Moderní slovník 21. století
Filozofický základ expanze
Sen o kolonizaci měl pravou sílu víry, každý přemýšlel, jak vypadají cizí světy a jak jde o pouhý začátek dlouhé cesty.
Lidstvo je přece vyvoleno zažehnout jiskru života v chladné noci nekonečna.
Měsíční stanice sice nebyla efektivní, ale orbitální továrny se ukázaly jako vynikající investice, nové materiály naprosto ohromily. Optimismus trval, Mars relativně dostupný, teraformace v lidských silách, vesmír čeká.
1
Napětí dostoupilo příslovečného vrcholu.
Deset.
Rytmické odpočítání dělilo od začátku nové éry.
Devět.
Nervy miliard sledujících živý přenos testovány na maximum.
Osm.
Diváci oněměli.
Sedm.
Zadržený dech.
Šest.
Pět.
Čas se zastavil.
Plameny, které zachvátily Archu, nepatřily k projevu startovací sekvence.
Monstrózní dílo naděje se stalo pohřebištěm pro dvacet tisíc členů posádky, včetně neodvratného zániku podpůrné stanice a smrti devíti stovek inženýrů, techniků a pomocných sil. Vesmírná loď plná materiálu pro počátek teraformace Marsu se stala obětí sabotáže.
Zbyly jen nebezpečné trosky na oběžné dráze.
Děla orbitálních továren se činila na maximum, přesto poškození utrpělo devadesát procent výrobních kapacit.
První komentáře přispívaly ke zmatku, pochyby o technice, dohady bez ověřených fakt. Za pár minut ale dosud neškodná organizace Boží děti vydala prohlášení odsuzující snahu o dobývání vesmíru, modifikaci lidí a na konci šokovala přiznáním.
Nebylo koho zatknout nebo potrestat. Všichni z řídicích orgánů Božích dětí byli dobrovolníky na palubě Archy. Každý z nich ve střevech nezjistitelnou zásobu trhaviny a ve smluvený okamžik se shromáždili poblíž palivových nádrží. Sto dvacet osm dílů humanoidní výbušniny stačilo ke spuštění řetězové reakce. Otázka fanatismu řadových členů nezodpovězena, ostatně jak prošetřit deset milionů věřících? Zákaz organizace už nic neřešil.
Smutek zachvátil celou planetu. Ztráta životů by přebolela, ale konec snů vypálil kráter do duše lidstva.
Projevy světových vůdců byly ještě bezvýznamnější než obvykle. Znovu postavíme loď, dobudeme Mars, překonáme překážky, samé prázdné fráze. Moře slz následovala už jen beznaděj. Ekonomická realita se tvrdě přihlásila o pozornost, dokud nebudou sečteny škody a nahrazeny výrobní prostředky, nelze ani odhadovat možnost stavby nové vesmírné lodě. Možná za deset, možná za sto let. Kdo ví?
2
Ticho podtrhlo vážnost situace.
„Jsme příliš zranitelní,“ shrnul známý fakt předseda Mořské rady.
„Neberou nás vážně. Ani nebudou chtít jednat, hodíme se jim jen jako námezdní síla. Je šílenství nevyužít našeho objevu. Musíme vyjednávat z pozice síly, nemáme jinou možnost,“ Sconto měl bojovnou náladu.
„Vždycky se dá nalézt jiná cesta. Nemůžeme si dovolit, abychom se v jejich očích stali hrozbou, zvlášť po tom, co se stalo Arše,“ oponoval Paolo.
„O tom právě mluvím. Kdo ví, kdy podobná organizace zničí Atlantis?“ Podmořské město se stalo argumentem Sconta.
„A nebyla by to snad právě příčina konfliktu? Uvažuj.“ Paolo opustil pláštík gentlemana a zvýšil hlas. „Dáme jim záminku, a koho budeme zajímat? Jsme jenom rolníci moře. Nedokážou pochopit, co chceme, a hlavně nemají jediný důvod nám to dát. Potřebujeme čas.“
Sconto se zuřivě rozhlédl po zbývajících dvou členech rady, hledal v jejich tvářích souhlas či nesouhlas.
„A co studie týmu C?“ vylezl z bazénu, který zabíral polovinu místnosti, a pokynem zapnul projekci.
Kruhová síň byla přizpůsobena suchozemské technice, ostatně ani komfortem si nezadala s jednacími sály na, a vzduchový agregát poskytoval podmínky pro příjem neadaptovaných návštěv. Pozornost všech upoutaly grafy a tabulky, neodvratný závěr doktora Eckharta, tristní vyhlídky pro mořský ekosystém, tolikrát omílaná katastrofa.
„Pokud do jedenácti let nezasáhneme, nebudeme mít co zachraňovat a sami se přidáme na seznam vyhynulých druhů.“
„Jak reagoval koncil před rokem?“ promluvil starý Gil, jeden z prvních palidí.
„Ignorují fakta, studii zpochybnili a o žádných kvótách se nemínili bavit,“ rozhořčeně odpověděl Sconto.
„Pochopitelně, když přihlédneme k situaci nahoře…“ vložil se předseda rady. „Navrhuji hlasovat o plánu Paola i Sconta, prosím oba o závěrečné shrnutí.“
Zatímco Paolo odešel do přetlakové komory s vítězným úsměvem na rtech, Sconto pořád ještě nechtěl pochopit, že v hlasování prohrál. Zbývá mu jediná možnost. Musí se o blahobyt moře zasadit sám. A to nejdůležitější musí najít někde jinde, tušil, že Paolo si jeho přístup do Institutu pohlídá.
