1.
Právě jsem přijela z našeho, nyní již bývalého, tábora a přiřadila se k přidělené skupině žen, se kterými teď budu sdílet život. Stojíme na volném prostranství, které ze všech stran obklopují nízké hranaté budovy, kam vcházejí a vycházejí Jedinci v ochranných oděvech. Podle postav to jsou ženy i muži.
Život v původním táboře byl naplněn Činností-0. Celé dny jsme připravovaly ochranné oděvy z vydělávaných stébel speciálních textilních trav, které vyšlechtili vědci, kteří žijí někde, kde si nedovedu ani představit, že existuje. Nikdo se nikdy neobtěžoval nám cokoliv vysvětlovat. Náš tábor byl určen pouze na výrobu oděvů a nic ostatního nebylo potřeba vědět. Jednou denně nám ženy ze zásobovacího tábora přivážely jídlo, a to bylo, kromě spánku, jediné naše rozptýlení. Moc ráda spím, protože si můžu naprogramovat cokoliv, co bych chtěla dělat místo výroby oděvů, třeba ve snu vozím jídlo a představuju si, jaká je cesta ze zásobovacího tábora k našemu. Někdy si také do snu naprogramuju čtení Norem, které má každý tábor svoje, je to většinou nepotřebné, ale zajímavé. Nijak zvláštní přátelské vztahy jsem s nikým nikdy netvořila, takže mi nevadí, že jsem teď v jiném táboře.
Tento tábor je bojový. Přeřadili mě sem, protože jsem prý už dost vyspělá na boj s nepřáteli. Všichni, tedy zatím kromě nás nových žen, tady chodí oblečeni do ochranných oděvů. Jsou moc krásné, obepínají tělo každého Jedince včetně hlavy, mimo obličeje. Už se těším, až ho budu moci také nosit. Mají barvu povrchu země. A oproti starým modelům už nemají vyztužené části, které chrání citlivá místa na těle, jako je například podpaží. Jedna starší žena, jedna z mála, která nikdy nebyla vybrána na další Činnost a dělala celý život jen tu jednu, z bývalého tábora mi řekla, že nové oděvy jsou z nově vyšlechtěných vláken, která vydrží úplně všechno. Zatím nevím, co to všechno má být. Už se řadíme do linie za sebou a půjdeme na vstupní vysvětlení. Bude o naší budoucí náplni Činnosti-1.
Soustředím se na zadní části hlav žen stojících přede mnou. Za chvíli nás odvedou.
Ženě přede mnou najednou začínají tmavnout vlasy a kolem ní se dělá nepravidelně velký stín. Rozšiřuje se teď i na ženu před ní a pokračuje stále dopředu. Vlastně i já jsem ve stínu. Ale nikdo v ochranném oděvu zrovna nikde poblíž není, aby nám to vysvětlil. Stíny znám, ale takhle velký a nepravidelný jsem ještě neviděla. Stín se přece tvoří něčím, co zakryje Světlo. Otočím se za sebe a podívám se nahoru, co by to mohlo být. Tady je všechno jiné než v bývalém táboře. Ale nikdo nic neříká a nic nedělá, takže to tady bude Norma.
Před Světlem se vznáší podlouhlý útvar, který má v sobě díry, a ty propouštějí kousky Světla a mění své tvary a pozice, dokonce i on sám obměňuje svůj obrys. Zdá se mi, že se to přibližuje a vydává zvuk, jako by mluvilo několik žen a mužů přes sebe. Trochu nás to znervózňuje, ale stojíme pořád na stejném místě, abychom nevypadaly, že se bojíme nových věcí. Asi to bude první zkouška. Jsem odhodlaněji splnit a kromě občasného pohledu na útvar se nehýbu z místa. Hlasy se přibližují, stín se zvětšuje a naše skupina už je hodně znepokojená a celá v nepravidelném děrovaném stínu. Některé ženy vypadají, že se každou chvíli dají na útěk, ale já ne, budu stát na místě a vydržím. Jsem ráda, že zažívám něco nového, sice ne příliš příjemného, ale nového.
