1.
„A no, ano! Už je to tady, vážení soudruzi z celého našeho megagalaktického společenství, už je to tady! Po úspěšných sériích robotů, jakými byli například Robochůva, Osobní kadeřník. Lichotník či Chlastoun je zde zcela nová řada umělých bytostí. Naleznete je ve všech obchodních řetězcích mezihvězdného kartelu hypermarketů. Hledejte pod označením MUŽ…“
Vypnul jsem svůj myšlenkový alfa přijímač a namísto reklamní propagace nechal mozek opět ožít vlastními myšlenkami. Tak už je to opravdu tady. Model robota, který jsem vyvíjel bezmála šest let, je na trhu. Tentokrát jsem pracoval pro Venušanský feministický spolek. Jeho zakázka mi ve skutečnosti nepřišla ani příliš překvapivá, po předchozích řadách robotů mi bylo jasné, že se technologie musí ubírat i tímto směrem…
Začalo to vlastně Robochůvami, masivní úbytek dospělé populace následkem epidemie degenerativní sklerózy zapříčinil, že v ústavech předškolního typu pro státem zabavené zdravé novorozence a děti do pěti let připadal jeden zaměstnanec na tři sta jedinců. Situace si žádala okamžité řešení. Na základě již dobře zavedeného modelu robota Osobní kadeřník jsem vyvinul, tehdy ještě v laboratořích Kybemosu, speciální robotickou chůvu – Robochůvu. Vzhledově se nejednalo o napodobeninu pečujícího Člověka, ale spíše o jeho plnou a funkční náhradu. Robochůva je vyrobena z vysoce elastických syntetických programovatelných vláken a nanorobotů a disponuje umělou inteligencí třídy A+. Dítě je do ní vloženo, poté zcela obklopeno průsvitnou hmotou a odděleno od vnějšího světa. Robochůva se tak stává druhou kůží dítěte. Monitoruje celkový stav a veškeré fyzické i duševní pochody. Hřeje, ochlazuje, filtruje vzduch, odvádí výkaly, poradí si i s mléčnými zuby, pomocí interaktivní mozkové simulace a virtuální reality komunikuje s ostatními robochůvami a aktivně tak vytváří dětské školky, pravidelnou stimulací růstovými hormony a masážemi podporuje krevní oběh a růst svalů…
Zcela první modely byly ještě dosti nedokonalé, neboť umožňovaly užívání robochůvy pouze do věku deseti let, což bylo z výchovného, vzdělávacího a zdravotního hlediska velmi nevhodné, protože přechod z Robochůvy do reálného světa znamenal vždy silný šok, se kterým si někteří jedinci nedokázali poradit a zemřeli. Nyní jsou již Robochůvy z nových, ultratenkých, maximálně trvanlivých a odolných materiálů, zaručujících celoživotní užívání včetně bezpečné pohlavní reprodukce.
Po Robochůvách přišel Lichotník, jednoduchý míšní implantát vyvinutý na popud Sjednocené psychiatrické komory, který u uživatele kombinací endorfinů a podprahové hypnózy absolutně potlačuje pocity nízkého sebevědomí a nízké sebedůvěry včetně bipolárních poruch a slabších forem migrény.
Obrovským úspěchem pak byla řada robotů Chlastoun, především také proto, že nebyla původně určena pro potřeby nějaké konkrétní veřejné instituce, dětí či nemocných, ale pro každého dospělého jedince. Tomu napomáhá i fakt, že se vyrábí ve dvou provedeních: BASIC a LUXUS. U obou verzí si může zákazník při koupi na simulátoru zcela samostatně navolit vzhled, hlas, myšlenkovou matici robota a základní okruh vědomostí. Robot je poté do dvou dnů sestaven a dopraven na jeho adresu, kde je posléze uveden do provozu. Funkcí Chlastouna je dělat majiteli společnost a požívat s ním alkoholické nápoje. Po čase se mezi nimi vytváří silné pouto, které se mění v přátelství. To je umožněno robotovou učenlivostí, příslušnou myšlenkovou maticí a především zadaným základním okruhem vědomostí. Díky tomu s ním může majitel hovořit například o filozofii, matematice, historii, gynekologii či jen tak mluvit, s prominutím, o ničem. Provedení BASIC je určeno pro méně movité jedince, veškerý alkohol, který robot s majitelem vypije, ukládá ve svých útrobách, aby ho pak pomocí vypouštěče, fungujícího stejně jako u lidí, opět vrátil majiteli.
Provedení LUXUS maximálně oslovuje náročné a bohaté zákazníky. Alkohol je robotem spálen za produkce odpovídajících výparů a zákazník tak může maximálně rozhazovat své peníze. Robot také produkuje umělou moč a umí simulovat střevní či žaludeční potíže včetně zvukových a hmotných doprovodů.
Obě provedení robotů umějí simulovat opilost, vrážet do nábytku, případně něco rozbít.
Tato řada robotů našla svou oblibu především u mužů.
Patrně rovněž z tohoto důvodu přišel požadavek Venušanského feministického spolku na vytvoření elektronického milence pro osamělé ženy, jejichž manžel si pořídil robota Chlastouna.
Přesně jak hlásili v myšlenkovém alfa přijímači: „Nová řada robotů je v prodeji. Naleznete je ve všech obchodních řetězcích mezihvězdného kartelu hypermarketů. Hledejte pod označením Šoustal.“
2.
Úspěch poslední řady robotů MUŽ byl fenomenální, předčil veškerá očekávání a na žebříčku celkových prodejů se vyrovnal prodaným kusům řady Chlastoun. Příjmy Státního galaktického podniku Robomat, pro který roboty vyvíjím, se takřka zdvojnásobily.