Paola zastihla zpráva o Scontově rezignaci uprostřed příprav protestu. Škoda, že takhle schopný člověk odchází. Chtěl ho zapojit do projektu, přesvědčit o dlouhodobější strategii, ale chápal, jaké zklamání si zažil. Příliš omezený úhel pohledu, síla bez přípravy nenese ovoce, jen dokonalá organizace a nabídka něco za něco má šanci na úspěch. Pustil z hlavy přebytečné myšlenky a zaměřil se na důležitější věci.
Vysílačkou se spojil s vedoucím průzkumu: „Farku, mám pro tebe nové souřadnice a instrukce, můžeš připlout?“
Po chvíli se mocnými záběry nožní ploutve přiblížil Fark. Takoví pracanti jako Fark nezklamou, on a jemu podobní dřou do úmoru pro naši věc.
Díky nim máme naději.
Otázkou je, zda máme i čas.
3
V kanceláři se v koženém křesle rozvaloval švihák mladistvého vzhledu. Z pokerové tváře, vyzdobené úzkým knírkem, vzhlížely pichlavé oči, zvyklé nemrkat.
Prosklená stěna za ním nebyla atrakcí pro hosty, i když výhled to byl úchvatný. Muž za ručně vyřezávaným mahagonovým stolem si rád představoval sebe orámovaného aurou zapadajícího slunce. A navíc toho, co sedí naproti, světlo do očí znevýhodňuje, i židle jsou rafinovaně o pěkných pár čísel níže, vše pro pocit převahy majitele kanceláře. Na obvyklé návštěvníky to zabíralo, ale hologram logicky nežádal o zatmění stěny. Rozmrzele sám ztlumil jas okna.
„Je to takhle lepší?“ podráždil sám sebe hloupou otázkou. Projekce byla až příliš věrná, neměl přejít na poslední generaci hologenerátoru.
Přezíravé gesto odnaproti mu sebralo zbytek nálady. Dobrá, přejde k věci, zdvořilostí bylo až dost: „Co pro vás mohu udělat?“
„Něco malého by se našlo, pane Marate,“ audioprocesor perfektně reprodukoval povznesený tón, „a když to zařídíte, zaplatím velmi slušnou odměnu.“
Představa vysoké částky roztáhla koutky úst v široký úsměv, tatam byla mrzutost.
„Doneslo se mi,“ pokračovala projekce, „že se při stavbě trasy UCR5 narazilo na jistou, ehm, komplikaci. Tento úsek spadá plně pod vaši kompetenci, opravte mě, pokud se mýlím, limitem je pouze čas uvedení do provozu. Zbytek je z právního hlediska podle mezinárodních dohod o investicích ve vaší režii. Chci zdržet stavbu o čtyřicet osm hodin pro své lidi na průzkum, ehm, té malé komplikace.“
Kde se o tom vůbec dozvěděl? Vždyť na stůl to dostal sotva před hodinou a na veřejnost žádnou zprávu pouštět nechce, nestojí o medializaci a zdržení.
„Podívejte se,“ začal rozvážně, „to, co žádáte, je teoreticky splnitelné, ale náklady na dohnání časové ztráty stavby, či případná pokuta…“
Hologram usekl námitky mávnutím ruky. „O částce nehodlám smlouvat, nabízím pět milionů euro nebo nic.“
Suma mu vyrazila dech. Tohle by z úředníků nevymlátil ani za zdržení na celý měsíc, vědci nikdy nechtějí platit, výzkum prý obohacuje poznání všech, pěkné kecy.
„To by možná šlo,“ zadumal se. Spokojený úsměv projekce ho vrátil do normálu. Sakra, mohl z něho vyrazit víc.
„Dohodnuto.“
Již před hodinou nahradil hologram tajemník z masa a kostí. Předložil smlouvu s podmínkami, vyžádal si autorizaci osobnosti a na účet pět milionů. Krásný obchod, 48 hodin se dožene bez problémů a peníze v tvrdé měně posunou firmu zase o kus dál. Ale o co se vlastně jedná, neměl páru. Vstal a pozoroval mumraj dvacetosm pater pod sebou, letmo se podíval na obrovskou vážku s cestujícími bůhvíkam a pohledem se zastavil na reklamním panelu propagujícím Lokos inc., Scontovu firmu. Taky by zdědit nějaký majetek. Obrátil se a znovu si zamyšleně vyvolal zprávu stavbyvedoucího na 21. úseku.
Moderní slovník 21. století
Sociálně ekonomická krize, tzv. dopad na dno
První roky nového tisíciletí ubíhaly pro lidstvo poklidným tempem, nikdo nepředpokládal pomalu se plížící katastrofu. Pokrok dávno nedosahoval skokového charakteru, zdokonalení jednotlivých technologií probíhalo stereotypně, dokud nezasáhla holá fakta ekonomické teorie. Neúprosný tlak na cenu urychlil masivní nasazení nové generace strojů, tzv. ultraštíhlá výroba přinesla konečnou fázi nahrazení lidské práce v průmyslu a přidružených oborech. Během krátkého období, řádově pěti let, nastala radikální změna vnímání pracovního trhu. Třída dělníků ztratila uplatnění. Tragédii nezaměstnanosti skoro třetiny populace nemohl ulehčit ani štědrý záchranný polštář sociálních dávek vyspělých států, už nebylo kde brát, zadluženost hrozila přesáhnout jakékoliv možnosti splacení.
4
„Chlapi sakra pohněte, musíme zmizet.“
Dalo práci přeřvat rotující vrtule. Zavalitý předák se zamračeně díval na hemžící se organizaci příprav k odletu. Dráždilo ho, že balit tak narychlo, skoro to připomínalo evakuaci. Odplivl si. Koneckonců může být rád, vždyť po dvou měsících zase uvidí rodinu. Ze zahloubání ho vytrhl nepřítomný výraz procházejícího průzkumníka Alfa týmu.
„Přebíráte to?“ zahučel na něj.
