Archiv rubriky: Ian McDonald

ZACHRÁNIL JE STŮL Pojď, Matsjo. Pojď, Kurmo. Pojďte, Narásimho a Varáho. V kouřovém světle hořících polyetylénových odpadků a pod krhavým pohledem měsíce opile rozvaleného na zádech, pojďte a běhejte v ringu. Zrzavé a černé a mourovaté a šedé, bílé a … Celý příspěvek →

Když jsem byla malá, chodila mi do pokoje ocelová opička. Moje ájáh mě uložila do postele brzy, protože mladá slečna potřebuje spát, hodně spát. Já ale spala hrozně nerada. Svět, který se ozýval za kamennými džáli mé verandy, byl příliš … Celý příspěvek →

Kyle viděl explozivní kočku jako první. Vracel se z obchodu se zmrzlinou v ruce – odměna za to, že skóroval v zápase žáků do jedenácti let – při zvuku stavební helikoptéry (ty byly pořád ohromné a báječné a úžasné), zamžoural … Celý příspěvek →

Na ten výkřik všichni kluci ve třídě vyrazili ke dveřím. Roboti, bojoví roboti! Učitelka za nimi volala vraťte se lumpové lotři uličníci, jenže byla jen sintelová angličtinářka, a než se sem od třeťáků dobelhala stará paní Módžijová, zbývaly ve třídě … Celý příspěvek →

Robot dělá Džasbirovi ty nejbělejší zuby v Dillí. Je to precizní, děsivá procedura, která obnáší chromovanou ocel a rotující, ječící brusné hlavy. Džasbir vyvaluje oči na pavoukovitá ramena zakončená rozličnými zubařskými zbraněmi, jimiž mu před obličejem šermuje démon radikální stomatologie. … Celý příspěvek →

Vzpomínám si na onu noc, kdy se ze mě stala bohyně. Za úsvitu mě muži vyzvedli v hotelu. Z hladu se mi točila hlava, protože kněz prohlásil, že v den zkoušky nesmím jíst. Vstala jsem ještě za tmy, koupání a … Celý příspěvek →