Archiv rubriky: Božena Čechalová

Zaskřípění pantů, jak se dveře pootevřely. Závan života z chodby, hovorů za odhlučněnými dveřmi kanceláří, hučení klimatizace, kdosi přecházející chodbou sem a tam a mumlající cosi nezřetelného do mobilu – a pak kovové klepnutí západky v zámku, jak dveře zase … Celý příspěvek →

Vstávat, Johnny! No tak, nemáme na to celej den! Pánaboha. Teprve třetí týden terénních testů a on už toho má po krk. K čemu je to vůbec dobré? Gravitace je úplně špatně – jo, jasně, tady je správně, ale on … Celý příspěvek →

Každé ráno mi máma dá pusu a zeptá se, co hezkého se mi zdálo. Pokaždé nevím, o čem to mluví.

Toho dne mi bylo blbě už od rána. Oteklý víčka jsem sotva rozlepil, hlava mi připadala jako betonová koule komíhající se na tenký stopce, klouby na nohách vrzaly něčím víc než obvyklou sešlostí věkem. Každej jinej by si myslel, že … Celý příspěvek →

Oprýskaný voděodolný nátěr se loupe ze stěn v dlouhých pruzích s roztřepanými okraji. Na obnažených místech se vlhkost z těžkého vzduchu vpíjí do ošizené malty. Dlažba se leskne vodou v pravidelných pásech, jak ji přejel úklidobot, a v rozích, kam … Celý příspěvek →

Všechno bylo v pořádku a na svém místě. Silné prášky na spaní, kterých před pár hodinami ukradl v nemocnici celou lahvičku, šuměly ve sklenici vody. Bělovlasý, ale stále vzpřímený muž se vpadlými tvářemi a pokleslými víčky naposled přejel rukou po … Celý příspěvek →

„Vážně tím musím projít?“ Chabá naděje ukrytá do zahanbené otázky nedožila ani konce věty, která odumřela v tichu sotva o slabiku později. Stejně jako všichni před ním se Jarvis zarazil, jak mdle tu zněla jeho vlastní slova. Sebemenší zachvění vzduchu … Celý příspěvek →

O kapitánovi Aury Borealis a jeho zástupci se mezi posádkou povídalo, že služba pod každým zvlášť by byla k nepřežití. „Čas?“ „Do našeho příletu na Strážce dvě hodiny a dvacet jedna minuta, pane,“ ohlásil navigátor a pomyslel si, že taková … Celý příspěvek →