Samuel procitl již za svítání. Podezíravě zazíral na hodinového robotka. Decentně podsvícený displej však spal stejně hluboce jako město za oknem. Přes rozměrné sklo shlížel do pokoje loftového bytu jen úzký srpek měsíce, a přesto měl Sam náhle pocit, že jej někdo pozoruje a zvědavě zkoumá jako vzorek pod mikroskopem.
Odevzdaně vstal. Čidlo zareagovalo na pohyb a pokoj ozářilo teplé žluté světlo. Elektronický mozek bytu okamžitě zaktivoval veškeré připojené robotické subsystémy. Dnes ale Sama všechny ty dokonalé technické vychytávky iritovaly.
„Dnes je třináctého června. Osobní horoskop pro tento den…“
Samuel vztekle zmáčkl na probuzeném robotu tlačítko STOP.
„Pro stanovení biorytmů zadejte váš…“
STOP.
„Záznamník obsahuje šest nepojatých hovorů…“
STOP.
„Dnešního dne vám byl dálkově aktivován „partnerský čip“. Do závěrečné fáze vyhledávacího programu zbývá přesně třicet dní. Nezapomeňte se objednat v biotechnologickém středisku A4Y. Poděleným osobním koordinátorem je Karol Danvis. Vaše budoucnost závisí na…“
STOP.
„Cože? Třicet dní? To není možný. Sakra!“
Sam se zděsil. Jak mohl zapomenout? Poté, co se rozešel s ex-láskou, neměl důvod plánovat oslavu třicátin. Jak se nedávnou minulost snažil vypudit z hlavy, úspěšně zasklil i povinnost aktivace čipu. Kdo si to má pořád pamatovat? Čipy zdravotní, identifikační, komunikační, osobní a pár dalších. Mám v sobě víc elektroniky než budicí robotek, pomyslel si Samuel zatrpkle.
Ovšem, partnerský implantát, to je průser.
Jak se zaktivuje, je konec se svobodou. Ta mrcha podkožní vysílá signály, jakési vysokofrekvenční záření, a hledá a hledá a vyhodnocuje a zase hledá dokud neomylně nerozpozná vhodného, nebo jak se chlubí vědci, dokonalého partnera. A partnerský vztah je v dnešní době ošetřen zákony, Žádná sranda Třicet a dost. Do třiceti si dělej, chlapče, co chceš, vyváděj, zlob, lítej vysoko. Jak se překulí třicátiny, ustřihneme ti křídla navždy.
Samuel si sedl na podlahu, zkřížil nohy a… nezačal meditovat, ale přemýšlet. Slyšel o případech lidí, co systém dokázali přelstít. Existují možnosti. Ovšem pro připravené. Vykouřil svou první elektronickou cigaretu nového dne – příchuť capuccino – a rozhodl se:
Nepodlehne! Půjde vlastní cestou.
S odporem se podíval na levé zápěstí. Tam se skrývala „Amorova štěnice“. Vyoperovat ji? Hloupost, na to by se při povinném lékařském skenu těla ihned přišlo. Kromě toho, odstranění čipu určitě bolí. Sam se otřásl nevolí, bolest snášel špatně a při pohledu na krev omdléval.
Co se zavřít doma a imitovat nespecifické zdravotní problémy? Nejlépe psychické, ty se prokazují těžko. Počká měsíc a nebezpečí bude zažehnáno. Nebo ne? Před očima se mu zjevil interiér psychiatrického ústavu. Brr, špatný nápad.
Jakmile se připojil k síti, otevřelo se na monitoru okno „naléhavá zpráva“. A v ní animovaná ikona úředníka s nadšeným úsměvem: Vítejte v A4Y! Nyní probíhá vyhledávací fáze programu „dokonalý partner“. Jsem Karol Danvis a provedu vás v A4Y…
AMOR FOR YOU – to zrovna. Dál Simon nikdy nedočetl, jak spatřil A4Y, už jeho ukazováček drtil tlačítko STOP.
Dřív, v těch bezstarostných časech před třicítkou, měl Sam často problém ulovit nějakou krásku aspoň na víkend. Ale nyní? Střetával se s významným pohledem neznámých žen v práci, v obchodě, na ulici, všude. Nebylo úniku. Kam jen pohlédl, nějaká slečna se mu usmála v ústrety. Jako by se na něj všechny ženské domluvily – jak honci na naháňce, kterým plane v očích touha štvát zvěř do úmoru.
On se ale nevzdá bez boje!
Ha, ta křehká tanečnice se smutnýma očima, kterou spatřil v brzkém ránu uslzenou sedět v růžovém trikotu v okně protějšího domu. Není takový blázen, aby skočil na vějičku soucitu. Ochranitelské pudy – nejbanálnější ze všech léček.
Nebo ta svobodná matka s pětiletým capartem – rozkošným uličníkem, které uvolnil místo v metru. Ne, ne, nenechá se nalákat svůdnou hrou na dokonalou rodinu.
Kamarádská holka do nepohody, bývalá spolužačka, co mu zničehonic napsala mail. Ne. Ne. Ne. Kdyby chtěl kamaráda, najde ho mezi chlapy.
Kyprá sousedka s talentem navaření. Copak je nějaký tupec, aby se nechal utáhnout na kusu žvance?
Kráska, kterou vídal v pubertálních snech a náhle ji potkal jen tak náhodou na ulici. Ou jé. Sny jsou vždycky krásnější než skutečnost. Co by na něm asi viděla, ne? Jasný podvod.