Muž v lehké bojové výbavě a chameleonské bundě na něj zaostřil.
„Zůstáváte?“ znovu zkusil nerovný zápas s rotory pročesávajícími vzduch.
„Právě že ne. Letí sem soukromníci se vším všudy. My budeme zajišťovat jenom zónu nad kilometr, jak nějací neschopní idioti.“
„To je pěkně v pytli, co?“ Průzkumník naštvaně přitakal a zamířil do tábora. Byl neobvykle sdílný, normálně by se mnou neztratil slovo, elitář jeden. Ale lepší mít Alfy s sebou, ať už se chovají jakkoliv mazácky. Moc dobře si vybavoval násilné protesty místní komunity. Smrdí to tady průserem, čím dřív to bude stát, tím lépe.
Alfa tým dostal rozkaz zabezpečit přílet speciálu. Rutina. Příslušníci týmu ale neskrývali překvapení, když se z nebe snesl bojový korel, majestátní stroj schopný snad i opustit zemskou tíži.
Hladké přistání a vrata úložného prostoru se otevřela za efektního doprovodu orchestru skřípání od stabilizátorů. Z břicha stroje vyhřezla skupina lidí obtěžkaných vybavením tak, že připomínali reklamní panáky Michelinu.
5
„Doktore, jste si naprosto jistý, že tam chcete vlézt?“ ptal se pochybovačně vousatý voják docenta archeologie Železného.
„Samozřejmě. Zvládneme to. Vy jen držte tábor a kohokoliv od tohohle místa.“
„Jak chcete, doktore, ale nedělejte žádné blbiny.“
Seržant Mates otráveně odešel z laboratorního stanu. Cestou rozdával pokyny na všechny strany, musí chlapy udržovat v kondici troškou buzerace. S doktorem z hloubi duše nesouhlasil. Nejdřív to měli prozkoumat odborníci na problémy, prostě vojáci a ne rádoby chytré hlavy, které když přijde na nebezpečí, reagují stylem: „To je ale krásně vyvinutý exemplář aligátora, pojďme se podívat blíž.“ A pak ječí, že přišli o ruku.
Nesnáší podobné mise, kde musí poslouchat civilisty. Sconto se ale vyjádřil jasně. A požadoval hodně přísnou ochranu prostoru, takový arzenál měli snad jen při misi v argentinské Patagonii.
„Řekl jsem do trojúhelníku, vojíne. Třetí támhle nahoru. Dejte na to sakra pozor. Nespat, Artišovič, a makat, zbývá šedesát sekund, jasné?“ rozeřval se. Dál už jen spokojeně přihlížel.
Kluci to zmákli do třiceti. V duchu se pochválil. Vybral fakt nejlepší.
Systémy naběhly. Monitoring funkční. Sto sekund a tábor je připravený, včetně zastřešení vstupu do vrtu vyztuženým parastanem.
Tunel o průměru deseti metrů s postupným zužováním na pět. Hloubka padesát tři metry. Solidní základ pro pilíř nadzvukové trasy.
6
Žluté obleky jasně vyjadřují, že se jedná o karanténu prvního stupně. Co to vlastně našli?
Seržant Mates uvažuje, jak hluboce se může člověk v někom mýlit. Vždy si zakládal na svém lidí, poznal, na koho se dá v průseru spolehnout a koho radši s sebou nebrat ani na ryby, natož do akce.
Docent Železný už operaci nevelí.
Zůstal padesát metrů pod zemí kvůli podezření z protržení ochranné vrstvy obleku. Prý nevyčíslitelné riziko kontaminace. Prostě se vzdal návratu. Vůbec to od toho obrýleného doktůrka nečekal. Vždyť působil tolik odtrženě od reality a nakonec je to hrdina.
Vzdával mlčenlivý hold, než pohybem ruky učinil závěrečný ortel. Granáty s detox pěnou zmizely v otvoru. Na konci tunelu došlo ke koncentrovanému výbuchu a vrstva pěny zazátkovala hrob.
Věděl, že tam stavaři nalijí tuny železobetonu vyspravených orbitálními materiály a nosník trasy mimoděk vytvoří pomník. Scontovi lidé se vypořádají s rodinnými záležitostmi. Nezdržoval se sentimentem a vydal rozkaz k stržení tábora a odletu. Ať se tajemné vykopávky co nejrychleji zbaví.
Moderní slovník 21. století
Sociálně ekonomická krize, tzv. dopad ha dno
Politické špičky si marně lámaly hlavu, jak se zasadit o pokračování udržitelného rozvoje a nalezení alternativní práce, zatímco lidé protestovali v ulicích, dav byl pověstné dva dny hladu od revoluce. Ale koneckonců proti čemu? Přemíra automatů a robotických strojů Umožnila luxus, otázkou zůstávalo, kde na vysoký standard brát.
Koncil hlav sjednocených států dvou kontinentů (Evropa + Rusko + Austrálie), k němuž se přidala Jednotná Amerika (Severní a Jižní), zástupci arabského světa (Afrika) a žluté dynastie (Asie) přinesl opravdu zajímavé návrhy. Od diktatur, omezení práv a svobod až po moderní otroctví, naštěstí zamítnuto. Všemu vévodil strach, zdravý rozum prohrával na celé čáře.
Po bouřlivém průběhu se nastavila laika jednotné ekonomiky, s pravidly užitečnosti a minimálního přínosu jednotlivců. Umělá zaměstnanost byla krátkodobým řešením, přesto centrální plánování zaznamenalo určitý posun.
7
„Archeologie přece není nic špatného, uznávám, trochu excentrický koníček pro milionáře, ale veskrze zajímavý a světu přínosný.“ Marat nebyl nadšen z rozhovoru se šéfem Úřadu pro mezinárodní výzkum.