Konečně vycházejí z budovy po naší levé straně dva Jedinci. Tedy spíš vybíhají směrem k nám a hlasitě křičí krátké povely. Přes sílící hlasy útvaru jim ale není rozumět. Uvědomili si to a teď dělají gesta rukama a ochranné oděvy se zbarvují do výrazné barvy signalizující ohrožení. Máme běžet za nimi do budovy. Útvar už je velmi blízko a hlasy na nás křičí, ale jak jeden přes druhý, tak jim nerozumím. Běžím s ostatními k budově a pak se ohlédnu nahoru. V útvaru, který je už blízko, začínám rozeznávat jednotlivé části. Už vím, odkud se ozývají ty hlasy. Snášejí se na nás části těl: hlavy, které křičí, ruce, nohy, samotné vlasy, které se kroutí jako plazivci, dokonce už vidím i menší části, jako jsou samostatné oči a uši, a mezitím vším jsou dokonce i celé trupy, někdy s rukama a někdy jen s nohama.
Už jsme skoro u budovy, kam se před tím chceme schovat. Ale já a ještě několik žen jsme pozadu, a části těl začínají mezi nás a na nás padat. Pořád běžím a snažím se všem končetinám vyhýbat. Sice se bojím, ale jsem nadšená, tolik energie jsem ještě nikdy nepocítila. Na ženu vpravo ode mě spadl celý trup s nohama a přisál se jí k zádům, další ženě přede mnou se omotaly vlasy kolem hlavy a jedna ruka se připojila na její záda. Ženy strašně křičí a pocit energie vystřídal Původní strach. Už jsem skoro u vchodu do budovy a křik žen za mými zády se stupňuje do nesnesitelnosti. Stihnu to, splním první zkoušku.
Zezadu do hlavy dostanu takovou ránu, až se mi vypojují smysly. Už jsem ale konečně ve vchodu a nic mi už nehrozí. Všichni zaběhli chodbou za roh, vidím záda poslední ženy, která vběhla dovnitř přede mnou, jak zabočuje na konci doprava. Musím za ní, tam budou všichni a konečně se něco dovím o Činnosti-1. Proč se ale cítím tak divně? Zadní část hlavy mám necitlivou od rány a mám na ní pocit, že mi tam něco nasucho klouže nahoru a dolů. Teď to přestalo, ale necitlivost zůstává. Zvednu ruce a opatrně si chci zadní část hlavy ohmatat.
„Nesahej na mě!“
Původní strach je ještě větší, než jsem si kdy dovedla představit. Ale tu prohlídku hlavy dokončím!
„Au!“
„Řekla jsem, že na mě nemáš sahat! Tak to kousnutí máš za to, he.“
„…Co, co, c…?“
„Jsem tvoje nová hlava a budeš mě poslouchat!“
Pocit strachu začíná být pohlcován pocitem agresivity.
„Okamžitě vypadni z mojí hlavy!“ Povel doplním ranou pěstí do místa, kde předpokládám tu pusu, která mě kousla. Au!
„Nech toho, bude to bolet i tebe. Přirůstání je hotovo, takže už se mě nezbavíš, a já převezmu kontrolu.“
„Nic nepřevezmeš, tohle je moje tělo a tebe se zbavím!“ Další ránu pěstí si ale rozmyslím. Druhá hlava, teda spíš jen obličej na zadní části mé hlavy, si něco potichu mumlá, ale nerozumím co. Nemůžu se rozhodnout, který pocit mám teď mít. Hlavu mám o jeden obličej těžší.
Pomalu pokračuju v cestě chodbou a jdu za ostatními. Hned za rohem je vchod do místnosti, která je plná žen z mé skupiny a ti dva Jedinci, co nás varovali. Stojí před skupinou a Jedinec-1 něco říká, jejich obleky už mají zpět původní klidovou barvu. Stoupnu si za zadní řadu.
„… se bránit. Proto bude náplň Činnosti-1, kvůli které jste sem byly převedeny, sestavena pro potřebu boje, od základu biopřeměny vašich těl až po výcvik útoku. A to je prozatím vše, Jedinec-0 vás teď odvede na odpočinkové pokoje, kde budete přebývat během nácviku Činnosti-1, který začíná tímto okamžikem. Dotazy?“
Druhá hlava si celou dobu něco mumlá, ale po ukončení proslovu Jedince-1 začne její projev nabývat na hlasitosti a ostatní se po mně otáčejí.
