Archiv rubriky: Hanuš Seiner

To probuzení bylo pokaždé podivné. Mělo v sobě něco z naléhavosti, se kterou ho babička kdysi v Dúbravce budila ráno do školy. „Vstávaj, Augustin, vstávají“ Nahořklá vůně čekankové kávy a připáleného mléka. Mělo v sobě něco ze syrovosti procitnutí na … Celý příspěvek →

Nejjednodušší ikonu tvoří jedenáct vrcholů a pětadvacet spojnic. Zvládne ji namalovat každé desetileté dítě a právě děti ji, když se nikdo dospělý nedívá, jako jediné ještě kreslí. Na chodníky, na zadní strany školních sešitů, prstem do písku, špičkou boty do … Celý příspěvek →

1. Klára udělá tři opatrné kroky k pultu s mikrofonem. Snaží se mezi záplavou obličejů v sále najít známé tváře. Rodiny, se kterými v posledním týdnu dlouhé hodiny hovořila, ale splynuly s davem. Klára vidí vrásčitého muže s širokým indiánským … Celý příspěvek →

Vstupní hala i schodiště byly plné lidí s uplakanýma očima Sousedka z protějšího domu popotahovala přes promáčený kapesník, nějaká dívka, kterou jsem neznal, polykala mezi každými dvěma přerývanými nádechy slzy. Strýček Benedikt, kterého jsem viděl asi dvakrát v životě, přijal … Celý příspěvek →