„Světu přínosný? Vy vůbec nevíte, proč chce ty kosti, proč je důležité tam být… Ani nevědomost vás neomlouvá, měl jste to předat nám.“
„Podle pravomocí svěřených při výstavbě nadzvukových tras soukromému kapitálu mám upozornit vědeckou organizaci a umožnit jeden den výzkumu. Sconto má vědeckou licenci a dostal k dispozici dokonce delší čas, celých 48 hodin. Za mě splněno na sto deset procent.“
„Vážně si myslíte, že ho tolik zajímají dinosauři? Jste blázen, tady jde o mnohem víc. Žádám vás, abyste předal správu pod kontrolu sekce šest.“
„To neudělám, přišel bych o zakázku a taky bych porušil smlouvu se Scontem, nehodlám mu platit pokutu za porušení exkluzivity. A kromě toho, co je to pořád za kecy, že nejde o archeologii?“ dostával se do varu.
„Řekněme, že se jedná o manipulaci s DNA a z toho plynoucí další komplikace, nejsem oprávněn sdělit podrobnosti.“
Kupodivu docela uspokojivá odpověď, nečekaná sdílnost od úředníka. Co když jsou fakt v úzkých? Nedokázal si sice představit, co by se ještě mělo vymyslet za kombinatoriku DNA v době běžných modifikací člověka, ale co? Lepší je být s aparátem státní moci zadobře, ale jak to vymyslet?
„A když bych vás tam pustil, až Sconto skončí… Ale měli byste maximálně deset hodin a musel by to být hodně malý a nenápadný tým,“ navrhl kompromis.
8
„Měl jste pravdu. Marat povolil, až když měl pocit, že se něco dozvěděl, že s ním jednám na rovinu,“ poctivě hlásil Eddie Tjtelnam, šéf Úřadu pro mezinárodní výzkum.
Paolo si pomyslel, jaká je to ironie. Do Eddieho taky musel kdysi investovat nejenom peníze, ale i pár řízených dezinformací, aby byl sdílnější.
A investice se bohatě vrací. Díky zákonem dané povinnosti ohlášení každého výkopu Úřadu měl dlouhou dobu přehled o každém Scontově kroku.
O třináct hodin později si už byl naprosto jistý. Sconto našel, co poslední roky tak urputně hledal. Jeho tým, s oficiálním pověřením od Titelnama, prozkoumal místo Scontova zájmu a dost překvapivě objevil i jedno tělo.
Jeho obavy se potvrdily. Už není nač čekat.
„Zahajte akci spící panna.“
9
Promnul si oči a unaveně mrkl na přední projektorové sklo. Měřič vzdálenosti ukrojil dvě třetiny trasy, další zářivá čísla různě zbytečných údajů si hrála na přesnou statistiku. Jaký asi tehdy byl pocit z jízdy, jenom volant, pedály a radost ze silného motoru? Nezažil éru nepohodlí, kolon ani každodenní rutinu, a tak si to pěkně idealizoval.
S navigací, infra, radarem a adaptabilním automatem zbyla na řidiče už jenom role pozorovatele nebo spáče. Zadá se cíl a nedejbože přepnout na manuál. Dispečerce dopravy výstražně naběhne červený bod vaší polohy a z hejna bezcílně poletujících policejních vznášedel se jeden sršen oddělí a vyrazí na kontrolu, většinou marně doufaje v adrenalinový zásah.
Zlehka klepal prsty do opěrátka a v myšlenkách sklouzl zpátky k operaci. Balík peněz a žádné otázky. Nezajímalo ho, kdo to platil, či komu prováděl zákrok, jen perfektní vybavenost místa. Nenápadná šedá budova, do šedých obleků narvaná ochranka, ladící s šerem nastupující noci. Ztlumená světla, tiché přijetí a poděkování od nevýrazného člověka, jak jinak než v šedém kvádru. Krátký report a čtvrt mega přistane na jeho účtu. Na sále vítala ostrá bodová světla a úžas nad technikou, kterou viděl jen na poslední předváděčce Onkeye.
Pečlivý programming, mikrolaserem propálení lebky na deseti místech, jemné tváření bodů pro nanomagy, jejich navádění a umístění. Do té doby brnkačka. Ale pak speciální část zakázky a určitě světové prvenství. Hodiny se potil při ultrajemném vylaďování obrazu mozku.
Nemohl slyšet rozhovor, který se odehrál během zákroku.
„Dá se jeho postup napodobit?“ tázal se menší z dvojice.
„Má svůj rukopis, ale metodu lze zkopírovat.“
„To mi stačí, trénujte, spoléhám na vás.“ Na odchodu se ještě otočil. „A, nezapomeňte, nesete plnou odpovědnost za úspěch,“ významné odmlčení. „Příkaz nejvyššího.“
Mohutný muž přikývl, ale na čele mu přibyly vrásky.
Dvanáct hodin v kuse. Vyhověl požadavku na devadesát devět celých sedm desetin procenta, je prostě extratřída. Místo aplausu se unášel představou bazénu na terase a publikace v odborném tisku. Žádná léčba poruchy to sice nebyla a pro jistotu to zveřejní jen jako návrh postupu, ale stejně očekával hafo pozvánek na odborné konference. Přednáší tak rád.
Zběžně zkontroloval filtrovaný obraz zelené krajiny. Model vlevo ukazoval deset kilometrů rovné silnice, po ostrých serpentinách vítaná změna…
Sebevražda, stálo v policejním protokolu. Chirurg přepnul na manuál, zrychlil a místo projetí ostré zatáčky plynule pokračoval rovně. Tolik záznam černé skříňky. Čtyřicetimetrová strž v kombinaci s rychlostí 250 km/h nedala systému bezpečnosti šanci na záchranu života pasažéra.