„Jaký je tvůj dotaz?“
„Žádný dotaz, ale rozkaz! Toto tělo mě bude poslouchat a vy taky!“
„Pojď sem a ukaž se.“ Pomalu procházím skupinou. Kterou ženu přejdu, ta jen hlasitě nasaje vzduch a chvíli nedýchá. Druhá hlava si povýšeně mručí a úplně cítím její vítězné zvednutí pravého koutku úst.
„Tak tady si názorně ukážeme, o čem jsem mluvil. Otočte se a…“
„Pořádně si mě prohlídněte, budu váš nový velitel!“
„Pro názornou ukázku a výklad prozatím tohoto Morfa umlčíme.“ Cítila jsem, jak jí něco, i přes mumlavé protesty, strká do úst. Teda jemu, když je to Morf. Cítila jsem v ústech pachuť kousku látky ochranného oděvu.
„Morfové jsou jednotlivé části Antropomorfního deště, který je sesílán DeMorfy za účelem likvidace žen a mužů přetvořením do jejich nápodoby. Morfové se přichytí a přirostou na kteroukoliv naši část a postupně ovládáním přeměňují smysly i tělo. Prozatím jsme se my, ženy a muži, dokázali ubránit a zamezit DeMorfizaci. Nejlepší obrana proti tomuto dešti je ochranný oděv, ten znemožňuje přichycení Morfů. Ti sklouznou a na zemi je lehce zneškodníme. Útoky jsou ale stále častější a napadení jsou nezřídka smyslově odpojeni, a protože DeMorfizace už je nezvratná, je nutné je zabít. Po dnešním dešti zkontrolujeme stav napadených a rozhodneme se o dalších krocích, zda je šance na umrvení Morfa, nebo napadené zabijeme. V tomto případě je veliká šance na zbavení se Morfa, protože začátek DeMorfizace je jen na malé části povrchu těla, a pokud nositelka bude smyslově silná, Morfa se zbaví. Dotazy?“
„A jak to mám udělat, zbavit se toho Morfa?“
Zadní část hlavy sebou cuká.
„Musíš ho ignorovat, a pokud budeš smyslově silná, tak sám odpadne.“
2.
Sám odpadne, smyslově silná… a jak s tím mám spát, to mi nikdo neřekl! Během výcviku to jde, když si vlasy upravím přes jeho ústa a slyším tak jen jeho tiché mumlání. Když se chce víc rozkřiknout, tak mu moje vlasy zalezou do úst a on se dusí, tak si vystačí jen s mumláním, ale i to mě štve. Někdy mu ucpávám ústa úplně, ale z toho mě většinou bolí hlava, tak to nedělám často, jen na důležité schůzky s Jedinci. Musím se ho zbavit. Zdá se mi, že se jeho obličej zvrásňuje a sesychá. Ale možná se mi to jen zdá, protože si to usilovně přeju.
„Buď už zticha, chci spát!“
„Nebudeš, když já nemůžu! Ne, neee… mmm.“
Lehla jsem si na záda a pořádně podložila hlavu, aby se přidusil a usnul.
3.
Sedíme s ženami do kruhu kolem Jedince-36, která má na starosti tělní bioprocesy. Je to naše první setkání s ní, jsem moc zvědavá, jak bioproměna probíhá a už se jí nemůžu dočkat. Konečně pořádná Činnost!
„V každou určenou chvíli polknete tuto hustou tekutinu v kapsli. Její složení vás nemusí zajímat, jen její účinky na vaše těla. Jak vám bylo vysvětleno během úvodu do bojového výcviku, napřed přeměníme vaše těla pro potřeby boje. Po dokončení biopřeměny budou vaše vnitřní orgány, především trávicí soustava, uzpůsobeny používání Zbraně. Jak budete Zbraň používat, vám bude vysvětleno až po této přeměně. Po tuto dobu budete na svých odpočinkových pokojích a budete vstřebávat tekutinu. Bude vám špatně a po dobu přeměny nebudete jíst, ale nebude to trvat dlouho. Dotazy?“
Jedinec-36 se nám postupně každé dívala do obličeje a zkoumala nás. Nikdo žádný dotaz nevznesl.
