Marie nechápavě zírala střídavě na svého muže a na obrovskou bednu, kterou se snažil prostrčit dveřmi.
Proboha, co to zase je? Já se z něj jednou zblázním. Co to zase vleče za krám?
„Nekoukej tak na mě a pojď mi pomoct, sakra…“
Jen aby to zase nebylo ňáký zvíře. Posledně přivlekl psa A to ví, jak psy nesnáším.
Maruš chytla škatuli z druhé strany a jediným mocným trhnutím ji vtáhla do kuchyně. Spokojeně se usmála. Vždycky měla pořádnou páru. Rozhodně větší než její mužíček.
Toník se zapotácel, ale vyrovnal to. Spokojeně se usmál a očička mu nadšeně svítila. Zalovil rukou za zády a vyčaroval pugét karafíátů.
„Ahoj, zlato! Všechno nejlepší k narozeninám!“
„Ahoj,“ lípla mu pusu za ucho a vzala si květiny.
No, briliantovej prsten to asi nebude… „A díky.“
Váhavě obhlížela krabici ze všech stran a hledala nějaký nápis. U-U 247,00895 XC 21. Ježkovy voči! Kdyby to tak byla pračka. Mohla by bejt U-U 247… pračka? Tu bysme potřebovali. Ale k narozeninám?
„No tak, sakra!“ pobízel ji dychtivě. „No tak to otevři!“
Marie nadzvedla víko a nevěřícně koukala na změť trubek a kabelů. Toník poskakoval kolem jako nadržený chocholouš. Nakonec to nevydržel, odstrčil ji, ponořil se do krabice a vítězoslavně vytáhl kus připomínající chapadlo.
„To je, co? Máš radost?“
„Velikou“ zmohla se na kyselý úsměv. „A co to vlastně jako…?“
„No přece U-U 247,00895 XC 21! Univerzální uklízečka! Znáte z televizní reklamy!“ deklamoval nadšeně a vytahoval další součástky.
„Já vím, takhle to nevypadá vábně, ale až ji dám dohromady, to bude bomba! Super! Jen počkej, jak ti bude Jaruna závidět! Už nebudeš doma muset nic… sakra, kde je ten návod…?“
Tajtrlík. Stejně si koupil jen hračku pro sebe. Ubožák.
„Tak já jdu říct Jaruně, jakej seš pašák. A večeři máš v troubě!“ vztekle hodila karafiáty do dřezu a práskla za sebou dveřmi. U Jaruš se z toho nad dvojkou krabicáku aspoň vypovídá.
Ráno Toník netrpělivě čekal, až se jeho žena silným turkem probere k životu.
„No tak, Maruš, pojď se na ni, sakra, podívat…“
„Dej mi s tím svátek!“
„Nebuď taková! Počkej, ještě se ti bude líbit! Však si na ni zvykneš. Je to sakra chytrá mašinka. A bude tě poslouchat na slovo!“
V on s tím snad nedá pokoj. Radši du hned, jinak bude prudit do oběda…
V pokoji stálo nablýskané monstrum se čtyřmi chapadly a vykulenými žárovkami.
No potěš koště, pěkná kraksna! Další krám do baráku! A takovýdle harampádí sem tahá furt. Vztekle nakopla psa, který se jí připletl pod nohy.
„Tohle je základní verze, ale má spoustu nástavců!“ básnil Tonda. „A umí úplně všechno! Vytírá, luxuje, zametá, kytky zalejvá, prach utírá, vypere i vyžehlí, dokonce i vokna umí umejt, má na to speciální… sakra, kde to je?… speciální funkci, koukni!“
Speciální nástavec… speciální funkce… aby se z toho nepo…
„Stačí zmáčknout tady ten čudlík… sakra, co… jo, tady ten čudlík a už to jede!“
Plechárna divná. Na to si jaktěživa nezvyknu. Stejně skončí v kůlně jako všechny ty ostatní krámy…
„A naprogramoval jsem ji, aby poslouchala jenom tebe! Malá ukázka! U-U, vyluxuj! Vidíš, nic. A teď to řekni ty!“ Totak, budu tady za blázna „Notak, Maruš, sakra…“
Tak snad aby byl klid…
„U-U, vyhoď toho čokla!“
„Klik – chrr – oo!“ rozjela se mašinka na odpružených kolečkách, nekompromisně popadla psa všemi chapadly a vyhodila ho ze dveří.