Odborník na mozkovou terapii Jan Jiránek paradoxně zemřel na krvácení do mozku. Impulsem pro podobný čin mohlo být nedávné rozvodové řízení. Případ uzavřen.
Moderní slovník 21. století
Sociálně ekonomická krize, tzv. dopad na dno
I přes dílčí ekonomické úspěchy se začala tvrdě nasazovat politika omezení porodnosti, což negativně vnímaly rozvojové státy, západ už nezvládal ani holou reprodukci. Teoretický blahobyt byl spočítán pro tři miliardy lidí na planetě, odvážný cíl vzhledem k populaci čítající devět miliard. Vymyšlen byl takzvaný Kreutzmanův bonus (samostatné heslo), jenž dotoval ze světové pokladny snižování stavů, posměšně přejmenován na Mrtvolný bonus. Vyvolal značnou nestabilitu v různých koutech světa. V zájmu všech byl brzy přepracován.
První koncil je významný nejenom z hlediska vyhnutí se válečnému konfliktu (viz. Vzdání se výhod) a spoluprací (viz. Základ spojené Země), ale především ranou koncepcí pozdějšímu formování tzv. Planetární doktríny (samostatné heslo). Poprvé zde zazněla spásná myšlenka dát lidem společný sen. Let ke hvězdám a rozsévání života po vesmíru, upnutí se k obloze. A když už se bude dobývat nehostinný vesmír, proč nevyužít pokročilého genového inženýrství? (viz – Uvolnění embarga na manipulaci s geny, Modifikace člověka, Modifikace člověka – pokročilá fáze). A proč se neponořit i do nitra nezdolných hlubin oceánů?
10
Hladina utišujících léků pomalu opadala a vědomí ponořené do drog se rozjasnilo. Bolest se zakousla do mozku jako piraňa do masa. Pouta vryla do zápěstí krvavé šrámy, to když si instinkt žádal chytit se za zdroj utrpení, za hlavu.
Postava v bílém plášti se otočila na displej plný stoupajících křivek mozkové aktivity. Oči pacienta na lůžku se otevřely. Řev bleskurychle přivolal další bílé pláště, které se zmateně vrhaly k přístrojům v okolí lůžka. Různě barevné tekutiny pospíchaly trubičkami do trpícího těla. Léky obnovily osvobozující bezvědomí.
„Jak se to mohlo stát?“ zahřměl z chodby zuřivý hlas. Hrobové mlčení prolomil až příchod majitele hlasu. Brunátné tváře a výraz pitbula před útokem. „Idioti, jestli ho ztratíme, tak jsme všichni skončili! Stav?“
„Stabilizovaný, pane. Hodnoty v pořádku, pane. Bez poškození, pane. Emg souhlasí, pane.“ Odpovědi se překotně valily jedna přes druhou.
„Jen aby,“ vyznělo do ztracena, zatímco osobně kontroloval jednotlivé displeje.
11
Zoufalství je potrava chudých.
A ani na samém dnu nečeká žádná ruka s chlebem.
Systém podpory se rozpadl a Marek nevěděl, jak zajistit potřebné peníze pro svou malou Kyru. Obešel každý podnik v okolí a nakonec zíral do ústí černé brány kanceláře vesmírných prací. Třeba budou mít něco normálního, nemusí jít hned o nejhorší.
Naděje zhasla už při prvotním pohovoru. Pokud bude vybrán, tak pouze na osazení sondy, jinou potřebu nemají. V koutku duše doufal, že neudělá psychotesty, ale prošel na výbornou, hned mu řekli, že je jejich první volba. Ať jde domů a vezme si týden na rozmyšlenou.
Nebylo co rozmýšlet. Na jedné straně možnost zaplatit životně nutnou operaci nádoru jeho nejmenší, mazlíčkovi rodiny, na druhé konec jeho života. Láska i povinnost otce vůči dítěti nedává na vybranou.
Manželka brečela. Trpce přemýšlel, zda jsou to slzy smutku za něj, nebo štěstí z vykoupení Kyry. Její objetí a šeptaná slovíčka lásky povzbudila. Věděl, že rodina je jedinou věcí, která se mu kdy povedla. A přitom mohlo být vše jinak. Kdyby mu uznali právo k zlepšovacímu návrhu, žil by úplně v jiné třídě příjmů.
Přítomnost si ale na kdyby nehraje a návrh podle posouzení komise patří do duševního vlastnictví korporace SigmaMater. Smůla.
Smlouva před ním čekala na podpis. Řádky textu nemilosrdně popisovaly osamělý osud řídící jednotky výzkumné sondy. Cesta k cíli, zpátky možná do dvaceti let. Roky samoty, bez fyzického těla, pouze mozek a podpůrné systémy života jako organické součásti stroje.
Počítač nezvládá proměnlivé faktory, riziko je příliš velké, proto rozhodovací procesy má na starosti vytrénovaný člověk.
Dveře klaply a vstoupil menší muž neurčitého věku s chladným pohledem.
„Existuje alternativa,“ bez představení začal povídat. Marek trpělivě naslouchal. Dozvěděl se, že životnost řídící jednotky, což je eufemismus pro osekaný zbytek člověka, je cesta bez zpátečního lístku. Devadesátiprocentní pravděpodobnost šílenství, proto je udržován ve stavu spánku do přiblížení k cíli, pak teprve přebírá operativu. Někdy během práce ztratí osobnost stejně jako jeho předchůdci, střední doba jsou tři roky. Přesto je to nejlepší volba, žádný automat se člověku v posouzení rizik a priorit při průzkumu cizí planety nevyrovná a za ty tři roky se učenlivý program odladí a nastavené procesy těžby fungují s nižším rizikem a dostatečnou efektivitou. Holt je to důležitá věc pro budoucnost vesmírných misí, princip vyššího dobra, ale pěkně neveselý výhled pro Marka. Podpisem ztrácí jakákoliv práva, degradován z bytosti na majetek. A proč to Markovi vypráví? Je vhodným kandidátem pro ještě jednu záležitost.