„Tak jděte na pokoje a počkejte na svou první dávku. Po ukončení biopřeměny si vás převezme Jedinec-40 a naučí vás používat Zbraň.“
Postupně jsme se zvedly a odcházíme na svoje odpočinkové pokoje. Tam jsem chvíli čekala a vytáhla Morfovi ucpávku z úst, už jsem začínala pociťovat začínající bolest hlavy. Jen zachrčel, má sucho v ústech. Aspoň bude chvilka ticha bez mumlání. Ale stejně jsem si hned upravila vlasy přes něj. Až začne mumlat, tak aspoň potichu. Občas mě kvůli němu kontrolují, jestli u mě nezačala DeMorfizace, ale mám to pod kontrolou. Mě nedostane. Prý mám velkou šanci se ho zbavit při biopřeměně. Už aby to bylo. Slyším, jak se k mému pokoji blíží kroky, to bude určitě Jedinec-36 s mojí první dávkou.
Beze slova mi v jedné ruce podala kapsli a ve druhé nádobku s pitím. Počkala, než vše spolknu, a odešla. Co budu dělat? Vypadá to na osobní volno, budu si doplňovat vědomosti čtením Norem, které jsou zobrazeny po zdech odpočinkového pokoje. Ty, které jsem už přečetla, jsou vždy nahrazeny novými. Při občasné návštěvě jiných odpočinkových pokojů jsem zjistila, že čtu nejvíc ze všech žen ve skupině. Ony raději jen odpočívají.
Začíná mi v těle stoupat horko z břicha do hlavy, břicho se nafukuje, jako bych se přejedla. Kůže nedýchá a pokrývá se vlhkou vrstvou potu a smysly se rozostřují. Lehnu si na záda a čekám, jak to bude pokračovat. Zatím je to dobré, takhle špatně už mi jednou bylo. Ne, vlastně ne, teď už je mi o hodně hůř. Jsem celá mokrá a nafouklá a smysly se začínají vypojovat…
„Je čas na druhou dávku, vzbuď se.“ Jedinec-36 stojí nade mnou a podává mi kapsli s pitím. Jsem strašně cítit kyselostí a sladkostí a jsem pořád celá mokrá, vlasy přilepené na druhou hlavu, takže aspoň mám od Morfa pokoj, to už bych dohromady nezvládla. Snažím se vzít si kapsli, ale ruka ji mine, mám pořád nedopojené smysly. Jedinec-36 mi sama dá kapsli do pusy a zaleje pitím, polknu…
„Vstávej, biopřeměna úspěšně dokončena. Tady doprovodný Jedinec ti pomůže se umýt a odvede tě za Jedincem-40 k výcviku používání Zbraně.“
Po očistě, která kvůli mým nedopojeným smyslům byla zdlouhavá, mě Jedinec vyvedl na chodbu, kterou jsme pokračovali do místnosti v jiném křídle budovy, než jsou naše odpočívací pokoje. Tam už čekal Jedinec-40 a do prořídlého kruhu kolem něj sesedlo několik žen z naší skupiny. Ještě jsme nebyly všechny.
„Počkáme na zbytek a začneme úvodem do výcviku boje se Zbraní proti DeMorfům. Zatím ještě odpočívejte a dopojte si smysly. Doprovodní Jedinci mohou odejít, pomocný Jedinec zůstane.“
Byla jsem ráda, že můžu jen sedět a prozatím nic nevnímat. Morf byl také zticha, asi mu bylo taky pořádně špatně, když je na mě napojený. Doufám, že zase nezačne mumlat, to by teď bylo přespříliš. Jak se mi postupně dopojují smysly, Morf mě začíná pěkně svědit. Přišli dva doprovodní Jedinci se ženami, jeden z nich přistoupil k Jedinci-40 a něco mu potichu řekl.
„Protože jste už všechny, zahajuji tímto úvod do výcviku boje se Zbraní proti DeMorfům. Zbytek žen, které nejsou přítomny, nezvládl biopřeměnu, takže gratuluji vám, které to máte úspěšně za sebou.“ Ani jsme neměly sílu to nějak komentovat, dovedu si představit, že to některá z nás nezvládla a v momentálním stavu mi na nich ani nezáleží.