Díky tomu jsem navzdory pevnému platu obdržel mimořádné prémie a poukázku na rekreaci v oddechovém komplexu sedmi planet historie pro vynikající zaměstnance.
Zrovna jsem ukončil velice zajímavou návštěvu třetí planety pod názvem: „Skanzen 21. století aneb živé dějiny primitivních forem člověka v postindustriální společnosti“ a chystal se navštívit čtvrtou planetu pod názvem: „Mutantní formy homo sapiens po 3. pozemské světové válce“, když tu se ozval v mém mozkovém alfa přijímači hlas:
„Zdar, Petře, mrzí mě, že tě ruším, ale máme tu problém…,“ slova, která neslýchám sice příliš často, ale přesto velmi nerad. Byla to má nadřízená soudružka Sodomová.
„Zdar, Sodomová, co se děje?“
„Máme tu hromadnou stížnost…“
„Na co a od koho?“
„No, začalo to včera a pak se to spustilo jako lavina, připojují se k nám tisíce rozčilených žen a stěžují si na Šoustaly…“
„Nějaký problém s regulátorem velikosti?“
„Ne, Petře, jde o něco jiného…“
„Že by odcházel vibrační mechanismus? To se mi nechce věřit, testovali jsme ho dost dlouho a žádné dobrovolnice si nestěžovaly…“
„S tím problém taky není… Ten problém je spíš v psychologické rovině…“
„Sodomová, jestli máš na mysli empatický emocionální projev, tak ten…“
„Tak ten se podělal, Petře.“
„Jak podělal, ten se nemůže podělat, má nastavenou určitou hladinu a podle té se chová, samozřejmě s přihlédnutím k osobnosti své majitelky.“
„To je sice možné, ale zákaznice si stěžují, že roboti jsou příliš změkčilí.“
„Změkčilí?“
„Ano, změkčilí.“
„Co tím jako myslí, tím změkčilý, to jako že je neuměj pořádně uspokojit? Mají přece supercitlivá čidla, chuťové senzory, hormonální a pachové stimulanty…“
„Ony nemají na mysli sex, Petře, s tím jsou prý spokojené. Vadí jim, že roboti jsou až příliš pozorní.“
„Příliš pozorní? Co je to za nesmysl? Chtěly přece, aby roboti byli dobří milovníci, ale také aby jim uměli být nablízku, aby jim rozuměli a uměli s nimi po sexu hovořit…“
„Ano, to je pravda, jenže roboti jsou prý příliš pozorní, příliš vnímaví, prostě, Petře, nebudu chodit kolem horké kaše. Majitelky si stěžují, že jsou roboti moc hodní…“
„To je snad mají řezat, nebo co?“
„Ale to ne, měli by prý jen být malinko víc chlapští…“
„Chlapský?“
„No prostě by se měli občas chovat jako normální muž, ženy to prostě potřebují, jakmile nás pořád někdo nosí na rukou a dělá pro nás první i poslední, ztratíme o něj zájem, nebo jím začneme pomalinku pohrdat.“
„Ale Sodomová, já přece stvořil dokonalého muže…“
„Petře, dokonalost je jen v pohádkách, nebo ve světě robotů, ale mezi lidi zkrátka nepatří.“
„Tak to ti pěkně děkuju, chtěly jste dokonalýho chlapa, tak jsem ho udělal, ale vám se nezdá dokonalej, protože je až moc dokonalej… ach, ta ženská logika!“
„Petře, teď je především důležité, jestli s tím dokážeš něco udělat.“
„To nebude problém, stačí rozeslat nové nastavení emocionálního spouštěče a roboti přejdou do nového režimu.“
„Tak se, Petře, prosím tě spoj s techniky a řekni jim, jaké nastavení mají rozeslat. Díky za pomoc.“
„Nemáš zač.“
„Jo a Petře, užívej si dovolenou! Zdar!“
„Zdar.“
3.
Když jsem s techniky zařídil vše potřebné, rozhodl jsem se nenavštívit 4. planetu s názvem: „Mutantní formy homo sapiens po 3. pozemské světové válce“, ale 2. planetu zvanou: „Váš večer s Kleopatrou, aneb paroží Julia Caesara jako žertovná alternativa pozemské historie“.
Z předešlého rozhovoru jsem byl přece jen lehce rozladěn, a proto jsem se rozhodl pro něco veselejšího, než jsou mutanti. Kleopatra se jevila jako dobrý nápad, určitě bude jiná než současné ženy, ona bude ještě ta pravá a nefalšovaná žena. Archetyp ženy. Žena bohyně. Přesto jsem se nemohl vyhnout myšlence, zdali je vůbec možné o ženách takto uvažovat, možná se za ty tisíce let vůbec nezměnily. Proč by se také měly měnit? Jejich evoluce již může být dávno na svém vrcholu, kterým je jejich věčná nespokojenost.
Zrovna jsem byl teleportován do Kleopatřina paláce, když se v mém mozkovém alfa přijímači opět ozvala Sodomová:
„Petře, ehm, naši roboti, naši roboti se asi zbláznili…“
„Zbláznili?“
„Ano zbláznili.“
„Co tím, prosím tě, myslíš?“
„No, prostě se po instalaci nového nastavení zvedli a teď sedí ve společnosti manželů zákaznic a robotů Chlastounů.“
„Vážně?“
„Ano, a konzumují s nimi alkoholické nápoje. Petře, víš přece, že nejsou na alkohol stavění, nejsou z dost odolné slitiny. Časem je ten chlast úplně rozežere a zničí. Oni se, Petře, prostě zbláznili!“
„Zbláznili, soudružko Sodomová? Ale nikoli. Oni jen dostali rozum.“