„Zaplatíme stejně, ale věnujeme vám největší dárek, jaký si můžete představit. Dáme vám čas. Nemohu slíbit kolik přesně, možná měsíce, možná pár let a možná vás nevyužijeme vůbec.“
Nezvyk místo do svých hnědých očí se dívat do modrých rohovek. Ale cítil se dobře. Léky, co bere, potlačují bolest spolehlivě. Žádný problém s hlavou. Zaklapl zrcadlové pouzdro injektoru.
Přišla chvíle splatit dluh.
Kývl na strážce a vystoupil z vozidla. Nad morálkou nepřemýšlel. Dali mu pět let, pět krásných let. Malá Kyra vyrostla a vůbec netuší, že kdysi byla na prahu smrti. Nelitoval smlouvy s ďáblem, takhle to prostě na světě chodí, mohl dopadnout hůř.
Došel ke vchodu. Kontrola napodobeniny sítnice oka rozhodovala o úspěchu či selhání. Sezame, otevři se. Vstoupil. Sken mozku ve druhém ochranném pásu proběhl také bez komplikací. Podle plánu se v komplexu přesunul do komory na rozhraní mořské a suchozemské části a čekal. Fascinován přepychem okolo, nikdy si nedokázal představit, jak žije opravdový boháč. Dokázal by si zazobanec představit opak, jeho nedávnou bídu? Zašklebil se. Co tihle pracháči vlastně vědí o normálních lidech?
Po dvou hodinách přišel signál, představení začíná.
Nikoho nenapadlo, že by se dal napodobit sken mozku. Jedinečně – individuální znak, kterému se bezmezně věří, neproniknutelné zabezpečení, vždyť jenom vyhodnocená trvá deset vteřin, neuvěřitelnou dobu při výkonech terahertzových procesorů. Jenže Marek byl důkazem o nepřekonatelné invenci lidského ducha.
Sconto zaregistroval pohyb a prudce se otočil. Jeho největší chlouba, jeho nedobytný hrad selhal. Žádné hlášení o narušení, o překonání protokolu, o vloupání… Nic, jen chlap se zbraní v ruce.
Jak zbytečná se mu teď zdála všechna ta drahá opatření, ochranka na každém kroku a hlavně omezení pohybu venku. Ani na chvíli nezapochyboval, za jakým účelem tady zabiják je. K čertu, zrovna když je tak blízko.
„Zaplatím cokoliv…“
Muž zavrtěl hlavou a stiskl spoušť…
Moderní slovník 21. století
První palidé
Zkouškou modifikací byli první palidé. Velká část patřila k novodobým lovcům pokladů, díky úpravám fyziologie získali neopakovatelnou možnost vyrvat dosud nesdílným hlubinám zakonzervované cennosti. Úkazem hodným zvláštní pozornosti ale bylo, že tito rychlí zbohatlíci neutráceli za pozemské statky, aby mohli žít v přepychu, ale zůstávali oddáni mon (viz. Syndrom odcizení).
12
„Velké věci si žádají velké oběti a obrovskou zodpovědnost. Musíme dělat i rozhodnutí, která nejsou obdivuhodná, ale pro naši věc potřebná,“ přesvědčoval Paolo ostatní, i když věděl, že jejich souhlas nepotřebuje.
„Chceš po nás vraždu? Člověka, který byl členem řady dávno před tebou? Ty jsi zešílel!“
„Sám rezignoval na členství ve společenství…,“ nasadil smířlivý tón proti tvrdému ataku předsedy mořské rady.
„Vše, co dělal a dělá, směřuje k našemu prospěchu, a ty z něj chceš udělat zločince? Nevděk největšího kalibru, naprosto vyloučené,“ rozpálil se i Gil.
Utvrdil se ve své víře. Nikdo jiný břímě neponese.
„Zašel jsem příliš daleko, abych mohl couvnout. Možná jste nepochopili, jak důležitou roli bude jeho otázka hrát na nadcházejícím koncilu. Možná si jen chcete vyčistit svědomí a umýt nad celou záležitostí ruce… ale já… já obětuji cokoliv.“ Zhluboka se nadechl. A jasně si uvědomil, proč se před lety přiklonili k jeho plánu. Nechtěli a nechtějí dělat rozhodnutí, pohodlná cesta odkladu, taková nezodpovědnost. Jakou náhodou tady vlastně jsou?
„Skončili jste. Mořská rada skončila.“
Než stačili vstřebat šok, Paolo proplul přechodovou komorou.
Infarktovým překvapením pro zbytek rady byly zablokované komunikační linky a ozbrojená hlídka uzavřeného přechodu.
„Stvořili jsme monstrum.“
13
Vynořil se z moře a přijal pomocnou ruku, která ho vytáhla na palubu. Sňal si obličejovou masku. Jak dlouho necítil na tváři čerstvý vánek? Nahoře nebyl několik dní, plíce protestovaly proti neobvyklému požadavku na práci, žábry pro změnu zoufale lapaly po vodě. Na obojživelné jachtě si pomalu zvykal na světlo a nepříjemné sucho, dál lačně ulpíval na lákavé hladině moře. Zvláštní, má jen základní úpravy těla a stejně si nejlépe připadá tam dole.
Vzpomínky se mu rozutekly do minulosti.
Kamenité břehy Středozemního moře, kde vzniklo přirozené pouto kluka se slanou radostí.
Dny potápění pro mušle a vůně pláže, na které přišel o nevinnost.
Chuť vlastní krve na rtech, když poprvé boxoval.
