Archiv rubriky: Aliette de Bodardová

Když si člověk vezme teonanácatl, mysl mu začne bloudit. Kdyby si dovolila vnímat, cítila by louh promísený se slabým pachem staré krve. Viděla by žlábkovanou podlahu cely potřísněnou čímsi, co připomíná krev nebo výkaly. Vzpomněla by si. Na bolest, která … Celý příspěvek →

Rmoutím se při vzpomínce na hvězdy naše předky a naše bohy kteří jako droboučké ranky po vpichu jehly leží rozptýleni podél řeky nebes řekni mi tedy je správné, že trávím své dny jako host zde, v těchto temných bezútěšných dvoranách?

Koráby byly živoucími, dýchajícími bytostmi. Dac Kien to věděla, ještě než se dostala do inženýrského centra, dokonce ještě dřív, než poprvé uviděla roboty, jak na oběžné dráze montují dohromady jednotlivé díly.