Maruš se chtě nechtě musela usmát. Tak vida, něco do sebe to má.
„U-U, vyluxuj tady po tom psovi!“ zkusila to znovu, povzbuzená úspěchem.
„Klik – chrr – oo!“
„Tak vidíš, že tě poslouchá!“ radoval se manžel a vůbec mu kupodivu nevadilo, že jeho miláček byl tak nevybíravě vystrčen na mráz.
„U-U, utři prach!“
„Klik – chrr-oo!“
„U-U, vytři ty schody!“
„Klik – chrr – oo!“
„U-U, umej záchod!“
„Klik – chrr – oo!“
Krájela kližku na guláš a pes se motal kolem v bláhové naději, že by mohla kousek upustit. Trik s jeho vyhazováním za dveře už ji omrzel. U-U za sebou nikdy pořádně nezavřela a Azor zase vlezl zpátky.
Když se Marie otočila ke sporáku, aby zamíchala připalující se cibulku, pes vytušil příležitost. Vyskočil a chňapnul po kusu masa na prkýnku. Uviděla ho v poslední chvíli, guláš byl v ohrožení.
Sakramentský psisko nevychovaný…
Maruš popadla první, co měla po ruce, a hodila to po psovi. Trefu měla vždycky dobrou… Sekáček ukončil psí život v jediné vteřině.
Dopr… Tonda se zblázní. Jeho miláček…
Nerozhodně se rozhlížela kolem, spálená cibulka začala doutnat. Rychle stáhla kastrol z ohně a otevřela okno. „U-U, ukliď ten sajrajt!“
„Klik – chrr – oo!“ čtyři chapadla popadla mrtvého psa a vyrazila s ním do sklepa.
Tenhle sajrajt sem teda nemyslela, ale taky dobře…
Ještě chvíli váhala, pak vyšla na dvorek a pootevřela dvířka.
Pro klid v rodině… Toní si bude myslet, že Azorek utek.
Když se vracela k domu, všimla si, že z komína stoupá proužek tmavého kouře. U-U mezitím stačila vydrhnout krvavou skvrnu na podlaze, nikdo nic nepozná.
„Kdes byl tak dlouho?“
„Ale zlato, zdržel jsem se v práci…“
„To už je tenhle tejden potřetí!!“
„No tak, broučku“
„A neříkej mi broučku! Nejsem žádnej hmyz!“
„Ale no tak, sakra… Pocem a dej mi pusu!“
„Necháváš mě tu pořád samotnou…“ Maruš se přece jen sehnula k Toníkovi a chtěla ho líbnout za ucho jako vždycky. Jenže pohledem zavadila o límeček košile, na kterém ji zaujala podezřelá červená skvrnka.
Ten hajzl. Já to tušila. Z práce čím dál tím dýl a peněz čím dál tím míň.
„A co je tohle? Čí je to rtěnka, co? Která coura?“
„Co-o? Ale já… sakra.“
„Ty hajzle!“ zařvala Maruš a sáhla po osvědčeném sekáčku na maso…
„U-U, ukliď ten sajrajt!“
Marie stála zaraženě v kuchyni. No to bych si nikdy nepomyslela, že budu něčeho takový ho schopná Ale co, stejně to byl tajtrlík.
Z rozjímání ji vytrhl domovní zvonek. Pomalu vyšla k vrátkům. Byla si jistá, že než se vrátí, bude i kuchyňská podlaha jako sklo.
„Teda sousedko, co to zase pálíte? To jsou petlahve nebo co? Kdo to má čuchat, ty smrady!“
„Jéžiš, pane Vodrážko, to asi manžel, nezlobte se. Slibuju, že už nic takovýho pálit nebudem.“
Marie se podívala k domu. Z komína se valil sloup hustého černého dýmu.
