se zase jednou přesunul nad Prahu (těch pár kilometrů, co je to pro bouřku?) a řádil. Déšť dštil, no vážně, lítaly blesky, kroupy bubnovaly a bušily do oken, až se skla prohýbala. Na autech sedm pater … Celý příspěvek →

Celé dopoledne drobně pršelo. Mizerná viditelnost. Gery si poposedl na zídce, která studila. S chladem jako by mu starodávným pršipláštěm pronikala do těla i temnota kamene. Žádná zeď kolem obyčejné zahrady nemá právo vypadat takhle hřbitovně… Pokoušel se zaostřit na … Celý příspěvek →

Horek nervózně koukl na hodinky a hmátl do šuplíku pro pistoli. Byla dobře ošetřovaná a nepovolená. Rok výroby 1937, ale pořád plná života. Vlastně smrti, přesněji řečeno. O svou druhou zbraň, legální, před dvěma lety přišel, stejně jako o povolení … Celý příspěvek →