Archiv rubriky: Dana Rusková

Z kanceláře shlížím na les výškových budov. Účelná, hrdá a velkolepá architektura. Zaklepání a následný vpád mě vytrhly z kratičkého zasnění. „Dobrý den. Ředitel Tobias?“ Odměřeně kývnu, tuto osobu nemám na seznamu návštěv. Kde se zapomněla Marie? Trestuhodný výpadek jinak … Celý příspěvek →

Profesor na spasitelský komplex nevypadá. Spíš jako totální mimoň. Kurátora poslouchá a neslyší, pohled mu roztržitě těká a ruka v kapse netrpělivě poštěrchává klíči. „Můžu se na vás spolehnout, pane profesore?“ kurátor s ním mluví jako s nedoslýchavým dědulou, vědcova … Celý příspěvek →

Mňam, správná míra slanosti a čerstvého vzduchu. Platón, lodní vznášedlo, nás zdánlivě pohupuje na hladině. Pouhá iluze, oceán je klidný a dělí nás od něj třicet centimetrů zahuštěného vzduchu. „Grk,“ ulevil si Slop a zahnal mé příjemné rozpoložení. Prázdná láhev … Celý příspěvek →

Do lípy na Hromáku mlátí pořád. „Nechceš se tam jít schovat před bouřkou, hošánku?“ pochechtává se mi Serža a ukazuje k Hromovému kopci. „Schovej ten prst, nebo ti ho ukousnu, blbe,“ sekne po něm Jarochlast. Hromový kopec je prokletý a … Celý příspěvek →