Pocházel z chudé oblasti Sicílie a stejně jako neslavně proslulé pokolení před ním, se i on zavázal k službě v Cosa Nostra. Už před prvními palidmi měla mafie své upravené jedince, kteří pašovali pod vodou kontraband. Efektivní způsob, žádná velmoc nebyla schopna uhlídat miliony kubických metrů modrého prostoru. Jenže pak začali zasahovat sami palidé, několikrát se dostali do křížku s kurýry a mafie se rozhodla, že potřebuje místo síly jednat. Volba padla na Paola. A jemu přišlo logické, že kdo chce kontrolovat vodní říši, musí se stát její součástí. Podstoupil zákrok. Ještě dnes si vybaví své zděšení, nové žábry a tvrdou kůži. Zato po adaptaci se nic nevyrovnalo možnosti trávit hodiny ve fascinujícím světě duhových ryb a poznávání nového druhu – palidí.
Získal si jejich respekt díky podílu na žalobě proti korporacím, vžité jako případ rybích otroků. Palidé se zadlužili platbou za modifikaci a korporace dluhu zneužívaly k nízkým platům a extrémně dlouhé pracovní době. Náklady deklarované byly ve skutečnosti několikanásobně nižší a odměny brutálně podhodnocené.
Soud vyhráli. Na oplátku dostal něco, co by si za peníze nikdy nekoupil, oddanost a klid na práci mafie. Jeho obchody považovali za nutné zlo, ostatně byla dost známá věc, z jakých fondů čerpal dotace pro obhajobu. Postupně si vybudoval malou organizaci, zdroj příjmů pro budoucí velké věci a vynikající kredit u bossů.
Když za ním přišli, tehdy si ještě neříkali Mořská rada, chvíli přemýšlel a pak souhlasil. Měli jenom skromný přísun prostředků, díky nadšení jistého bohatého dědice, racionálně tedy zvážili klady a zápory spolupráce s ilegální buňkou a nabídli členství Paolovi. Sám netušil, jak moc ho myšlenka svobody moře polapí. A když skonal suchozemský nejvyšší kmotr, disponoval nejlepším z obou světů.
14
Koncil začal a už samotná možnost promluvit byla diplomatickým úspěchem, ale proč troškařit? Neměl v plánu nic menšího než revoluci.
Nebyl nervózní. Roky plánování, balancování na hraně věčnosti, mu zocelilo nervy. Nepřipouštěl si důležitost nadcházející chvíle.
Skončí šachová partie, dá soupeři mat a odejde na zasloužený odpočinek, tak si to vysnil. Stane se, co se má stát.
„Jste na řadě, pane Centolini, prosím následujte mě.“ Zdvořilý konferenciér ho dovedl k přidělené plošině. Nastoupil a vložil do holoprojektorů nápovědy datovou kartu s projevem i materiály, zkontroloval první řádky a spokojeně se usmál.
„Jsem připraven.“
„Děkuji. Prosím, za padesát sekund Začínáte,“ konferenciér nastavil odpočítávání. Za necelou minutu se plošina zvedla na místo hlavního řečníka. Rozhlédl se po stovkách tváří stejnorodého diplomatického průměru.
„Vážený koncile, jsem zde jako ustavující zástupce mořského národa, deklarující právo na správu oceánů a moří, žádající o uznání státního zřízení.“ Nemohl přítomné snad více šokovat, halas a rozhořčení zaduněly sálem, ruku v ruce s nesouhlasem a posměšky.
„Prosím, věnujte mi pozornost, dle článku 383 Spojené ústavy je mi mořským národem svěřeno právo vyhlásit Mořský stát. Právě teď vám rozesílám data ospravedlňující tento krok. Splňujeme podmínky v osmi z deseti bodů, což znamená, že jsme kvótu o jeden bod překročili.“
Odmlčel se, aby si mohli ověřit správnost tvrzení. Bručení pomalu utichalo, jak si další a další diplomaté potvrdili pravdivost informace. Nikdo si sice nedovedl tak rychle spočítat, co to vlastně obnáší, ale každý pochopil, že do hry vstoupil nový hráč. A je otázka, zda má hratelné karty, nebo si ho místní dravci dají jako dezert k svačině. Jedna věc je deklarovat a druhá je mít v praxi.
Začal zeširoka. Zopakoval stav moří a oceánů, hrozící kolaps v horizontu století, který by mohl zachvátit postupně celou planetu. Vyjmenoval body obnovy, astronomické náklady, které jsou potřeba investovat. Dokázal si moc dobře představit, jak finančníci omdlévají při pojmu společný dluh. Momentálně by se dalo sázet na jistotu, že nikdo neschválí ani cent příspěvku, naopak omezení toku peněz rychle zminimalizuje vše na pouhé snění. Za naše prachy budete poslouchat stejně jako předtím, stát si strčte někam, běží určitě diplomatům hlavou. Právě proto musí ukázat možnost sebefinancování, největší triumf.
„Jsme schopni zorganizovat těžbu ropy. Jedná se o tři naleziště s výhledem na další.“ Zmínka o těžbě působila jako magické zaklínadlo. Žádná alternativa k vyčerpaným zásobám ropy nebyla dostačující, náhražky dodnes neuspokojily. Tohle je nabídka, kterou si má koncil získat.
Zástupci korporací právě teď ale nenáviděli každého mořského inteligentního tvora. Vždyť jim donedávna všichni tvrdili, že možnost těžby neexistuje. Byl neuvěřitelný výkon udržet v tajnosti každý střípek strategické skládačky pro tuto jedinečnou chvíli. Výkon hodný praktik mafie.
Další ekonomické projekty, zpracované do posledního detailu, včetně recyklace zapadající do koloběhu spotřeby. Počty lidí, které může vodní říše přijmout a zaměstnat, konečně čísla přijata s nadšením.