„Zapnout projekci.“ V místnosti se vypojilo všeobecné světlo a zhmotnilo se koncentrovaně nad Jedincem-40. „Pozorně sledujte projekci. Zapnout Oddíl 1“ Světlo vymodelovalo anatomické zobrazení vnitřností trupu. „Zde vidíte normální stav vašich vnitřností před biopřeměnou a teď sledujte proces biopřeměny: žaludek se zvětšuje a stěny jícnu a střev se obalují odolnou biostěnou. To vše je potřebné k tomu, abyste mohly pozřít Zbraň a následně ji v boji použít.“ Několik žen už se vzmohlo na překvapené zvukové projevy. Mě zatím nic nepřekvapilo, protože jsem četla Normy, přijde mi to úžasné, Ve čtení jsem se dostala až po tento Oddíl, tak odteď to bude i pro mě nové.
„V této části výcviku se naučíte polykat, udržet v sobě a následně použít Zbraň. Tou je tekutina vzdáleně podobná té, kterou jste polykaly při biopřeměně, akorát se s ní zároveň nepoužívá pití. Hlavní rozdíl je v tom, že při spojení s biostěnou v žaludku se začne množit a vřít, a tím pádem stoupat ze žaludku do úst, ze kterých v dávkách začne tryskat velmi silným proudem. Naučíte se Zbraň přesně dávkovat a používat na DeMorfy. Její složení není pro nás příliš nebezpečné, zvlášť pro vás po biopřeměně vůbec, ale na DeMorfy působí smrtelně, protože jim naruší jejich povrch a postupně je zasáhne celé. Složením Zbraně vás nebudu zatěžovat, koho to zajímá, najde to v Normě.“
Projekce postupně vše názorně zobrazovala. Třem ženám se při pohledu na ni udělalo špatně a museli být přivoláni doprovodní Jedinci, aby je odvedli. Po tomto přerušení Jedinec-40 opět pokračoval. Už se mi začínalo dělat lépe, smysly fungovaly téměř normálně, akorát Morf mě příšerně svědil a zatím nic neříkal. Musím se ovládat, abych se škrábáním na Morfovi nerušila. Ale bylo to čím dál víc nesnesitelné, takže jsem občas ztrácela soustředění na projekci, budu si to muset dostudovat v Normách, akorát to budu mít bez projekce. Kvůli tomu přisátýmu obličeji!
„Následuje zobrazení několika druhů DeMorfů. Seznámíme vás jen s několika základními typy, protože si je nemůžete s ničím a nikým jiným zaměnit, všechny typy mají shodné rysy.“ Na projekci se vytvaroval první DeMorf, nikdy jsem ho ještě neviděla, vypadal celkem normálně. „Základní shodné rysy můžeme shrnout do tohoto výčtu: jejich výška je minimálně trojnásobkem naší běžné výšky, maximálně pětinásobkem, končetiny mají tvarově podobné našim, pouze mají na každé tři klouby navíc, takže si na to při boji dejte pozor, protože jejich pohyblivost je neomezená. Končetinami útočí, jsou to jejich jediné zbraně, jimi trhají a určitými částmi i sekají, ty jsou vidět v oblastech kloubů. Dalším jejich výrazným rysem je velmi pevný povrch, jak už jsem zmiňoval, který dokáže narušit pouze naše Zbraň a tím je zabít. Další podrobnosti o jejich stavbě už nejsou podstatné.“ Během výkladu se zobrazovaly typy DeMorfů, nejvíc mě zaujaly jejich hlavy, tedy spíš obličeje. Hodně se podobaly našim, akorát měly tvar očí spíš hranatý a bez víček a větší ústa, ve kterých měly tmavě zabarvené zuby. Kdyby v projekci nebylo názorné zobrazení poměru naší a jejich výšky, tak by mi nepřipadaly zas tak zvláštní.