Schválně uhýbal zrakem, když míjel ženy a dívky. Řešení bezpečné, ale nepraktické. Dvakrát zakopl, jednou málem zašlápl kybernetického psa a nakonec ho chytly křeče v oblasti krčních obratlů. Zvykl si nezřetelně mumlat a neurvale se drát v metru dopředu hlava nehlava. Naučil se frkat nosem a plivat dírkou mezi zuby. Uvnitř ho však stravovala nejistota. Dokáže vzdorovat? Nepodlehne?
„Dnes je třináctého července. Osobní horoskop pro tento den…“
Samuel rozechvěle zmáčkl STOP. Robot uraženě zmlkl.
„Pro stanovení biorytmů…“
STOP.
„Záznamník obsahuje šestnáct…“
STOP.
„K dnešnímu dni končí individuální verze programu „dokonalý partner“. Během třiceti dní pro vás naši analytici vytipovali několik vhodných objektů z databáze A4Y. Litujeme, že nedošlo k úspěšnému kontaktu. Váš „partnerský čip“ bude odpojen. Spojte se neodkladně s personálním koordinátorem (Karol Danvis).“
Samuel ani nedutal. Prošlo mu to?. Vypadl ze systému povinného partnerství? Podezíravě se podíval na levé zápěstí. Radoval se, to ano, ale do úplného štěstí mu něco chybělo. Jistota.
Poprvé se rozhodl kontaktovat Karola Danvise. Poslal mu jednoduchou zprávu. Neupřímně v ní zalitoval, že snaha biotechnologického institutu vyšla naprázdno, a jemu je zřejmě souzeno zůstat bez partnerky. Na usmířenou pozval úředníka na skleničku.
V moderním baru na samém vrcholu nejvyšší budovy města si Sam užíval svou malou výhru. Natrénoval si zkroušený obličej a vhodné repliky o nepříznivém osudu. Byl připraven. Otevřely se ocelově šedé dveře… a vešla žena. Tmavovláska s kraťounkým účesem a rudými rty okamžik spočinula pohledem na Samovi.
Povzdychl si. Napil se perlivé vody. A vzápětí ji vyprskl na stůl. To nééé!
Karol Danvis! Co když je tohle ten největší podvod? Ještě zbývá třicet minut do vypršení času programu. Co když je Karol Ženské jméno?
S poprskaným obličejem a zarudlýma očima sledoval dokonale nalíčenou ženu a bál se pohnout.
„Samuel Goffry? Rád vás poznávám.“
Sam nadskočil leknutím. Černovlasý mladík s uhrovitým obličejem se najednou zjevil u jeho stolu a nervózně se usmál. Žena u baru nad nimi zavrtěla hlavou a sedla si na úzkou stoličku.
„Karol Danvis? Netušíte, jak rád poznávám já vás,“ zvolal mu Sam v ústrety. Pravou ruku, kterou si před chvílí utíral zbytky kávy z tváře, strčil do kapsy a příchozímu rozpačitě nabídl stisk levačkou.
„Opravdu? Jsem velmi potěšen, že jste si domluvil schůzku. Chápejte, prosím, jsem nejmladším zaměstnancem oddělení „Partnerský program“ a ještě se mi nestalo, aby čip zklamal. Mám na vás spoustu otázek, pokud vám to nevadí.“
„Jen se ptejte,“ roztál Samuel. Konečně se uklidnil.
„Jak snášíte svou situaci? Samozřejmě stále máte šanci, ještě chybí několik minut, ale ze statistického hlediska je pravděpo dobnost nalezení vhodné partnerky již nulová. Je složité vyrovnat se – řekněme to na rovinu – s neúspěchem?“
„Jsem zvyklý řešit náročné úkoly a dost silný, abych vzdoroval osudu,“ pronesl Sam připravenou odpověď, „fatalismus, chápete? Co má přijít, přijde, nemá cenu se zpěčovat ani bušit na bránu.“
„Uvědomujete si důsledky svého činu? Samota, frustrace, neuspokojivý… ehm, sexuální život, víte, co myslím. Nemáte obavy, že jste lehkovážně zahodil životní šanci?“
Sam na vteřinu přimhouřil oči, jako by nechal dotaz doznívat v hlavě, ale pak se žoviálně usmál a ujistil Danvise o svém optimistickém pohledu do budoucnosti. Vítězoslavně se rozhlédl. Černovláska u baru jeho pohled opětovala. Sam na ní mrkl. Jó, teď si flirt může dovolit. Je v bezpečí.
Jakmile Danvis odešel, Samuel vykročil k baru.
„Zvu vás, dovolte mi to,“ oslovil krasavici s rudými rty.
„Nejste můj typ.“ Žena na něj přezíravě pohlédla. Ale navzdory svým slovům lhala.
„Samuel,“ nedal se a natáhl k ní ruku.
„Kristie, jmenuju se Kristie.“
Sam jí stiskl ruku oběma dlaněmi. Úplně cítil elektricky výboj, jak se jejich prsty na okamžik spojily. Nový život, svoboda a sex, jupí!
Venku, v pohotovostním vozidle společnosti A4Y, právě pracovník agentury dokončoval hackerskou verzi programu „partnerský čip“ a mazal stopy svého vstupu do oficiální verze. Pracoval rychle, ale přesně. Karol Danvis byl nadprůměrný hacker. Proto ho také společnost najala.
Nyní si dopřál spokojený a malinko škodolibý úsměv. Pak že je to k vzteku – mít sestru. Pak že je to nemožné – zbavit se její otravné starostlivosti o mladšího bratra.
Dvě ilegálně propojené „Amorovy štěnice“ právě v baru začaly kooperovat na společném postupu.