Ale licence na rybolov, kvóty, které budou vynucované klidně i násilím, se logicky nesetkaly s ovacemi. To bude ještě dlouhý tuhý boj.
A eso na konec.
„Máme obrovskou zodpovědnost vůči celému lidstvu a planetě. A na důkaz, že tuto odpovědnost jsme schopni převzít a čistý štít udržet… mořský národ zachránil svět před hrozbou genocidy.“ Dramatická pauza pro efekt.
„Vždy se razila teorie o dopadu velkého meteoritu, dopadu síly několikanásobně větší než jakákoliv jaderná puma. Oblak prachu a spad zamořil oblohu, zakryl slunce a následné změny v ekosystému zapříčinily zkázu dinosaurů. Ale to není úplně celá pravda.
Na Zemi se společně s úlomky meteoritu dostaly látky, které jeden specifický vir zmutovaly do pravého zabijáka. A ten se postaral o špinavou práci čistit povrch země od chodících velehor dinosaurů. Byli potravou viru, nedozírné zásobárny živých buněk.
Vezměte v úvahu, kolik dnešních druhů se vyvinulo z ptáků, následníků dinosaurů. Nahoře v oblacích, nad prachem, dokázalo ultrafialové záření regulovat výskyt viru, udržovat neškodný limit, možná až vynulovat jeho hladinu. Proto přežily druhy, co se odpoutaly od země, a také oceány zůstaly ochráněné před zkázou, možná díky koncentraci soli, ale tato domněnka není plně potvrzena, mohlo se jednat o jiné proměnlivé faktory. Poté, co se prach usadil, automaticky se zvýšily dávky záření a život se dokázal vrátit. Ale po milionech let se začalo s archeologií… Je štěstí, že nejdříve mírně obydlené oblasti, minimální riziko při nulovém rozsahu migrace. Ale pamatujete španělskou chřipku na začátku dvacátého století? Máme důvod se domnívat, že to byla slabá rekombinace viru zabijáka.
Jak možná víte, miliardář Sconto Pettinon býval kdysi jedním z nás, palidí. Zřejmě díky tomu se k mořskému národu na poslední chvíli dostala informace, které jsme zprvu nedokázali uvěřit… Sconto Pettinon roky hledal, aby nedávno extrahoval z kostí dinosaura látky, které měly zůstat navěky pohřbeny. Získal Virus v jeho původní extrémně smrtící podobě a chtěl ho použít proti lidstvu na souši. Otevřela se Pandořina skřínka zániku civilizace. Vědomi si odpovědnosti vůči celému lidstvu jsme tuto hrozbu zažehnali.
Kolik z vás pochopilo, co tyhle věty vlastně znamenají? Chladná výhrůžka – dejte si pozor, své protivníky si najdeme a překonáme jakoukoliv překážku. Až zjistíte, že Sconto byl ve svém paláci zavražděn i přes ochranu na bázi mozkového skenu, pěkně znervózníte. Ano, šéfové korporací, jestli šlapeme na vaše zisky z drancování oceánu, nechte to být. Před námi se neschováte. Nikde nebudete v bezpečí. Neškoďte nám. Už nikdy.
Soustředil se na dokončení projevu.“
„A úspěchem, který si zaslouží ocenění nejvyšší je, že Institut vodního výzkumu dokázal v rekordním čase vyvinout antivir. Bráníme tak možným následníkům Sconta a především organizacím, jako byly Boží děti, v úvahách o jeho využití.“
Poslání sekvencí kódu antiviru všem bylo třešničkou na dortu úspěchu. Povedlo se. Koncil nezpochybnil nárok na oceány a vodu.
Získali jsme svobodu.
Promiň, Sconto, musel jsem. Tvoje památka je zneuctěna, dostaneš nálepku šílence, ale nešlo to jinak. Vím, že jsi chtěl virus, který naši vědci kdysi objevili v meteoritu na mořském dně, použít k odstrašení na principu studené války, kdy až ultimativní bomba zajistila mír. Doufal jsi, že hrozba vykouzlí svobodu pro milovanou podmořskou říši. Ale vyjednávat pomocí terorismu nelze. Byl jsi moc mladý, nezažil jsi pád Megapole po otravě zdroje pitné vody. Zničili by tě, Sconto, a ještě bys zničil naději na dnešek.
Moderní slovník 21. století
Otec zakladatel
Paolo Centolini, geniální designér událostí (viz. Strategie přeměny), pragmatický politik, podle některých pramenů napojen na zločinecké organizace, jiné tuto teorii popírají a razí myšlenku Vyššího dobra (samostatné heslo). V historickém kontextu tvůrce Vodní revoluce (samostatné heslo), zmizel krátce po svobodných mořských volbách a vzniku vlády s programovým prohlášením stvrzujícím jeho vizi. Místo jeho pobytu se stalo záhadou, již nikdy oficiálně nezasahoval do běhu státu. Datum úmrtí neznámé. Není ani doložena přesná role ve vraždě Sconta Pettinona, proces nemohl být otevřen vzhledem k neochotě spolupráce mořské vlády a nevyjasněné jurisdikci (viz. Následník Božích dětí:).
Dodatek
Tělo mu připadalo cizí i měsíc po humanizaci. Zamračeně vstal a vyšel na balkon, nevšímavý k poplachu, který vyvolal u ochranky.
Rozhlížel se po nočních siluetách kopců, nasál vzduch a povzdychl si. Modré nekonečno mu neuvěřitelně chybělo.
Zadíval se vzhůru.
Obloha zářila stovkami bludiček zatoulaných světů.
Takový potenciál! A na tváři se mu konečně po dlouhé době rozlil úsměv.
Komunikátorem svolal poradu.
„Připravte plány na novou Archu. Přišel čas rozšířit obzory.“