„Pokud už jste dopojily své smysly, můžeme začít výcvik polykání Zbraně a její udržení v žaludku. To budete cvičit tak dlouho, dokud to úplně nezvládnete. Abyste mohly při naplnění Zbraní vykonávat všechny procesy od přesunu po vyzdvižení do výšky Zdvihákem a následným útokem Zbraní. Pro začátek tedy začneme polykáním a udržením, pak přidáme pohyb a nakonec manévry se Zdvihákem.“
Jedinec-40 pokynul pomocnému Jedinci, ať opět zapojí všeobecné světlo, rozdá nám kapsle se Zbraní a před každou z nás postaví velkou nádobu. Mám pocit, že držím v ruce něco velkého a úctyhodného, ale nenechali nás o tom dlouho přemýšlet.
„Po polknutí Zbraně by se vám po biopřeměně nemělo dělat rychle výrazně špatně, komu ano, ten bude vyřazen z dalšího výcviku a přesunut jinam, pravděpodobně na pozici doprovodného nebo pomocného Jedince. Ten, kdo vyzvrátí Zbraň až po uplynutí mnou měřené lhůty, pokračuje ve výcviku. Použijte nádoby před vámi. Připravte se a polkněte, teď!“
Polknu Zbraň. Cítím, jak padá do žaludku a ten se ihned nafoukne. Doufám, že mi nebude rychle špatně, protože já chci bojovat, proto jsem tady. Morf mě nesnesitelně svědí, ale naštěstí mlčí. Pět žen se okamžitě pozvracelo, smůla, jsou z kola ven. Zbyly jsme čtyři. Jedna po mé levici nevypadá dobře a hned se taky pozvrací. Jedinec-40 sleduje lhůtu a nevypadá to zatím na konec. Začínám být mokrá a mám pocit, že se mi opět začínají odpojovat smysly, ale už si asi trochu zvykám. Poslední dvě ženy a já pořád Zbraň držíme v sobě. Mám pocit, že se to ve mně vaří a Morf je úplně svědivě nesnesitelný.
„A konec! Gratuluju, vy pokračujete ve výcviku.“
Jak to dořekl, svorně jsme se pozvracely.
„Teď běžte odpočívat do svých pokojů. Na další výcvik vás vyzvedne pomocný Jedinec.“
To svědění už se nedá vydržet! Musím se poškrábat na Morfovi, a jestli mě kousne, tak už to asi nevydržím a uříznu ho! Natahuju obě ruce dozadu, že se poškrábu, a najednou mám pocit, jako když se na mě tenkrát přilepil tím klouzavým pohybem nahoru a dolů, akorát teď je to jen dolů. Sáhnu si na zadní část hlavy a dotknu se Morfa. Ten nic nedělá, ani se nešklebí, ani nemumlá. Fuj, mám v ruce veliký strup. Že by byl Morf nemocný? Podívám se na strup, co se odloupl od Morfa. To je Morf! Seschl a odloupl se. Kdyby mi ještě pořád nebylo děsně špatně, tak radostí skáču.
„Takže ti dneska ještě jednou gratuluju.“ Jedinec-40 pak pomalu odkráčel z místnosti.
4.
Jsme upevněni ve Zdvihácích a čekáme na blížící se DeMorfy. Zvyknout si na Zdvihák bylo úplně přirozené, je to vlastně takové pokračování našich končetin a ovládá se smysly, takže o tom vůbec nepřemýšlíme. Jsme v nich vysocí tak, jak potřebujeme podle velikosti DeMorfa. Vlastně je to teď náš první skutečný útok Zbraní na DeMorfy, předtím to byly jen simulace při výcviku. Ale určitě to bude stejné.
Jsme vyrovnáni v linii, všichni v ochranných oděvech a plní Zbraně. Jsme Jedinci, ženy i muži, a čekáme na ně. Snažím se být klidná, abych nevypustila Zbraň předčasně. Podívám se po stranách na ostatní, všichni se koncentrují a čekají. Zbraň je účinná jen z malé vzdálenosti, tak je musíme nechat přiblížit co nejvíc. Už rozeznávám jejich hranaté oči a tmavé zuby, při běhu vydávají vysoké táhlé zvuky. Ale na ty už jsem si při výcviku zvykla, takže mě nezastraší.
Jen poběžte, už se těším na použití Zbraně, bude to moje Poprvé.
